Přesto nám zavadí o nos několikrát týdně, aniž bychom jí věnovali dost pozornosti. O čem mluvím? No, o absolutní upřímnosti.
...
Na sklonku srpna jsem se vrátil do zaměstnání a - vyhladovělý z cest - chtěl jsem zajít na oběd. O dvě patra níž máme kantýnu.
Býval to Eurest, teď je to Zlatý Meloun. Ale moc rozdílů nenajdete. Velké, rychlé, pohodlné, praktické a ještě stále jedlé. Oběd máte v sobě za deset minut, protože kromě fronty na tácy a frekvence vašeho vlastního kousání vlastně není žádná jiná věc, která by vás tam dokázala zdržet. Chaplinova Moderní doba v praxi.
No, a tak jsem sešel ta dvě patra a málem mě ta upřímnost porazila. Než jsem odjel, pokapávala v té jídelně voda ze stropů. Dopadala nejprve na pečlivě umístěné hadry na podlaze, později do klasických kbelíků. Už by s tím mohli něco udělat, říkal jsem si tehdy.
Taky že jo. Dát v době, kdy zuří dovolenková sezona, na zem nafukovací bazénky je dílem geniálního marketingového mozku.
Branding uvnitř každého z nich je už jen třešničkou na dortu:)
...
Nechtěným projevem absolutní upřímnosti může být i tenhle kousek vizuální identity v praxi. Moc hezký slogan. V téhle zemi. V téhle době. No nezavolejte tam...
...
Nakonec už jen novinky z ulice Mezi vodami. Čas od času vám ztama přináším horké novinky ze světa modřanského grafitti.
Tahle fotka patří Rudovi. Série fotek, které udělal před deseti lety na naší svatbě začínala (prý souhrou náhod) jednou velmi podobnou. Jen doba byla o deset let mladší a tak to bylo 2D. Rudo, nevím, jestli už víš, ale začala éra reliéfního pouličního umění. Tahle je pro tebe:)
Mimochodem, myslím, že to byla Afrodíta, o kom říkali, že se zrodila z mořské pěny. Možná, že to bylo v Modřanech...
Lip
Žádné komentáře:
Okomentovat