čtvrtek 30. září 2010

Pocítit opravdovou radost.

Evropská ulice, 30.09. 2010, 11.15





Slogan na horní hraně vozu: "Vaše hovna, naše radost". 
Lip

neděle 26. září 2010

Renáta

Vím, takhle to není ono. Jakobyste někomu nejdřív řekli pointu a pak teprve vtip. Ale fakt to tam tak bylo. Jen to na fotce není dost vidět. 20.9. 2010 měla na Transfúzní stanici ÚVN Praha 6 službu Dr. Vesecká Renáta. Přečíst jste si to mohli na ceduli vedle zvonku, k níž vedou šipky od toho nápisu "Výdej krve, zvoňte prosím."



Tolik drobný příspěvěk <3> k domácí diskusi o justiční mafii.


Lip

Dolétal

Můj dětský hrdina a největší kosmonaut všech dob: Třicet let poté jako žena-homeopat v Borotíně!


Začínám si uvědomovat, jak ošklivou hru si s námi těch uplynulých 30 let zahrálo!

Lip
P.S. Pořád musím myslet na to, jak jednou někde potkám Majku! Kým bude? Co s ní bylo, všechny ty světelné roky?

Záhada otevřené láhve

"Žádná jiná stopa, milý příteli. Jen tahle otevřená láhev a dva studení sebevrazi," řekl by možná Watson Sherlockovi na místě činu.

A nebylo  by se čemu divit. V té láhvi nám prodali točenou Kofolu a ti dva mrtví, to je jasné, byli by brandmanažery obou dotčených brandů. Chvála běžnému životu, že bere ten marketing s takovým nadhledem.


Bohužel neumím říct, jaký měl ten experiment dopad na naše vnímání značek. Díky ostravské kořalce, kterou jsme tou Kofolo-Colou zapíjeli, jednalo se totiž prokazatelně o slepý, posléze hluchý a nakonec i o němý test...


Lip

Non-višňovka, čili Kokořínská píča 2010

Letošní podzimní Ne-višňovka v obrazech a komentářích - s týdenním zpožděním. Omlouvám se za dlouhé období ticha Připadám si jako turnusový opilec, který - dlouhém tahu - vrací se domů "jakoby nic" A protože jakoby nic, zkusme přimhouřit oko a přejít to tiše.
.....

Začnu nečekaným leitmotivem celé akce. Pravou Kokořínskou píčou vyrytou do zámeckého podloží. Tady je:


Normálně bych jí věnoval pozornost jen proto, že tak trochu na vedlejšák "práskám" Rudymu všechny graficky zajímavé kosočtverce a bubáky, které kde potkám. Rudy na tom má postavený projekt a fotí je krásné.  V tomto případě byla ale pointa okamžiku mnohem silnější.

O půl hodiny dříve, než jsem ji - zardělý - vyfotil, opustili jsme Restauraci U sportovce v osadě Grobián. Jméno restaurace mátlo, jméno osady nikoliv.