Letošní ročník Tatínků. Moc vydařené hory. Děkuji pěkně všem, a zejména pak organizátorovi a kočkám na baru. Tento příspěvěk budiž naturální náhradou na místě nezaplacených koncesionářských poplatků za O., který vysílal zase jako o život, což udržovalo dění v běhu. Začnu tedy těmi kočkami na baru, to je pro Tatínky totiž věčné téma:)
Několik věcí jsme si tam testovali v reálných podmínkách - protože teorie nestačí. Tak třeba ta bačkorková scéna ze S tebou mě baví svět. Myslím, že je reálná.
Jakékoliv námitky, že scénář je příliš idylický a sladkobolný, od nynějška prostě neplatí. Š. potvrdí i před soudem, jakmile se mu zresetuje nožní klenba....(neplakal).
A po botičkách došlo i na sněžnice. Nyní bez inspirace jakýmkoliv filmovým dílem. Přišlo nám to prostě sexy, a bylo to nakonec i zábavné.
Na sněžnicích je zajímavá jedna věc. Mění váš úhel pohledu. Není pravda, že se s nimi neboříte. Boříte se s nimi. Hodně. V podstatě tolik, kolik dovolují aktuální sněhové podmínky. Boříte se vlastně stejně, jako byste se bořili bez sněžnic.
Jenže, kdybyste byli byli bez sněžnic, budete nadávat. "To mi byl čert dlužnej," a "Do prkýnka" budete říkat, protože budete zaboření po pás. Třeba jako G.
Ale důležitý na těch sněžnicích je, že i když se boříte jako G., neříkáte si "To mi byl čert dluženej" a "Do prkýnka", ale naopak plesáte "To sou podmínečky" a "Paráda, jůůůů". Jako třeba Pin.
Tomu ovšem ta sněžnicová euforie stoupla do hlavy přespříliš. O pár hodin později, v pozdních nočních hodinách si ho našli. Kluci z mravnostního. Normální šťára...
Ale zpět k tématu. Sněžnice. Jejich kouzlo je v tom, že změní váš mindset. Prostě vám přenastaví úhel pohledu. CHVÁÁÁÁLA SNĚŽNICÍM!
A messnerovská masírka k tomu...
Když podstoupíte takovéhle dobrodružství (a kdo dneska zjistí, že se to odehrálo pár metrů za chalupou), právem čekáte od prozřetelnosti odměnu.
Jedna čekala tady - na Peškákovně. Robátkovi umřel jelen a paní domácí ho připravila na řadu způsobů. Všechny byly skvělé!
Jestli ještě zbylo, neváhejte. Biftečky a pečeně se šípkovou omáčkou byly bezkonkurenčně nejlepší.
Když jsme to paní domácí řekli, odpověděla jen "já vim" a bylo vymalováno:)) Mým chuťovým pohárkům se od té doby nepřestalo stýskat...
S plnými pupky, mysleli jsme, že už jsme od prozřetelnosti dostali všechno, ale mýlili jsme se. Po tom dobrém jídle a všem tom dobrodružství se večer na baru objevily ještě tři blondýny...
A to je skoro všechno. Ještě kráktá reklama .....
...a zvonec na konec. Opět z Pešákovny. Kromě toho, že tam dělají skvělé jeleny, tam zřejmě rovněž zimují zvonky z celé republiky.
Modlím se za příští rok...
Lip
... a za to, abych zítra ráno našel svoje auto. Ta horská pohoda, jako by se nás držela celou cestu za nárazník a docestovala až do Modřan. Lopaty forever!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat