Jardu jsem tu vždycky chtěl mít. Jarda je mytologická postava. Slýchám ten příběh každý rok, a každý rok je mi předloženo několik nezpochybnitelných důkazů, že někde někdy opravdu žil. Přesto jsem ho ještě nikdy neviděl naživo.
Tohle je příběh o Jardovi a pečení:
Každý rok, zhruba měsíc před vánoci, začíná Jardova žena péct. Chce mít vánoce jak se patří a rodinu neošidit.
Každý rok to její rodina celý ten měsíc těžce nese. Jak z kalendáře mizí poslední lístky, začíná být Jardova žena nervóznější a nervóznější z toho, že to buď nestihne, nebo z toho, že připálila či nedopekla.
Jardu vždycky mrzelo, že s tím nic neumí udělat. Až jednou....
... když jeho žena právě dokončila přípravu devíti těst na všechny ty perníčky, rohlíčky, pracky, rakvičky, pusinky a jánevímcoještě, odlhodlal se k činu.
Ve dvou hodinách, během nichž manželka odběhla vyřídit ještě nějaké nákupy než se pustí do další práce, vzal všechna ta těsta, důkladně je promísil....
.. a udělal z nich ohromného, čtyřkilového sněhuláka.
Když se žena vrátila z nákupů, sněhulák už v z té trouby nádherně voněl.
Musely to být krásné vánoce!
....
Lip (courtesy of Pazuzu)
Žádné komentáře:
Okomentovat