Naše situace je následující: 9.18 am. 108. km od centra. Stojíme uvnitř kolony delší než 10 km. Je mínus 10.5 stupňů C a posádky před námi i za námi buď vypnuly motory, nebo je nechávají běžet naprázdno, aby vytvořily dostatek energie pro obslužné systémy. Občas z některé kabiny vystoupí někdo z posádky do prostoru, aby vynesl biologický odpad.
...
Ne, není to Star Trek. Bohužel. Je to D1. Stojíme už 45 minut. S. je s kolegyní někde daleko ve předu a O. zase o pár kilometrů za mnou. Posíláme si SMS o tom, co o nás říkali v rádiu.
...Když už o nás mluvili v rádiu, uvědomuju si, stali jsme se zpravodajským tématem. A to musí nějakou dobu vydržet. Ačkoli tedy zatím není jasné, co a kdo vlastně do čeho či do koho tam vpředu vrazil, dá se čekat, že to muselo být něco velikého. A nebo se muselo jednat o mnohočetnou srážku. Něčím drobnějším by si Čro1 vysílání netřísnilo.
Začínám být nervozní. Rychlostí, která má nenulové hodoty až na druhé pozici za desetinnou čárkou, za Dunaj hned tak nedorazíte. Tedy, pokud si Dunaj do té doby neřekne „A co by!“ a nevydá se vám naproti.
Ještě, že je tu docela dobrý signál. Mohu rušit ostatní, doma zalezlé pecivály, v jejich bohulibé práci fotkami kolony. Třeba touhle.
A nebo si krátím čas tím, že hlásím do vozu o pár km před námi, jaká vyprošťovací technika to kolem nás právě projíždí, a pak spolu do telefonu nahlas počítáme, abychom odhadli – při konstantní rychlosti toho vyprošťovacího vozu – o kolik km přede mnou asi vlastně jsou.
...
Nakonec propadnu pocitu chladu, beznaděje a informační deprivace natolik, že tiráka přede mnou požádám o cigaretu, i když už skoro 4 měsíce nekouřím. Debil jeden. Nemohl prostě jet opatrně! Případně bourat šikovněji..
Nestihnu ještě dokašlat a vozy na námi se začnou rozestupovat do větší šírky. Jeřáb, bagr, další neforemná velká auta, hasiči a sanitka... ne sanitka ne.. jak to? .. aha .. pohřebák!
Jukneme na sebe s tirákem a oběma nám v obličeji povolí napětí. Je to dobré, už jede pohřebák. Za chvíli pojedeme.
...
„Je to dobré, už jede pohřebák,“ opakuju si ještě pár hodin potom a jezdí mi mráz po zádech. Tohle jsem fakt řek. I když jenom pro sebe.
Nevím, co jiného, ale dálnice jsou definitivně od Ďábla.
...
Lip
Žádné komentáře:
Okomentovat