Jak to teda je

Je mu už osm, ale hraje tu hru pořád. Trochu mě to zaráželo, dokud jsem se nepodíval, co do toho dopisu napsal. Pro sebe Kybernetického dynosaura s dvanácti funkcemi za 9999,- Kč a pro sestru Kybernetického pejska, co se postupně naučí chodit čůrat před dům. Stejná cena.

Nenašli jsme argument, o který by se dala pevně opřít teze, že takový dopis Ježíšek nepřijme. A začalo nám být jasné, že ta hra se pomalu obrací proti nám:
"Hele, on tě přeci viděl celý rok, tak ti nemůže přinést takové dárky. To bys musel být svatej!"
"No, když si bude myslet, že si to nezasloužím, tak ten dopis nechá za oknem, ne?" kontroval bez mrknutí oka.

Pokrčili jsme rameny a dva následující dny jsme významnými pohledy těkali z jeho tváře k oknu, kde se ty dva dopisy stále povalovaly na parapetu. "Tak vidíš...!"

Po dvou dnech to prostě pustíte z hlavy. A v pátek udeřila hodina pravdy. Ještě jsem ve dveřích, zouvám se po příchodu z práce a těším se na nějaký alkohol, kterým si teď vymítám z těla závislost na nikotinu. Před ledničkou mě zastavuje žena s vyčítavým výrazem v tváři.

"Asi máš v tý hlavě už opravdu řezanku, viď? On si teď myslí, že to fakt dostane. Kdybys viděl, jaký vítězoslavný pohledy na mě už od rána vrhá!"

Chvíli mi trvá, než se zorientuji. Z tónu chápu, že jsem vinen vším špatným, ale nedaří se mi rozklíčovat, čím špatným především a v první řadě. Dvě tři zpřesňující otázky a je jasno.

Velmi opatrně a s těžko potlačovaným vzrušením ženě vysvětluji, že pokud jde o ty Ježíškovské dopisy na okně, ani jsem se jich nedotkl.

Jsme spolu už deset let a tak mi naštěstí nevěří. Naštěstí pro ni. Jak skončí drama mezi mnou a synem zatím ale není jasné. Přemýšlím o tom, jestli na internetu nemůže být ke stažení nějaký návod, jak přeprogramovat Cyber Dynosaura na dravou, kousavou svini. Jen ať si mladej pořádně užije dárek....

A pak ho slyším telefonovat. S očima vyvalenýma a dychtivým výrazem kolem úst Vojtovi sděluje, že jeho přání bylo přijaté, protože dopisy jsou pryč. Tak ať prý po vánocích dorazí na dynosauří večírek. Nehraje. Věří. Ono, nevěřte, když jde
o 9999,-Kč.

Bývaly doby, kdy jsem věřil, že Ježíšek je, a byl jsem zklamanej, jak divný dárky mi dává.
Pak jsem byl zklamanej, když jsem zjistil, že není.
Pak jsem byl zklamanej, když mi došlo, že i když není, stejně nijak neovlivním, jak divný dárky dostanu.
A teď mi zůstává rozum stát na tím, že nejen existuje, ale že dokáže být strašně zlomyslný.
...

LIP