čtvrtek 28. května 2009

Vejce nebo slepice? Modří už vědí...

Sledovat tu vaječnou kampaň je vskutku fascinující a zábavné. A myslím, že i intelektuálně stimulující.

Pár věcí, co mě k tomu neodbytně napadají:

1. Už je jasné, že ta nekonečná 'chicken-egg' diskuse našla konečně jakési, experimentálně ověřené rozuzlení. Ode dneška, kdokoli tu fousatou otázku, za byla dříve slepice



nebo vejce, položí, dočká se myslím jasné a jednoznačné odpovědi. Vejce přeci přišly na řadu, až po těch slepicích (neintuitivní!).



2. Překvapivým zjištněním je, jak dobře asi v té kampani zapracovali Jirkovi spin doktoři. Ta míra sebekontroly v okamžicích, kdy na něm explodují vajíčka, je na televizních záběrech - musím říct - úctyhodná. Zejména, vezmete-li v úvahu, že si Jirka, jak řekl na kamery při nějaké jiné příležitosti, potrpí na slušné oblečení a nechodí na do práce "jako od táboráku". Hmm, to se teda ctí.

3. Kdyby ti jeho spin doktoři byli co k čemu, možná by viděli, že přehlížejí příležitost, jak situaci obrátit v Jirkův prospěch. Mohl by třeba být na billboardech s vejcem v ruce, pod velikým sloganem
"Ó, Velvary, přivezte sůl."


Tenhle kousek přežil třicetiletou, Napoleóna, Rakousko Uherské vyrovnání, vznik Československa, Mnichov, Únor i Listopad. Je bezesporu kontaginózní, takže si myslím, že by mohl dobře zapracovat i v dnešní turbulentní době:)

4. A poslední věc. Jako každý velký kluk chodím ulicemi a pořád se trápím otázkou, kde já ty miliony nakonec vydělám. Myslím, že je tu příležitost, uvést na trh novou značku v segmentu biozemědělských výrobků: Představte si mě v malém mobilním, rustikálně provedeném stánku, kousek od místa, kde právě probíhá předvolební meeting. A na stáncích zbrusu nový artikl, který si vychutnáte a přitom neublíží. Minimální obsah cholesterolu, vysoké procento přírodní žluči. Vysoký obsah rychle koagulujících bílkovin a přirozená dispozice pro dobrý dolet a přesný zásah.

No, nekupte si - ParoubEGG!

...

Lip

středa 27. května 2009

Je jasné, kam ho to táhne...

...otázka je, jestli už tam pracoval, nebo jestli teprve hodlá nastoupit.




Dávejte na sebe raději pozor:))

Lip

úterý 26. května 2009

11:201 & prosba

Díval jsem se teď v noci na statistky návštěvnosti <3>. Zajímavá věc. Zdá se, že v tomto měsíci se obrátil obvyklý poměr těch, kteří <3> navštívili vícekrát vůči těm, kteří tu byli v periodě jednoho měsíce jen jednou. Nejvíc je těch, co sem údajně přišli 201x, ale to je asi non-sense, nebo nerozumím tomu ukazateli, nebo je to údaj, který se týká webové adresy zahrnující více uživatelů. A zároveň platí, že každý den sem nakoukne cca 11 návštěvníků. Tak pokud by to byla pravda, tak drží <3> nad vodou malá skupinka 11 fanatických čtenářů vyvažujících totální nezájem zbývajících 9.989 000 obyvatel země.

Jinými slovy, ti loajální se stali loajálnějšími a ti neloajální už sem nechodí a lají někde jinde na něco jiného.
...

Zdálo by se, že to není důležité, ale je. Ze dvou důvodů:

1. Jednak je čas říci "dík" těm 11 +, co sem chodí pravidelně a čtou to. Když se nehýbe počítadlo, nemám chuť psát a propadám chmurům.

2. A jednak si říkám, že je nezdravé, že na <3> přichází tak málo "paniců" a "panen".

A tak kromě těch díků, ještě prosba. Nebo dvě:

Kdybyste tu někdy narazili na příspěvek, který vás pobavil, pošlete ho jako odkaz nebo e-mailem prostřednictvím té obálky pod příspěvkem někomu, o kom si myslíte, že by ho moh taky bavit. Nebo dožrat. Čím víc sem bude chodit lidí, tím víc se bude <3> třeštit. A přísámbůh, že to neříkám proto, že stavíme a já chci přes Adsense vydělat na cihly.

A kdybyste tu těch příspěvků, která vás pobavily, nacházeli víc, dejte o sobě vědět v rubrice koukaj.
...

Dík.

Lip

pondělí 25. května 2009

Ve vozovce: chodci

Určitě se vám ten film vybaví. Laurel a Hardy se zapletou s Chicagskou mafijí a ta jim před tím, než se odhodlá vhodit je do řeky, zaleje nohy do betonu. A použije k tomu květináče s kulatým dnem, nebo co. Následuje asi čtyřicet minut šílených scén, v nichž jsou pan Tlustý i pan Hubený přistrčeni k okraji mostu s nohami napevno v betonových polokoulích. Výkonný mafián do nich strčí a oni se prkenně začnou kácet do řeky.... aby se - vžummmmm - šílenou rychlostí, a zase prkenně - odpružili setrvačností zpět. A odstředivou silou potloukli výkonného mafiána a všechny jeho kumpány. Houpají se v betonových polokoulích a vy - dítě zcela nepovinné ničím, natož pak školní docházkou - začínáte chápat základní principy mechaniky.
...

Určitě se vám ty zprávy vybaví. Zuří devadesátá léta. Viktor stále přesvědčuje, že pokud něco násobit, tak jedině deseti. A Rolling Stones si spiklenecky telefonují s Havlem, aby se domluvili, na kdy zorganizují příští jam session na Strahově. Párkrát jim to vyjde a párkrát ne, protože už to mají zabukované Nedvědi. Veselá doba si žádá veselé zprávy. A tak nám to nasypou hned v hedlajnech: >>U Přemka Podlahy na chatě je hluboko pod betonovou podlahou zalitý občan ukrajinské národnosti. A Přemek o tom vůbec nic neví: "Rozhodně nebyl v tom pytli, z kterého jsem ten beton rozdělával..."<<
...

Pokud se vám nic z toho zatím nevybavilo - a pokud teda nekecáte! - je to jenom tím, že jste ve špatný čas na špatném místě. Ve špatný čas, protože už je tma, na špatném místě, protože nejste v obci se zlověstným jménem Zvole. Projížděl jsem Zvolí v neděli, pyšně a šťastně na svém nově seřízeném kole s tmavočervenou metalízou. A uviděl jsem tam tuhle značku.



Než bys řekl švec, prolítlo mi to hlavou, jako když nůž do másla zakrojí. Slezl jsem z kola a po čerstvě nalitém povrchu vozovky jsem kolo už jen vedl, v pietně vzpřímeném postoji.

Máte-li cestu Zvolí, nechoďte prosím pěšky. Zalévají tam chodce do vozovky.

Lip.

P.S. Neznáte někdo přesnou etymologii výrazu "kočičí havy"?

Mattoni už není... sama

Říkám rovnou, že se můžu mýlit. Jel jsem přes tu křižovatku čtyřicet a foťák na mobilu tasím mnohem pomaleji, než Riviera Kid tasil své pověstné, perletí vykládané kolty. Takže to říkám ještě jednou: můžu se mýlit, ale je pravděpodobné, že tomu tak není.
...

Jedete-li od Smetanova nábřeží dále proti proudu řeky, vykouknou na vás dva tačpojnti. Tačpojnti jsou nadpřirozená stvoření různého druhu: někdy pobaví, někdy se vás hluboce dotknou a někdy vás postraší. To podle toho, jací tačpojnti to jsou. Pokud ještě pořád nevíte, tak tačpojnti jsou takové přízraky značek: někdy docela hezká fatamorgána připomínající hezký zážitek se značkou, která tam ovšem právě není, někdy humpolácký trol-branding, který plnou hubou řve "prachhýý mháám, apethýýt mhám a tebhéé, tebhéé takhýýý snhííím" a někdy jen taková víla Imprese či myšlénky, která vás potěší nebo povznese. Jak říkám, záleží na tom...
...

No a ty dva Tačpojnti, co číhaj na konci Smetanova nábřeží hned u mostu jsou ještě z jiného těsta. Jsou to symbionti parazitického typu. Symbiont je živý tvor, který žije s hostitelským organismem v určité formě těsného vztahu: jako závislák, jako partner nebo jako parazit. Ti ze Star Treku byli toho lepšího zrna. Tihle, zdá se mi, nejsou.
...

Stalo se efektní formou spozoringu omotat sochu či starou stavbu lešením a plátnem, na kterou značka štětcem mistra nanese vtipnou reklamu. Dělá to tak i Veolia. A protože je to Veolia voda, namalovala na to plátno sochy z "oživlé" vody. Na první pohled totéž, co ukazuje Mattoni ve své reklamě, jen trochu více "kamenné". Pokud se teda nepletu.
...

Přál jsi si Mattoni? Už není. Dostaneš Veoliu!


Co mi to připomíná? Vtip? Jo, vtip. Fousatý a opršelý, jako ten nápad se sochami povstávajícími z vody.

Ceš maso? Maso neni, ceš čaj?

...

Lip

P.S. Ta čtyřícítka už udělá svoje, tak se za ne-kvalitu snímku omlouvám ještě jednou.Pokud jsem viděl trávu růst, dejte vědět. Nebo se tam zítra radši půjdu podívat ještě jednou...

Výstava za všechny prachy

Šli jsme v sobotu na výstavu. Bez peněz. Omylem teda, ne schválně. A zachránily nás děti obsahem svých prasátek, která si - z důvodu, který mi byl dlouho nejasný - nosí stále s sebou. Po třiceti minutách jsme se dopočítali a mohli jsme jít dál.



Byla to tahle výstava a myslím, že je opravdu moc dobrá. Pokud máte děti ve věku 1-15, vemte je tam. Dospělí za 150 (proto to dlouhé počítání jedno a dvoukorun na dvorku Bubenečské čističky), děti do patnácti grátis. Vypadá to tam i takhle:


































...

Pokud mají vaše děti v prasátku dost na dospělácké vstupné, jděte!
...

LIP




sobota 23. května 2009

Teologické okénko

Po Futuramě nad špagetami s K.:

Myslíš, že Zemi stvořil Bůh?

A myslíš, že ví, že je Bůh?

A ví vůbec, že je?


Teda, řeknu vám, někdy je to těžký kalibr...

Lip

úterý 19. května 2009

Odlišnost indukuje sebevyjádření

Možná je to tak, že platí přímá úměra mezi význačným rysem a potřebou sebevyjádření. Disponujete-li znakem, vlastností nebo čímkoliv jiným, co vás činí snadno odlišitelným, nutká vás to předat sdělení. Jakékoliv. Třeba formou vtipné SPZ.



Magistrála 190509 13.30. Jen si říkám, co všechno ten floridský registr osobních automobilů unese. Mafie prošla, OK. Ale co třeba Talibaan, nebo nějaká jiná veselá organizace?.
...

Lip

Quizz

Tohle je kvíz pro zasvěcené. Nezasvěceným se omlouvám, ale budou to muset nějak přejít, protože já je zasvěcovat nebudu. Ono by to pokazilo tu hádanku níže.

Pokud znáte kontext, nebo znáte kontext aspoň okrajově, nebo si ho umíte odvodit, či dokonce pouze představit... uhodnete, kdo to psal?

Kdo uhodne, vyhrává - ještě sice nevím co, ale na něco přijdu. Tak pište, Sherloci. Fakt by mě zajímalo, jestli to cracknete (já to teda nebyl:))

Lip
...

Jsem došel na čekdesk a se mě ta paní ptá: „Nějaké tekutiny?“ Jsem podlehl momentálnímu impulsu být vtipný a odvětil jsem „Čůrat jsem byl a krev vám nedám.“

Ta paní zavolala dva pány, si mě vzali bokem, rozhrabali zavazadlo, i pásek mi sundali, prohnali mě detektorem a objevili, že v kufru pašuju dvě Coca-Coly, každá 0,15L, které jakoby z oka vypadly domácímu pokusu o výbušninu na jednoplošný vrtulový letoun linky Praha-Košice. Jsem je nakonec uhájil, ale po turbovrtulovým letu dočasně neslyším.

pondělí 18. května 2009

A proto se točí!

"Tak zářivá a přitom vyživující,"
pronesla mladistvě vyhlížející, asi čtyřicetiletá zrzka v televizi. "Mysli na sebe!" Dodala ještě sugestivním sexy hlasem.

A já si hned vzpomněl na tu Jurovu slivovici v lednici.
...

Kecali. Televizní reklama funguje!

Aspoň tak dobře, jako nevybuchlý šrapnel. Taky nevíte, kdy a jak silně zapůsobí.
...

Lip

pondělí 11. května 2009

Krabice na spánek a čerstvý chlebarín

Jsem v hotelu. Hotel je krabice, do které si můžete přinést svůj vlastní spánek. Práci. Nebo opilost. Nebo sex. Nebo třeba průjem. Podle toho, co jste zač, kde zrovna jste a co vás čeká druhý den.

Hotely, stejně jako všechny jiné krabice, se liší především kvalitou povrchového designu.

Jedním z typických designových motivů je čistota. Dělá se tak, že všechno, co se dá složit, se hezky složí. A všechno, co se dá desinfikovat, se pořádně vydesinfikuje. Především těmi papírovými proužky a igelitovými potahy s nápisem "disinfected".

Výsledkem je, že když v zádveří koupelny najdete vzorky pubického ochlupení předchozího návštěvníka, nemáte už takovou potřebu dělat z toho událost. Pubické ochlupení je sousloví označující chlupy z oblasti slabin, které moc rádi používají v seriálu "Kriminálka .... (doplň téměř libovolné americké město.)" Je to ten jak tam na místě činu chodí policisti, co si nepřetržitě svítí na něco UV lampičkami.
...

Hotely jsou vůbec zajímavé místo. Mimo jiné také tím, že vám všechno dají hrozně malé a vy si pak myslíte, že je to jen a jen vaše a jen a jen pro vás. Malé mejdlíčko, malý báreček, malé pivíčko, malý bloček a malé šitíčko.

A také tím, že mají na různých místech přístroje a udělátka na věci, na něž se normálně přístroje nedělají:
- high performance turbo shine shoe polisher (čistič obuvi)
- sturdy suitcase platform with high bearing capacity (polička na kufr)
- air condition (stroj na průvan)

A také kleštičky na chleba! O těch trochu víc:
...

Je 7.30 a v části restaurace vyčleněné na podávání snídaní je čilý ruch. Tedy, spíše jen ruch. Je přeci jen 7.30.

Stoly se snídaňovým menu jsou pokryté rozumným množstvím jídla a sálem se tiše ale zaznamenatelně rozléhá elevator-style aranžmá písně Hey Jude! Broukám si. Brouká si autobus polských turistů. Brouká si anglický obchodník i srbská sekretářka. A přitom koušem, polykáme a zapíjíme.
...

Sedl jsem si tak, abych viděl pořádně do sálu. Vyplatilo se. Dvě servírky tak drobné a štíhlé, že určitě nakupují v dětském oddělení, nepřestávají obměńovat a doplňovat jídlo na švédských stolech a na mě z toho dýchá takový příjemný pocit, že jsme na světě jen proto, abychom bez hnutí za tichého pobrukování žrali.

A pak se to stane. Ta hezčí přinese na kovovém podnose nakrájené chleby srovnané tak, že ještě drží tvar bochníku. Z jedné strany je přidrží lžící, z druhé servírovacími kleštičkami - a všechny je - jako by nebyly ani rozkrájené - zkušeně přemístí do ošatky na chléb. Bez dotyku lidské ruky.
...

Bez dotyku lidké ruky! říkám si a na chvilku mi projede hlavou bulvární myšlenka, že tady se prasečí chřipky bát nemusím.
...

Bez doteku lidské ruky - chleba - bez doteku lidské ruky - chleba - bez doteku lidské ruky... asociační sítě mé šedé kůrky nějak ne a ne přestat. Perseverují pořád dokola a na trase od "bez doteku lidské ruky" k "chleba" je stále patrný silný elektrický ruch. Tak jo, tak přestanu jíst a zamyslím se nad tím, no! Kůrňa...
...

Pomyslím-li na chleba, napadne mě Babička (ne moje, ale Božky), napadne mě díže, napadne mě zadělávání. A zadělávání souvisí s těstem a to nějak předpokládá, že se k němu lidská ruka musí použít. Napadne mě hnětení. A hnětení tak nějak předpokládá, že se k němu lidská ruka musí použít. A napadne mě válení těsta. A válení těsta tak nějak předpokládá, že se k němu musí lidská ruka použít.

Napadne mě taky požehnání bochníku a rozlamování bochníku a jeho krájení, a tak. A taky poklepávání na kůrku, jestli je už dopečený. Kdyby tohle všechno šlo dělat bez rukou, byli by po celé tisíce let bezrucí lidé jedněmi z nejzaměstanějších a nejctěnějších lidí. Ale tak to není.

Na upečení chleba je prostě potřeba rukou. A pokud ho dneska pečeme a krájíme bez nich, už to tak nějak není ani chleba. Ale je aseptický a to se počítá.
...

Jednoho dne přijedete do hotelu a tam bude přes záchodovou mísu papírový proužek s nápisem: "Vážený pane, vážená paní! Tento hajzlík jsme pro vás čerstvě přišroubovali těsně před vaším příjezdem. Ještě nikdo na něm.. neto...". A až si odbudete svoje, půjdete dolů na na snídani a tam bude v takovém tom plastovém akvárku bochník přelepený proužkem s nápisem "disinfected" a po vhození mince patřičné hodnoty vyjede ze zadní stěny akvária nůž, zasyčí pára, která ho rovnou vysterilizuje, a pro čerstvě uříznutý krajíc sjedou z horní části kleštičky (ano, takové ty, co jsme s nimi na benzínových pumpách v NSR lovívali padesátifenikové medvídky) a krajíc, co mezitím zataví nějaký mechanismus do plastu, vám podají výdejní škvírou.
...

Ale to už vám to nebude připadat divné vůbec. Zbavíte se obalového plastu a přičichnete ke krajíci: "Uhmmm, áááá," vzdechnete slastně, "čerstvý chlebarín"...
...

Lip

neděle 10. května 2009

Krize je velký kus sýra

Ta krize je asi velký kus sýra, zdá se mi.

Tedy aspoň podle toho, co teď čtu v těch odborných periodikách. J. píše, že výzkum trhu vraždí myšlénky. Všichni pak píšou, že výzkum trhu vraždí myšlénky. Občas už i lidi z výzkumu trhu. Hmm.

A v posledním Trend Marketingu byl článek o tom, jak se dá dělat výzkum, když N=0. Aby bylo jasno, nechci, aby to vypadalo, že si té metody nevážím. Nebyla by to úplně pravda. Musí to být metoda jistě zajímavá.

Ale minimálně stejně zajímavá a navíc potenciálně pravdivá mi přišla reakce V., když jsem mu ten titutlek ("Jak se dělá výzkum, když N=0.")přečet při ranní kávě (mojí, V. může pořád jen cikorku).

Tak nějak zamyšleně se podíval hodně hodně daleko dopředu a pravil:

"To se jim ten výzkum musí dělat mnohem líp:))"

Lip

P.S. A jak to řek, tak jsem si vzpomněl na pečení bez mouky a taky na Huberta. Nevíte někdo, jak to s ním vypadá?

Komunisty už se nebojíme:)

Jsem si na privátu přečet starší číslo Reflexu (teď jsem to nesplet), kde anoncovali koncert Monkey Business a kdysi zakázaných písničkářů. Prý u příležitosti pěti let v Evropě a dvaceti let v Sametu. Vypadalo to jako docela prča koncert. Zmeškal jsem.

A pak jsem zastavil u našich před barákem, kde právě nějaký hrdinný taxikář vysazoval páreček ropných Rusů. On elegantní. Ona nohy mě až po ohryzek. Šak mi taky poskočil, jak jsem polkl.

Když je ten Muromec za volantem drožky vysadil, jel za nimi ještě sto, stopadesát metrů a povykoval přes celé sídliště:

"A rozhodně si musíte přečíst ten Gulag. Tam právda. Bolšaja právda o celej Rossiji! Tak. To musíte."

To už prča není. Zjevně máme dojem, že Rusko známe líp než oni. A zase si asi natlučem čumák.

Lip

P.S. Fakt je měla až po můj ohryzek! Car-nogy!

neděle 3. května 2009

Točený nebo lahvový?






Lip

Zítra vstanu a ...

A možná, že ani točený ani lahvový, ale - jak říkával Otík - něco tvrdšího.



Zítra vstanu a opiju se rohlíkem. Teda, jestli mi to na tom čísle v neděli vezmou:))

Lip

Na dálnici leží stůl.

Je 8.30 ráno. Včera jsem přijel pozdě v noci z Moravy a ještě stále mám naladěný Radiožurnál, abych o všem nebezpečí, co mě na dálnici může potkat, věděl dlouho do předu.

Jsem už sice bezpečně doma, v Praze, ale jsem líný a tak odmítám přeladit.

A nelituju.

S pokorou a na výbornou mi ta naše přední stanice veřejné služby hlásí, že někde daleko za stým kilometrem leží na dálnici stůl.

Vím o něm všechno:

- je z plastu
- je bílý
- leží deskou dolů a nohama nahoru, takže je z dálky špatně vidět
- a leží mezi středním a pomalým stoupacím pruhem

A vím i to, co neřekli: ještě tam nějakou chvíli bude.

Byla doba, kdy jsme neměli kalkulačky. Byla doba, kdy jsme neměli digi. Byla doba bez mobilů. Temný středověk je dávno za námi.

Dneska máme možnost vědět už v 8.30 ráno, že za několik málo desítek minut bude mít někdo smůlu a narazí do bílého plastového stolu, co leží deskou dolů a nohama vzhůru na dálnici.

Trochu škoda, že z toho ještě na Radiožurnálu neuměli udělat soutěž pro posluchače. Mohli jsme třeba hádat, zda to bude osobák, nebo něco většího. Případně, jakou bude mít barvu.

Je 9.45 a na dálnici leží stůl. Pokud zrovna jedete na Moravu ve stoupacím či středním pruhu rychlostí větší 80 km/h asi už o tom víte.

Nemůžete to nevědět. Bůh s vámi.

A chvála technologiím.

Lip

Pustily by vaše děti Večerníčka sednout?

Není to tak dávno. Slavili jsme. Večerníčkovi bylo snad padesát.

Slavili jsme, hlasovali o nejlepší večerníček a televize na tom rejžovaly.

A v tom veselém oslavování jsme možná zapomněli na samotného Večerníčka. A na to podstatné.

Je mu padesát a docházejí mu síly.

Napadlo to Vás? Vaše děti? Pustily by Večerníčka v tramvaji sednout?

Odpovím-li upřímně za nás: Ani náhodou!

Až do úterka. V úterý jsem totiž Večerníčka viděl.

Vracel se z noční přes Libeň a byl z té šichty pěkně orvaný.

Pro vás a Vaše děti - dnes vypadá takhle:



Až ho potkáte, přineste mu sklenici vody a něco k snědku. Zdá se mi, že ho to začíná zmáhat.

Lip

Kosovo. A hned vedle sýkorek.

Máme novou fasádu. Rok nebo dva. Možná tři. Mysleli jsme, že na pořád. Jenže se nám v ní udělalo ohnisko problému.

Naši špičkovou, trvanlivou a ničím na 50 let nezničitelnou společnou fasádu začalo narušovat Kosovo.

Některé z obyvatel domu to trochu zaskočilo, ale těm z nás, kteří čtou v novinách i jiné než sportovní zprávy, to nakonec přišlo logické.

Kosovo je prostě oblast nepokojů. A nemohli jsme si myslet, že nás v Modřanech se to netýká.

Týká.

A tak máme teď v té naší nové fasádě díru a z té díry se ozývá povyk, lomoz a čiřikání už od čtyř hodin ráno. Stali jsme se spoluaktéry původně lokálního problému.

Dostihly nás dozvuky balkánských nepokojů a vedle okna do ložnice máme Kosovo ... hnízdo. A kosáčata řvou.

A když neřvou, tak řvou sýkorky v tom větráku od digestoře.

Kdo tvrdil, že balkán není součástí Evropy, mýlil se. Nebo nebyl z Modřan.

Pro úplnost přikládám mapu konfliktu.



Lip