Fantómová existence

Pořád trochu bojuju s tím, čemu se dnes říká Sociální Média. Zcela otevřeně přiznávám, že je to zčásti omezenou kapacitou učit se novým kouskům a z části iracionálním odporem k tomu, co dobře neznám a přesto mě to na každém kroku obklopuje. Ta všudypřítomnost těchhle prý sociálních médií mě nějak zahání do defenzívy nebo co. Nevadí mi samotný Blogger, nevadí mi samotný Facebook ani samotný Linkedin, vadějí mi všichni dohromady - asi jako druh náboženství, co vám obden zaklepe na dveře s otázkou "zda vám může položit otázku?" a přitom přichází se sáčkem instantních odpovědí na cokoliv... čili, nejde tolik o formu, ani o obsah, jako spíš o tu všudypřítomnost a proklamovanou omnipotenci, kterou jako by to náboženství tvrdilo, že umí pojednat jakoukoliv formu i obsah, a vždycky to bude správně.
...

No a tady je takový jeden postřeh:



Byla doba, kdy neexistovali bubáci. Byl šavlozubý tygr, byl mumat, byly tatanky. Ale bubáci asi ještě ne. Pak někomu začali chybět, tak se na ně ptal... a kde je poptávka vznikne nabídka. A ejhle, objevili se všelijací specialisté na bubáky a bubáci se stali každodenní realitou. Démoni, sukubové, děsi a ďáblové, a jiné brebery. Pak někomu přišlo divné, že zatímco v muzeu najdete v lihu i zvířata, co už dávno nežijí, nenajdete tam naloženého ani jednoho bubáka. A objevili se specialisté na popírání existence bubáků. Díky nim už dneska na bubáka nenarazíte. No, dnes už vlastně skoro nenarazíte na specialisty na popírání bubáků. Místo nich jsou specialisté na sociální média (ne na Blogger, Facebook, Linked in, ale na sociální média).

Tyhlety sociální média staly se takovým fantomem dnešní doby. Cítil jsem to tak v poslední době čím dál víc, ale pořád to nebylo za co chytit. Až nedávno.
....

Můj dobrý známý, kterému jsem shodou okolností říkával občas Bubák, uhnal si nedávno ošklivou tweetopatii. Tweetopatie je když, ať jste, kde jste, píšete o tom na Twitteru. "Jsem v práci" oznámíte třeba, když jste v práci, nebo "jím zmrzlinu v Sevastopolu" napíšete a je jasné, že teď zrovna v práci nejste. A nebo napíšete jen http://4qol.xyz.wz1??? a všichni, kdo na tom nejsou, pokud jde o tweetopatii alespoň podobně jako vy, vědí v tu chvíli jen tolik, že ještě žijete. Přitom uznávám, že se ta kapénka šíří jen k těm, kteří už v sobě virus Sociálních Médií nějak nosí - někam se přihlásili a mají "účet" (tím slovem jako by se předznamenávalo, že přihlášením k nějaké takové aplikaci bereme na vědomí, že dříve či později za členství ošklivě zaplatíme....).

.....

S Bubákem to bylo tak. Kdykoliv jsem se přes den přihlásil na Linkedin, měl jsem tam zprávu, že "JE v práci." Přišlo mi to logické, protože vím, že do práce chodí a že je dokonce pro své kolegy v mnohém nepostradatelný, tak jsem nechápal, proč to ještě říká. Chvíli jsem si hrál i s myšlenkou, že jsou ty zprávy výrazem překvapení, že navzdory tomu, co zažil včera, do té práce zase dorazil i dnes. A tak jsem mu napsal, abych se zeptal.

Místo odpovědi přišlo mi tohle:

Pls notice that due to high workload, I am currently trying to check and respond to e-mail twice daily at 12:00 and 16:00. If you require urgent assistence that cannot wait until either 12:00 or 16:00, please contact me via mobile.

Thank you for understanding this move to more efficiency and effectiveness. It helps me accomplish more to serve you better..... 

.....

K tomu závěrem jen dvě asociace:

a) Strašně to připomíná cedulku "Přijdu hned" vyrobenou z tácku od buřtu, co visívala na stánku s občerstvením u zastávky autobusu č. 119 na stanici metra Leninova. V době, kdy se tak ta stanice ještě jmenovala.

b) Mám z toho pocit, že Sociální Média jsou jen takový eufemismus. V lese jsou bubáci a světlušky, tvrdívávalo se třeba dřív. A když tam potom nějaký dorftrottl přeci jen vlezl, našel zvířátka a Petrovské a tlející kořen v bažině, ale nadpřirozeno žádné. Bubák napíše jsem v práci, ale nakonec se ukáže, že straší jen v poledne a v 16:00. Se sociálním to nemá nic společného. Má se tomu říkat Fantómová existence.
....

Lip

A ještě dovětek. Byl jsem teď na konferenci, docela zajímavé. Hodně se tam, pochopitelně, mluvilo o sociálních médiích, nových technologiích a tak. Nového boha tam bylo tolik, že byste ho mohli i krájet. V jednom příspěvku o tom, co nové technologie zmůžou, bylo to i demonstrováno chytlavým videjíčkem. Kapacity, které tou dobou pobývaly na opačné polokouli, mluvily k nám v Praze, jako by tu byly s námi. Technologický zázrak. Zajímavé na tom bylo, že u jednoho videa se synchronizace zvuku s obrazem rozešla natolik, že jste museli buď jen sledovat tvář a odezírat, nebo zavřít oči a poslouchat. Společně to prostě nešlo strávit, protože to bylo natolik asynchronní, že vás z toho bolela hlava. Císař byl nahý. Ale pořád to byl Císař. Nikdo jsme ani nemrkli:)
Sdílet