Naštval mě kolem voleb kamarádův mail, že máme jít volit.
Nepíšem si od základky a popravdě, v kontaktu jsme jen přes sociální média a abiturietnské večírky. Možná je to totéž.
O. patří mezi mými fcb friendy k nejaktivnějším, takže si od něj něco vlastně každý den přečtu, pustím, poslechnu nebo prohlídnu. Ve výsledku k němu vlastně prožívám takový ten typ intimity jako třeba k Sašovi Hemalovi, kterého za dobu, co mi ohlašoval večerníčka, nemůžu nepovažovat za součást rodiny. No, jinak, že jo, protože s O. jsme spolu chodili na základku a za základku. Ale v něčem je to podobné.
Jenže ouha. Jakmile mi od něj přišel ten dopis, že je třeba jít k volbám - jen mírně osobní klon všech možných výzev, co se objevujou třeba na fcb - trochu sem se šprajcnul a nafrnil. Že jako mi do "soukromý schránky" posílá sociálně-mediální pindy, místo toho aby mi napsal "Čau Jene, jak je?".
A uvědomil jsem si, že můj vztah k sociálním médiím konečně nabral pevnější obrysy: SM jsou prostorem, kde je spam nejen dovolen, ale dokonce vítán. Má jistou vzrušující hodnotu. Na workshopu marketingových intelektuálů by to asi skončilo propozicí typu "A bucket full of quirky smapformation". Nebo podobně. Chvíli jsem si v tom jakoby poznání lebedil, a pak se mi ve streamu objevil tenhle obrázek a me nezbylo, než stáhnout ocas a zalézt do boudy.
Ve streamu všech možných spamformací a kratochvil, našel jsem tenhle drahokam. Říkám mu "Pravda na Facebooku" a přemýšlím, že si to nechám zarámovat a pověsím v pracovně.
Lip
