Ale i doma vás může leccoss zaskočit. V mém případě jsou to ta whitmanovská, každodenní orákula, která mi dopravní podnik servíruje přímo pod nos.
Cesta na autobus, autobusem a od autobusu se začíná stávat děsivou. Posuďte sami.
Je odpoledne a já jsem najedený. Jsem tedy spokojený. Ospalý zrak zabloudí k oči poutajícímu, žlutočernému plakátku.
Je to jasné. Finanční trhy se hroutí, za chvíli je tady Den Nezávislosti nebo Drtivý Dopad. Proč by po nás jinak Hasiči chtěli, abychom si všechno, co rozumný člověk normálně uschovává na více místech, narvali do jednoho jediného zavazadla? Úplně vidím toho chlapa, co leze po okapu byt od bytu a bere jen ta cennostmi nafutrovaná evakuační zavazadla, ve kterých jsou kromě passportů také šperky a kreditní karty.
...
OK. Tak hasiči se vydali cestou hororizace všedního dne. Ale co má znamenat tohle?
Chlap, který podle všeho dobře rozuměl tomu, co dělal, se chce nechat zvolit do orgánu, kterému nejen, že nikdo nerozumí, ale ani o to nikdo nestojí. Takže, až sem ti marťani vlítnou, a my, co už máme ta evakuační zavazadla sbalená, budeme pod palbou laserových děl vyčkávat na pokyny CML, tenhle chlap už k vám se sanitkou nepřijede.
Stojíte tam s kufrem v ruce, z čistého laserového průstřelu ramene vám crčí krev, sanitka nejede a skelným pohledem zabloudíte o tenhle billboard za oknem. Umím pomoci, je na něm napsáno.
O důvod víc dát si ručník kolem krku a zapnout mezigalaktický stopařský palec.
Ale konec už komunální futuro-satiry. Jdu od autobusu domů... A hele! Radikalizují se už i domácí míci. Asi už leccos tuší.
Svět, zdá se, se rozhodl být o poznání asertivnější než včera.
Jste na to připravení?
Lip
P.S. Ale možná to jen dramatizuju. Kalousek přeci říká, že už to akorát nebude taková STRAŠNÁ selanka jako předtím. Že už to bude jenom selanka. No, uvidíme. Ale moc mu nevěřím. Ti, kteří doopravdu vědí, totiž většinou nesmějí ani naznačovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat