Myslím, že se Jirka Orwell přepsal a v korektorně mu to neopravili. Nebo jen nebyl na té výstavě, kde jsme byli minulou sobotu my. Jmenuje se Království pohádek a má webovky a billboardy.
Tahle výstava vám připomene několik věcí, které máme tendenci přehlížet:
1. Člověk rozumný je jen jednou z forem fauny
2. Od ostatních zvířat ho dělí guláš zbytného symbolického marastu, kterému říkáme kultura
3. Na té kultuře je úžasné, že přestože z hlediska přežití druhu není schopna vykázat prokazatelné účinky, dává smysl a táhne vás výš
4. I kultura se musela nějak vyvíjet a je tudíž pochopitelné, že tu a tam musí přežívat také její méně životaschopné odhože
Výstava Království pohádek je jednou z nich. Australopitékus kultury. Ovšem s obstojnou marketingovou podporou.
neděle 13. září 2009
Matka je vždycky nedoceněná. Bez ohledu na pohlaví...
Univerzitně vzdělaný muž, intelektuál pracující v oblasti kultury, sportovního ducha:
Ať to vezmete za kterejkoliv konec, matka se vždycky cítí nedoceněná:)) Pohlaví s tím nemá nic společného...
...
Lip
"Jsem na mateřský... a řeknu vám - JE to dovolená. Ženský tohle blbě zvládaj. Dítě v noci řve, nebo jsou maminky na pískovišti krávy, a rozhodí je to. Pak to prostě nabere takovej špatnej náboj. Já jsem na mateřský, při tom občas pracuju, ale fakt jsem si nic takhle neužil, jako tu mateřskou. Doporučuju každýmu. Jenom mě zneklidňuje, že na to, co všechno pro nás dělám, mi žena přijde trochu málo vděčná..."
Ať to vezmete za kterejkoliv konec, matka se vždycky cítí nedoceněná:)) Pohlaví s tím nemá nic společného...
...
Lip
neděle 6. září 2009
Appraisal! Tak jsem to chtěl písemně.
Milý deníčku,
dnes, po patnácti letech manželství, dostalo se mi od mé choti poprvé vlídného slova. Po třech hodinách poradenství v oboru "sister's wedding outfit design", poté, co jsem odsouhlasil šaty, boty, šperk a kabelku, konečně to řekla. Dnes jsem BYL konečně užitečný!
Nechal jsem si to napsat. Čert ví, kdy se to bude hodit.
P.S.
Nešli byste někdo příští týden kalit? Mám bianko šek na týdenní tah:))
P.S.2. Trochu víc o tom, jak to funguje:
Ona (čte tenhle post): "Jo, tak bianko šek na týdenní tah, jo? Na jak dlouho můžu teď odjet já, když jsem užitečná celej život!"
On (s papírem v ruce a vítězoslavným výrazem v očích): "A máš to písemně?!"
Tak takhle má vypadat život:))
Lip
dnes, po patnácti letech manželství, dostalo se mi od mé choti poprvé vlídného slova. Po třech hodinách poradenství v oboru "sister's wedding outfit design", poté, co jsem odsouhlasil šaty, boty, šperk a kabelku, konečně to řekla. Dnes jsem BYL konečně užitečný!
Nechal jsem si to napsat. Čert ví, kdy se to bude hodit.
P.S.
Nešli byste někdo příští týden kalit? Mám bianko šek na týdenní tah:))
P.S.2. Trochu víc o tom, jak to funguje:
Ona (čte tenhle post): "Jo, tak bianko šek na týdenní tah, jo? Na jak dlouho můžu teď odjet já, když jsem užitečná celej život!"
On (s papírem v ruce a vítězoslavným výrazem v očích): "A máš to písemně?!"
Tak takhle má vypadat život:))
Lip
sobota 5. září 2009
Proč zrovna takhle?
Divné je, že se to stále ještě dělá. I když existují tak děsivě varující statistiky, lidstvo se pořád zoufale pokouší organizovat se prostřednictvím rodin. A to i přesto, že díky bratrům Wachowským všichni tušíme, jak by to možná šlo zařídit efektivněji a stabilněji.
...
Probíhající přípravy dnešního teplého (!) oběda přinesly maličký, ale nesmírně cenný střípek poznání:
...
Ona (skepticky trpělivě od sporáku): Nevíš, kde je škrabka na zeleninu?
On (zamyšleně od pc): No, loupal jsem si mrkev, tak bych se podíval do myčky [pauza]... a pak do koše na odpadky.
Ono (jen tak mimochodem od hrací konzole): Podívej se nejdřív do toho koše......
...
Tedy:
...
Lip
P.S. Teplá domácí strava je prostě k nezaplacení.
...
Probíhající přípravy dnešního teplého (!) oběda přinesly maličký, ale nesmírně cenný střípek poznání:
...
Ona (skepticky trpělivě od sporáku): Nevíš, kde je škrabka na zeleninu?
On (zamyšleně od pc): No, loupal jsem si mrkev, tak bych se podíval do myčky [pauza]... a pak do koše na odpadky.
Ono (jen tak mimochodem od hrací konzole): Podívej se nejdřív do toho koše......
...
Tedy:
Lidstvo si rodinu jako základní stavební jednotku zvolilo zřejmě proto, že navzdory všem různým zklamáním JE SCHOPNA nějak FUNGOVAT bez ohledu na to, jak velmi intimně se její členové navzájem znají. Něco takového alternativní, potenciálně efektivnější společenské sub-systémy nedokážou nabídnout při současném udržení vlastní stability.
...
Lip
P.S. Teplá domácí strava je prostě k nezaplacení.
Mít proč dávat a mít kde brát
Děláte něco za peníze a kromě peněz za to dostanete pašáka. Uhmm, je vám z toho dobře.
Přemýšlíte, čím to, že tentokrát to vyšlo, ačkoli někdy jindy ne, a to i přesto, že podmínky byly tentokrát nepoměrně horší a vlastně nebylo kde brát.
Přijdete na to, že to bylo tím, že jste si to tentokrát prostě "chtěli dát". Kvůli sobě, kvůli tomu, že si lidí, pro které to děláte, vážíte, nebo kvůli lidem, s kterýma na tom pracujete.
A to mi přijde zajímavý. Když jde o pašáka na konci a chuť si to "dát", je někdy důležitější mít proč dávat, než kde brát.
...
Lip
Přemýšlíte, čím to, že tentokrát to vyšlo, ačkoli někdy jindy ne, a to i přesto, že podmínky byly tentokrát nepoměrně horší a vlastně nebylo kde brát.
Přijdete na to, že to bylo tím, že jste si to tentokrát prostě "chtěli dát". Kvůli sobě, kvůli tomu, že si lidí, pro které to děláte, vážíte, nebo kvůli lidem, s kterýma na tom pracujete.
A to mi přijde zajímavý. Když jde o pašáka na konci a chuť si to "dát", je někdy důležitější mít proč dávat, než kde brát.
...
Lip
Stereoties a relativita
Ne, není to překlep. Je to novotvar. Ačkoli, ono je to někdy možná totéž:)). Novotvar Stereoties přinesl uplynulý pátek.
...
Džemka mi pak vysvětlil, že rodidla, jimiž se notovotvar stereotie prodral na svět, popisovala onehdá na jaře Virginie Valentine na tom workshopu v Kavárnědlouhýchpříběhů.
Jde to prý vlastně významo- a příběho-tvorná síla paradoxu v panujícím kulturním prostředí. Čili jednoduše: když má nějaká věc z vašeho pohledu zároveň velmi protikladné vlastnosti, nemůžete se ubránit, abyste si k ní nevytvořili příběh. A příběh už vás dokope se k věci nějak postavit, za něco ji uchopit a nějak s ní pohnout.
Tohle je povídání o stereoties a rodidlech, kterými přišly na svět:
...
Ráno jsme si už od úsvitu povídali o tom, jak je to pěkné, když se o kořalkách mluví hezky a malebně, takže pak, když si nalijete šťopičku, máte pocit, že do vás vstupuje trochu panuniverzálního božství - a ne, že jen "vypalujete červa".
Zabrali jsme se do povídání a za chvíli nám nepřišlo vůbec divné, že si naléváme hvězdiček na dva prsty, i když ještě nebylo úplně ani deset ráno. OK, gentleman by možná neměl... jenže najednou nešlo tolik o chlast, ale právě o to panuniverzální božství, které jsme chtěli mít co nejdřív v sobě.
Obešli jsme ten zavedený stereotie, že před desátou se nepije tím, že jsme si pití naservírovali jako takovou malou mši. A ty přeci ráno bývaj... A ne, že jsme prasata - to ten silně motivující příběh vyrůstající z napětí mezi představou ďábelského chlastu a kontaktem s božským.
...
Než na prsou a v tvářích dozněl hřejivý pocit normativně nekorektního panáka, objevil se u nás PBK - Pandimenzionální Bezpečnostní Kontrolor a šťouraje ve všech dírách, hledal, kde máme nedostatky proti směrnicím N347, N348, N349....a vůbec N! (faktorial).
Připouštím, že jen jsem zjistil, co je zač, můj žlučník vyloučil koňskou dávku hořkého opovržení: Tyhle profese jsem vždycky považoval za zdroj většiny současných globálních problémů - esence byrokratického světového názoru a hypertrofovaná potřeba systematizace podle takových blbostí, jako je pořadí v abecedě, objem vytlačené tekutiny, jméno matky za svobodna nebo výše měsíčního příjmu.
Jen kraťoučká a letmá zkušenost s naším PBK mě ovšem přesvědčila, že tahle představa je jen další z inhibujících, protože zaslepujících stereoties. Byl to tenhle mumlavý útržek konverzace Vé s PBK, který ke mě dolehl skrze pootevřené skleněné dveře:
Když slyšíte tohle, uvědomíte si, že člověk, kterého jste považovali za globálně nebezpečnou nulu je prostě kreativní génius a demiurg umocněný osmičkou na ležato. Jenom ta představa: "podívat se někam, představit si, že nic nevidím, a pak...."
Nezbývá než se s pokorou hluboce uklonit a doufat, že jednou budem všichni tam, co PBK...
No, tak vidíte, je tu další příběh, který rozvazuje pevně utažený stereotie a nutí mě vstát od stolu a jít potřást PBKáčku rukou. Duch Leondarda DaVinci v těle Pandimenzionálního Bezpečnostního Kontrola. Přírodo!
[K tomuhle ještě kraťoučký podotek: představit si, že něco není, je ve všech ohledech těžší, než představit si, že něco je. Zkuste si třeba představit, že nejste... to snad ani nejde. Ruší už to, že když si to představujete, je to možné jen díky tomu, že tu jste... ale to je skoro takový šmodrch, jako ten s těmi hájovnami a myslivci.. teda skoro]
...
A pak potřebuju něco v kanceláři vedle a uvidím tam Véčkův stůl, připravený na dvoutýdenní Véčkovu dovolenou.
Všimněte si laskavě všech detailů - včetně pečlivosti, s níž je k židli připevněna největší cedule. A představte si tu míru rigorozní pořádkumilovnosti, kterou musí Véčko nosit v nějakém tajemném zákoutí šroubovice DNA (s tím se myslím musíte narodit).
Smál jsem se moc a pak jsem šel zpátky přes lobby a tam na mě koukly tyhle hodiny a tak jsem se dosmál.
Udělal je ten samý člověk! Ta samá dvoušroubovice.... Teda, Přírodo, ta musí bejt!
...
Paradox naleptal další stereotie a zničeho nic se mi vybavila představa hnědo-bílého daguerotypu Alberta Einsteina, jak v klotových rukávech sedí za přepážkou patentního úřadu a s razítkem v ruce přemýšlí o relativitě.
...
Hmm, musím mu dát za pravdu. Ta relativita je opravdu téma k zamyšlení:))
...
Lip
Slovník k tomu říká: Stereo = adj. designating signal transmission from two sources through two different channels. Tie = something that serves to bind, join or link
...
Džemka mi pak vysvětlil, že rodidla, jimiž se notovotvar stereotie prodral na svět, popisovala onehdá na jaře Virginie Valentine na tom workshopu v Kavárnědlouhýchpříběhů.
Jde to prý vlastně významo- a příběho-tvorná síla paradoxu v panujícím kulturním prostředí. Čili jednoduše: když má nějaká věc z vašeho pohledu zároveň velmi protikladné vlastnosti, nemůžete se ubránit, abyste si k ní nevytvořili příběh. A příběh už vás dokope se k věci nějak postavit, za něco ji uchopit a nějak s ní pohnout.
Tohle je povídání o stereoties a rodidlech, kterými přišly na svět:
...
Ráno jsme si už od úsvitu povídali o tom, jak je to pěkné, když se o kořalkách mluví hezky a malebně, takže pak, když si nalijete šťopičku, máte pocit, že do vás vstupuje trochu panuniverzálního božství - a ne, že jen "vypalujete červa".
Zabrali jsme se do povídání a za chvíli nám nepřišlo vůbec divné, že si naléváme hvězdiček na dva prsty, i když ještě nebylo úplně ani deset ráno. OK, gentleman by možná neměl... jenže najednou nešlo tolik o chlast, ale právě o to panuniverzální božství, které jsme chtěli mít co nejdřív v sobě.
Obešli jsme ten zavedený stereotie, že před desátou se nepije tím, že jsme si pití naservírovali jako takovou malou mši. A ty přeci ráno bývaj... A ne, že jsme prasata - to ten silně motivující příběh vyrůstající z napětí mezi představou ďábelského chlastu a kontaktem s božským.
...
Než na prsou a v tvářích dozněl hřejivý pocit normativně nekorektního panáka, objevil se u nás PBK - Pandimenzionální Bezpečnostní Kontrolor a šťouraje ve všech dírách, hledal, kde máme nedostatky proti směrnicím N347, N348, N349....a vůbec N! (faktorial).
Připouštím, že jen jsem zjistil, co je zač, můj žlučník vyloučil koňskou dávku hořkého opovržení: Tyhle profese jsem vždycky považoval za zdroj většiny současných globálních problémů - esence byrokratického světového názoru a hypertrofovaná potřeba systematizace podle takových blbostí, jako je pořadí v abecedě, objem vytlačené tekutiny, jméno matky za svobodna nebo výše měsíčního příjmu.
Jen kraťoučká a letmá zkušenost s naším PBK mě ovšem přesvědčila, že tahle představa je jen další z inhibujících, protože zaslepujících stereoties. Byl to tenhle mumlavý útržek konverzace Vé s PBK, který ke mě dolehl skrze pootevřené skleněné dveře:
PBK: "hummmblumm mummly ubwa rramdrum...."
Vé: "takže, abych si to ještě - pro správné pochopení - zopakoval: vy tedy říkáte, že se sem podíváte, představíte si, že nic nevidíte, a pak....."
Když slyšíte tohle, uvědomíte si, že člověk, kterého jste považovali za globálně nebezpečnou nulu je prostě kreativní génius a demiurg umocněný osmičkou na ležato. Jenom ta představa: "podívat se někam, představit si, že nic nevidím, a pak...."
Nezbývá než se s pokorou hluboce uklonit a doufat, že jednou budem všichni tam, co PBK...
No, tak vidíte, je tu další příběh, který rozvazuje pevně utažený stereotie a nutí mě vstát od stolu a jít potřást PBKáčku rukou. Duch Leondarda DaVinci v těle Pandimenzionálního Bezpečnostního Kontrola. Přírodo!
[K tomuhle ještě kraťoučký podotek: představit si, že něco není, je ve všech ohledech těžší, než představit si, že něco je. Zkuste si třeba představit, že nejste... to snad ani nejde. Ruší už to, že když si to představujete, je to možné jen díky tomu, že tu jste... ale to je skoro takový šmodrch, jako ten s těmi hájovnami a myslivci.. teda skoro]
...
A pak potřebuju něco v kanceláři vedle a uvidím tam Véčkův stůl, připravený na dvoutýdenní Véčkovu dovolenou.
Všimněte si laskavě všech detailů - včetně pečlivosti, s níž je k židli připevněna největší cedule. A představte si tu míru rigorozní pořádkumilovnosti, kterou musí Véčko nosit v nějakém tajemném zákoutí šroubovice DNA (s tím se myslím musíte narodit).
Smál jsem se moc a pak jsem šel zpátky přes lobby a tam na mě koukly tyhle hodiny a tak jsem se dosmál.
Udělal je ten samý člověk! Ta samá dvoušroubovice.... Teda, Přírodo, ta musí bejt!
...
Paradox naleptal další stereotie a zničeho nic se mi vybavila představa hnědo-bílého daguerotypu Alberta Einsteina, jak v klotových rukávech sedí za přepážkou patentního úřadu a s razítkem v ruce přemýšlí o relativitě.
...
Hmm, musím mu dát za pravdu. Ta relativita je opravdu téma k zamyšlení:))
...
Lip
úterý 1. září 2009
Prej za šest a sedmej den, že odpočíval!
To bych teda chtěl vidět! Za šest dní a ještě to zmáknout tak, aby si ten sedmej mohl vzít off a nenaskakoval do něčeho dalšího, co už mělo bejt dávno v trubkách...
Ale promiňte, to začínám z prostředka.
...
Několik dní jsem teď nespal a když jsem spal, brouzdal jsem ve snech v kvasnicích. Prostě mi něco, co mělo jít záhy z pece na stůl, pořád nešlo do hlavy. A tudíž se to nemohlo dostat ani do pece.
Nejdřív to ne a ne správně nakynout a když to nakynulo, začalo se to zdrcávat nebo to naopak teklo z plechu ven. A když už jsem to tam dostal, nebyla trouba dost rozpálená nebo se připalovaly mandličky nahoře.
Asi proto, že jsem nezačal včas.
...
Je jedno, jestli se zeptáte Murphyho nebo Pareta:
Nevim, co si myslíte vy, ale já s tím nemůžu nesouhlasit. Ale chtěl bych to jinak!
...
Což mě přivádí k tomu, jak to asi dělal On. Rozhodně byl první, kdo tady rozjížděl projekt. A projekt to byl rozhodně velkej. Mezinárodní, dalo by se říct. Takže mi pořád nejde do hlavy, že to stihl včas, ba dokonce s předstihem, a ne s omluvama pár hodin po dedlajnu.
Věřit se tomu nechce i proto, že dost času strávil s takovejma těma základníma, a spíš jednoduchejma věcma - rozsvítit (budiž světlo!), rychle se zorientovat v prostoru (i oddělil nebesa od země...), atd.
Ta filigránština, co se na ni díváte každej pátek večer na Discovery, ta musela přijít na řadu až někdy těsně před kolaudací. Ale to už bejvá jeden na takový krajkování na konci sil.
Tak jak by to mohl stíhat a ještě s předstihem?
No, říkám, nešlo mi to do hlavy!
...
A pak jsem si vzpomněl na něco jinýho. Obrázek, podle kterýho to vypadá, že Vesmír je jenom kornout na zmrzlinu. Tenhle:
Hned jak ho Hlubina Myšlení vyplivla - asi rok nebo dva zpátky tuším - obletěl celý svět. Aby ne, když je na něm Vesmír vyvedenej tak pěkně "handy" - do ruky - jako ta zmrzka. Ten Vesmír, co normálně nedává od pondělka do neděle smysl.
...
Na tom zmrzlinářským obrázku je nicméně moc zajímavá jedna věc. Ukazuje totiž něco jinýho, než se říká a píše (v tý knížce, jak je dycky v hotelovým nočním stolku hned vedle "where to go out in..." a seznamu důležitých telefonních čísel.
Ukazuje, že pokud jde o Stvoření, všechno se událo nějak moc rychle a strašně překotně. Je tu nic a pak mrknete okem a je tu všechno. Nebo teda všechno to podstatný. Z nuly na sto za nula sekund. Proč to tak tůroval, když to měl tak pečlivě rozvrženej itinerář?
...
No, a to je ono. Ono to, co se píše v produktové dokumentaci asi ne tak úplně odpovídá tomu, jak se produkt vyvíjel.
...
Je víc než patrné, že i On celé pondělí promýšlel, jak si všechno pěkně naplánovat. V úterý sbíral síly, aby začal. Ve středu si řekl, že si radši nejdřív uklidí na stole a ve čtvrtek byl z toho lelkování tak oslabenej, že šel raději na panáka. V pátek ho bolela hlava a v sobotu se kvůli tomu nemohl soustředit.
Takže v neděli, když se najednou probudil zpocený stresem, že to nestíhá, musel všechno poházet lopatou v poslední chvilce a s větší než malou mírou tolerance k tomu, že když burácí Big Beng, lítají třísky.
...
Což už mi najednou smysl dává:
1. Vysvětluje to, proč se v tom Vesmíru člověk cítí od pondělka do neděle tak nepohodlně a nesvůj. Ne všechno se stihlo udělat podle projektu, někde zůstalo něco nedotaženého, tu něco prasklo a támhle se to zase zaseklo do něčeho jiného,než byl původní plán.
2. A zároveň je zřejmé, proč to tak děláme i my. Ve Vesmíru, kterej vznikl těsně před deadlajnem a zjevně v šíleným stresu, je to jen přirozené.
"Každý vesmír se prostě udržuje principy, ze kterých povstal", abychom tak nějak - pokolikráté už za poslední dva týdny? - parafrázovali Tatíčka.
...
Tak!
...
LIP
Ale promiňte, to začínám z prostředka.
...
Několik dní jsem teď nespal a když jsem spal, brouzdal jsem ve snech v kvasnicích. Prostě mi něco, co mělo jít záhy z pece na stůl, pořád nešlo do hlavy. A tudíž se to nemohlo dostat ani do pece.
Nejdřív to ne a ne správně nakynout a když to nakynulo, začalo se to zdrcávat nebo to naopak teklo z plechu ven. A když už jsem to tam dostal, nebyla trouba dost rozpálená nebo se připalovaly mandličky nahoře.
Asi proto, že jsem nezačal včas.
...
Je jedno, jestli se zeptáte Murphyho nebo Pareta:
"Bez ohledu na to, kolik času je na práci vyhrazeno, její rozhodující část bude realizována v posledních několika okamžicích před uzávěrkou"
"80% celkové přidané hodnoty vznikne v posledních 20% času vyčleněných na danou operaci."
Nevim, co si myslíte vy, ale já s tím nemůžu nesouhlasit. Ale chtěl bych to jinak!
...
Což mě přivádí k tomu, jak to asi dělal On. Rozhodně byl první, kdo tady rozjížděl projekt. A projekt to byl rozhodně velkej. Mezinárodní, dalo by se říct. Takže mi pořád nejde do hlavy, že to stihl včas, ba dokonce s předstihem, a ne s omluvama pár hodin po dedlajnu.
Věřit se tomu nechce i proto, že dost času strávil s takovejma těma základníma, a spíš jednoduchejma věcma - rozsvítit (budiž světlo!), rychle se zorientovat v prostoru (i oddělil nebesa od země...), atd.
Ta filigránština, co se na ni díváte každej pátek večer na Discovery, ta musela přijít na řadu až někdy těsně před kolaudací. Ale to už bejvá jeden na takový krajkování na konci sil.
Tak jak by to mohl stíhat a ještě s předstihem?
No, říkám, nešlo mi to do hlavy!
...
A pak jsem si vzpomněl na něco jinýho. Obrázek, podle kterýho to vypadá, že Vesmír je jenom kornout na zmrzlinu. Tenhle:
Hned jak ho Hlubina Myšlení vyplivla - asi rok nebo dva zpátky tuším - obletěl celý svět. Aby ne, když je na něm Vesmír vyvedenej tak pěkně "handy" - do ruky - jako ta zmrzka. Ten Vesmír, co normálně nedává od pondělka do neděle smysl.
...
Na tom zmrzlinářským obrázku je nicméně moc zajímavá jedna věc. Ukazuje totiž něco jinýho, než se říká a píše (v tý knížce, jak je dycky v hotelovým nočním stolku hned vedle "where to go out in..." a seznamu důležitých telefonních čísel.
Ukazuje, že pokud jde o Stvoření, všechno se událo nějak moc rychle a strašně překotně. Je tu nic a pak mrknete okem a je tu všechno. Nebo teda všechno to podstatný. Z nuly na sto za nula sekund. Proč to tak tůroval, když to měl tak pečlivě rozvrženej itinerář?
...
No, a to je ono. Ono to, co se píše v produktové dokumentaci asi ne tak úplně odpovídá tomu, jak se produkt vyvíjel.
...
Je víc než patrné, že i On celé pondělí promýšlel, jak si všechno pěkně naplánovat. V úterý sbíral síly, aby začal. Ve středu si řekl, že si radši nejdřív uklidí na stole a ve čtvrtek byl z toho lelkování tak oslabenej, že šel raději na panáka. V pátek ho bolela hlava a v sobotu se kvůli tomu nemohl soustředit.
Takže v neděli, když se najednou probudil zpocený stresem, že to nestíhá, musel všechno poházet lopatou v poslední chvilce a s větší než malou mírou tolerance k tomu, že když burácí Big Beng, lítají třísky.
...
Což už mi najednou smysl dává:
1. Vysvětluje to, proč se v tom Vesmíru člověk cítí od pondělka do neděle tak nepohodlně a nesvůj. Ne všechno se stihlo udělat podle projektu, někde zůstalo něco nedotaženého, tu něco prasklo a támhle se to zase zaseklo do něčeho jiného,než byl původní plán.
2. A zároveň je zřejmé, proč to tak děláme i my. Ve Vesmíru, kterej vznikl těsně před deadlajnem a zjevně v šíleným stresu, je to jen přirozené.
"Každý vesmír se prostě udržuje principy, ze kterých povstal", abychom tak nějak - pokolikráté už za poslední dva týdny? - parafrázovali Tatíčka.
...
Cokoli probíhá podle harmonogramu, nemůže být z tohoto Vesmíru.
Tak!
...
LIP
pondělí 31. srpna 2009
V kamizolce zelený, dělaji si z nás jeleny
Tak tohle mi dnes zavadilo o <3>. Děkuju moc, a dávám to sem, protože Osvěta je matka Osvícení a Osvícením začalo Národní Obrození. A Národní Obrození dalo vzniknout Spokovému Životu a Spolkový Život zrodil Sokola a Sokol přilákal myslivce a tím se to asi celé nějak zamotalo, takže je dnes klidně možné, aby v hájenkách bydleli myslivci a v myslivnách hajný. Tady to je:
"Ahoj LIP!
....ta myslivna a hájovna, z toho je mi úplně fyzicky špatně, když se to snažím rozluštit, takže jsem našla na internetu diskusi na toto téma. Zajímavé je, že je ze 31.12.2008...."
Cituji:
"A stejně je mi pořád špatně, když o tom přemýšlím!
Pa, XY."
...
Mě taky! Lip.
"Ahoj LIP!
....ta myslivna a hájovna, z toho je mi úplně fyzicky špatně, když se to snažím rozluštit, takže jsem našla na internetu diskusi na toto téma. Zajímavé je, že je ze 31.12.2008...."
Cituji:
"Nakoukneme do Slovníku spisovného jazyka českého a čteme:
myslivna - obydlí lesního zaměstnance, lesníka (myslivce) hájovna - domek, obydlí hajného.
Až sem má tedy Jarda naprostou pravdu. Jenomže okamžitě to u mě vzbudilo zájem o to, kdo je to v této souvislosti hajný či myslivec. A ejhle:
myslivec - zaměstnanec v lesním hospodářství, pečující o chov lesní zvěře a o přípravu honů (samozřejmě též člověk zabývající se lovem zvěře -tzv. lidoví myslivci, ale o ty teď nejde), hajný - osoba pověřená dozorem nad určitou částí lesa.
A tady už se dá říci, že ve vztahu k hájovně či myslivně může hajný klidně bydlet v myslivně, a naopak. Oba jsou zaměstnanci lesní správy a hájovna ani myslivna obvykle není v osobním vlastnictví.
Takže bych to uzavřel konstatováním, že hájovna i myslivna jsou objekty lesní správy na okraji lesa nebo v lese, určené k bydlení jejich zaměstnanců. Že tam dnes už dost často bydlí někdo jiný, je věc druhá...."
"A stejně je mi pořád špatně, když o tom přemýšlím!
Pa, XY."
...
Mě taky! Lip.
sobota 29. srpna 2009
Jíš to, co jsi!
Blueprint nového TV pořadu:
Kateřina Zeithamlová projíždí v kamuflážovaném off-roadu divoká zákoutí dálničních obchvatů Prahy. Kočičím okem z povzdálí sleduje situaci v bezprostřední blízkosti drive-in a drive-tru provozoven rychlého občerstvení.
Po chvíli odloží kočičí oko a na kameru shrne pár fakt o vyhlídnutém tlouštíkovi. Váhu, výšku, vrstvu podkožního tuku, možná i něco o potivosti nebo způsobu rozložení měkkých tkání na kostře. A pochopitelně nezbytné souvislosti týkající se daného somatotypu.
Následuje pár rychlých záběrů: Auto divoce akceleruje, Kateřina levou rukou drží volant a pravou se pokouší zamířit speciální pušku na vystřelování lovecké sítě, oběť zmítající se v síti ... a pak už jen injekční střela s uspávacím prostředkem.
Jiné místo, jiná scéna. Farma. Tlouštík je v ohradě a Kateřina vysvětluje, co všechno bude nutné udělat, aby dosáhla svého cíle. Vidíme nahého tlouštíka s tělem pomalovaným barevnými křídami. Obrazce naznačují, které oblasti bude třeba výrazně odtučnit a kde naopak má vyrůst nová, libová svalová hmota.
Dynamická hudba a záběry tlouštíka na rotopedu, prolézačkách, hrazdě a v cvalu. Záběry tlouštíka nad talíři zeleninových salátů, vloček a pokrmů ze sojového masa. Prostřihy nahého těla s obrazci v časových řadách - vidíme, že oblasti určené k redukci skutečně ubývají a oblasti žádoucího přírůstku rostou. Fascinující příběh o tom, že když máte cíl a vůli, dosáhnete svého.
Finále. Kateřina sedí u nejlepšího stolu v restauraci Braziliana. Mluví na kameru, zatímco profesionální číšníci připravují tabuli k hostině. Prostřih do kuchyně, kde na hácích visí zbytky tloušíka. Jsme na konci naší cesty. Kateřina napichuje na vidličku kousek libového masíčka připraveného na lávových kamenech:
"Hmm, křehoučké a šťavnaté. Když se podíváte na texturu, uvidíte, že svalovina neobsahuje téměř žádná bílá tuková vlákna. Pane Karle, musím vás pochválit, i když to s vámi byla dřina. A pro vás milí diváci, pár tipů. Pokud si chytíte blonďáčka, doporučujeme maso přes noc naložit do směsi koriandru, bazalky, vinného octa a polévkového koření. Brunekta nechte raději macerovat v... a zrzečka prostě posypte směsí... smíchanou s drceným česnekem a solí."
Tak to byl další díl našeho pořadu "Jíš to, co jsi!" nejlepší life-stylově kulinářské show naší televize pro mladé dravce, jako jste možná i vy...
...
Za chvíli je tu září a nové reality show formáty našich televizí připraveny v blocích, netrpělivě pocukávají pletenci svalů. Začínám se těšit...:))
Lip
Kateřina Zeithamlová projíždí v kamuflážovaném off-roadu divoká zákoutí dálničních obchvatů Prahy. Kočičím okem z povzdálí sleduje situaci v bezprostřední blízkosti drive-in a drive-tru provozoven rychlého občerstvení.
Po chvíli odloží kočičí oko a na kameru shrne pár fakt o vyhlídnutém tlouštíkovi. Váhu, výšku, vrstvu podkožního tuku, možná i něco o potivosti nebo způsobu rozložení měkkých tkání na kostře. A pochopitelně nezbytné souvislosti týkající se daného somatotypu.
Následuje pár rychlých záběrů: Auto divoce akceleruje, Kateřina levou rukou drží volant a pravou se pokouší zamířit speciální pušku na vystřelování lovecké sítě, oběť zmítající se v síti ... a pak už jen injekční střela s uspávacím prostředkem.
Jiné místo, jiná scéna. Farma. Tlouštík je v ohradě a Kateřina vysvětluje, co všechno bude nutné udělat, aby dosáhla svého cíle. Vidíme nahého tlouštíka s tělem pomalovaným barevnými křídami. Obrazce naznačují, které oblasti bude třeba výrazně odtučnit a kde naopak má vyrůst nová, libová svalová hmota.
Dynamická hudba a záběry tlouštíka na rotopedu, prolézačkách, hrazdě a v cvalu. Záběry tlouštíka nad talíři zeleninových salátů, vloček a pokrmů ze sojového masa. Prostřihy nahého těla s obrazci v časových řadách - vidíme, že oblasti určené k redukci skutečně ubývají a oblasti žádoucího přírůstku rostou. Fascinující příběh o tom, že když máte cíl a vůli, dosáhnete svého.
Finále. Kateřina sedí u nejlepšího stolu v restauraci Braziliana. Mluví na kameru, zatímco profesionální číšníci připravují tabuli k hostině. Prostřih do kuchyně, kde na hácích visí zbytky tloušíka. Jsme na konci naší cesty. Kateřina napichuje na vidličku kousek libového masíčka připraveného na lávových kamenech:
"Hmm, křehoučké a šťavnaté. Když se podíváte na texturu, uvidíte, že svalovina neobsahuje téměř žádná bílá tuková vlákna. Pane Karle, musím vás pochválit, i když to s vámi byla dřina. A pro vás milí diváci, pár tipů. Pokud si chytíte blonďáčka, doporučujeme maso přes noc naložit do směsi koriandru, bazalky, vinného octa a polévkového koření. Brunekta nechte raději macerovat v... a zrzečka prostě posypte směsí... smíchanou s drceným česnekem a solí."
Tak to byl další díl našeho pořadu "Jíš to, co jsi!" nejlepší life-stylově kulinářské show naší televize pro mladé dravce, jako jste možná i vy...
...
Za chvíli je tu září a nové reality show formáty našich televizí připraveny v blocích, netrpělivě pocukávají pletenci svalů. Začínám se těšit...:))
Lip
pátek 28. srpna 2009
úterý 25. srpna 2009
Pravidla Hry a Hra s Pravidly
Džemka mě dneska uvedl do tranzu opravdu zajímavou historkou. Bavili jsme se o jednom íventu, během nějž bylo zapotřebí obstarat bratru 300 manažerů jakési seriozní inštituce. Věc opravdu náročná organizačně. Věc opravdu organizačně náročná. Říkám to dvakrát, protože ta věc organizačně náročná opravdu byla. Ale dost už o tom. Snad vám stačí říct věci jednou ne?
…
Džemka byl na té akci ne-li alfa samcem, tak rozhodně alfa samicí. Všecko mu to leželo na ramenou, ale vaz si zlomit nenechal. Jenom jako všechny zneužité oběti v napínavých filmech pak ztratil na pár dní hlas. My ostatní - kvalifikačně vzato - daleko, daleko za posledním písmenem řecké abecedy a bezesporu středního rodu, jsme nábožně naslouchali jeho neutuchajícím desaterům a naplňovali pokyny do posledního zapamatovaného slova. Džemka řídil, organizoval, zajišťoval, rozhodoval, komunikoval a spoluvytvářel. Džemka předcházel krizovým situacím a operativně řešil. Džemka byl prostě na roztrhání.
Tak to běželo celý den a všechno jelo jako po přepuštěném másle (nebo běhalo, jako po drátkách, straníte-li právě tomuhle klišé). Na konci íventu měla proběhnout manažerská hra - třístovka řídích pracovníků se rozšestila do padesátihlavých čet a každou z nich měl někdo z nás provést pravidly a pískat je při hře.
…
Pokud nemáte s manažerskou hrou žádné zkušenosti - buď protože nejste manažeři a nebo proto, že vás rodiče, když přišlo o hračky, drželi v dětství u huby - trochu naznačím. To my můžeme, protože nejsme smrtka.
Manažerská hra je zábavná simulace reality, která je ovšem nekonečněkrát složitější. Cílem manažerské hry je ověřit a posilovat schopnost řídícího kádru vypořádávat se s výzvami, které manažerský úděl přináší. Něco jako dvacetiminutový CR ROM "Vycvič se v Nindžu" s Horstem Fuchsem a Dádou Patrasovou v hlavních rolích.
Tedy začala ta hra a Džemka, masírovaný během dne koňskými dávkami adrenalinu, pokračoval v rozjetém operačním programu. Vysvětloval pravidla, hlídal jakékoliv porušení, motivoval příklady a řídil, organizoval, zajišťoval, rozhodoval, komunikoval, a spoluvytvářel. No - dyk vám říkám, že to celé byla organizačně opravdu náročná záležitost.
…
A tady se dostávám k té Džendově historce. Na dohled. Jak jsme se bavili o tom íventu, složil jsem mu poklonu za jeho výkon a dodal, že kromě té hry jsem během celého dne vůbec nechápal, co se děje a proč. Ale jak pak začala ta hra, dali mi do ruky mikrofon, a všechno se změnilo. Měl jsem najednou intenzivní pocit Karla Gotta, a s tím se prostě věci zvládají levou zadní a navíc si to užijete … a „lidi, mám vás rád.“
…
"Zajímavý," řekl na to Džemka smutně. "Já tam celý den mohl duši vypustit, jak jsem se snažil, aby všechno běželo podle pravidel a furt to šlo, až k té hře. Vedl jsem ji ještě systematičtěji než všechno ostatní a ono to stejně dřelo, jako když ve Vizovicích drátkujou parkety."
Odmlčel se a pokračoval: "A divný na tom je, že když bylo po všem, jeden za druhým za mnou chodily ucha, co tu hru taky pískali, a říkali, jak to celý bylo organizačně strašně složitý, ale tu hru, tu hru že si užili, protože na pravidla hodili bobek...."
Džemka prostě tak strašně myslel na PRAVIDLA hry, že zapomněl na to, že jde především o HRU. Ostatní asi ignorovali pravidla, ale HRY naházeli těm manažerům tolik, že na CHLÉB, ba ani na pravidla už žádný z nich nepomyslel.
…
No, a teď už jsme té Džemkově historce tak blízko, že jí snad už dovopravdy dám. Džemka je chlápek, co dycky ví, co říct a jak se správně zachovat. Někdy naznačuje, že je to proto, že když byl mladej, uploadovali mu velice výkonný program „vzdyckypodlepravidel.exe“. Ta jeho historka naznačuje, kdy si poprvé uvědomil, že ostatní tenhle program možná neinstalovali vůbec, nebo jen v demoverzi.
Ale to už nechám říct Džemku: „Bylo to v pátý nebo šestý třídě. Výtvarná výchova, jestli víte, co to bylo. Téma hodiny: Chrám Vasila Blaženého. Zadání: naneste na papír barvy voskovkou a poté pokryjte papír tenkou, ale souvislou vrstvou tuše. Vytvořte obraz chrámu Vasila Blaženého vrypem, za použití ostrého, ale OPRAVDU OSTRÉHO předmětu – např. jehly nebo hrotu kružítka.“
…
„Cvak!“ Nelekejte se! To se zapnul Džemkův smysl pro pravidla… Džemka vzal jehlu. Džemka vzal pilníček. Džemka brousil jehlu pilníčkem, aby byla opravdu ostrá. A pak rýpal. Pomalu a soustředěně. Přesně a opatrně. Čistě a s tlakem respektujícím fyzikální vlastnosti materiálu. Na konci hodiny byl v půlce první kopule. A dostal hezkou trojku.
….
Takhle bez kontextu vám to asi nic neřekne. Ale Horáček, ten gauner a hajzl, kterej jako pokaždý celou hodinu prokafral s Šebestovou, v posledních deseti minutách rychle sáhl pro klíč a do konce countdownu vyseknul Vasila v pěti tazích tak, že ten je z toho do dneška Blaženej. Jednička. Nekompromisní. A čestné místo pro výkres - vlevo nahoře na nástěnce ČSSP.
…
No, tak takhle to bylo moji milí. Aspoň pokud Džemka nekecal. A nyní k morálu, protože ten je v bajkách důležitej. Vybavíte si, v jakým kontextu slýcháváte výraz „pravidla hry“ nejčastěji? Co já vím, tak jde buď o privatizaci, instituce nebo o něco podobně vážného. Pět na stole v Českých, nebo tak… V zásadě věci, kterejma když projdete, rozhodně nemáte pocit, že jste si pěkně pohráli. „Pravidla hry“ je metafora, která se používá v kontextech, v nichž jde život nebo o peníze. Nebo o obojí. Málokdy tenkrát, když máme na mysli hru jako takovou.
Když máme na mysli HRU jako takovou, i když se o tom nikde nemluví, je HRA S PRAVIDLY najednou mnohem zajímavější koncept než striktní dodržování PRAVIDEL HRY. A to mi přijde zajímavé. A přijde mi zajímavé i to, že obráceně to nejen neplatí, ale dokonce se to nedoporučuje.
….
Jestli jste dočetli až sem: a) musíte být unavení a měli byste jít spát, b) zasloužíte si odměnu.
Pokud jde o B) zítra vám sem zkusím hodit fotku ilustrující situaci, která se týká pravidel, jejichž důsledné dodržení by si vyžádalo opravdu mimořádnou dávku hravosti a kreativity.
V Zenklovce opravují chodník před vietnamskou prodejnou potravin U Rudolfa (!). Opravují ho na obou stranách vozovky tak intenzivně, že ani na jedné ani na druhé straně chodník nenajdete. Ale na té pravé straně (z pohledu do centra) stojí dopravní značka „Oprava chodníku. Prosím, přejděte na druhou stranu.“
….
Čert ví, jak to mysleli. Zeptám se Džemky, jak by to řešil. A radši se ho rovnou zeptám i na to, jak by to řešil Horáček!
…
LIP
P.S. To jsem zvědav, Anaxyme, jestli se ti tahle bude líbit.
P.S.2 A taky jsem zvědav, jestli mi za to vynášení ze skupiny Džemka rozbije hubu, nebo jeslti si to nechá až na pozdějc:))
…
Džemka byl na té akci ne-li alfa samcem, tak rozhodně alfa samicí. Všecko mu to leželo na ramenou, ale vaz si zlomit nenechal. Jenom jako všechny zneužité oběti v napínavých filmech pak ztratil na pár dní hlas. My ostatní - kvalifikačně vzato - daleko, daleko za posledním písmenem řecké abecedy a bezesporu středního rodu, jsme nábožně naslouchali jeho neutuchajícím desaterům a naplňovali pokyny do posledního zapamatovaného slova. Džemka řídil, organizoval, zajišťoval, rozhodoval, komunikoval a spoluvytvářel. Džemka předcházel krizovým situacím a operativně řešil. Džemka byl prostě na roztrhání.
Tak to běželo celý den a všechno jelo jako po přepuštěném másle (nebo běhalo, jako po drátkách, straníte-li právě tomuhle klišé). Na konci íventu měla proběhnout manažerská hra - třístovka řídích pracovníků se rozšestila do padesátihlavých čet a každou z nich měl někdo z nás provést pravidly a pískat je při hře.
…
Pokud nemáte s manažerskou hrou žádné zkušenosti - buď protože nejste manažeři a nebo proto, že vás rodiče, když přišlo o hračky, drželi v dětství u huby - trochu naznačím. To my můžeme, protože nejsme smrtka.
Manažerská hra je zábavná simulace reality, která je ovšem nekonečněkrát složitější. Cílem manažerské hry je ověřit a posilovat schopnost řídícího kádru vypořádávat se s výzvami, které manažerský úděl přináší. Něco jako dvacetiminutový CR ROM "Vycvič se v Nindžu" s Horstem Fuchsem a Dádou Patrasovou v hlavních rolích.
Tedy začala ta hra a Džemka, masírovaný během dne koňskými dávkami adrenalinu, pokračoval v rozjetém operačním programu. Vysvětloval pravidla, hlídal jakékoliv porušení, motivoval příklady a řídil, organizoval, zajišťoval, rozhodoval, komunikoval, a spoluvytvářel. No - dyk vám říkám, že to celé byla organizačně opravdu náročná záležitost.
…
A tady se dostávám k té Džendově historce. Na dohled. Jak jsme se bavili o tom íventu, složil jsem mu poklonu za jeho výkon a dodal, že kromě té hry jsem během celého dne vůbec nechápal, co se děje a proč. Ale jak pak začala ta hra, dali mi do ruky mikrofon, a všechno se změnilo. Měl jsem najednou intenzivní pocit Karla Gotta, a s tím se prostě věci zvládají levou zadní a navíc si to užijete … a „lidi, mám vás rád.“
…
"Zajímavý," řekl na to Džemka smutně. "Já tam celý den mohl duši vypustit, jak jsem se snažil, aby všechno běželo podle pravidel a furt to šlo, až k té hře. Vedl jsem ji ještě systematičtěji než všechno ostatní a ono to stejně dřelo, jako když ve Vizovicích drátkujou parkety."
Odmlčel se a pokračoval: "A divný na tom je, že když bylo po všem, jeden za druhým za mnou chodily ucha, co tu hru taky pískali, a říkali, jak to celý bylo organizačně strašně složitý, ale tu hru, tu hru že si užili, protože na pravidla hodili bobek...."
Džemka prostě tak strašně myslel na PRAVIDLA hry, že zapomněl na to, že jde především o HRU. Ostatní asi ignorovali pravidla, ale HRY naházeli těm manažerům tolik, že na CHLÉB, ba ani na pravidla už žádný z nich nepomyslel.
…
No, a teď už jsme té Džemkově historce tak blízko, že jí snad už dovopravdy dám. Džemka je chlápek, co dycky ví, co říct a jak se správně zachovat. Někdy naznačuje, že je to proto, že když byl mladej, uploadovali mu velice výkonný program „vzdyckypodlepravidel.exe“. Ta jeho historka naznačuje, kdy si poprvé uvědomil, že ostatní tenhle program možná neinstalovali vůbec, nebo jen v demoverzi.
Ale to už nechám říct Džemku: „Bylo to v pátý nebo šestý třídě. Výtvarná výchova, jestli víte, co to bylo. Téma hodiny: Chrám Vasila Blaženého. Zadání: naneste na papír barvy voskovkou a poté pokryjte papír tenkou, ale souvislou vrstvou tuše. Vytvořte obraz chrámu Vasila Blaženého vrypem, za použití ostrého, ale OPRAVDU OSTRÉHO předmětu – např. jehly nebo hrotu kružítka.“
…
„Cvak!“ Nelekejte se! To se zapnul Džemkův smysl pro pravidla… Džemka vzal jehlu. Džemka vzal pilníček. Džemka brousil jehlu pilníčkem, aby byla opravdu ostrá. A pak rýpal. Pomalu a soustředěně. Přesně a opatrně. Čistě a s tlakem respektujícím fyzikální vlastnosti materiálu. Na konci hodiny byl v půlce první kopule. A dostal hezkou trojku.
….
Takhle bez kontextu vám to asi nic neřekne. Ale Horáček, ten gauner a hajzl, kterej jako pokaždý celou hodinu prokafral s Šebestovou, v posledních deseti minutách rychle sáhl pro klíč a do konce countdownu vyseknul Vasila v pěti tazích tak, že ten je z toho do dneška Blaženej. Jednička. Nekompromisní. A čestné místo pro výkres - vlevo nahoře na nástěnce ČSSP.
…
No, tak takhle to bylo moji milí. Aspoň pokud Džemka nekecal. A nyní k morálu, protože ten je v bajkách důležitej. Vybavíte si, v jakým kontextu slýcháváte výraz „pravidla hry“ nejčastěji? Co já vím, tak jde buď o privatizaci, instituce nebo o něco podobně vážného. Pět na stole v Českých, nebo tak… V zásadě věci, kterejma když projdete, rozhodně nemáte pocit, že jste si pěkně pohráli. „Pravidla hry“ je metafora, která se používá v kontextech, v nichž jde život nebo o peníze. Nebo o obojí. Málokdy tenkrát, když máme na mysli hru jako takovou.
Když máme na mysli HRU jako takovou, i když se o tom nikde nemluví, je HRA S PRAVIDLY najednou mnohem zajímavější koncept než striktní dodržování PRAVIDEL HRY. A to mi přijde zajímavé. A přijde mi zajímavé i to, že obráceně to nejen neplatí, ale dokonce se to nedoporučuje.
….
Jestli jste dočetli až sem: a) musíte být unavení a měli byste jít spát, b) zasloužíte si odměnu.
Pokud jde o B) zítra vám sem zkusím hodit fotku ilustrující situaci, která se týká pravidel, jejichž důsledné dodržení by si vyžádalo opravdu mimořádnou dávku hravosti a kreativity.
V Zenklovce opravují chodník před vietnamskou prodejnou potravin U Rudolfa (!). Opravují ho na obou stranách vozovky tak intenzivně, že ani na jedné ani na druhé straně chodník nenajdete. Ale na té pravé straně (z pohledu do centra) stojí dopravní značka „Oprava chodníku. Prosím, přejděte na druhou stranu.“
….
Čert ví, jak to mysleli. Zeptám se Džemky, jak by to řešil. A radši se ho rovnou zeptám i na to, jak by to řešil Horáček!
…
LIP
P.S. To jsem zvědav, Anaxyme, jestli se ti tahle bude líbit.
P.S.2 A taky jsem zvědav, jestli mi za to vynášení ze skupiny Džemka rozbije hubu, nebo jeslti si to nechá až na pozdějc:))
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)