Ehm, ehm! Přírodo, dívej, JÁ tady třídím!

Povídali jsme si teď s pár lidmi o ekologii, udržitelnosti rozvoje a o tom, jak s tím souvisí to, že se cpeme, fintíme, přepravujeme se z místa na místo a máme k tomu stále větší tendenci o tom informovat ostatní (tudíž nadbytečně komunikujeme). Bylo zajímavé poslouchat, jak o tom jiní přemýšlejí, zamyslet se nad tím, jak o tom my moc nepřemýšlíme a pak zase poslouchat, jak si povídáme o tom, jak o tom přemýšlejí oni.

Hodně mě zaujala Véčkova upřímná zpověď:

"Já měl teda do teďka všechnu tu zeleň v rovině charity. Že jako, když se chovám ekologicky, dělám to nějak pro ně někoho jinýho - pro lidi, co buď žijou daleko a jsou tím vším víc ohrožený nebo pro lidi, co ještě nežijou, ale jednou se o to budou pokoušet. Nebo teda, kdybych měl bejt hodně patetickej, pro stromy a ptáčky. Ale ty lidi to čoveče maj jinak. Pro ně neni ekologie o indiánech v pralese ani o budoucích generacích ani o stromech a ptáčcích. Nebo teda nejen o nich. Oni se v tý ekologii nějak viděj sami. Jako, že když se má něco dělat, má se to dělat i proto, že se to dotýká přímo jich. To pro mě byl fakt úplně novej pohled...."

Trochu jsem se Véčkovi smál, ale pak jsem si představil sám sebe, jak jednou za rok, když už mi ten vytříděnej odpad doma začíná nejen překážet, ale i páchnout, s tím zajedu k pár metrů vzdálenýmu kontajneru a z každýho mýho gesta jako by křičelo:

"Přírodo, doufám, že se díváš! Já ti tady třídím!! Indiáni, ehm ehm, jdu s láhvema. Praprapravnuci, dívejte, jedu sockou. Kvůli vám!"

...

No jo, asi jsem to měl podobně jako Véčko. Zajímavá věc, tahle ekologie, že jo?

Lip