Roprachtická vánoční 2009/2010

Tak jsme se zase stali součástí toho prastarého příběhu. Letos už na počítači - nejsme žádný tmáři. Nainstalovali jsme Advent a Narození Páně 7.0 od Herodes Komputers. A moc jsme se na to  těšili.

Oblíkli jsme se do zimního a začali čekat na sníh...  Pořád ale nepadal. Asi jsme nenainstalovali ty správný drajvry.

Spojili jsme se s uživatelskou podporou způsobem doporučeným v manuálu a opravdu jsme na chvíli v olovu uviděli anděla. Než ale stačil něco říct, vylili jsme ho omylem i s vaničkou.

Klepali jsme pak na nebeskou bránu, abychom mohli nehodu nahlásit a doptat se i na ten sníh. Jenže na provozovně už měli zavříno a nad dveřmi visela cedule "Přejímka boží".

Tak jsme se pokusili najít pravdu ve víně. Bylo bílé a plavaly v něm puntíky.  Chvilku jsme si doufali, že to budou ty vločky. Jenom chvilku. Za okny pořád nic. (Těď zpětně si myslím, že to byly bílé krvinky. Letos už možná vůbec nebudeme nemocní.)

Ještě když jsme vyráželi na hory, byl sníh k vidění akorát v televizi. A se sněhem jen v televizi nás svět už tolik nebaví...

Na horách přeci jen vůle na chvilku zvítězila nad tupou hmotou. Nicméně pořád to byl jen ten druh malého vítězství, které je sice lepší než prohra, ale na druhou stranu zas tolik nepotěší.

Potřeba vědět, jak dostat zpět (retrieve) tu bílou zimu tak, jak si jí pamatujem z dřívávějc, byla hodinu od hodiny silnější. Někdo nám poradil, abychom se obrátili na Moudrého Sněhobílého Retrievera.

"Zima bude letos stát za hovno všude", pravil moudrý bílý pes. A po chvíli dodal, že "i způsob léta, co se chystá, bude se vám zdát poněkud nevhodný".

Děti plakaly a matky začaly narychlo plést svetry na léto. Jenže ono se nic nejí tak strašně globálně oteplené, jak se to předtím uvaří, řekly si spolu nakonec, a v těch na léto upletených svetrech vyrazily v mlze na rozhlednu.

Když je totiž mlha hustá tak, že by se dala krájet přestávají být rozhledny povrchní turistickou atrakcí.  Kdo dával ve fyzice pozor a nebo jezdil na prázdniny k Einsteinovým, dobře to ví.

Když z rozhledny nevidíte do Prostoru skoro ani na krok, musíte z ní zákonitě vidět daleko do Budoucnosti. A protože do všech světových stran byly z krajiny vidět jen neurčité obrysy...
 

... nepřekvapilo nikoho, jak daleko do Budoucnosti bylo ten den možné dohlédnout: "Budu mít Jeepa! Támhle se mi ukázal a měl náhon na všechny čtyři..." pronesla radostně L. a začala se na ten nový rok těšit. 
 

"Byl vopravdu krásnej," opakovala po zbytek dne pořád dokola a kdo sešel na chalupě dolů do krbárny, pochopil, že jí to téma asi ještě nějakou chvíli vydrží. Ještě večer bylo pořád na stole... 
 

"Jenže jedna věc je Jeep někde daleko v Budoucnosti a druhá věc je sníh teď a TADY," řekly si děti, které na léto upletené svetry kousaly už nyní, a rozhodly se -  po krátkém a tvořivém dialogu, samozřejmě - vyzkoušet tu nejzazší možnost. "Vyhodíme naše klacky vysoko do oblak. Když dohodíme DOST vysoko, spadnou nám zpátky na zem v zimě. V takové, jakou si jí pamatujem z dřívávějc," shrnul to ten nejmenší a nejmoudřejší z nich a odvážně vrhnul.

Hned na to se okolo udělal mráz....

... a za nějaký čas potom začalo i trochu sněžit.

Škoda, že ty klacky zatím nedohodí výš....
....

Lip