čtvrtek 31. července 2008

Za hubičku

Obvykle sem reklamy nedávám. Ne že bych je neměl rád, ale uvědomuju si, že pan You Tube má v tomhle ohledu svůj blog vybavený mnohem lépe. Nicméně pokušení je silné a - přiznávám - neodolal jsem.

Tohle je virál, který si můžete prohlédnout na stránce www.cheaphumanhearts4sale.com. Země původu: Jihoafrická republika. Pravděpodobné zadání: posílit vnímání značky jako experta na prevenci srdečních a cévních chorob.

Řeknu k tomu jenom jedno: Rozhodně srdeční záležitost. Zejména ta scéna s pánem. A věřím, že to rozšiřuje cévy. Mě přišla tak dobrá, že bych si ji namazal na obě strany obrazovky...

Lip

středa 30. července 2008

JC of Mars. Návrat hrdiny.

Byla to paráda. Na dně šuplíku ve stole mé o tolik starší sestry (J. je teď v Irsku, tak si troufám:)). Ležel tam sešit z edice ABC speciál. Kdo pamatuje, možná se mu vybaví to napětí v břišní krajině, které prožíval, když - možná poprvé, možná na dlouho naposled - četl trochu jiný komix než Čtyřlístek.

V šuplíku mé milé menší starší sestry ležel speciál ABC s komixem o Johnovi Carterovi, vojevůdci na Marsu.

Ten link v předchozí větě, na který jste možná klikli vás zavede na stránky s původními sešity ze zámoří. James Carter (JC of Mars!) ála ábécé byl hodně podobný. Ale o moc hezčí, propracovanější a tak nějak víc nepokojný. Ujel jsem na tom celou svou desetiletou bytostí.

John Carter - zlatokop, který TO našel - jede do města prodat valoun zvící kedlubnu ze zahrádky Přemka Podlahy. Po cestě zaparkuje vraníka u jeskyně, kde si chce - ušoulaný cestou - dát dvacet. Usne. Jenže, jenže, jenže... :)) Toho dne nebyl Mars tak nějak ve své kůži. A astrální tělo Johna Cartera, který ten večer v jeskyni spal spánkem spravedlivých, puzeno podivnou kosmickou silou opustí urostlou a spokojeně oddychující tělesnou schránku, aby přistálo - kupodivu opět warriorsky hmotné - na červené planetě.

Na planetě, kterou obývají zelení-čtyřrucí-s-velkými-kly a červení-krásní-s-velkými-prsy. Surprise, surprise! Než dorazíte na poslední stránku s velkým nápisem POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ, je už JC of Mars svrchovaným vůdcem obou ras, má krásného červeného syna s velkým potenciálem a jeho nejlepší kámoš je zelený, čtyřruk s největšími kly na planetě.

Jestli existovalo něco, co ve mě kdy dokázalo probudit archetypy hrdiny a poutníka, byl to právě tenhle JC. Zapadal prachem, stripy s Dagobertem, novými díly Čtyřlístku a Komixovými dějinami světa.

Dneska jsem vlezl na mail a našel jsem tam tenhle soubor od P. Nevím, jestli to, co se tam říká, je nebo není PRAVDA. Ještě mi nebylo 5000 let a v planetáriu jsem byl naposledy před dvaceti lety. Ale jak jsem to četl, ucítil jsem zase to napětí v břišní krajině a s adrenalinem se mi vyplavily i vzpomínky na Johna Cartera.

Jukněte na to. A pokud byste věděli o nějaké šikovné jeskyni, kde bude 27. srpna ještě volný pokoj, dejte vědět!


Lip

P.S. Jo, a odpusťte neznámému autorovi tu odchylku od pravidel shody podmětu s přísudkem. Myslím, že v kosmickém měřítku to lze považovat za maličkost.

čtvrtek 24. července 2008

Aeskulap XXII.

O. má bystré oko. A občas zabloudí i do míst, kde byste normálně ypsilona bez lékařského diplomu pohledali. A dobře dělá. Ty nejlepší úlovky čekají vždycky na těžko dostupných místech. Třeba na gynekologii v Plzni. Tohle jsou jeho hádanky. Možná to nejlepší od Hlavy XXII.

Hádanka první: Proč je ve zdravotnictví tak málo peněz?



Zdravotníci odmítají brát špinavé peníze.
...

Hádanka druhá: Proč nemůžete zastihnout sestru z oddělení EKG?



Natáčí EKG.
...

Hádanka třetí: Jméno šampiona těžké váhy ve Svékacím Boxu?



Mike Tyson.
...

Hádanka čtvrtá: Kam chodí George Sandová na gynekologické vyšetření?



Určitě ne do Plzně.
...

Hádanka pátá: Co je to socialistický realismus?



Umělecká disciplína, schopná pojmout jakékoliv tabu způsobem, že si toho 40 let ani nevšimnete.
...

Lip

úterý 22. července 2008

Muselo to přijít

Už z titulku je vám asi jasné, o čem to dnes bude. Jasně že jo. Apokalypsa.
Podívejte, je potřeba se k tématu postavit čelem od epicentra, rozhlédnout se a pochopit, že před Apinou prostě neutečete.

Jeli jsme v autě s B. a N. a B. mi vysvětloval, že Apokalypsa je za dveřmi. Mimo jiné i proto, že loni a letos došlo na stejném úseku D1 (myslím tu dálnici, žádnou skrytou identitu)ve stejný den k hromadné havárii.

Chvíli jsem polemizoval. Je jasné, že okolo 95. kilometru straší a vraždí nějaké strašné astrální síly. Ale Apokalypsa? Nechal jsem to být. B. je plašan a jen tak konverzuje.

Přijel jsem kolem jedenácté domů a - abych nemusel připravovat a jíst Medailonky Slaměného Vdovce, což je, jak asi víte, na noc hrozně těžký a přitom nepříliš chutný jídlo do žaludku - raději jsem se odbyl zbytkem Uza. Bylo to fajn, pěkně jsem si v setmělém a lidskými bytostmi opuštěném bytě zablůzoval a za chvíli už jsem klimbal.

Na průsečíku hladin alfa a uzo se mi ve snu vybavovaly obrazy z posledního dne v Brně. Najednou jsem viděl, že ten den byl plný Znamení! B. měl možná pravdu. Apokalypsa bude. Ale možná jenom v Brně.

Na náměstí se mi tam zjevil 1. jezdec. Muž oblečený ve stylu "čistotný hobbo", s francouzskou holí jako odznakem moci. On i hůl ověšeni girlandami klíčů, kroužků, kovových virblátek a jiných věcí. Měl černé trenýrky a červené tričko, tak předpokládám, že to byl Válka. Všiml si, že se ho pokouším vyfotit. "Č....áku!" proklel mě, ale dál už mě nechal být. Fotka moc nepomůže, bylo to z dálky a, jak už říkal někde dole Z., s dvoumegovým fototelefonem žádnou report-parádu nenaděláte.


...

O chvíli později další varování. Tentokrát promluvila Země. A pokud jde o sdělení, taky žádná rozjuchaná estráda.


...
Na další den stavil jsem se u kohosi na hotelu a bylo vymalováno. Znamení poslední. Promluvilo nebe. Perun, už asi úplně nasraný tou úrovní mediální ignorance k blížící se Apokalypse, to prostě napral do televize.


Když přemýšlím nad tím, že hotelový management místo pokání prostě jen položil na skříňku cedulku "uhodil nám od ní blesk", říkám si, že Apokalypsa už asi dávno proběhla. Minimálně její testovací verze.

Lip

čtvrtek 17. července 2008

Čas na refrén

Blíží se 20. den v měsíci a je tedy čas na refrén - pravidelnou pochvalu návštěvníků a přispěvatelů OKA TŘI.

Tou nejdůležitější zprávou, kterou pro vás mám, je, že jste za uplynulý měsíc zvýšili výkon a OKU TŘI tak poskočila produktivita!


Všimněte si, jak se vám ta křivka vykolmuje. Znamená to, že v červnu a červenci jste za jeden příspěvek odvedli mnohem více práce (přístupů).

Šikulky. Fakt. Slibuju, že až bude křivka úplně kolmá, OKO TŘI na vás mrkne.

Díky moc a přijďte zas. OKO to rádo vidí!

LIP

Nemusíme se jich bát...

... i když nám to dělají přímo před očima.

Psal jsem o tom na prvního máje. Tehdy to nebylo víc, než teoretická spekulace.

Bruce Willis cestoval minulostí a našel na ohradě odkaz na spolek 12 opic. Nevím, čím a kde to cestoval O., ale narazil tam na JEJICH stopu.

Bruce věděl, že 12 opic chce planetu zahubit. Poselství, s nímž prichází O., je mnohem méně alarmující:

"Jsou tady s nami. Nemusime se jich bat. Jsou hodni a maji nas radi."




Jenže neříká se snad "Bože chraň nás před těmi, kteří to s námi myslí dobře?"

LIP

úterý 15. července 2008

Half the LIP, all the taste. Sloganizujte!

Před časem jsem se tady prsil, že za čas bude pod OKEM na pravu každé pondělí nový slogan. Už se neprsím. Můžu to mít. Jen tak. Kdy se mi zachce.

Existuje totiž tahle webová aplikace. Můžete si tam zasloganizovat na libovolné slovo. Třeba na slovo Lip.

Half the LIP, all the taste...

pondělí 14. července 2008

Reziduum v prasečím chlívku

Jedním z prvních lidí, kteří kdy zabloudili na OKO TŘI, aniž bych je přímo vyzval, byla R. Řekla mi na to tohle: "navštívila jsem tu tvojí zeď nářků a chvíli jsem vážně pochybovala o tvém duševním zdraví". R. prostě pozná motýla už v larválním stádiu. Je to tak a je třeba si to přiznat. OKO TŘI je jasným manifestem mého odklonu od zdravého rozumu.

Je to totiž takhle: v době vykloubené, celkově se zmítající a flexibilně-progresivně-dynamické je zdravý rozum stejně reziduální, jako morče pěstované na dvorku v prasečím chlívku.

Jak už jsem říkal, R. to na mě poznala už v dubnových začátcích a dnes mi psala jen proto, aby si ověřila, že moje choroba je v právě v tom stádiu progrese, který lze za jinak stejných podmínek (ceteris paribus) u pacienta mého věku, pohlaví, rasy a obvodu pasu očekávat. Díky R.! Hlásím, že jedu podle plánu.

Psala mi také proto, aby mi s šibalským mrknutím OKA naznačila, že všichni okolo jsou šílení, jen my dva jsme letadlo. Říkám jen: "já to přeci vždycky věděl".

A psala mi také proto, za což jí zdravím a mávám, aby mi poslala pár fotek, které tomuhle projektu zatím chyběly. Tři hluboké úklony a rukoupolíbení, R! Jsi druhá svého druhu. Mám z těch fotek radost jako mánický psychotik z plechovky žluté barvy!

Tady jsou, uvozené milosrdnou citací z mailu od R.:

"Tvuj blog me prijemne dojal, coz je urcite dukaz ztraty i soudnosti me."







LIP (powered by R)

neděle 13. července 2008

Globální problém. Tchýně.

Máme tu na návštěvě J. a Nuk. Hezky si povídáme. Probíráme všechna klíčová globální i lokální témata a ukazuje se, že pokud média v něčem opravdu selhávají, tak je to v tom, jak přehlížejí problém tchýně. Prosim vás, věnujte chvíli vyplnění výše uvedené ankety. Pokud jste muž, možná ani nevíte, o co se tady jedná. Nevadí, přesto to zkuste. Pokud jste žena, nemusím vám říkat, co máte dělat. Snad jen to, že nelze prokliknout více odpovědí, než kolik je v následující anketě čtverečků. (Můžete ovšem prokliknout více odpovědí nežli jen jednu). Nicméně, pokud byste v nabídce odpovědí nenašly žádnou, která se alespoň trochu blíží vaší křízové cestě, budu moc rád, když mi pošlete svůj komentář na uvedený email. V co nejkratším možném čase rozšířím nabídku odpovědí i o váš návrh.

Hlasujte, září je tu za chvíli. A v záři to utnu.

Lip.

OKA Mžiky místo Ucha

Tak jsem se vzdal Ucha a něco mi tu chybělo. Přidal jsem Mžiky OKA TŘI. Pro ty z vás, kteří umějí používat RSS feeds a zároveň je baví (aspoň občas) číst OKO TŘI. Využijte podle libosti.

Pro ty z vás, kteří sice RSS feeds používat neumíte, ale OKO TŘI stejně čtou (aspoň občas) docela rádi/y: Na pravé straně pod profilem je taková ikonka "vysílání". Poklikem na tuhle ikonku si můžete objednat všechny nové příspěvky OKA TŘI. Výběrem služby zařídíte, že se vám začnou automaticky objevovat v nabídce některé z vašich oblíbených aplikací. Třeba na hlavní stránce vyhledávače Google.

Pro ty z vás, kteří OKO TŘI rádi/y nečete: Proč? Dejte vědět:)?

LIP

Neobsahuje ořechy

Mám rád Futuramu. Našel jsem ji náhodou, na jednom - přiznám se - nelegálním zdroji. Až se bude prodávat na DVD, koupím si ji i legálně. Pustil jsem si první díl a díval jsem se pořád dál. Dlouho jsem nevěděl proč.

S odstupem si myslím, že je to tím, jak dokáže z kopie vykřesat originalitu a neustálou změnou udržovat konzistenci a kontinuitu.

Tenhle seriál je totiž trochu záhada: vystupují v něm figurky více či méně vypůjčené z jiných děl, děj jednotlivých epizod není ničím jiným než parodií na filmové a seriálové ikony a samotná animace se ničím příliš neliší od toho, co od původních tvůrců znáte už díky Simpsonům. Stejně je ale jiný. A nakažlivě návykový.

Jedna z věcí, ve které dosáhl tenhle seriál hranice geniality, jsou slogany. Stejně tak, jako Google každou významější příležitost oslaví upraveným logem...



... a Absolut nevynechá příležitost popostrčit realitu o malý kousek tak, aby ukázala, že celý svět je tu jen a jen kvůli vodce....



... ukazuje Futurama, že každý profláknutý marketingový slogan, který jste slyšeli už tolikrát, že se nemůžete ubránit kopřivce, byl jen pilotním jezdcem pro slogan uvozující další díl tohohle seriálu.

Uvádím jen prvních třicet. A sním o tom, že za nějaký čas bude pod Okem v pravém horním rohu tohohle blogu každé pondělí podobně povznášející nový slogan. Nevíte o nějakém?

In color
In hypno-vision
As seen ot TV
Presented in BC (brain control) where available
Featuring gratuitous allien nudity
Loading...
Presented by DoubleVision (where drunk)
Mr. Bender's Wardrobe by ROBOTANY 500
Condemned by Space Pope
Filmed on location
Transmitido en Martian en SAP
Proudly made on Earth
Live from Omicron Persei 8
Made from meat by-products
Not Y3K compliant
From the makers of Futurama
Based o a true story
From the network that brought you the Simpsons
Not based on the novel by James Fenimore Cooper
The show that watches back
Nominated for three Glemmys
This episode has been modified to fit your primitive screen
As foretold by Nostradamus
Comming soon to an illegal DVD
A stern warning of things to come
Simulcast on crazy people's fillings
For external use only
Larva-tested Pupa-approved
Painstakingly drawn before a live audience
Touch eyeballs to screen for cheap laser surgery
Not a substitute for human interaction


LIP

Hon na policajty

"Pořádáš ještě hon na policajty?"

Tak tohle stálo v mailu od O., ve kterém už pak byla přibalená jen fotografie:



Zajímavé. Minimálně ze tří důvodů.

Za prvé: vlastně jsem nikdy hon na policajty pořádat nechtěl. Ale zase si říkám, že ty pomíjivé chvíle, kdy může i malý hlodavec prožít radost z lovu, je třeba prožít se vší parádou a oslavit.

Za druhé: z fotografie není jasné, jestli vůz stojí nebo jede. Fakt, že se stala prvním vizuálním příspěvkem, který OKO TŘI od svého narození obdrželo, ale napovídá, že, ať už jsem chtěl nebo ne, hon na policajty de facto přádám.

Za třetí: trochu té synchronicity. Když jsem po půlhodině bloudění v úterý konečně našel jediné použitelné místo k parkování v Jindřichově Hradci, ukázalo se, že bez ohledu na to, zda hon pořádám nebo ne, nepřestávám být honěn. Naproti kostelu Nanebevzetí panny Marie v JH je dvůr, který slouží jako městské placené parkoviště. Je uzavřený a má půdorys srpu. Takže když tam vjíždíte, nevidíte jestli je tam volno nebo ne. O to větší radost vám to udělá, když na konci najdete dvě volná místečka. Zaplatíte a zajedete do prázdného slotu. Ale pozor. Jsou to železa, do kterých vás pojenými silami právě lapil management pensionu Na poledníku a městská policie. Na tom uzavřeném a placeném parkovišti jsou totiž tři místa vyhrazena právě tomu penzionu. Kouzlo nečekaného. Teda, spíš černá magie. Když jsem se zeptal policisty číslo 29, jestli to není trochu píčovina, odpověděl, že jo. A že mu dám celkem 200 Kč, protože tolik platili i ti mladí manželé, co parkovali vedle mne. Tolik o tom, jak jsou konstruovány ceny. Pro úplnost dodávám, že za 200 Kč máte nárok obržet ještě mapičku, na níž vám strážce veřejného pořádku ukáže, kde jsou další placená parkoviště, na nichž můžete naletět.



Čili, když jsme se dostali až sem. Dokud mi někdo ty dvě kilča nevrátí, pořádám hon na policajty i de jure. Pište, foťte, posílejte.

Konečně mám POSLÁNÍ:))

LIP

sobota 12. července 2008

Cesta do pravěku. Kůůůrňa!

Poslal jsem je na Chatičky. Že je tam vyzvednu a pak pojedeme dál. Mám už rok úplně nový a neježděný kolo, tak jsem je chtěl pokřtít právě tou cestou na Chatičky.

Chatičky jsou - abyste to dobře pochopili - tím, co vznikne, když zároveň milujete koncept druhého bydlení a zároveň trpíte chorobným odporem k monumentům. A to v tak pokročilém stádiu, že za monument považujete už jen chatu v Posázaví.

Trpíte-li tedy takovouhle kombinovanou diagnozou, je jasné, že si v Posázaví koupíte pozemek, kde jsou vedle sebe chatičky dvě, ale hodně malinké. A aby to nevypadalo divně, postavíte si tam ještě třetí, úplně nejmenší.

Tenhle chorobopis sedí na moji tchýni. Je moc fajn a fajn jsou i ty Chatičky. Akorát si musíte zvyknout, že cesta z pokoje do pokoje vede přes zahradu:)
...

Ale zpátky na začátek. Poslal jsem je na Chatičky, že je tam dojedu na kole, vyzvednu je a pojedeme dál na virtuální Kanadu.
...

Kůůůrňa. Zase odbočka: Virtuální Kanada je to, co dostanete, když si na prázdniny objednáte chatu na České Kanadě. A jak pak projíždíte tou krásnou Českou Kanadou, zjišťujete, že tam ta chalupa vůbec nikde není. Je až za ní. Tam, co už neloví ani ti nejodvážnější Čeští indiáni. Tam co sídlí Český Manitou. Má tam, v polích ocelových kaktusů, na každém rohu svoje totemy.



...

A tak jsem vyrazil z Modřan, v příjemném třicetistupňovém odpoledni, na svém neježděném kole. Jak pomalu přibývalo kilometrů, velkou rychlostí ubývalo zásob, které jsem si celou zimu syslil okolo pasu. Začala Cesta do pravěku.

Vrstva první: jak se z domovů stávají chlévy

Už kousek za Písnicí se to začíná válet u cesty a v Jesenici se tomu prostě nevyhnete. Možná, že vy to nevidíte. Ale já jo. Narodil jsem se v paneláku. První zuby mi vyrostly v paneláku. První cigaretu jsem vykouřil v paneláku. První mejdan jsem měl v paneláku. A když jsem po revoluci poprvé vyjel k moři, bydlel jsem v paneláku. Takže mi můžete věřit. Poznám je. Stejně jako po pádu Tunguzského meteoritu přežili ze všech dinosaurů jen varani a ještěrky, přežily pád Berlínské zdi jen menší paneláky. Ale stále je to tatáž konstrukce. Jedu okolo a říkám si, jako bych byl doma.



Když podlehnete mámení CK a necháte se navábit do bezřízkového Chorvatska, každý pravdomluvný Jihoslovan vám potvrdí, že se tomu říká "apartmány" - tedy paneláky postavené naležato místo do výšky. Vlastně takové Chatičky. Jenže když se přiblížíte k tomuhle nebo podobnému komplexu, většinou vás uvítá billboard: "Poslední volné rezidence". Naležato postavený panelák je totiž rezidenční čtvrť. Jasný důkaz toho, že billboard nevymysleli Jihoslované.
...

Podřadit na menší kolečko ve předu a přišlápnout. Jsem na kopečku. Před očima se otevírá o jednohory starší vrstva. A pomalu to začíná dávat smysl. Narážím na vývojově starší verzi těchhle privátních králíkáren. Jednotná Zemědělská Doupata.


...

Limonáda, zklidnění bušícího srdce a krátký vysvětlující telefonát na Chatičky: "Ale jo, vyrazil jsem ráno. Ale dorazím až večer." To rok nové, neježděné kolo ještě moc neumí. Musím všechno dělat za ně. Proč jsem s nima nejel autem?
...

O další jednohory hlouběji. Zbavuju se všeho, co něco váží. V okolobující flóře pomalu začíná vítězit zamindrákovaná luční květena nad moderní a hrdou řepkou. Musím už být hodně hluboko v Pravěku. A po chvíli narážím na nejprimitivnějšího předchůdce rezidenční čtvrti. "Náš Domov, 1934". Tfuj, cihlový primitive!


....

Dojíždím na Chatičky a snažím se všechny ohromit historkami o tom, jak těžké je přežít to vypětí mezi dvacátým pátým a dvacátým šestým kilometrem. Je těžké být přesvědčivý. Můj nevlastní tchán je triatlonista. Kůůůrňa!
...

Vrstva druhá: Jak snadné je být (zase) australopitékem

Už v autě a směrem na virtuální Kanadu. Irena tam zabukovala tuhle chalupu. Řekla Káče, ať jede s ní. Dovolila jí vzít s sebou děti. A když jsem se pošesté prokázal občanským průkazem, uznala mě za jejího manžela dovolila mi jet s nimi.

Pokud jste znalci, už na pohled musíte vidět, že je to až moc dokonalé na to, aby to tak bylo doopravdy. Pokud jste znalci, mýlíte se. Jestli vám můžu dát, kromě všech těch kydů před tímhle příspěvkem a těch, co přijdou po něm, něco opravdu užitečného, tak je to tahle rada: objednejte si tuhle chalupu na čtrnáct dní a po týdnu si pobyt prodlužte o týden. Je nádherná a krásná a prostorná a vybavená a nekýčovitá a útulná.

Postavili ji v kraji, o němž se Český Manitou snaží už několik desítek let přesvědčit všechny věřící, že na něj dávno zapomněl. Asi proto, že si tam pouští takovýhle duhy (a všimněte si, že ta na tom prvním obrázku je dokonce dvojitá):





...

Už na místě. Je to opravdová prehistorická díra. Tfujtajxl. To jediné, čím můžeme první den zabíjet čas, je pozorování juvenilních australopitéků. Mladí samečkové a mladé samičky probíhají nízkou vegetací a v rituálních soubojích si osvojují některá ze závazných pravidel smečky. Ta nejdůležitější:

Vrstva třetí: pravidla rošťárny

a) nejstarší může
V primitivní smečce platí zákon seniorátu. I v jinak marginální skupině juvenilních jedinců platí, že nejstarší může všechno. Na snímcích níže vidíme nejurostlejšího juvenilního samečka, jak symbolicky pobíjí většinu mladších jedinců smečky a skládá je na hromádku. Dává tak zbytku společenství najevo svoji sílu a odhodlání.




b) když už nejstarší nemůže, pomůže mu druhý nejstarší
Seniorát je základním organizačním principem smečky. Projeví-li se v juvenilní skupině anomální tendence k revoltě, podporuje druhý nejstarší sameček - za každou cenu - nejstaršího juvenilního samečka. V případech, kdy by pacifikace odbojné části smečky vyžadovala agresi proti jedincům ze stejného vrhu, přichází na řadu důmyslné pravidlo. Každý ze dvou starších samečků pacifikuje jedince z jiného vrhu (potomky jiné samice nebo jiného samce, případně potomky jiného samce a jiné samice zároveň).



c) Pokud jde o vši, seniorát neplatí
Paraziti jsou pro smečku stejně zásadním ohrožením, jako povodně nebo požáry. V situaci, kdy smečku napadnou, má pravidlo rychlé vivisekce prioritu nad seniorátem. Obrázky níže ilustrují, jakým způsobem je smečka v okamžiku ohrožení parazity schopná přehlížet jinak svaté zásady seniorátu: Staré samice ochotně vybírají vši juvenilním jedincům (obrázek A). A i mezi dospělými jedinci není výjimečnou situace, kdy se mladší samice nechává odvšivit od starší (obrázek B).

obrázek A


obrázek B


d) smečka je vždy na prvním místě. Vůči vnějšímu světu ji nikdo nesmí nesmí znevýhodnit ani zesměšnit
Jestli mě nezabije žena, zabije mě Irena. Kůůůrňa!

e) špagety se na vidličku namotávají VŽDY ve směru hodinových ručiček
Zajímavé - a z pohledu kulturního antropologa již zcela reziduální - pravidlo, jehož přesný symbolický význam a původ již pod nánosy historie není možné dohledat. Nicméně, jako jedno z mnoha pravidel, o kterých vám tu povídám, i tohle platí dodnes. Až budete zase v pizzerii, rozhlédněte se okolo a uvidíte, že všichni špagety na vidličku natáčejí dycynky posměru. Čert ví proč. Australopiték to už neví. Ale je to tak.

f) pokud nevíš, co to je, obrať to
V podkroví primitivní chýše nacházíme překvapivě čistě vydělanou kůži zatím neidentifikovaného savce. Vedeme dlouhé diskuse na téma "dlouhoocasý pes versus přerostlá vydra".



Teprve mnohem později přicházíme na stopu jednomu z nejdůležitějších pravidel pomáhajícímu primitivním australopitékům přežít v drsné, nevyzpytatlené a stále se měnící přírodě. Když nevíš, co to je, obrať to. Třeba to z druhé strany bude napsané.



Modří už vědí. Savec to teda nebyl.
...

Vrstva čtvrtá: Ur, Uruk, Lagaš a Slavonice

Bolševik pokřivil všechno, co se dalo ohnout. Tedy i dějepis. Ur znám, Uruk znám, Lagaš znám, ale na Slavonice jsem koukal, jak Babička na císaře Josefa, když trubičkou zízal po krajině.

Slavoničtí vědí, jak se dělá město. Oprava. Slavoničtí vědí, jak se dělá Město.

Zásady, jimiž se řídí, lze shrnout do několika málo bodů. Vůbec nechápu, proč se v jiných městech neřídili tímtéž:

1) Pojmenuj město jménem, které se v cizojazyčných bedekrech neobjevuje příliš často. Zabráníš tak tomu, aby se z města stal dyznylant.

2) Postav to město do krajiny, o níž se Manitou už několik desítek let snaží věřící přesvědčit, že neexistuje. Zabráníš tak tomu, aby se v blízké budoucnosti dostalo do těch zahraničních bedekrů.

3) Postav to město malé a kompaktní. Lidé jsou blbí a roztěkaní a v malém a kompaktním městě se dobře zorientují.



4) Doprostřed města zapíchni věž. I ti úplně nejblbější při pohledu z věže pochopí, že jde o malé a kompaktní město.



5) Aby se město nedostalo příliš rychle do bedekrů, je třeba zabránit sebevražedným skokům z věže. Pro tento účel polož hned pod věž malebný hřbitůvek. Každý si rozmyslí skákat, když uvidí, že ta nejlepší místa už jsou obsazená.



6) A pro debily a krátkozraký, co ani z věže neuvidějí, jak malé a kompaktní je to město, vyrýpej do země katakomby. Město se rozlézá do všech stran, ale když jde o podzemí, má vždycky svůj začátek i konec.



7) Zdánlivě nepodstatné, a přesto jaksi vlivné: nauč číšníky a servírky dělat obličej "opravdu rád vás vidím". I ti nejprotřelejší světoběžníci se stávají bezbrannými a důvěřivými, kdykoli ho na ně zkušený hostinský vybalí.

8) Zdánlivě nedůležité, a přesto tak efektní: nauč kuchaře dobře vařit. Myslím i jiné věci, než je smažený sýr, smažený hermelín a smažené tvarůžky. Víc k tomu už neřeknu - ostatně, s plnou pusou se nemluví.

9) Naprosto neintuitivní a přesto extrémně důležité: nauč číšníky a kuchaře, že to, kdy snídáte, je věcí vašeho unikátního bioritmu. Nikoli věcí společenské normy. Kůůůrňa!



To be continued...(další vrstvy až se vyspím)
...

Dobré ráno, hezkou neděli!

Abych navázal na předchozí: byl jsem se podívat an internetové stránky www.permanentbreakfast.org. Zajímavý happening - řetězcové obsnídávání veřejných prostor. Každý trendhunter by z téhle "guerilla-gladwelliády" poskočil vzrušením. Jukněte na to, jestli se nechcete přidat. V podsekcích lze volit i jiné jazyky než aufdojčtinu. Kupříkladu i češtinu, což svědčí o tom, jak důležitým národem jsme, pokud jde o snídaně. Jo, a takhle to vypadalo, když se konalo první světové obsnídávání. Před dvěma lety. Je to z dálky, aby bylo vidět, jak se připojovali i kolemjdoucí "neaktivisté".



Vrstva čtvrtá: zkameněliny

Kůůůrňa, odbočka hned po ránu. No nic, vracím se na trasu: Neoddiskutovatelnou výhodnou České i virtuální Kanady je i to, že byla v minulosti hojně oseta hrady a zámky, z nichž některé dorostly ohromujících rozměrů. Krásný je Landštejn, hezké je dvojhradí Cornštejn-Bítov. Ale úplně nejlepčejší jsou Uherčice.

Víte jak to chodí: jdete na hrad nebo zámek a v podstatě může nastat jen jedna ze dvou situací. Buď jdete mezi pobořené zdi, které se památkáři snaží rok po roce zpevňovat a konzervovat, a nebo procházíte sérií propojených pokojíčků pro panenku. S postelemi a brněními, u nichž průvodce či průvodkyně nikdy nezapomene upozornit na malé rozměry.

No, a Uherčice jsou jiné. Je to, jako byste šli na prováděnou exkurzi do ještě rozestavěného hotelu nebo divadla. Zpřístupnili je v situaci, kdy ještě nejsou zbořené, ale už dávno nejsou obyvatelné. Na jedné straně se z nich sype kamení a na druhé už restaurátoři vydrolené zdivo dozdívají. Úchvatné na pohled. Navíc mimořádný genius loci.








Mimochodem, genius loci je - pochopitelně - jen latinským výrazem pro místního chytráka. A toho právě v Uherčicích mají. Nevím, jestli průvodce nebo kastelán. Spíš to druhé. Bude vás tam možná provázet. Asi třicetiletý mladík, trochu neduživého a zneklidňujícího zevnějšku. Nenechte se odradit. Je nejlepší z celých Čech. V první řadě: během prohlídky propadnete podezření, že je to určitě potomek Collaltů, posledního šlechtického rodu v držení zámku. V druhé řadě: používá slovní obraty a spojení, pro která by za ním mohl na doúčko dojíždět i Oldřich Nový. A za třetí: nepodlézá. Je mu trochu jedno, co vás zajímá. Má svojí představu o tom, co byste měli vědět a slyšet, než Uherčice opustíte, a prostě to do vás svým hlubokým a pomalým hlasem postupně napumpuje. Bohužel, ještě se nestalo zvykem, aby se průvodci na hradech a zámcích představovali jménem. Škoda. Rád bych ho tu jmenoval. Je fakt dobrý. Kůůůrňa!

Vrstva pátá: návrat přiměřenými prostředky

Když už jednou jedete z Pravěku zpátky do útulné a životu vstřícné civilizace, je dobré volit adekvátní cestovní prostředky. Nabízí se samozřejmě možnost začít koňmo. Musíte ovšem brát v potaz, jak hluboko v minulosti se nacházíte. Dobře v tomto smyslu instruují informační tabule jezdecké stezky Lichtenberg-Telč. V posledním bodě svého desatera správného jezdce uvádějí:

Mějte na paměti, že ostatní lidé na stezce nemusejí znát koně a jejich reakce. Váš kůň může být první, kterého ostatní uživatelé stezky poznají. To jak se zachováte, vytvoří obraz místních jezdců. Na otázky odpovídejte s ochotou, jste v té chvíli představitelem všech jezdců."




Pár vět, které mohly z Čingischánových jezdců udělat osvoboditelskou armádu.
...

Po koních železnice. Bystřice - Jihdřichův Hradec za dvě hodiny.V Bystřici jezdí dobře utajená parní souprava. Aby vám hned nebylo jasné, že je to turisticky vstřícná souprava tažená kouřící parní lokomotivou, říká se jí kódově "úzkokolejka". Je to lepší, protože to vyvolává pocit, že se budete v úzkých vagonech mačkat. Přirozeně tak dochází k regulaci poptávky a ve vagonech nedochází k mačkanicím.


...

Cesta se chýlí ke konci. Je třeba projít dekompresním prostorem mezi krajinou a městem. Někde za Jirčanami se mi dostává za ten týden už druhé (po těch koních) dobré rady. Touhle se s vámi pro dnešek loučím. Bude to myslím docela hezká tečka za tím naším případem...


...

Ahoj zítra v procesu. Kůůůrňa!
LIP

středa 9. července 2008

Amputace ucha

Jsem velkým zastáncem myšlenky, že život vzniká z chaosu. Sám rád kolem sebe tvořím chaos s myšlenkou, že posiluji životu-vstřícné stránky vezdejšího světa. Ale všechno má své meze. Ty jsou vymezené zejména situacemi, kdy chaos vytváří někdo jiný, navíc způsobem, kterému nerozumím.

Musel jsem to Ucho (shoutboard) uříznout. Jedním důvodem je, že si na něm začali konverzovat vyhledávači vesmírných civilizací jazykem, který je mi neznámý.

Druhým důvodem - a je to spíše kompenzace nežli příčina - je fakt, že z chaosu každodennosti povstal nový blog, který chce být vaším uchem. Říkal mi onehdá J., že rozjíždí blog. Hádejte, jak se jmenuje? Ucho 3:)) Najdete ho na http://ucho3.blogspot.com. Než jsem ujel z Prahy, byla tam jen sloganová výhružka "Ještě o mě uslyšíte". Tak o něm tady píšu - a) abyste tam lezli a rozkývali J. k prvním příspěvkům, b) abyste měli nějakou náhradu za to Ucho Oka Tři.

Jakmile najdu způsob, jak je více ochránit před vyšší než pro mě únosnou měrou spontaneity, zase ho sem vložím. A těm vyhledávačům vesmírných civilizací se omlouvám. Já Marťany rád, ale musej zaklepat, v předsíni se vyzout a zeptat se, jestli můžou dál...

Lip

sobota 5. července 2008