Ou Žízas! Groupthink rulez!

Dzis is sometink rýli fanástik! Z nějakého důvodu to nemá "embed", tak se s váma rovnou loučím. Předpokládám, že dokud nedojedete všechny epizoudy, stejně se sem nebudete mít potřebu vracet.

Že ale sou! Pro všechny z našeho "industry", ostrý obraz, čistý zvuk. A insájtful respondenty!
....

Lip

P.S. když to teď čtu po sobě znova, přijde mi, jako bych psal o nějakým soft pornu. Neee, myslím, že je to fakt HC:))

O p**e, práci a důvěře v základní školství

Zaslechnuto na blíže neurčeném místě, velmi, ale velmi brzo ráno:

"Ty seš ještě vzhůru? Jak ti to jde?"

"Je to všechno na p**u, drahá!"

"Na p**u? Tak proč to děláš?"

"Hele, tak jednak se k ní jinak  prostě nedostanu, a jednak to má bejt dneska hotový..."

"Hmm, no jestli teda vo něco takovýho fakt tak moc stojíš, můžeš dneska zajít na rodičovský schůzky."

Lip

Výzkumy potvrzují: Oko Tři reaguje na světlo!

Dívám se na to znovu a znovu a čím dál víc si začínám připadat jako prvok.

....

Lip

Uzená žebra Goog. Bez hořcice!

Oko v poli I.

Je lepší chvíli hořet, než celý život doutnat

Říkal to prý Nietzsche. Jestli to jen tak říkal, nebo to i zkusil nevím. Dan Ariely to ale udělal. Chvíli hořel a pak byl několik let v nemocnici. Spálený skoro na uhel, nemohl se hnout a koukal na to, co se děje u něj v pokoji a okolo lůžka a pomalu si uvědomoval, jak moc je naše chování ovlivňováno tendencí srovnávat. Taková Teorie Každodenní Relativity.

Když mu pak ve špitále udělali novou kůži, rozhodl se, že tomu přijde na kloub. Možná nevykoumal všechno, ale to, co sepsal v Predictably Irrational je prostě skvělé. Tady je blog, kde je s ním rozhovor a krátké demonstrační video shrnující jednu z myšlenek z knížky. Tři pravidla na konci jsou moc užitečná:

1. když řešíte problém,  pořádně si promyslete, jaké informace k jeho posouzení používáte
2. když už ty informace máte, a víte, co jsou zač, pořádně se zamyslete nad tím,  jestli jste náhodou neuvízli v pasti Každodenní Relativity (neplést s Obecnou:))
3. a pokud je odpověď na obě otázky výše ano, zkuste si najít ten správný "kognitivní metr", který vás z té pasti vyprostí

A tady je to video. Díky, Ste.



....

Lip

Veruna to nemá ráda, ale já musím

Říkala mi onehdá Veruna, že je dobře, že už se tu dlouho neobjevilo nic s tagem "kosmické", protože z toho obvykle dostává mořskou nemoc a nechutenství. Promiň, Veru, musím. Doba je zlá a tudíž bohatá na záblesky formativního poznání.

Tak tedy z kategorie kosmické, odpověď na základní filosofickou otázku Proč tu vlastně jsme a jak je to s Vesmírem:

Na Zemi logicky musel vzniknou Život. A ten se logicky musel rozvinout do miriád různých forem a variací. Logicky jsem se tu proto musel, dříve nebo později, objevit já, a vy jste si dříve nebo později museli tohle přečíst. Protože kdyby Život nevznikl a nerozvinul se do miriád různých forem, nemohl by se do miriád různých forem a variací rozvinout ani Stres. A je na čase si přiznat, že jsme tu - od narození do konce - jen jako živný roztok právě pro něj. A že je Země PLACATÁ jako Petriho miska.
...
Bože, že sem mu ale dal tenhle týden pořádně nažrat!
...

Lip

P.S. Veru, je ti z toho blbě? Nedá se nic dělat, musí to tak bejt. Už měl zase hlad:))
P.S.2: To s tou čtyčicet dvojkou byla slepá větev poznání. Zapomeňte.

To Fry Or Not To Fry? That's The Question!

Jára da Cimrman není jediný. Není ani jedinečný. Jen to dělá dobře a nejdýl. Ale i obyčejný život někdy překoná mistry
...

Asi bych si té malé perly nebyl nikdy všiml. Jenže Véčko říká, že jsou dvě místa a dvě aktivity, během nichž je kapacita našeho mozku nejvíce dostupná vědomému myšlení. Obě ta místa a obě ty aktivity mají co do činění s ranními rituály. No a právě během jedné z nich jsem narazil na tu malou, ale zářivou perlu.
....

Máte-li zrovna volné ruce, v jejich dosahu něco volného ke čtení a zároveň je vaše mozková kapacita zcela dostupná vědomému myšlení, většinou čtete. Pokud nevěříte, zeptejte se lidí kolem sebe, co je to maďarsky Új Illata. Možná nebudou vědět, ale řeknou vám, že už to mockrát četli a řeknou vám asi i kde. Etikety čistících prostředků jsou často tím nejdostupnějším, co je právě ke čtení, když máte klid, volné ruce a mozek připravený myslet.  Bývají totiž na toaletě. (Mimochodem, pokud náhodou nevíte, co to znamená, zkuste Google Transku, viz příspěvěk o pár řádků níž..)
....

Nicméně tentokrát jde o Xantypu. Ležela hned vedle toho čistícího prostředku s nápisem Új Illata. Totiž ani ne tak o Xantypu, ale o ten článek, který najdete v lednovém čísle. Píše se  v něm o projektu Perla české kuchyně a není ani o Polreichovi ani o Babicovi. Ale o knedlíku. 

Perla české kuchyně  je soutěž profesionálů i amatérů právě v přípravě téhle banální nezbytnosti. Je logické, že taková soutěž existuje. Existuje soutěž v buchtičkách se šodó, soutěž v pití piva a pojídání plněných knedlíků, existuje soutěž krásy, soutěž o nejlepší reklamy i soutěž o nejkrásnější obec. Soutěží se ve všem a o všechno. Knedlík jednoho dne musel přijít na řadu.

Ale o ničem jsem zatím nečetl něco takhle zábavného (přetiskuju jen to nejlibovějí, bo to ostatní už je jen Xantypa):

Stav současné české kuchyně se sice lepší, nicméně mnoho ohavných zvyků a pravidel z dob nedávno minulého budování hloupé společnosti přetrvává. Jako příklad poslouží "perla naší identity", průmyslová šizenina, jíž se také říká český houskový knedlík....

Soutěž o nejlepší český houskový knedlík, která probíhá v rámci projektu Rady pro mezinárodní vztahy Perla české kuchyně [Oko Tři: Tyhle soutěžě vždyky zaštítí někdo, kdo má v názvu mezinárodní nebo aspoň národní. A většinou je to nějaká/ý Rada] již třetím rokem, přivádí do klání špičkové české kuchaře z přestižních hotelů a restaurací.....

Teď si představte, že zatím žádný z nich nevyhrál....Každým rokem jim to natřel učeň, kterému
ještě ani vousy nerostou....
[Oko Tři: Teď to přijde!] První ročník vyhrál Richard Novotný, učeň šéfkuchaře hotelu Intercontinental Miroslava Kubece, protože jako jediný osmahl kostičky housky na másle podle receptu Marie Sandterové z roku 1924.

Druhý ročník vyhrál Jakub Chýna, žák stejného šéfkuchaře, protože jako jediný housku neosmahl a chuť jeho knedlíku se lišila.

A ve třetím ročníku zvítězil opět učeň, Tomáš Vaníček. Použil recept jako Richard Novotný v prvním ročníku [Oko Tři: jen pro lepší orientaci, to je ten co tenkrát poprvé osmahl!], housku však neosmahl!

Zbývá jen připomenout si, zatímco osmahnutí či neosmahnutí housky může změnit váš život, vypukováním cigaretového kouře do umyvadla zlato nevzniká.

A pak je tu ta kardinální otázka pro všechny borce odhodlané se o vavříny pobít v dalším ročníku: "To fry, or not to fry, that's the question!" Vsadil bych, Yoricku, klidně celé Dánsko, že vítěz letos už osmahne. Co ty?
...

Lip

Wendy a trendy

V květnu jdeme jako jeden muž! Bude tam Wendy, co napsala knížku, z který jsme se šprtali moderování a projektivní techniky. Čili jasný důvod č.1.: Poznej svého boha z blízka:). Důvod číslo 2.: Prý tam konečně vysvětlí, jak je to s tou krisí krizí  a třeskutými trendy v kvalitativním výzkumu. Pojďte taky..

http://www.aqr.org.uk/events/index.shtml

Lip

P.S. Jo, taky budeme mít v těch dnech zavříno:)

Paprika v pěti větách

* Strašně příjemný, děkuju.
* Jelen luxusní, nezapomenu.
* Víno, Hubertus i Barack dost dobré i pro paní Obamovou.
* Bruselská Ryba v dobrém rozmaru.
* A kromě perfektně navoněnýho Fon Draka i Stáňa, ozdoba všech opravdu významnejch mejdanů za posledních deset let, zase ve špičkový formě.

Podaří li se to domluvit, příští stanice Argentina, případně nějaký Španělsko, pokud něco takovýho existuje.

Pro všechny pacoše, co se omluvili pro nemoc nebo se nedostavili z jiných důvodů, myslím, že je tenhle pickwick club je vážně docela životaschopné hobby! Tak příště... Lip



Poutníci po Půnebí

Potvrzeno

Eltodo v Libni oficiálně ohlásilo jaro. Na semaforech, i okolo...

Lip

Budu vládnout i s marťany...

Jakkoli je pocit, který zůstane v ústech, když řeknete Ivan Langer, spíše do trpka, brief na antikampań asi zadat umí. Minimálně tenhle kousek mi přijde vtipnej a dobře zakotvenej...

Ale taky je vidět, že mladý na tyhle sliby dost slyšej:)

Lip

Sousedovi chcíplo éro

Je pondělí a je nevlídno. Venku i ve mně uvnitř. I já jsem uvnitř. V zácpě.

Nemusíte mít ani řidičák na to, abyste si představili, jak moc nepříjemná je to situace. Srovnat se to dá snad jen s tím, když jste ve sračkách. Ale není to stejné.
....

Jak na komunikaci vjíždějí z připojovacích pruhů další vozy, tlak stoupá. Nic s tím neuděláte. To je fyzika.

Rostoucí tlak působí rovnoměrně - na hmotu i na myšlení. A s tlakem roste i teplota. Fyzika podruhé.

Dostávám se tudíž do varu a chvilku před tím, než začnu pískat jako čajová konev, schladnu na chvíli jen díky dodávce s letadlem. Najíždí si přede mě elegantním obloukem z levného pruhu... a zastaví.

"A máš to pitomče! Koupil sis letadlo a tvrdneš tu s náma taky, hehehehe."

Uleví se mi, ale jen na chvilku. Analgetický efekt škodolibé myšlenky za vteřinku vyprchá a já si díky billboardu o pár metrů dál uvědomím, že přemýšlím, jak sociálnědemokratický volič.

"Tak, a jsem v zácpě i ve sračkách zároveň!"
....

Lip

Budka na mlíko, kráva na budku

Lidi si spolu dřív rádi povídali. Pak si toho všim nějakej Alva nebo Graham a narvali to povídání to budky. Vlezli jste tam, hodili padesátník a mohli jste si povídat  skoro - skoro povídám - jako dřív. Běžel čas a někdo si všim, že lidi si chodí do těch budek často popovídat. Zamyslel se a udělal tu budku tak malou, že se vám vejde do kabely, a pokud jste teda menežer, i do kapsičky od košile. Tak to chodí.
....
Některý lidi mají rádi mlíko a pijou ho. Třeba si ho kupujou v kartonech nebo ve skle. Jiný lidi mají rádi mlíko od krávy. Chodí si pro ně - pochopitelně - ke krávě. Někdy i docela daleko. Na Slovensku už si toho někdo všim, a udělal z tý krávy budku co stojí hned u cesty. Vlezete dovnitř, hodíte padesátník a dostanete mlíko skoro tak dobrý - skoro povídám  - jako vod krávy.

Dříve nebo pozdějc vám něco zabučí v kabeli nebo, pokud jste teda menežer, možná v kapsičce od košile. Vaše mobilní kráva. Tak to prostě chodí. Když ne zítra, pozítří určitě.
....

Lip (fotografie V1)

P.S.
Pokud už fakt nevíte, co to to mlíko je a jak s nim zacházet, najdete na té budce na mlíko i návod. Takže žádnou paniku...

Omluva

Kdybych věděl, jaké to rozpoutá nelidské počasí, nebyl bych býval do té myčky jezdil. Tak promiňte! Stalo se mi to poprvé...
...

Lip

Kde Domov Můj?

Sokolská ulice, sprejem na břizolitu:

Home is where the backpacks are...

....

Lip

Dnešní Googlí Logo

To mi ale udělali s tím Vlastou radost.

Lip

O google-transce, vizi a štěstí

Neměl jsem o něm ani páru. Donedávna.

Pak někdo psal, že chce doporučit dobrou agenturu a já jim poslal odkaz na jejich web. Měli ho jen v češtině, což se v Maďarsku sice cení, ale nepomáhá to.

Za chvíli přišla odpověď: "Hi, Jan. I checked them via Google translator and they seem fine. Thanks."

Zatím nebyl důvod věnovat transce pozornost. Ale dostala se na radar.

O pár dní později: "Můžeš mi poslat základ té smlouvy?" "Ne, mám ji jen v norštině." "Neva, sjedu to Google translatorem a uvidíme, co to udělá...."

OK. Neznámý objekt se dostal na displeji mého radaru opět o kousek blíž středu.

Velikonoce, vejce a víno. Víno především. A na něm tahle etiketa. Evidentně "designed by Google translator." Začínám tu transku brát vážně vážně....

V roce 1883 mel mu vizi a chtel se stát nejvíce oslavovan m v robcem vín v Chile. Zalo il Vina Concha y Toro. Dnes sklízi ovoce své namáhavé práce a delá proslulá chilská vína. Základem zrození je úrodné Central Valley s perfektním klimatem, bohatou pudou, kri tálovou vodou z And a kvalitou… Conha y Torro..

Ještě jsem to pro jistotu hodil trance ke zpětnýmu překladu a zdá se, že to opravdu překládali na Googlu. Vyplivl to v angličtině snad srozumitelnější než v češtině. Inu, originál je originál:))

In 1883 he had a vision and wanted to become the most celebrated wines mv manufacturer in Chile. Vina Concha based il y Toro. Today reaping the fruits of their hard work and doing the famous Chilean wines. The basis of the birth of the fertile Central Valley is the perfect climate, rich soil, cri tall water from the Andes and quality ... .. Conha y Torro.

Začala mě ale trápit jiná věc. Jak teď každý výrobce nečeho, co stojí více než sto káčé, usilovně dává najevo, že pan zakladatel měl vizi. Nevím, třeba to tak bylo, ale říkám si, jestli tady u nás, v dolíčku, nejsme nějak líp nastavený na příběhy o hloupým Honzovi, co to všechno vydře štěstím. Mohlo by to pak vypadat třeba takhle:

V roce 1883 se Frontera rozhodl stát se největším pěstitelem kaktusů. A protože to bylo opravdové hovado, vybral si pro svůj plán Central Valley, údolí plné žírné černé prsti, kde kaktus zahnije den předtím, než ho zasadíte. Štestí ale občas sedne i na blba a tak mu mezi plesnivými korpusy kaktusů po roce zahálky vyrostly hrozny jako melouny. Ďábelsky zbohatl a stal se největším výrobcem vína pod Andami. Dodnes ho tam všichni nenávidí, protože byl vždycky neschopný a hloupý, ale co se dá dělat, víno má prostě nejlepší. Třeba to potká i vás... zázrak Conha y Torro.

A ještě Transgooglestánsky:

In 1883, the Frontera has decided to become the largest grower of cacti. And because it was a real beast, he chose for his plan for the Central Valley, a valley full mast black fingers, where cactus zahnije day before it is planted. Luck but sometimes settles on the asshole and his plesnivými between corpora cacti after idleness grown grapes like melons. Devilishly rich and became the largest producer of wines under the Andes. To this day, everyone hates him there because he was always incompetent and stupid, but what can you do, wine is simply the best. Maybe even meet you ... Miracle Conha y Torro

Zbývá už jen "selling line" - třeba "Doporučuje deset z devíti nejvyšších představitelů ČSSD". Nebo tak něco...
...
Lip

25 zastavení jara

Žába na rozpálené plechové střeše (z osobního archívu paní Williamsové)

Málo sledované vlaky (z osobního archívu Jiřího Menzela)

Zbytky jídel

V restauraci během pauzy na oběd: on, ona, další on a ještě jedna ona. Spojeni (zatím?) jen pracovním poměrem.
První Ona, která nastoupila nedávno, té druhé Oně a oběma Onům:

"Musím říct, že všechno zlé je k něčemu dobré. Kdybych se nerozvedla, asi bych ani nezačala pracovat a navíc bych pořád byla s tím šíleným debilem."

Druhá Ona především té první:

"A že debil to teda byl kardinální. Idiot."

A potom, vlastně spíš Onům než Oně:

"Vůbec nechápu, jak to s ním mohla tak dlouho vydržet. Fakt debil!"

On (ten, který zrovna na chvíli nejí):

"Jak se to proboha vždycky semele, že si takový príma, hezký a inteligentní holky pokaždý vezmou takový kretény..."

Delší sekvence ticha přerušovaná jen tu a tam cinknáním příboru o talíře. Pauza za chvíli skončí.
...

Lip

Po dvaceti letech Jeníkovi Říhovi opožděná omluva. A Eohippus.

Je mi osmnáct. Doba je zlá, všeho je málo, používají se náhražky. Jenom díky tomu je možné, abych i já mohl dělat dětem lyžařského instruktora. Chvála nedostatku.

Mám v oddíle Honzíka Říhu. Milej kluk. Zpožděnej, ale. Řadu věcí, poměrně důležitých na svůj věk, neumí. Pátý den zájezdu třeba zjišťujeme, že si zatím nepřevlékl vrstvu 1. Inu všechno je jednou poprvé a tak mu odpouštím.

Pak to ale přežene. Na svahu:

„Jendo, kolik je ti vlastně let?“
„No, kolik myslíš, Jendo?“
„Ne moc. Tak čtyřicet?“Idiot!
……

Je mi o dvacet jedna víc. Je pátek ráno, syn má prázdniny. Dívá se na video. Pán prstenů. Krásné ženy, krásní koně, stateční mužové. Zaujmou nás ty koně, chvíli si o nich povídáme.

„Tati, víš, že v Simpsonech byl kůň vysokej jen po kolena, co toho vykadí tolik, kolik měří?“

„Fakt? To je zajímavý, protože koně se vyvinuli z takovýho třetihorního koníčka, co byl velkej jako pes. Takže ještě menší než ten v Simpsonech…“

„Týýý jo. A tys ho zažil? Měli jste ho doma?“
??????.....

Promiň, Jeníku Řího…..trochu jsem se tenkrát ukvapil:)
...
Lip