středa 12. listopadu 2008

Homo Outlookensis

Třeba takhle:

Spolupracujete s někým na čemsi a najednou si uvědomíte, že komunikace mezi vámi nabývá Kafkovského rozměru.

Jdete něco vyřídit do banky a ta záležitost si vezme dvě hodiny. V době před patnácti lety by ji úřednice vyřešila v deseti minutách prostě roztržením starého formuláře a vyplněním nového na psacím stroji. Pravda, po dvou hodinách čekání ve froně, ovšem.

Od poskytovatele služeb nebo obchodního partnera vám přijde e-mail, který začíná slovy "K tomu, abychom mohli váš požadavek vyřídit, potřebujeme, abyste zadal.... a zaregistroval.... a potvrdil... a vyplnil... " a já nevím, co ještě dalšího.

Voláte kvůli internetu na linku podpory zákazníků. Nějak vám to přestalo fungovat. 45minut - ano, 45 minut - čekáte, až to někdo na druhé straně vezme, a celou dobu slyšíte tu úchylnou hlášku, že v zájmu zkvalitňování jejich služeb odposlouchávají hovory. Je tam proto, abyste té nevinné slečně, co to po třičtvrtěhodině nakonec zvedne, nevynadali do krav jen proto, že se ptá, jak vám může pomoci.

Stane se vám to jednou, dvakrát, třikrát... pak vypěníte a jdete s tím něco udělat. Prolítnete jedněmi dveřmi, probojujete se přes druhé, nakonec se dostanete až k systémovému manažerovi. A ten vám s odevzdaným výrazem v tváři řekne "Rozumím vám, ale naše systémy to neumí. A umět nebudou. Nicméně, už za sedm let je budeme moci odepsat a implementovat nové..."

Je vám z toho smutno a tak trochu nechápete, co se to vlastně stalo. Vždyť probíhá technologická revoluce! Vždyť všechno by mělo fungovat tak nějak líp! Vždyť máme nové vyspělejší a odborníky doporučované značkové systémy!

Hm, to je pravda.
...

A taky je pravda, že ať chceme či nechceme, stáváme se obslužnými programy vlastních outlooků. A nejen jich. Taky všech těch SAPů, eProjektů, SupplyManagerů, Symbianů a Tomtomů.

Když dnes po vysoké škole nastoupíte do zaměstnání mimo státní a neprofitní sféru, které v řadě případů žijí technologicky ještě v romantickém roce 1998, je více než pravděpodobné, že vaše práce bude více či méně spočívat v provádění systémových hlášek firemního systému:
- objednejte....
- prověřte....
- fáze xy úspěšně proběhla, spusťte fázi yz
- a tak všelijak podobě.

Jedním ze symptomů téhle wirevolution je skutečnost, že řada lidí, kteří fakticky neřídí ani jednoho člověka přímo, má na vizitce napsáno manažer. Náplní jejich práce je řídit nějaký proces nebo projekt. Ne lidi. Skutečnost, že fakticky není možné žádný proces nebo projekt řídit, aniž byste řídili i lidi, je tu vyřešena zdánlivě elegantní kličkou: lidé jsou podřízeni tomu procesu (a v důsledku také nástrojům na jeho řízení).

V praxi to pak vypadá tak, že systémy na řízení procesů řídí jak toho manažera tak i ostatní lidi, kterých se ten proces týká. Problém je v tom, že po čase si už nikdo - ani manažer, ani ostatní nesoftwaroví (humanwaroví) aktéři - není schopen uvědomit smysl celého procesu, natož pak jeho dílčích kroků.
...

Dnes ráno jsem se u snídaně díval na epizodu z M.A.S.H. Zásobovací oddělní tam přivezlo polní nemocnici pětset tisíc kusů špachtlí do krku. A nic jiného. Pokus o reklamaci byl zastavený hned: "Plukovníku, já jsem zásobovač. Mám zásobovat podle rozpisu. Ne přemýšlet."

Vida.
...

LIP

Žádné komentáře:

Okomentovat