Biotopická geografie nebo hyperlokální dějepis?

S M. jsme onehdá seděli v nějaké bageterii v Dejvicích a povídali si o jeho čerstvě absolvovaném kurzu posilování paměťových schopností. M. říkal, že to nejdůležitější na konceptu téhle paměťové kulturistiky je

a) vytvářet si mentální spojení mezi emotivně silnými vzpomínkami ve vaší paměti a objekty/fakty, které si chcete zapamatovat, 

b) využití již v paměti pevně etablovaných struktur k tomu, abyste si nově zapamatované správně stukturovali a proto dobře vybavili. Jako příklad mi uváděl, že když by si chtěl zapamatovat, co jsem měl ten den na sobě, představil by si svůj byt a každou z těch věcí "pověsil" na nějaké místo v paměťovém modelu svého bytu, k němuž má vztah on i ta věc, co si ji právě zapamatovává.

'Čepici bych dal na glóbus, protože jsme oba původem čmoudi z jihu, bundu, že je černá, bych pověsil přes televizi jako oponu, jeansy bych narval mezi oblíbená DVDčka s westerny...tvoje hodinky by šly do lednice k zelenině, protože vypadají jako cibule...A když bych si šel ty vzpomínky vyzvednout, jen bych si vybavil všechna místa, kam jsem ty věci naskládal, a ony by se mi už "samy" vynořovaly z šera... '

Cestou domů jsem si uvědomil, že tohle navazování na už důležité stopy v paměti chybí mé metodě outsourcované výuky cizích jazyků. Víc o ní najdete tady, ale v podstatě jde o to, že kdykoliv jste na schůzce v nějaké firmě, na flipchartu je tam právě jedna kapitola angličtiny. Zatím to nikdo nezačal systematičtěji využívat, ale když si ten flipchart nafotíte, máte jednu lekci od dobře zaplaceného lektora korporátních hodin angličtiny zdarma. Problém byl v tom zapamatování si látky. Nyní se tedy nabízí, abyste si v nabízené látce našli výraz, slovo, sekvenci, kterou lze dobře propojit s emotivně nejsilnějším momentem vaší návštěvy v dané firmě. A je to. 

Nicméně, nepíšu tady odstavce jen proto, abych "recykloval" starý nápad. Rád bych myšlenku outsourcovaných kuzrů angličtiny rozšířil ještě o biotopickou geografii a/nebo hyperlokální dějepis. V obojím se můžete totiž vzdělávat současně. Zejména, pokud jste jako já, postiženi omezenou schopností orientace v prostoru a zapamatovávání si jmen. 

Včera v Chlumčanského ulici v Praze mi došlo, že ve stejně pojmenované ulici už jsme asi byl v jiném městě. Asi to teda bude nějaký významější člověk, ten Chlumčanský, napadlo mě chytře, protože jsem přemýšlivý:). A v práci u počítače jsem se pak díval na to, kdo to ten Chlumčanský byl a proč se po něm ulice jmenujou. 

A to je právě ono: kdykoliv budete parkovat, mít sraz, postávat nebo projíždět nějakou ulicí, co se po někom jmenuje, zapamatujte si jméno a při nejbližší možné příležitosti si dohledejte, o koho šlo, kdy žil a čím byl významný. Do tří měsíců tak do hlavy musíte dostat neuvěřitelné množství vzájemně provázaných historicko-geograficko-společenskovědních dat, skoro jako byste si znovu dali tři semestry nějaké humanitní vysoké školy. 

Fakt to funguje. Hele: Chlumčanský byl 23. pražský arcibiskup, následník Salm-Salma a předchůdce Krakovského z Kolovratů. Tak vidíte!
....

Lip