Prej za šest a sedmej den, že odpočíval!

To bych teda chtěl vidět! Za šest dní a ještě to zmáknout tak, aby si ten sedmej mohl vzít off a nenaskakoval do něčeho dalšího, co už mělo bejt dávno v trubkách...

Ale promiňte, to začínám z prostředka.
...

Několik dní jsem teď nespal a když jsem spal, brouzdal jsem ve snech v kvasnicích. Prostě mi něco, co mělo jít záhy z pece na stůl, pořád nešlo do hlavy. A tudíž se to nemohlo dostat ani do pece.

Nejdřív to ne a ne správně nakynout a když to nakynulo, začalo se to zdrcávat nebo to naopak teklo z plechu ven. A když už jsem to tam dostal, nebyla trouba dost rozpálená nebo se připalovaly mandličky nahoře.

Asi proto, že jsem nezačal včas.
...

Je jedno, jestli se zeptáte Murphyho nebo Pareta:

"Bez ohledu na to, kolik času je na práci vyhrazeno, její rozhodující část bude realizována v posledních několika okamžicích před uzávěrkou"

"80% celkové přidané hodnoty vznikne v posledních 20% času vyčleněných na danou operaci."

Nevim, co si myslíte vy, ale já s tím nemůžu nesouhlasit. Ale chtěl bych to jinak!
...

Což mě přivádí k tomu, jak to asi dělal On. Rozhodně byl první, kdo tady rozjížděl projekt. A projekt to byl rozhodně velkej. Mezinárodní, dalo by se říct. Takže mi pořád nejde do hlavy, že to stihl včas, ba dokonce s předstihem, a ne s omluvama pár hodin po dedlajnu.

Věřit se tomu nechce i proto, že dost času strávil s takovejma těma základníma, a spíš jednoduchejma věcma - rozsvítit (budiž světlo!), rychle se zorientovat v prostoru (i oddělil nebesa od země...), atd.

Ta filigránština, co se na ni díváte každej pátek večer na Discovery, ta musela přijít na řadu až někdy těsně před kolaudací. Ale to už bejvá jeden na takový krajkování na konci sil.

Tak jak by to mohl stíhat a ještě s předstihem?

No, říkám, nešlo mi to do hlavy!
...

A pak jsem si vzpomněl na něco jinýho. Obrázek, podle kterýho to vypadá, že Vesmír je jenom kornout na zmrzlinu. Tenhle:



Hned jak ho Hlubina Myšlení vyplivla - asi rok nebo dva zpátky tuším - obletěl celý svět. Aby ne, když je na něm Vesmír vyvedenej tak pěkně "handy" - do ruky - jako ta zmrzka. Ten Vesmír, co normálně nedává od pondělka do neděle smysl.
...

Na tom zmrzlinářským obrázku je nicméně moc zajímavá jedna věc. Ukazuje totiž něco jinýho, než se říká a píše (v tý knížce, jak je dycky v hotelovým nočním stolku hned vedle "where to go out in..." a seznamu důležitých telefonních čísel.

Ukazuje, že pokud jde o Stvoření, všechno se událo nějak moc rychle a strašně překotně. Je tu nic a pak mrknete okem a je tu všechno. Nebo teda všechno to podstatný. Z nuly na sto za nula sekund. Proč to tak tůroval, když to měl tak pečlivě rozvrženej itinerář?
...

No, a to je ono. Ono to, co se píše v produktové dokumentaci asi ne tak úplně odpovídá tomu, jak se produkt vyvíjel.
...

Je víc než patrné, že i On celé pondělí promýšlel, jak si všechno pěkně naplánovat. V úterý sbíral síly, aby začal. Ve středu si řekl, že si radši nejdřív uklidí na stole a ve čtvrtek byl z toho lelkování tak oslabenej, že šel raději na panáka. V pátek ho bolela hlava a v sobotu se kvůli tomu nemohl soustředit.

Takže v neděli, když se najednou probudil zpocený stresem, že to nestíhá, musel všechno poházet lopatou v poslední chvilce a s větší než malou mírou tolerance k tomu, že když burácí Big Beng, lítají třísky.
...

Což už mi najednou smysl dává:

1. Vysvětluje to, proč se v tom Vesmíru člověk cítí od pondělka do neděle tak nepohodlně a nesvůj. Ne všechno se stihlo udělat podle projektu, někde zůstalo něco nedotaženého, tu něco prasklo a támhle se to zase zaseklo do něčeho jiného,než byl původní plán.

2. A zároveň je zřejmé, proč to tak děláme i my. Ve Vesmíru, kterej vznikl těsně před deadlajnem a zjevně v šíleným stresu, je to jen přirozené.

"Každý vesmír se prostě udržuje principy, ze kterých povstal", abychom tak nějak - pokolikráté už za poslední dva týdny? - parafrázovali Tatíčka.
...

Cokoli probíhá podle harmonogramu, nemůže být z tohoto Vesmíru.

Tak!
...


LIP