PF 2014

Simply Stream #1, w48 2013.

První, zkušební číslo je tady. Zkuste to. Lip

#4// song dne: Green Jelly

Bacha na vlka.
...
Lip

#3// místo dne: Vodojem Na zelené lišce

Volte, ne?!:)
....
Lip

#2// koktejl dne: Magické oko

"Vrátit hlas umlčeným instancím:)"
...
Lip

#1//obrázek dne: Zelený čtyřlístek

Volte
...
Lip

Jasná volba...

Souhlas. Tuto hlavu zdvihnout co nejvýše! Hned po oddělení od těla tedy.
....

V květnu letošního roku jsem objel republiku na kole Antonín. Jedna z prvních zastávek (a je o tom zmínka v jiné záložce tohoto webu) byl i Kladrubský klášter, který překvapil třemi zázraky: a) faktem, že je tam pochovaný český panovník, b) neuvěřitelným kostelem se sochou svatého Prokopa surfujícího na čertu, a c) sochou Perseus a Medůza od Matyáše Brauna v lapidáriu, jejíž hlava Medůzy je tak šílená, že od ní nemůžete oči odtrhnout.

Když jsem zjistil, komu patří značka "Hlavu vzhůru", hned mi ta socha vyskočila v paměti a zbavit se jí nemůžu.... Ta socha na obrázku není ta, o které mluvím. Ale funguje taky, ne?
Lip

Sluníčkový den, Atlantído!

Povídali jsme si tuhle o dokumentu, který konečně ohaluje, kde ve skutečnosti ležela Atlantida. Po asi dvou hodinách zaujaté diskuse jsme zjistili, že každý z nás mluví o jiném dokumentu shlédnutém na YouTube. Každý z nich referoval o jiném, rozhodně konečně správném objevu skutečného místa vybájeného ráje. 

...

Pak jsem někde na FB jsem narazil na statistiku, podle níž bylo 90% z celkového objemu existujících dat vytvořeno v posledních 2 letech. Nejdřív mi to přišlo zajímavý. Pak jsem si vzpomněl na Snowdena. Pak na Big Data. Pak na spoustu ptákovin, co čtu nebo píšu někam na síť nebo do souborů. A pak na "věk Vodnáře", co se o něm zpívá v té písničce z Vlasů. 

Napadlo mě totiž, že takovému hyperexponenicálnímu bujení dat nemůže za žádnou cenu odpovídat lidská schopnost ta data správně interpretovat. A to na chvíli odmýšlím od otázky, zda je vůbec možné správně interpretovat cokoliv.  V situaci, kdy terabajty dat za rok chrlí už i tužky, prostě nemůže být snadné vůbec odlišit důležitá/relevantní data od irelevantních, natož je pak analyzovat. A přitom s tím, jak roste objem těch dat, roste i síla iluze, že jejich analýzou se dozvíme něco víc, nového, zatím skrytého nebo neviděného. 

V důsledku to přitom musí vést k tomu, že budeme špatnou analýzou ohromného množství dat, z nichž většina bude irelevantní, docházet k výsledkům, které jsou nesmyslné, chybné nebo zavádějící. 

Chybovost rozhodnutí postavených na blbé analýze pitomých dat pak bude výrazně větší než padesát na padesát. A v tu chvíli nastane DVLT. DVLT je Dobrovolný Vstup Lidstva do Tmy - taková kulturně-autoimunitní reakce na Osvícenství.

Prostě se dobrovolně a bez nezbytné katastrofy vrátíme k mytologickému způsobu uvažování a rozhodování. Bude totiž vykazovat zkušenostně vyšší míru spolehlivosti (blízko té kritické hodnoty padesát na padesát) než rozhodování založené na analýze. 

Jo, a jak tohle nastane, dojde ještě k jednomu fantastickému objevu: Konečně se vyjasní, jak to je s tou Atlantidou. Až budeme zase řešit, co se kuje na Olympu nebo u Perunů, pomalu nám dojde, že Atlantida byla to, co jsme žili včera ... a co je ve vzduchu ještě trochu cítit dnes. 

Sluníčkové ráno, Atlantído!

...

Lip

Zaslechnuto při zatmění

"V tom je ta mateřská zákeřná. Těšíš se, že budeš mít čas i dost o sobě přemýšlet. A tak přemýšlíš. Hodně. Ale nevymyslíš nic. Protože pořád jseš to ty." V restauraci U Kašpárka, během zatmění měsíce

Rezistence

"Říkal to už Durkheim, já měl jsem v noci sen, jak si všichni navzájem na hlavu naserem...." 

Nic, uznávám, že to není moc nápaditá parafráze. Ale měli jsme teď několik příležitostí povídat si s lidmi o bankách a vůbec, a vyvalila se při tom ta plíživě neskutečná anomická hrůza, ve které žijeme:

• Měli jsme komunisty a oni byli ti zlí
• Pak jsme měli 90. léta a všichni, co nebyli komunisti, byli ti dobří (eště tu teda byl Sládek..)
• Během té první dekády 21. století to bylo takové latentně nejasné .. těžko říct...
• A od roku 20010 už to mají všichni tak, že svině je každej a všechno, tak proč si dělat násilí...

V pátek jsme o tom hodně slyšeli během projektu na banky... a v neděli to korunoval nějaký fotbalový bafuňář v TV zpravodajství (nerozumím fotbalu, tak vůbec nevím, kdo to byl), když ke kauze údajně ovlivněného výsledku ligového zápasu prohlásil, že "musíme zvýšením odměn pro rozhodčí nakoupit jejich větší morálku."

Kromě antibiotik začínáme být dost rezistentní i na hodnoty. Flemingu, Ježíši, potřebujem nový léky...

...

Lip

A bucket of spamformation a Pravda na FB

Naštval mě kolem voleb kamarádův mail, že máme jít volit. 

Nepíšem si od základky a popravdě, v kontaktu jsme jen přes sociální média a abiturietnské večírky. Možná je to totéž. 

O. patří mezi mými fcb friendy k nejaktivnějším, takže si od něj něco vlastně každý den přečtu, pustím, poslechnu nebo prohlídnu. Ve výsledku k němu vlastně prožívám takový ten typ intimity jako třeba k Sašovi Hemalovi, kterého za dobu, co mi ohlašoval večerníčka, nemůžu nepovažovat za součást rodiny. No, jinak, že jo, protože s O. jsme spolu chodili na základku a za základku. Ale v něčem je to podobné.

Jenže ouha. Jakmile mi od něj přišel ten dopis, že je třeba jít k volbám - jen mírně osobní klon všech možných výzev, co se objevujou třeba na fcb - trochu sem se šprajcnul a nafrnil. Že jako mi do "soukromý schránky" posílá sociálně-mediální pindy, místo toho aby mi napsal "Čau Jene, jak je?".

A uvědomil jsem si, že můj vztah k sociálním médiím konečně nabral pevnější obrysy: SM jsou prostorem, kde je spam nejen dovolen, ale dokonce vítán. Má jistou vzrušující hodnotu. Na workshopu marketingových intelektuálů by to asi skončilo propozicí typu "A bucket full of quirky smapformation". Nebo podobně.  Chvíli jsem si v tom jakoby poznání lebedil, a pak se mi ve streamu objevil tenhle obrázek a me nezbylo, než stáhnout ocas a zalézt do boudy.

Ve streamu všech možných spamformací a kratochvil, našel jsem tenhle drahokam. Říkám mu "Pravda na Facebooku" a přemýšlím, že si to nechám zarámovat  a pověsím v pracovně.

Lip

SomewhereRama

Nikdy jsem si nebyl docela jistý tím, co mě tak drží na Futuramě. Měl jsem za to, že je to tím, že je o trochu chytřejší (ale ne o moc!) než Simpsonovi a zároveň se jim stylem animace hodně podobá, takže mám pocit důvěrně známého. A navíc vám v každém díle namíchá neuvěřitelně lákavý koktejl z vašich oblíbených blockbusterů.

Měl jsem teď strašný týden. Takový ten, co si během něj nestihnete ani zívnout, a přitom musíte být rádi, protože do vás na různých firemních školeních už nevratně napumpovali výkonnostní mantry typu "O moji práci je zájem, a to JE! důvod k radosti, bez ohledu na to, jak dlouho jsem nespal. Hare Ráma. Ooooohm. Rama Rama."

Ano. Říkám ano, pokud jste se právě chtěli pro přesnost ujistit, zda mám opravdu na mysli ten druh týdne, kdy se stres z fofru snoubí se stresem z toho, že jste určitě zapomněli na něco důležitého a blížící se katastrofě už nebudete schopni zabránit, protože její příchod nezjistíte dříve, než se v ní budete topit. Ano, byl to tenhle druh týdne.

No a na konci takového týdne mi můj stresem omývaný mozek v adrenalínové šťávě zničeho nic nabídl neobyčejně úlevnou medicínu. Předpokládám, že šlo o poslední sebezáchovný pokus samořídícího organismu před tím, než je vydán pokyn k autodestrukci. Tak se chci s vámi o ten zázrak podělit. 

Zničeho nic, najednou, kde se vzala tu se vzala, opanovala mě tahle myšlenka: 

Alespoň v jednom ze všech možných vesmírů to všechno dopadne dobře. A v jednom z nich dokonce ještě líp. 

Možná to zní banálně, ale věřte mi, má to magické účinky: Tahle mantra prokazatelně mění adrenalin ve víno! Sice už se trochu motám, ale jdu si ještě dolít...

....

Lip