pátek 21. srpna 2009

Formát kurví

Je to už dlouho, co jsem nepsal. Vím. Mea culpa, maxima culpa. Ale byly prázdniny, a byly ze začátku dost na nic a pak najednou zase moc fajn, takže hned dva důvody, proč na to hodit b...ek.

Činím tu tedy po dlouhé době pokus stejně nesmělý, jako je první sexuální zkušenost námořníka po roce propuštěného z vojenské služby na ponorce. Hle, první letní příspěvek.
...

Bavil jsem se nedávno s kýmsi o tom, že formát kurví. Byla to reakce na celkem konkrétní zkušenost, nicméně s ambicí na obecnější platnost.

Neuběhly dva dny a kdosi mi přeposlal e-mail následujícího znění:

"Vážený pane, reakci na váš e-mail jsem v outlooku zařadil na tuto středu, ovšem s mírnou prioritou. Je tedy možné, že s ohledem na akutnější úkoly, bude reakce na váš e-mail kaskádovat až na čtvrtek"
...

Stroje a softvéry nás už docela ovládly. U lepších mercedesů je za příplatek možné získat automatické dovírání dveří, které vám po několika minutách pootevřené dveře elegantně přibouchne, abyste nemuseli pohnout rukou. Navigace v autě z vás ochotně sejme odpovědnost za dvouhodinové kufrování na nově otevřeném dálničním uzlu. A tak podobně.
...

Myslím, že to není jen tak. Myslím, že to dělají z vychcanosti. Tedy ty stroje. Prostě nás učiní závislými na všech rádobyjednoduchých turbomechanismech a autovyfikundacích, aby se pak transformovaly v něco ďábelsky jednoduchého a samoorganizujícího. A jednoho dne prostě uloží přípravu vaší snídaně, oběda i večeře do svého programu s tak nízkou prioritou, že po týdnu kaskádování zajdete hlady.
...

A ještě k tomu kaskádování. Jeli jsme s dětma na kola. Jen kluci a děti, protože, jak povídala ta paní z bufetu v kempu Osika, je to teď moderní, že hoky chodí do kasína s bejvalejma, kupujou si motorky a cvičí karate, a kluci jezdí s dětma na prázdniny.

Je to prostě trend rozjetej jak rychlík Dvořák a těžko ho chtít zastavit silou vůle. Podlehli jsme rádi a moc si to užili.

Když ale jedete s malýma dětma, musíte si vzít velká zavazadla. A spacáky. R. se den před odjezdem chlubil, že nakoupil se slevou spacáky malý, jako pecky od meruněk, a tak mi bylo zatěžko přigumicukovat (angumitzuken) si na nosič svůj předpotopní šestikubíkový péřák. "Koupím si ve Veselí", sebevědomě jsem oznámil ženě a balení spacáku jsem tak kaskádoval na další den. A pro kontrolu jsem rukou nahmatal obdélníček kreditní karty v náprsní kapse cyklistického trika. Byla tam.

Jenže ve Veselí nebyly žádné spacáky na prodej.
...

Nejste-li odolní vůči nepohodlí, nekaskádujte. Lepší morál z toho nevytlačím. Ale po těch šesti hodinách v nočním dešti mi přijde dostatečný.
...

Lip

Žádné komentáře:

Okomentovat