Měl jsem ledacos. Jen neštovice jsem ještě neměl.
Ale skoro všichni okolo už jo. Má je teď Apolena a my s Kašparem je tudíž máme potenciálně.
A právě ta potencialita našich neštovic mě teď, přiznám se, hodně zaměstnává - tím, jak mě inhibuje. Zaměstnávala mě včera večer, zaměstnávala mě ráno, drželo mě to i přes oběd a drží se mě to pořád.
Slovník cizíczh slov ABZ na internetu říká, že potenciál je, suma sumárum, celková možnost něco udělat.
Nemá pravdu, myslím si. Aspoň podle mé zkušenosti s těmi potenciálními neštovicemi. Mám z nich totiž strach. Takový, že mojí celkovou možnost něco udělat snižují až na úroveň limitně se blížící nule. Zrušil jsem bajkotur, zrušil jsem tátovský hory, nevím jestli vůbec pojedeme prohnat ski do Itošky.
A výsledek? Jsem potenciálně nemocnej a zároveń potenciálně nasranej. Čili totálně impotenciální.
Potenciálně nemocnej, protože NUK, náš rodinný šaman, hodnotí pravděpodobnost, že neštovice budou, procentním údajem v hodnotě rovné nebo vyšší než 75.
A potenciálně nasranej, protože, když si z klobouku vytáhnu jedno z těch zbývajících 25 procent, asi mě raní! Že jsem zrušil bajkotur, že jsem zrušil tátovský hory a že možná nepojedeme do tý Itošky.
Ve fyzice je elektrický potenciál definovaný jako množství práce, potřebné pro přenesení se z bodu s nulovým potenciálem do jiného místa s vyšší energií. Zajímavé, protože v reálném životě jsou potenciální neštovice naopak množstvím práce, kterou vykonáte v zaměstnání, protože se - bohužel - neodvážíte do místa s vyšší energií vůbec vyrazit...
Nedá se to, kurňa, odstonat jen tak, v nějaké uživatelsky přívětivější verzi?
...
Lip
Žádné komentáře:
Okomentovat