...
Je to tuším v Bruselu. Pár kilo bronzu ve tvaru čůrajícího chlapečka - a moře objektivů turistických fotoaparátů se nad tím nepřestává telelit.
Je jedno, že v novinách se mnohem častěji dočtete o belgické korupci nebo o těch oplzlících, co ubližují dětem. Kdykoliv řeknete Brusel, před očima se vám objeví čůrající chlapeček a potom moře modrých sak se zlatými knoflíky (jedno z nich je určitě Ransdorfovo).
...
Přitom u nás máme mnohem víc. Tak třeba v té Kutné Hoře. Na pěkném náměstíčku tam najdete čůrajícího tatíčka prezidenta a - máte-li štěstí, jako já - hned pod ním čůrajícího chlapečka. Jeden z bronzu a druhý z masa a kostí.
A na soklu toho bronzového je velkými písmeny slavnostním jazykem napsáno cosi ve smyslu, že "každý stát je udržován při životě principy, které vedly k jeho vzniku". Jak archetypální!
...
Co si z toho vzít? Nic víc, než co by nepodepsal sám Palacký - kdybychom neměli Rakousko, museli bychom si je vytvořit! Už jsme bez něj skoro sto let a jak to vypadá - nemajíc nikoho "jiného", komu bychom to mohli s dobrým pocitem dělat, ch...jeme si navzájem na lopatky. Tatíčkem počínaje, chlapečkem konče.
...
Představte si, že by se té Kutné Hoře konečně podařilo rozetnout Gordický uzel nešťasně nevýhodné polohy mezi Prahou a Českým Krumlovem a město by zaplavily japonské fotoaparáty řízené lačnícími zážitkáři z celé galaxie.
Co by s mediálním obrazem udělal tenhle obrázek? A co by udělal s těmi neuvěřitelně nostalgickými zákoutími města, o které tam zakopnete - s pocitem Pana Broučka, který v deliriu navštěvuje známá místa v dávno zapomenutém čase - kdykoliv se vyvalíte z krčmy?
...
Brusel prostě není v Čechách, protože Čechy nejsou v Evropě. Nene, nebojte, nebudu brojit za návrat do Bratříčkovy velké náruče. Ani mě by se tam nechtělo. Jen si říkám, že ta pozice uprostřed je identická s tou přesně "pod svícnem". Je tu prostě tma a asi ještě pár let zůstane. Z hlediska kvality života je to asi smutné, ale z hlediska Kutné Hory je to jednoznačně výhra. Kutnohorští budou ještě dlouho strádat, ale město si v klidu zdřímne, a možná úplně zaspí okamžik, v němž by je za bdělého stavu zkolonizovali prodavači vojenských čepic, trpajzlíků a jiného pražsko-karlovarsko-českokrumlovského artiklu.
...
A pak mě ještě napadlo, že je to možná jinak. Jdete tam po kočičích hlavách a ve tři odpoledne je ještě ve většině hospod zavříno a všude na vás dýchá těžký vydýchaný vzduch valící se přímo z plic spícího města. Není pravda, že v Kutné Hoře nejsou žádné slepice. Určitě jsou, ale chodí spát ještě dříve než v ostatních městech. Lidi si vykračují, jako by byl rok 1974 a poslední důvod, proč někam spěchat přejely pásy obrněného vozu už před pěti lety.
A pochopíte. To město je pod kočičíma hlavama asi pořád napěchované stříbrem. Pár set let si dáchlo, protože ten zlatokopecký blázinec, co pryzní Prahu, Krumlov a Karlovy Vary už má pár set let za sebou. A čeká, až se k tomu budeme umět postavit nějak líp. Pak si zívne, hrábne zčernalou hornickou rukou po sebe a na váhy přihodí několik centů čistého stříbrného kovu.
...
Měl pravdu, Tatíček. Nejen každý stát, ale i každé město je udržováno principy, které vedly k jeho vzniku. Kutná Hora to ví, a tak nespěchá. Sebevědomí podložené pod zemí ležícími ložisky stříbra. A na náměstí - Zlatá Prezidentská Sprcha, jako ironický posměšek městům, které to nedokázaly zahrát stejně.
...
LIP
Žádné komentáře:
Okomentovat