Médea, Média a Já

Je pátek. Ženě se dnes v noci zdálo, že mě tlačí po nástupišti londýnského metra na invalidním vozíku.


Co bych, prosimtě, dělal v Londýně? reaguju, když mi o tom ráno vykládá, a je jasné, že musím ještě trochu spát, protože nad vozíkem se ani nepozastavím.

Mám dneska kopací den (kopu se do zadku) a tak setrvávám na hladině alfa, co to jde. Vstanu, až když se mi asociační eintopf polospícího mozku ustálí na nutkavé myšlence.  Co se stane s našimi profily na sociálních sítích až umřeme? 

Na moment přemýšlím, jestli je vhodnější profil odkázat dětem, nebo si nechat vystrojit Sociální Pohřeb, během nějž se všechny elektronické informace nejprve převedou na papír, vymažou ze sítě a pak v té papírové podobě spálí. Pak se jdu raději podívat na zpravodajské servery. 

Od včerejška mi ještě v hlavě hučí ta zpráva, že  vědci našli částice, co ženou vesmírem rychleji než světlo, tak pátrám po novinkách. Vzrušení ovšem po druhém čtení uvadá. Ráno je moudřejší večera a mě dochází, že na částice, které běží rychleji než světelný paprsek, nemá smysl sázet. Nic převratného nepřinesou - běží tmou a zákonitě - dřív nebo později - narazí. I když to tak zatím třeba nevypadá. 

Tématicky ale zůstávám na stejné stránce. Konečně chápu všechny ty reference na číslo 3200. Satelit už viděl dost a vrací se domů. Zpráva zaujala představou nárazu, jíž asociačně rezonuje s tou včerejší o rychlých částicích. Ale i tím, že 32 bylo, je a bude moje osudové číslo. 

Káva stydne a hlavu pomalu dostávají do otáček otázky okolo té pravděpodobnosti, co vypočítali vědci. Pravděpodobnosti 1:3200, že úlomek, řekněme třeba stěrač nebo kus výfuku z družice, zasáhne člověka.

Mám panickou hrůzu z velkých katastrof způsobených pádem nebeských těles. Nemám moc strach z lidí, tmy se bojím jen v lese, štěkající psi i start letounu mě nechávají na běžné tepové hladině. A na marťany se dokonce těším. Bojím se jen velkého počtu lidí na jednom místě a Drtivého dopadu. Toho posledního od okamžiku, kdy jsem to viděl ve filmu. 

Nejdřív reaguju instinktivně - přikrčím se a vrhnu vystrašený pohled k nebi. Dobrý, nebe zatím čistý. Pak najednou úleva. Vědci to mají pod kontrolou. Už to spočítali. Vždyť už znaj i pravděpodobnost zásahu. 

Fakt, fyzický pocit, že citací vědeckého údaje, navíc číselného, riziko mizí nebo se alespoň snižuje pod alarmující úroveň. Škrtám z agendy. Věda už o tom ví, naměřeno a tudíž i vyřešeno. Ta lehkost znovunabytí rovnováhy je tak šokující, že začne být podezřelá. Pro jistotu si ještě zkusím převést probabilistický údaj do nějaké  snáze uchopitelné představy. 1:3200? Co může být asi tak stejně pravděpodobné..? Nález tisícovky před akčním regálem v Lidlu? Možná, skorouzavírám a jsem klidný.

Klidnému se líp přemýšlí. 1:3200 přeci není pravděpodobnost, že to zasáhne mě. To je pravděpodobnost, že to zasáhne člověka. Údaj se vztahuje ke "komukoliv" z univezra potenciálně ohrožených, nikoli ke mě, "někomu kokrétnímu".

Rychle v paměti zašátrám v oddělení prachem zapadaných vědomostí, jestli tam přeci jen neuvízlo něco z přednášek statistiky. A pokud jsem to z toho zteřelého záznamu přehrál správně, vychází mi dost divoké číslo. Pravděpodobnost, že to trefí právě mě mi vychází na 50%. Totiž, buť mě to praští nebo nepraští. Jiné možnosti nejsou a tak, pokud bude družice padat, musí to být 50:50 ne? Je to jako hod kostkou, kerá má jen dvě strany.

Takže, co jsem se to vlastně v těch i-novinách dozvěděl? Nic. Bylo tam číslo, které je spočítáno s ohledem na všechny a nikoho. Tak je to asi s těmi médii. Noviny, televizní zprávy, internetové zpravodajské portály, jejich mobilní a třidé verze... jsou plné informací o všem a o ničem zároveň. O tom, co bude s vámi a s vaším životem, se tam nedozvíte nic. O tom, co bude s vámi, si můžete udělat obrázek, jen pokud poznáte svůj osud. A na ten se už, co s námi kluci Aischylos, Sofokles a Eurypides nemluví, moc nehraje. Místo nich a toho osudu máme teď ty média.

A tady je ten vachrlatý závěr: Média jsou pořádně banalizovanou a neurotickou verzí toho, co nám zbylo z osudu. Nic víc. Dřív jste se narodili a tak nějak jste věděli, třeba padesát na padesát, o čem bude vás život. Dnes vstanete, podíváte se na zpravodajství, a víte tak padesát na padesát, jak to s vámi může dopadnout na konci toho jednoho jedniného dne. Tedy, pokud tam není místo toho lead article o tom, jak to s vámi dopadlo včera (třeba burzovní zpravodajství). O životě,  a o tom, co bude s vámi na jeho konci, z toho nevykoukáte nic. Jen těch 50:50 pro daný nebo předešlý den. Hmmm, to jsme věděli i předtím, ne?
...

Lip