Velký Medvěd byl nejlepší z nás. Už k bakaláři měl načteno to, k čemu se my ostatní propracováváme pomalu až teď, 10-15 let poté. A v té jeho práci, které jsem nerozuměl tehdy a nerozumím ani teď, anžto pořád ještě nemám dost načteno, ocitoval Kunderu. Něco v tom smyslu, že kýč je druhá slza - ta kterou uroníme z dojetí nad tím, jak moc nás dojímá pohled na děti spokojeně si hrající na písku. Vždycky se mi to moc líbilo, i když bylo těžké udržet to celé v hlavě dost dlouho na to, abych si přebral, a doopravdy pochopil, co to znamená. ....
Nakupuju dnes v Albertu. Je tam bankomat a mám to po cestě. Vypadá to tam už líp, než dřív. A nad pokladnou - na očích nám, co stojíme ve frontě - cedule, která slibuje tašku zdarma jako omluvu, pokud se vytvoří u pokladny fronta (definována jako 4+) a zároveň nebudou obsazené všechny ostatní pokladny.
Neudržím se a počítám. Hehehehe, jsem pátej! Ještě se radši rozhlídnu na všechny ostatní strany, jestli tam není nějaká cedule "piki piki na hlavu, že na omluvy nehraju, Albert". Ale není.
.jpg)
Místo toho je tam cedule, která říká, že výtěžek z papírových tašek jde na charitativní účel. Úplně se mi udělá špatně z představy, že by dávali tašky jako omluvu "za pomalost" a pak by počet vydaných tašek deklarovali jako důkaz vlastní charity: "vydali jsme xy tašek, jejichž výtěžek jde na charitativní účely" - koho by už pak zajímaly detaily. Jako třeba ten, že většinu těch tašek museli dát jako "omluvu za dlouhé stání" a tudíž z nich nebyl žádný výnos.... Naštěstí to tak není. Mají zjevně dva druhy tašek "Omlouvtašku" a "Dobrotašku". Chm, chm, chm… jahoda v zimě, myš bez hlavy…
Ale to zjišťuju až poté, kdy - nepočastován "Omlouvtaškou" spontánně - ptám se paní pokladní, zda mi ji dá, nebo zda mám zainvestovat do igelitu . Dá. Je to holt taková ta "omluva", o kterou si musíte umět říct:))
Čímž to začíná být trochu složité. Zase mě začnou přepadat paranoidní představy, že třeba když bych si koupil "Dobrotašku", nedali by na tu charitu nic, pokud bych o to výslovně nepožádal… nebo tak něco.
...
No a v tu chvíli jsme si vzpomněl na Velkého medvěda a jeho druhou slzu poprvé. V té sámošce visí snad tisíc různých tabulí. Kde co najdete, co je kde zlevněné, čím vším tam můžete platit a tak. A taky jedna, že když si koupíte Dobrotašku, udělá Albert dobrotu, a že když udělá Albert neplechu, dá vám Omouvtašku.....
A na mě z tý záplavy různejch technicko-sortimentě-organizačních sdělení pochopitelně nejvíc mluví ta sdělení lidská, dojemná - o Omlouvtašce a Dobrotašce. Jedna slza.. druhá slza. Kůůůrňa, jsem dojatej.
A někde u srdíčka mi to udělá teplíčko tak příjemné, že si skoro ani nevšimnu, že kdybych si o Omlouvtašku neřek, že mi jí ani nedaj.... A že ten pán, co stál za mnou, ten si tašku koupil za 15 káčé, protože si tu ceduli nepřečetl, a i když stál v řadě šestej, nedostal nic.... a ta paní mu na to nic neřekla, i když cítila, že on, když mě pak viděl před sebou, se těď cítí podvedenej a napálenej, ale zase nechce škemrat o tašku, že jo..... No, říkám, složitý. Strašně složitý to v tom Albertu maj.
A přitom myslím, že by stačilo, aby když se u pokladny objeví 4+ člověka (což je teda ofiko Alberťácká definice nejmenší fronty, jíž se hodlají zabývat) paní nějak zareagovala a řekla třeba jenom "jéje! to se nám dneska stalo poprvé, promiňte...." A bylo by. Tašky by si lidi kupovali a byly by to obyčejný Nákuptašky, ne ty složitý Omlouvtašky a Dobrotašky, co je od sebe ani pořádně nerozeznáte. A na charitu by lidi dali do hrníčku a nebo prostě tím, že by si koupili něco s trochu vyšší marží....
Přijdu domů s nákupem v Omlouvtašce. Rodinka se dívá na Avatára. Už napoprvé se mi fascinovaně nelíbil. To je ten stav, kdy s něčím vnitřně nesouhlasíte, ale nemůžete od toho odtrhnout některý ze svých smyslů... třeba jako když si po stotisícípadesátépáté užíváte šluka ze své poslední cigarety... No a teď jsme navíc měli doma legální kopii z půjčovny, která byla BAREVNÁ (!), měla synchronizovaný zvuk s obrazem (!) a byla česky (!). Takže repete....
Ale mě ten Albert už načal, tak si najednou začínám všímat, že kromě těch velkejch očiček, který vám u srdíčka udělají teplíčko ještě než dojedou úvodní titulky, a kromě teda i toho ufisticko-humanistickýho příběhu, se jim tam tou snahou vydojit ze mě druhou slzu hned pětkrát za sebou udělal trochu bordýlek:
Všechy velký zvířata na tý planetě mají 6 končetin, akorát ti Modrý lidi neee. Kde se tam teda vzali? Vyvinuli se tím, že si, ještě jako neandr-modráci ukousali jeden pár předních nohou?
Nevím, koukám dál, až k místu, kdy se děj přesune do lítajících hor. Je tam tak nizká gravitace (díky blízkosti veliké, hodně hmotné planety), že ve vzduchu poletují i "hory" velikosti Řípu. Ale voda z nich padá dolů na zem vodopádem a lidi tam stojí na zemi, jako by se nechumelilo. Jako by na ty lítající hory platila jiná gravitace než na ně a na tu vodu.
Hmm, zas mě jednou někdo dojímal tak moc, až zapomněl na to, že i když jsem dojatej, ještě pořád myslim. Ach jo.. utřu všech 5 druhých slz a dávám si Avatar hned vedle Alberta.
Na poličku s titulkem "Kýče Velkého Medvěda".
...
Lip
Sdílet
A někde u srdíčka mi to udělá teplíčko tak příjemné, že si skoro ani nevšimnu, že kdybych si o Omlouvtašku neřek, že mi jí ani nedaj.... A že ten pán, co stál za mnou, ten si tašku koupil za 15 káčé, protože si tu ceduli nepřečetl, a i když stál v řadě šestej, nedostal nic.... a ta paní mu na to nic neřekla, i když cítila, že on, když mě pak viděl před sebou, se těď cítí podvedenej a napálenej, ale zase nechce škemrat o tašku, že jo..... No, říkám, složitý. Strašně složitý to v tom Albertu maj.
A přitom myslím, že by stačilo, aby když se u pokladny objeví 4+ člověka (což je teda ofiko Alberťácká definice nejmenší fronty, jíž se hodlají zabývat) paní nějak zareagovala a řekla třeba jenom "jéje! to se nám dneska stalo poprvé, promiňte...." A bylo by. Tašky by si lidi kupovali a byly by to obyčejný Nákuptašky, ne ty složitý Omlouvtašky a Dobrotašky, co je od sebe ani pořádně nerozeznáte. A na charitu by lidi dali do hrníčku a nebo prostě tím, že by si koupili něco s trochu vyšší marží....
Přijdu domů s nákupem v Omlouvtašce. Rodinka se dívá na Avatára. Už napoprvé se mi fascinovaně nelíbil. To je ten stav, kdy s něčím vnitřně nesouhlasíte, ale nemůžete od toho odtrhnout některý ze svých smyslů... třeba jako když si po stotisícípadesátépáté užíváte šluka ze své poslední cigarety... No a teď jsme navíc měli doma legální kopii z půjčovny, která byla BAREVNÁ (!), měla synchronizovaný zvuk s obrazem (!) a byla česky (!). Takže repete....
Ale mě ten Albert už načal, tak si najednou začínám všímat, že kromě těch velkejch očiček, který vám u srdíčka udělají teplíčko ještě než dojedou úvodní titulky, a kromě teda i toho ufisticko-humanistickýho příběhu, se jim tam tou snahou vydojit ze mě druhou slzu hned pětkrát za sebou udělal trochu bordýlek:
Všechy velký zvířata na tý planetě mají 6 končetin, akorát ti Modrý lidi neee. Kde se tam teda vzali? Vyvinuli se tím, že si, ještě jako neandr-modráci ukousali jeden pár předních nohou?
Nevím, koukám dál, až k místu, kdy se děj přesune do lítajících hor. Je tam tak nizká gravitace (díky blízkosti veliké, hodně hmotné planety), že ve vzduchu poletují i "hory" velikosti Řípu. Ale voda z nich padá dolů na zem vodopádem a lidi tam stojí na zemi, jako by se nechumelilo. Jako by na ty lítající hory platila jiná gravitace než na ně a na tu vodu.
Hmm, zas mě jednou někdo dojímal tak moc, až zapomněl na to, že i když jsem dojatej, ještě pořád myslim. Ach jo.. utřu všech 5 druhých slz a dávám si Avatar hned vedle Alberta.
Na poličku s titulkem "Kýče Velkého Medvěda".
...
Lip
Sdílet
Žádné komentáře:
Okomentovat