středa 6. února 2013

A bucket of spamformation a Pravda na FB


Naštval mě kolem voleb kamarádův mail, že máme jít volit. 
Nepíšem si od základky a popravdě, v kontaktu jsme jen přes sociální média a abiturietnské večírky. Možná je to totéž. 

O. patří mezi mými fcb friendy k nejaktivnějším, takže si od něj něco vlastně každý den přečtu, pustím, poslechnu nebo prohlídnu. Ve výsledku k němu vlastně prožívám takový ten typ intimity jako třeba k Sašovi Hemalovi, kterého za dobu, co mi ohlašoval večerníčka, nemůžu nepovažovat za součást rodiny. No, jinak, že jo, protože s O. jsme spolu chodili na základku a za základku. Ale v něčem je to podobné.

Jenže ouha. Jakmile mi od něj přišel ten dopis, že je třeba jít k volbám - jen mírně osobní klon všech možných výzev, co se objevujou třeba na fcb - trochu sem se šprajcnul a nafrnil. Že jako mi do "soukromý schránky" posílá sociálně-mediální pindy, místo toho aby mi napsal "Čau Jene, jak je?".

A uvědomil jsem si, že můj vztah k sociálním médiím konečně nabral pevnější obrysy: SM jsou prostorem, kde je spam nejen dovolen, ale dokonce vítán. Má jistou vzrušující hodnotu. Na workshopu marketingových intelektuálů by to asi skončilo propozicí typu "A bucket full of quirky smapformation". Nebo podobně.  Chvíli jsem si v tom jakoby poznání lebedil, a pak se mi ve streamu objevil tenhle obrázek a me nezbylo, než stáhnout ocas a zalézt do boudy.

Ve streamu všech možných spamformací a kratochvil, našel jsem tenhle drahokam. Říkám mu "Pravda na Facebooku" a přemýšlím, že si to nechám zarámovat  a pověsím v pracovně.
























Lip

neděle 3. února 2013

SomewhereRama

Nikdy jsem si nebyl docela jistý tím, co mě tak drží na Futuramě. Měl jsem za to, že je to tím, že je o trochu chytřejší (ale ne o moc!) než Simpsonovi a zároveň se jim stylem animace hodně podobá, takže mám pocit důvěrně známého. A navíc vám v každém díle namíchá neuvěřitelně lákavý koktejl z vašich oblíbených blockbusterů.

Měl jsem teď strašný týden. Takový ten, co si během něj nestihnete ani zívnout, a přitom musíte být rádi, protože do vás na různých firemních školeních už nevratně napumpovali výkonnostní mantry typu "O moji práci je zájem, a to JE! důvod k radosti, bez ohledu na to, jak dlouho jsem nespal. Hare Ráma. Ooooohm. Rama Rama."

Ano. Říkám ano, pokud jste se právě chtěli pro přesnost ujistit, zda mám opravdu na mysli ten druh týdne, kdy se stres z fofru snoubí se stresem z toho, že jste určitě zapomněli na něco důležitého a blížící se katastrofě už nebudete schopni zabránit, protože její příchod nezjistíte dříve, než se v ní budete topit. Ano, byl to tenhle druh týdne.

No a na konci takového týdne mi můj stresem omývaný mozek v adrenalínové šťávě zničeho nic nabídl neobyčejně úlevnou medicínu. Předpokládám, že šlo o poslední sebezáchovný pokus samořídícího organismu před tím, než je vydán pokyn k autodestrukci. Tak se chci s vámi o ten zázrak podělit. 

Zničeho nic, najednou, kde se vzala tu se vzala, opanovala mě tahle myšlenka: 

Alespoň v jednom ze všech možných vesmírů to všechno dopadne dobře. A v jednom z nich dokonce ještě líp. 

Možná to zní banálně, ale věřte mi, má to magické účinky: Tahle mantra prokazatelně mění adrenalin ve víno! Sice už se trochu motám, ale jdu si ještě dolít...
....

Lip