neděle 9. listopadu 2008

Stíny uhynulého léta

Ve světě, kde si je všechno strašně blízko a kde už prakticky neexistují vzdálenosti, jsou paradoxně nejdál místa, která jsou vám opravdu blízko.

Už tak tři roky jsem nebyl na Moravě, na babiččině.

Teprve před rokem, když nám tam umístnili naši rodinou mrtvici, uviděl jsem, jak krásné městečko jsou Slapy a jak pěkné je jejich okolí.

A předminulý týden to bylo poprvé, co jsem viděl Nový Knín. Město tak akorát od Prahy, aby nemělo smysl jet tam na celodenní výlet, protože je to moc blízko, a zase ne dost blízko na to, aby se vám tam z Prahy chtělo na kole (což je škoda, protože to tam musí být skvělé).

Nový Knín měl všechny aspekty seriálově ztvárněné Austrálie: bylo ta teplo, všude okolo se pásly ovce (takové ty z reklamy na Vodafone, s černým obličejem) a prolezlý byl hornickou (respektive zlatokopeckou) tradicí. Nááádhera.

Pár tele-fotek z výletu, na němž jsme definitivně pohřbili letošní léto...

Svítí, ale nehřeje...



Pieta...



Čas dlouhých stínů...







Beránci boží



Poslední motýl...



Mystéria tlející slámy...















Sověty a elektrifikace = ?



Roztouzena olše



Pořezanej emo



Tady je spidermanovo...



myslivců poleh...



včelí Chánov



...

Byl to moc hezkej výlet. A omlouvám se, ten novej telefon špatně snáší podzimní slunce tak to fotí takové přesvícené.

Lip

Žádné komentáře:

Okomentovat