Reziduum v prasečím chlívku

Jedním z prvních lidí, kteří kdy zabloudili na OKO TŘI, aniž bych je přímo vyzval, byla R. Řekla mi na to tohle: "navštívila jsem tu tvojí zeď nářků a chvíli jsem vážně pochybovala o tvém duševním zdraví". R. prostě pozná motýla už v larválním stádiu. Je to tak a je třeba si to přiznat. OKO TŘI je jasným manifestem mého odklonu od zdravého rozumu.

Je to totiž takhle: v době vykloubené, celkově se zmítající a flexibilně-progresivně-dynamické je zdravý rozum stejně reziduální, jako morče pěstované na dvorku v prasečím chlívku.

Jak už jsem říkal, R. to na mě poznala už v dubnových začátcích a dnes mi psala jen proto, aby si ověřila, že moje choroba je v právě v tom stádiu progrese, který lze za jinak stejných podmínek (ceteris paribus) u pacienta mého věku, pohlaví, rasy a obvodu pasu očekávat. Díky R.! Hlásím, že jedu podle plánu.

Psala mi také proto, aby mi s šibalským mrknutím OKA naznačila, že všichni okolo jsou šílení, jen my dva jsme letadlo. Říkám jen: "já to přeci vždycky věděl".

A psala mi také proto, za což jí zdravím a mávám, aby mi poslala pár fotek, které tomuhle projektu zatím chyběly. Tři hluboké úklony a rukoupolíbení, R! Jsi druhá svého druhu. Mám z těch fotek radost jako mánický psychotik z plechovky žluté barvy!

Tady jsou, uvozené milosrdnou citací z mailu od R.:

"Tvuj blog me prijemne dojal, coz je urcite dukaz ztraty i soudnosti me."

LIP (powered by R)