než začne dnešní hodina/další pracovní den/nové volební období, chtěl bych se omluvit, že jsem se na ně nemohl dostatečně připravit.
Volala mi totiž přede chvílí moje strašně stará sestra. Je jí už skoro padesát a kdykoliv s ní mluvím, mám pocit, že u nás před domem dupou trilobiti. To by ale nebylo to nejhorší.
Nejhorší je, že tahleta moje starší sestra, která je navíc menší než já, kdykoliv s ní mluvím, vždycky mi připomene ta nejšílenější prokletí, která naši rodinu provázejí už snad od počátku věků.
Abyste rozuměla, já jsem totiž z učitelské rodiny:
Moje máma byla učitelka. Můj táta vystudoval učitelství. Moje sestra je učitelka. Moje žena je učitelka.
A můj švagr, který jediný, jako pasák krav, vypadal v osmdesátých letech trochu nadějně, teď učí pastevectví za peníze ze strukturálních fondů Evropské unie.
A můj švagr, který jediný, jako pasák krav, vypadal v osmdesátých letech trochu nadějně, teď učí pastevectví za peníze ze strukturálních fondů Evropské unie.
No, co VÁM mám povídat. Určitě víte, o čem mluvím....
Jen pro ten zcela nepravděpodobný případ, že byste v sobě měla tolik cynismu, abyste se to pokusila popřít, uvádím níže to nejpodstatnější. Vždycky si na to vzpomenu, když mi volá ta moje sestra:
1. každé ráno se probouzím s pocitem, že jsem udělal něco, co jsem neměl
2. pokud se neprobudím do dne, kdy se nemůžu zbavit pocitu, že jsem udělal něco, co jsem neměl, docela jistě mám pocit, že jsem neudělal něco, co jsem udělat měl
3. neplatí-li ani (1) ani (2), propadám zoufalé panice při pomyšlení na to, co se mi právě chystají udělat ostatní
4. když během dlouhých zimních večerů procházím v cizím městě kolem rozsvícených oken, mívám pocit, že se za těmi zářícími okny odehrává něco neuvěřitelně krásného, co nikdy neprožiju - večer v rodině, která není učitelská
5. jediné, co mě v takových chvílích dokáže dostat zpět do pohody, je vyprávění mé sestry, která tento pocit dokáže prožít i v situaci, kdy s nůší dřeva, naloženou v nedaleké stodole, prochází kolem svých vlastních oken
4. ačkoli se mi to ještě před pár lety nestávalo, zadrhává mi v poslední době hlas při četbě obrozeneckých básníků a navíc mě pak i svědí oči
5. v situacích, kdy je třeba motivovat kolektiv, nedokážu neskončit u osvědčené strategie "vyvolej v nich pocit viny, oni se už srovnají sami"
6. pravidelně každý večer znovu a znovu opakuji svému synovi všechna zdravotní rizika závislosti na počítačových hrách, které neumím ani spustit
7. přitom kouřím
8. kdykoliv musím po večerech dodělávat "papíry" nebo něco opravit, otevírám si víno.. nebo vína
9. po intenzivnější interakci s jinými lidmi zavírám dveře místnosti, ve které jsme rokovali, a říkám "éééch ja-ja", což naposledy říkával můj dnes již 20 let mrtvý děda
10. a přitom nevím, co to znamená
No, a abych to zkrátil, volala mi tahleta moje starší menší sestra a ptala se jak se mám. Pak jsme si dlouho na to téma povídali a než jsem stačil vzpamatovat, už byla zase půlnoc. Když jsem to zjistil, měl jsem hrozný pocit, že jsem neudělal něco, co jsem měl, a místo toho dělal něco, co jsem neměl.....
Ale co VÁM budu povídat!
...
Lip the Skyper
Žádné komentáře:
Okomentovat