Jak se přede mnou otevřely automatické dvěře obchodního centra (a je vlastně zajímavé, že zatím se pořád jen otevírají a zavírají a například slastně nemurčí, jak to slibují v Průvodci), všiml jsem si citylightu, co stál přímo proti nim. Nabízel psí žrádlo, po kterém bude pes žít o dva roky dýl.
Kreténi, zamumlal jsem si potichu pro sebe, a na chvíli jsem si pohrával s myšlenkou, že koncept IQ je vlastně špatný, protože i člověk s vysokým IQ může mít vysoké SQ. SQ jako koeficient stupidity - míra, která se nepoužívá, ale měla by. Přijde mi pro diagnostiku nějak vhodnější.
A pak jsem si vzpomněl na slogan Philipsu nebo Panasonicu, teď nevím. Tested On Humans to bylo. Vlastně zajímavá myšlenka - rovnou to vyzkoušet na lidech. Zatím to myslím pořád dělají na psech. Třeba ty reklamy, jak se pejsek nají a pak pěkně běhá po louce. Setřík. Dlouhá srst na hřbetě mu přitom povlává štěstím a energií. To bylo v televizi někdy kolem roku 1998. A za dva roky po tom to samé na Kinder Milchschnite nebo na Tang. Akorát, že po aplikaci nepobíhal pes, ale děti na dvorečku. A ta srst tam buď nebyla vůbec nebo byla schovaná pod tričkem. Což nic nemění na tom, že to nejdříve vyzkoušeli se psy a když to zafungovalo, natočili to i s lidmi.
Trochu mi pak vrtalo hlavou, co na konci období testování vyleze z té reklamy na psí žrádlo, po níž pes prožije dva roky navíc. Možná nějaký doplněk stravy? Nebo zdravější matrace na spaní a nebo zaručeně ortopedicky prospěšná obuv asi. Uvidíme. Každopádně, jestli to spustí, bude jasné, že fungovala ta s těmi psy.
....
Parkuju před domem a ještě chvíli si přemílám ty fantasmagorie o SQ a testování na psech. Přemluvím toho svého, aby vyběhl do prvního patra a nepočůral přitom sousedům rohožky a když vejdu do bytu praští mě do uší nepříjemné ticho. O chvíli později nacházím v ložnici tři bezvládná těla s teploměry surově zaraženými do krků.
Tak už u nás byla. Prasečí. A hned tři zásahy. Žena sice ještě statečně odcelebruje štědrovečerní mejdan s rodinou, ovšem z větší části už v leže a pak vánoce jak mají být: čajíčky, pračky, myčky venčení, čtení pohádek a zase čajíčky, pračky, myčky, venčení a čtení pohádek... Ty běžky, co jsme si všichni navzájem nadělili pod stromeček na nás posměšně vyplazují špičky. Letos Roprachtice asi vůbec nebo jenom tak na vidličku. Kůůůrňa.
....
Pětadvacátátého zvládnu se ctí, ale o den později už psychologicky připomínám ženu v osmém roce mateřské dovolené. Bez půl kila čokolády nepřestávám jednat podrážděně a strašně toužím po nějakém vysokém, urostlém partnerovi, který uklízí, pere, povídá si se ženou a čte pohádky dětem.
Teda, říkali, že to bude krizový rok, ale tohle jsem nečekal. Překvapeně si přiznávám, že se ze mě pomalu - v průběhu 23. cyklu praní v programu "jemné" stává tvrdý feminista. Pane jo. A nakonec se ukáže, že to všechno byla jenom peripateia.
...
26.12. v 23.30 dosáhne teplota mého psa v konečníku hodnoty 39 stupňů Celsia a ta paní na hot lince pohotovosti - nyní pro změnu psí - mi oznámí, co jsem si opravdu nechtěl připustit. "Tak to bude asi chřipka, pane. Tak nedávat jídlo, jen černý čaj a syrůpek, zajistit klid na lůžku a věnovat se jí. Můžete jí třeba číst...." Pláču. Představa, dalšího kola Meďánka Pů s čajíčkem, tentokrát ve vyštěkávané verzi mě roztestkní víc, než závěr prvního dílu filmu Bílý Bim Černé Ucho v roce 1979.
...
27.12. v 04.05 pes pořád nereaguje ani na čajíčky ani na Meďánka Pů. A mě najednou napadá, že bych za to žrádlo, co dá psovi dva roky navíc dal nevím co.
...
Ach jo, mít vyhraněný názory na reklamu je tak těžký....
Lip (a pokašlávající Kazi)
Žádné komentáře:
Okomentovat