Jmenuje se to Hon na Jednorožce, jde o divadelní představení pro děti v divadle Minor a je to bezkonkurenčně to nejlepší dětské představení, které jsem kdy viděl. Stojí při něm chlupy na rukou, párkrát se zasmějete a celou dobu nespustíte oči z neuvěřitelně navržené scény, po které běhají herci mezi stínohrou a dokumentárními záběry z minulého století. Zní to jako eintopf, ale opak je pravdou.
Představení pro děti od 8 let přežila pětiletá A. s otevřenou pusou a tak maximálně na dva nádechy. Rozhodně vám nepřevypráví, o čem bylo a přeci jsem si jistý, že rozuměla úplně všemu. Devítiletý K1 a sedmiletý K2 zpívali od druhého dějství s Lubošem všechny písničky a po cestě autem do Modřan nepokrytě oslavovali Frantu Slepičku. I když to byl vlastně vrah a desperát. A nikdo z nich se nepozastavil nad tím, že 70% čistého času představení hlavního hrdinu vůbec neuvidíte.
....
Na tom, že se to líbí dětem i rodičům, by asi nebylo nic až tak divného, kdyby to nebyla inscenace bez happy-endu, postavená na pravdivém životním příběhu dnes devadesátiletého dědy žijícího v emigraci. Ten ostatně celé představení uzavírá v krátkém záznamu z video-telefonátu uskutečněného přes Skype. Divné. Asi jako kdybyste přistihli vaše děti, jak dojetím pláčou nad učebnicí dějepisu. A přeci je to tak.
Jestli máte dvě kila a chuť si vystát frontu, jděte si pro lístky. Rozhodně jedna z těch lepších věcí, které můžete za dvě kila udělat. A když vám zbyde pětka, můžete pak dětem v baru koupit Minorku.
...
Lip
Žádné komentáře:
Okomentovat