"Proč? Můžeš mi prosím tě vysvětlit proč? Proč pokaždé, když máš blbou náladu, musíš kvůli tomu rozhodit svojí malou sestru?"
Křičím na syna a mlátím ho přes nohy kalhotami, které si v afektu nejsem schopen navlíknout.
"A teď se zase rozbrečí a bude půl dne dělat oběť," napadne mě ještě a naseru se o jeden Richterův stupeň navíc.
Nerozbrečel se.
"Máš naruby svetr, tati," řekl místo toho klidně.
Něco bylo asi jinak. Tak nějak naruby.
....
Lip
Žádné komentáře:
Okomentovat