....
Máte potřebu dát to najevo. Nějak se projevit. Vyčůrat do sněhu své jméno gargantuovským písmem. Zapálit Reichstag. Překousnout žížalu. Prostě NĚCO udělat!
....
Nikdo, komu byste to mohli říct, není poblíž. Sníh slezl a navíc máte drobný rukopis. Reichstag už hořel. Žížaly zimují hluboko v permafrostu. Taková je prostě realita. Zbývá jedině e-mail. A tak to tam napíšete. Pane Bože!
....
Přítel X. je génius. A genialita je - v každé slušné mentální mapě - oblast přímo sousedící s debilitou. Hranice mezi genialitou a debilitou bývá nezřídka vymezena interní firemní komunikací. (Pro účely tohoto textu, říkejme té hranici třeba linie deniality, kde denialitou rozumíme nespecifickou směs geniality a debility.)
....
Toho dne skončil Přítel X. pozdě večer. Svoji práci odvedl na jedničku. Ne, ještě trochu líp než normálně - na jedničku s hvězdičkou. Je už prostě takový. Bydlí sice Na pomezí - ano, přesně tam, co plaňkové ploty oddělují obec Genialita od osady Debilín - ale pracovnu si prozíravě postavil na katastru té první.
....
A protože to ten den bylo opravdu skvělé, měl potřebu se vyjádřit. Pane Bože!
....
Kromě toho, že se mu ten večer opravdu podařil projekt, dokázal nemožné a dotáhl do konce i rekonstrukci sociálních zařízení ve firmě. Obvolal všechny řemeslníky. Dostal je do firmy hned zrána.... a všem vynadal. Pěkně jednomu po druhém, podle velikosti. Takže každý z nich, od nejmenšího až po toho největšího čahouna, stihli do večera uvést vše do pořádku. A když říkám do pořádku, tak tím myslím, že bylo nejen uklizeno, ale všechno i perfektně fungovalo....
....
Přítel X. stál na skále svého malého pondělního vítězství. A najednou uslyší, jak k němu někdo sugestivně promlová. Šeptem a - Pane Bože - tak vemlouvavě:
"Napišššš interní memo. Napišššš interní memo. Milášššku, tak úúúúž ho konešššně napííííšššš."....
Není se co divit, neodolal:
" Ahoj, kromě lina je dámská toaleta plně funkční pro jakékoli fyziologické aktivity. Chlapce prosím, aby po sobě otírali strop. Váš přítel X."
Odesláno 21,07 SEČ, Praha....
Než zmáčkl Enter, nabušil ještě do distribution listu jména všech, kteří by to mohli ocenit: H, J, P, V, D, N, E, H a L.
A nepostřehl, že tou dobou už není sám sebou, že přestal být pánem svých činů.
....
Je to tak a není radno to pomíjet. V adresním řádku každého outlookového emailového klienta přebývá stvůra. Stiga. Satanáš.
NAŠEPTÁVAČ!
Napíšete první písmeno a nabídne vám tisíc jmen.
Napíšete jméno a nabídne vám tisíc adres.
Milionkrát to ohlídáte, miliardkrát to náhodou vyjde jak má...
... a pak se to zničehonic podělá.
Zrovna když uhihňaně a s dobrým pocitem v krajině břišní odentrováváte e-mail, který začíná tak pěkně:
" Ahoj, kromě lina je dámská toaleta plně funkční......"....
Podle Wikipedie je Lucie 11. nejčastějším jménem, jímž čeští rodiče v roce 2007 pokřtili své dcery. Ten rok byl pro Lucii mimořádně dobrý, ale i v předchozích dekádách se skoro každý rok dokázala udržet v top ten českých dívčích jmen.
....
NAŠEPTÁVAČ to ví.
...
Přítel X. na chvíli zapomněl. Zapomněl na to, že Svatá Lucie - kterou podle Wiki uznávají "dokonce i Švédští Luteráni!" - bývala odjakživa patronkou slepých. A že Lucie může být nejen naše kolegyně, ale i kterákoliv z dalších minimálně 100 tisíc českých žen.
....
Mimo jiné i ta Lucka, pro kterou Přítel X. připravoval projekt.
Který se mu tak povedl.
Stejně jako ta rekonstrukce toalet.
O níž Lucce nakonec, obelstěn Našeptávačem, napsal ten deniálně-interně-nefiremní e-mail.
....
Apage Whisperer! Apage Denialita!
A džbány, kdybych mohl prosit, raději dycinky bez uší......
...
Lip
Žádné komentáře:
Okomentovat