A tak je i první návštěva Francie pojata tak trochu jako křížová výprava. S velkou slávou a přípravami na počátku a s řadou šrámů, chorob, ztrát a nálezů na konci. Ostatně, lze takovou cestu jako křížovou výpravu nepojmout, jste-li od dětství přesvědčeni, že francouzština není jazyk, ale zvuk vydávaný kloktáním?
Zde tedy několik poznámek z průzkumu i z bitevního pole:
1) Francouzi milují kola, ale nikdy je nevozí na střeše. Zpočátku to přičítám vrozenému francouzskému citu pro aerodynamiku. Pak si spekuluji, že prostě neuznávají nosiče na střeše, neboť jsou zastaralé a málo sofistikábl. Ale není to pravda, nebo to aspoň není pravda celá. Pochopíte při placení peáge. Když ne při tom prvním placení tak při tom čtvrtém. Ale to už bude poněkud pozdě. Alespoň v našem případě bylo. Obloukem zpět k zpřetržené lince vyprávění: Francouzi považují vozy s koly na střeše za kamiony. Tedy považují je za ně francouzské mýtné systémy. A protože jsou to systémy francouzské, Francouzi jim rozumějí a bezmezně věří. Ostatně, jediní lidé, kteří si na ně stěžují jsou beztak jen Ne-Francouzi. A tak projíždíte li automatickou mýtnou bránou s koly na střeše, jste rozpoznáni Matrixem – pardon Le Matrixem- jako kamion a podle toho také zaplatíte. C’est la vie. Já nevěděl.
2) Abychom se podobným situacím vystavovali co nejméně, zabalila prozíravá eL eM na cestu knihu. Titul prostě nazvaný „Francouzi“ je součástí edice xenofobních bedekrů a jako takový je pro tuto křížovou výpravu naprosto ideální.“Kouzlo jejich osobnosti spočívá v tom, že námi ostatními nepohrdají, jen nás litují, že nejsme Francouzi“ píše se tam hned v úvodu. A než to dočtu, musím dát textu za pravdu. Přijíždíme totiž do kempu uprostřed francouzského „nikde“, který spravuje francouzsky zrzavá dáma kolem padesátky, její post-hipícky vydesignovaný manžel a retardovaný syn kolem třicítky, který zasněně potahuje z asi padesáticentimetrového jointa. Mimořádně zvláštní endemit květinových dětí, ovšem ve fázi, kdy by už mohli být květinovými prarodiči. Požádáme o ubytování a na ráno si objednáváme snídani. Paní se zeptá, zda může přijít po osmé, a když se dohodneme, že ano, objeví se na druhý den kolem jedenácté s bagetami, croissanty a višňovým džemem. „Tohle jsou croissanty,“ praví. Ve vaší zemi NEMÁTE croissanty, qui?“ Ujistím ji, že nic takového u nás doma nemáme, ale že máme dobrý tuřín a červenou řepu a občas, občas že se nám podaří chytit veverku. Chudáčkové nefrancouzský, čtu jí v očích a začínám bedekru věřit i doporučenou cenu v tiráži.
3) Jedna věc je na Frantíkách zvláštní. Jejich schopnost prezentovat se na venek jako téměř epikurejský národ. Mýtus, kterému věří tak slepě, že nápisy DBEJTE NEJPRVE NA BEZPEČNOST, ABYSTE SI MOHLI UŽÍT ZÁBAVU – ano, ty které najdete na všem, co jen trochu zavání zábavou – prostě nevidí, i když jsou tam napsané minimálně stosedmdesátkou fontem. Můžete být opravdový milovník života a zároveň si stosedmdesátkou fontem psát kolem sebe takovýhle hesla? V tenkrát na západě zastřelí chlapa, co nosí šle i opasek. Mimo jiné proto, že člověku, který tak moc nevěří vlastním kalhotám, věřit rovněž nelze.
1) Francouzi milují kola, ale nikdy je nevozí na střeše. Zpočátku to přičítám vrozenému francouzskému citu pro aerodynamiku. Pak si spekuluji, že prostě neuznávají nosiče na střeše, neboť jsou zastaralé a málo sofistikábl. Ale není to pravda, nebo to aspoň není pravda celá. Pochopíte při placení peáge. Když ne při tom prvním placení tak při tom čtvrtém. Ale to už bude poněkud pozdě. Alespoň v našem případě bylo. Obloukem zpět k zpřetržené lince vyprávění: Francouzi považují vozy s koly na střeše za kamiony. Tedy považují je za ně francouzské mýtné systémy. A protože jsou to systémy francouzské, Francouzi jim rozumějí a bezmezně věří. Ostatně, jediní lidé, kteří si na ně stěžují jsou beztak jen Ne-Francouzi. A tak projíždíte li automatickou mýtnou bránou s koly na střeše, jste rozpoznáni Matrixem – pardon Le Matrixem- jako kamion a podle toho také zaplatíte. C’est la vie. Já nevěděl.
2) Abychom se podobným situacím vystavovali co nejméně, zabalila prozíravá eL eM na cestu knihu. Titul prostě nazvaný „Francouzi“ je součástí edice xenofobních bedekrů a jako takový je pro tuto křížovou výpravu naprosto ideální.“Kouzlo jejich osobnosti spočívá v tom, že námi ostatními nepohrdají, jen nás litují, že nejsme Francouzi“ píše se tam hned v úvodu. A než to dočtu, musím dát textu za pravdu. Přijíždíme totiž do kempu uprostřed francouzského „nikde“, který spravuje francouzsky zrzavá dáma kolem padesátky, její post-hipícky vydesignovaný manžel a retardovaný syn kolem třicítky, který zasněně potahuje z asi padesáticentimetrového jointa. Mimořádně zvláštní endemit květinových dětí, ovšem ve fázi, kdy by už mohli být květinovými prarodiči. Požádáme o ubytování a na ráno si objednáváme snídani. Paní se zeptá, zda může přijít po osmé, a když se dohodneme, že ano, objeví se na druhý den kolem jedenácté s bagetami, croissanty a višňovým džemem. „Tohle jsou croissanty,“ praví. Ve vaší zemi NEMÁTE croissanty, qui?“ Ujistím ji, že nic takového u nás doma nemáme, ale že máme dobrý tuřín a červenou řepu a občas, občas že se nám podaří chytit veverku. Chudáčkové nefrancouzský, čtu jí v očích a začínám bedekru věřit i doporučenou cenu v tiráži.
3) Jedna věc je na Frantíkách zvláštní. Jejich schopnost prezentovat se na venek jako téměř epikurejský národ. Mýtus, kterému věří tak slepě, že nápisy DBEJTE NEJPRVE NA BEZPEČNOST, ABYSTE SI MOHLI UŽÍT ZÁBAVU – ano, ty které najdete na všem, co jen trochu zavání zábavou – prostě nevidí, i když jsou tam napsané minimálně stosedmdesátkou fontem. Můžete být opravdový milovník života a zároveň si stosedmdesátkou fontem psát kolem sebe takovýhle hesla? V tenkrát na západě zastřelí chlapa, co nosí šle i opasek. Mimo jiné proto, že člověku, který tak moc nevěří vlastním kalhotám, věřit rovněž nelze.
Co bychom pak museli udělat s nebohou majitelkou kempu, která – předpokládám, že v rámci boje za bezpečnost, jež jediná může být garantem opravdové francouzské zábavy – byla schopna vytvořit takto všestranný koutek poslední pomoci?
Jen pomyslete, před čím vším vás to může ochránit! A když na to pomyslíte, určitě se budete chtít na něco zeptat. Ne nebyl. Kondom ani postinor tam nebyl. Ba ani bible.Prostě vůbec žádná antikoncepce. Inu, vždycky existuje příležitost ke zlepšení.
4) Poznámka čtvrtá. Následuje jakoby bezprostředně po té třetí, ale je to optický klam. Mezi trojkou a čtyřkou uplynulo asi 16 hodin. Ty jsme strávili asi třiceti minutami cesty vozem k pláži, dvěma hodinami koupání a zbývajícími třinácti hodinami a třiceti minutami různě zoufalými způsoby najít cestu zpět.
Pláž je od naší „Cottage rural“ (stavení, které bývalo stodolou, a tedy rurální, ale pak se na něm vyřádila partička modernistických designérů, takže vypadá jako byt některého z těch pořadů na Primě, kdy vám v době vaší nepřítomnosti za vaše nebo sponzorské peníze změní váš byt na byt někoho jiného) vzdálená asi 4 km vzdušnou čarou. Na tu ale můžete klidně zapomenout, protože celá oblast díky fenomenálnímu a bezprecedentnímu výsevu kruhových objezdů v podstatě připomíná lívanečník. A zatímco cestu k z bodu C (Cottage) do bodu M (Moře) zvládnete intuitivně, cestu zpět vám zkomplikuje N!.
O tolik více možností, jak špatně odbočit, se totiž vynoří, jakmile jedete od moře do vnitrozemí – třeba ty pitomé čtyři kilometry vzdušnou čarou. Dorážíme po hodině, najeto asi 35 kilometrů (ovšem rychlostí 2km/h), s vozy velmi pomačkanými díky karambolům. Karamboly proto, že když projíždíte stoosmdesátým kruhákem, prostě vás to točení uspí. A když za volantem usnete, zjistíte, kolik betonových sloupků postavili tak nebezpečně blízko silnice. Postavili je tam a dlátkem do nich vytesali „Pour vottre securité“.
5) Francouzština není zvuk kloktání. Je to jediný lidský jazyk. Ostatní zvuky příležitostně vydávané bytostmi podobnými lidem, které ovšem nejsou Francouzi, znějí Francouzům jako Haf haf, Miou Miou a Kukarekůůůů. Ne, nedělám si infantilní legraci. Oni to tak vážně berou. Například cizí řeči považují za Obor speciálního studia na L'Université. A navíc z toho dále vyvozují: Abyste uměli počítat, musíte znát čísla. Abyste mohli znát čísla, musíte být schopni je pojmenovat. A protože čísla lze pojmenovat jen tehdy, umíte-li francouzsky - jak jinak! - ostatní pronárody neumějí počítat. Projevuje se to tak, že vám na padesátieurovku vracejí jedinou pětieurovku bez ohledu na to, kolik krabiček zápalek si právě kupujete, jako byste byl Západní Němec U Fleků. K té pětieurovce je ještě třeba říct, že je falešná.
Hra s falešnou pětieurovkou je celonárodně oblíbená hra Francouzů s Ne-Francouzi a pro ty z vás, kteří se letos třeba ještě chystáte, probíhá takto:
Připravíte si padesátieurovku. Koupíte si zápalky a na padesátieurovku vám vrátí pětieurovku. Trochu menší než je běžné, na jiném papíře a nekvalitně provedeným stříbrným ochranným pruhem na straně. Napoprvé to velkoryse přehlédnete, protože řešíte spíše celkově nízkou hodnotu vrácených drobných. Napodruhé už ne, protože vám mezitím všichni ostatní prodejci velmi ochotně vysvětlí, proč vaši falešnou pětieurovku nemohou přijmout a jak se liší od pravé. Ok, jste poučení a víte. Když vám příště jeden z těch obchodníků, kteří vás poučili o tom, jak rozpoznat falešnou pětieurovku, jednu zkusí podstrčit, začnete ječet, bourat mu v krámě regály a přivoláte policii, kominíky a hasiče.
Po půlhodině povyku a babylonských zmatků konečně jeden z hasičů přizná, že trochu mluví anglicky, protože v předchozím zaměstnání vyučoval anglickou literaturu na Sorboně. Přizná, i když vidíte, že použití jakéhokoliv jiného než francouzského jazyka mu v ústech dělá boláky velké jako .... jako pětieurovka. Postupně se vyjasní, že vám chtěl obchodník podstrčit falešnou pětieurovku a že vy jste se tím cítili dotčení protože se vám to stalo již po šesté, protože je to ten samý obchodník, který vám vysvětlil, jak ji poznat od ostatních a protožte vám kromě té falešné pětieurovky nevrátil na padesátku nic jiného i když si kupujete jen sirky.
Policie to na místě projedná a vyvodí jasné a descartesovsky pravoúhlé závěry:
a) nemáte lízt do obchodu, pokud chcete jenom sirky
b) nemáte se co na obchodníka hněvat, protože se vás pokusil podvést poprvé, za předchozí negativní zkušenosti s jinými obchodníky není odpovědný
c) chováte se jako necivilizovaný jantar, protože na takovou maličkost, jako je falešná pětieurovka, kterých mají všichni maloobchodníci v turistických částech země beztak plné pokladny, reagujete hystericky, v cizím jazyce a s křikem; kdybyste prodejce klidně, uctivě a civilizovaně upozornili, že je bankovka falešná, možná by se na ni podíval a nechal si od vás srozumitelně francouzsky vysvětlit, proč si to myslíte
d) ano, francouzsky. Co?? Vy VŮBEC nemluvíte Francouzsky?! No tak, co tady s váma ztrácíme čas! Okolo se děje spousta mnohem horších věcí a některý z nich se dokonce dějou Francouzům!
Tou poslední větou vaše účast ve hře končí. Do příštího kola - tentokrát s desetieurovkou - se můžete přihlásit zase za rok. A pro ty z vás, které by zajímalo, jak by měl člověk správně a civilizovaně vysvětlit prodejci, který se ho právě pokusil okrást, že se ho pokusil okrást, přikládám doporučenou formulaci:
6) Poznámka šestá, výčtová, nese titul „Co všechno bylo vynalezeno Francouzi“:
Barometr
Výtvarné umění
Fotografie
Grosse boule (u nás známé jako Velký Kulový)
Planetární systém a vesmír vůbec
La Liberté Absolue (ty "spodní" dveře )
Le Tetris
Simulateur de peche (trenažér rybolovu - u nás zcela neznámé....)
A již dříve zmíněná Securité
Barevné spektrum
I branding
4) Poznámka čtvrtá. Následuje jakoby bezprostředně po té třetí, ale je to optický klam. Mezi trojkou a čtyřkou uplynulo asi 16 hodin. Ty jsme strávili asi třiceti minutami cesty vozem k pláži, dvěma hodinami koupání a zbývajícími třinácti hodinami a třiceti minutami různě zoufalými způsoby najít cestu zpět.
Pláž je od naší „Cottage rural“ (stavení, které bývalo stodolou, a tedy rurální, ale pak se na něm vyřádila partička modernistických designérů, takže vypadá jako byt některého z těch pořadů na Primě, kdy vám v době vaší nepřítomnosti za vaše nebo sponzorské peníze změní váš byt na byt někoho jiného) vzdálená asi 4 km vzdušnou čarou. Na tu ale můžete klidně zapomenout, protože celá oblast díky fenomenálnímu a bezprecedentnímu výsevu kruhových objezdů v podstatě připomíná lívanečník. A zatímco cestu k z bodu C (Cottage) do bodu M (Moře) zvládnete intuitivně, cestu zpět vám zkomplikuje N!.
O tolik více možností, jak špatně odbočit, se totiž vynoří, jakmile jedete od moře do vnitrozemí – třeba ty pitomé čtyři kilometry vzdušnou čarou. Dorážíme po hodině, najeto asi 35 kilometrů (ovšem rychlostí 2km/h), s vozy velmi pomačkanými díky karambolům. Karamboly proto, že když projíždíte stoosmdesátým kruhákem, prostě vás to točení uspí. A když za volantem usnete, zjistíte, kolik betonových sloupků postavili tak nebezpečně blízko silnice. Postavili je tam a dlátkem do nich vytesali „Pour vottre securité“.
5) Francouzština není zvuk kloktání. Je to jediný lidský jazyk. Ostatní zvuky příležitostně vydávané bytostmi podobnými lidem, které ovšem nejsou Francouzi, znějí Francouzům jako Haf haf, Miou Miou a Kukarekůůůů. Ne, nedělám si infantilní legraci. Oni to tak vážně berou. Například cizí řeči považují za Obor speciálního studia na L'Université. A navíc z toho dále vyvozují: Abyste uměli počítat, musíte znát čísla. Abyste mohli znát čísla, musíte být schopni je pojmenovat. A protože čísla lze pojmenovat jen tehdy, umíte-li francouzsky - jak jinak! - ostatní pronárody neumějí počítat. Projevuje se to tak, že vám na padesátieurovku vracejí jedinou pětieurovku bez ohledu na to, kolik krabiček zápalek si právě kupujete, jako byste byl Západní Němec U Fleků. K té pětieurovce je ještě třeba říct, že je falešná.
Hra s falešnou pětieurovkou je celonárodně oblíbená hra Francouzů s Ne-Francouzi a pro ty z vás, kteří se letos třeba ještě chystáte, probíhá takto:
Připravíte si padesátieurovku. Koupíte si zápalky a na padesátieurovku vám vrátí pětieurovku. Trochu menší než je běžné, na jiném papíře a nekvalitně provedeným stříbrným ochranným pruhem na straně. Napoprvé to velkoryse přehlédnete, protože řešíte spíše celkově nízkou hodnotu vrácených drobných. Napodruhé už ne, protože vám mezitím všichni ostatní prodejci velmi ochotně vysvětlí, proč vaši falešnou pětieurovku nemohou přijmout a jak se liší od pravé. Ok, jste poučení a víte. Když vám příště jeden z těch obchodníků, kteří vás poučili o tom, jak rozpoznat falešnou pětieurovku, jednu zkusí podstrčit, začnete ječet, bourat mu v krámě regály a přivoláte policii, kominíky a hasiče.
Po půlhodině povyku a babylonských zmatků konečně jeden z hasičů přizná, že trochu mluví anglicky, protože v předchozím zaměstnání vyučoval anglickou literaturu na Sorboně. Přizná, i když vidíte, že použití jakéhokoliv jiného než francouzského jazyka mu v ústech dělá boláky velké jako .... jako pětieurovka. Postupně se vyjasní, že vám chtěl obchodník podstrčit falešnou pětieurovku a že vy jste se tím cítili dotčení protože se vám to stalo již po šesté, protože je to ten samý obchodník, který vám vysvětlil, jak ji poznat od ostatních a protožte vám kromě té falešné pětieurovky nevrátil na padesátku nic jiného i když si kupujete jen sirky.
Policie to na místě projedná a vyvodí jasné a descartesovsky pravoúhlé závěry:
a) nemáte lízt do obchodu, pokud chcete jenom sirky
b) nemáte se co na obchodníka hněvat, protože se vás pokusil podvést poprvé, za předchozí negativní zkušenosti s jinými obchodníky není odpovědný
c) chováte se jako necivilizovaný jantar, protože na takovou maličkost, jako je falešná pětieurovka, kterých mají všichni maloobchodníci v turistických částech země beztak plné pokladny, reagujete hystericky, v cizím jazyce a s křikem; kdybyste prodejce klidně, uctivě a civilizovaně upozornili, že je bankovka falešná, možná by se na ni podíval a nechal si od vás srozumitelně francouzsky vysvětlit, proč si to myslíte
d) ano, francouzsky. Co?? Vy VŮBEC nemluvíte Francouzsky?! No tak, co tady s váma ztrácíme čas! Okolo se děje spousta mnohem horších věcí a některý z nich se dokonce dějou Francouzům!
Tou poslední větou vaše účast ve hře končí. Do příštího kola - tentokrát s desetieurovkou - se můžete přihlásit zase za rok. A pro ty z vás, které by zajímalo, jak by měl člověk správně a civilizovaně vysvětlit prodejci, který se ho právě pokusil okrást, že se ho pokusil okrást, přikládám doporučenou formulaci:
Dobrý den, pane! Tak jsem tu zase. Nevím, jak je to možné, ale stala se mi divná věc. Shodou okolností byla v balíčku peněz, které jste mi měl vrátit na moji platbu padesátieurovkou, jen jediná pětieurovka. Navíc, tady odsud to vypadá, že podle všech informací, které jsem od vás minulý týden dostal, by bylo možné považovat tuto pětieurovku za ne zcela nefalešnou. Protože nejsem zdejší a nevím, jak to tady chodí, přišel jsem za vámi. Vím, že jste opravdový Francouz a navíc rozumíte obchodu. Neporadil byste mi, jak by bylo v tomto mém případě vhodné postupovat, aby se tato podivnými okolnostmi zřejmě ne nefalešná bankovka změnila zpět v bankovku platnou, uznávanou Francouzskými úřady a institucemi?Pokud vám tento odstavec Google transka nebo ipad správně přeloží a vy to správně přečtete, může se stát, že vám dobře naladěný Francouzský obchodník nejprve vyčiní, abyste nekřičeli jako v Panamě (protože tohle NENÍ PANAMA!), a pak vám spornou bankovku vymění za čtyři pravé euromince. Získáváte 2 bonusové životy v celofrancouzské hře s falešnou pětieurovkou a můžete pokračovat ještě dvě kola bez přerušení:) Co, ptáte se, jak dostat zpět těch dalších 40 euro, co vám měl původně vrátit na padesátku? Jste blbí nebo jste z ciziny? Přeci nemůžete čekat, že by dva bonusové životy v CELOFRANCOUZSKÉ HŘE mohly být zadarmo?
6) Poznámka šestá, výčtová, nese titul „Co všechno bylo vynalezeno Francouzi“:
Barometr
Výtvarné umění
Fotografie
Grosse boule (u nás známé jako Velký Kulový)
Planetární systém a vesmír vůbec
La Liberté Absolue (ty "spodní" dveře )
Le Tetris
Simulateur de peche (trenažér rybolovu - u nás zcela neznámé....)
A již dříve zmíněná Securité
Barevné spektrum
I branding
Prázdniny skončily. Ať žijou prázdniny. Lip
Žádné komentáře:
Okomentovat