neděle 25. ledna 2009

Příběh o rock'n'rollu

Jo, a tohle jsem sem měl dát už dávno. Po úspěchu s komixem to pro vás připravil K.



přepis: Rok utekl jako voda. En se rozvedla a Rol přijel k nám na návštěvu.

No, je z toho vidět, že ta jeho úča na anglinu asi nebude žádnej velkej ras přes spelling, ale jinak je to myslím docela vtipný. Teda jako na kluka s takovým rodinným handicapem, jako má ten náš...
...

Lip

sobota 24. ledna 2009

Nové evangelium. Podle Přemka.

Asi mi něco uteklo. Myslel jsem, že všechno důležité, co nám Přemek řekl, už znám...

...že na mytí podlahy je nejlepší odpárat z montérek zadní kapsy, našít je na kolena a vycpat si je molitanem, aby se dobře klečelo (rok 5-10 před Mopem)

...že oběd na neděli pro celou rodinu pořídíte jen za 5 kč tak, že na nedělní procházce koupíte velkou cibuli, nakrájíte ji na kolečka, ta obalíte v trojobalu a podáváte jako řízek

...že z PET lahví můžete mít nejen krmítko pro ptáky, ale také zvonek, skleník a vůbec asi úplně všechno...
....

Ale dneska jsem na procházce viděl tohle...


a tohle...


Takže si myslím, že mi nějaký zásadní díl musel utéct. Nemáte to někdo nahrané?
...

Lip

Lepší dvojka

Je po konferenci.
...

Klasifikovalo vás celkem 8 a moje první reakce byla, že to není mnoho.

Naštěstí jsem se mezitím díval znovu na tu westernovou odrhovačku a měl jsem tak příležitost si uvědomit, že to málo není, protože těch chlapů, co vyhnali Calverovy bandity z vesnice, bylo ještě o jednoho míň.
...

Takže dík Všem osmi dohromady a každému zvlášť. Jak říkal ten pán, co skočil z mrakodrapu, pokaždé, když míjel další patro: zatím je to dobrý..
..

Lip.

Delta N a pravidlo č. 6

Křečovým žilám mé sestry. In memoriam.
...

Možná znáte ten pocit z dětsví. Dostanete na prdel za něco, co jste udělali, protože se k vám nedostala informace, že byste neměli. A vůbec nechápete.

A nebo dostanete na prdel za něco, co jste neudělali, protože pokyn, který jste dostali, jste si vysvětlili úplně jinak. A nechápete zase-

Anebo ještě jinak. Pěkně si děláte, na čem jste se s ostatními domluvili, všechno běží, jak má, ale když pak jdete předložit výsledky práce, z výrazu všech okolo - tedy pokud lze ten otisk strachu z šílenství a údivu nad idiocií v jejich obličejích ještě vůbec považovat za výraz - najednou cítíte, že jste nejméně z Marsu. Spíš odněkud dál. A je vám trapně a nevíte, co s tím.
...

Bylo 1.4. roku asi tak 1978 a mě moje menší starší sestra řekla, abych zanesl tětě Lídě nějaké ponožky. Teta Lída se občas starala o děti, co špatně snášely mateřskou školku, a já si tam - jako jeden z jejích někdejších chovanců - chodíval hrávat. Miloval jsem ji jako pyšná princezna svoji chůvu a tak jsem těch šest pater vyběhl jako závodní kůń.

Informaci od sestry jsem pojal za danou a nesl tam 2 leté holčičce, o kterou se teta zrovna starala, pár pěkných socialistických krepsilonek. Takových těch, co v koupelně - když jste si nezaplnuli světlo - při tření chodila o chodidlo zajiskřily. Velikost 23.

Ne, nepřišlo mi to divné. Tedy až do okamžiku, kdy jsem viděl výraz tety Lídy, která mi otevřela dveře. "Tady máš ty ponožky," řekl jsem jí místo pozdravu a v čase, který se začal mučivě zpomalovat, jsem sledoval, jak se její vlídný úsměv pomalu mění v ten eintopf posvátné hrůzy z šílenců a podivení nad idioty.
...

S pláčem jsem seběhl ze sedmého k nám do čísla 4 v prvním, vzteky kopal do dveří, dokud mi smíchy prohnutá sestra neotevřela dveře, a v noci, když všichni spali, jsem jí klíčem od vchodu ze msty poškrábal obě desky Hany Hegerové. Tu s texty od Pavla Kopty i tu druhou.
...

O čem je tenle? ptáte se asi. Tak tehnle je o komunikaci.

Napadlo mě v úterý, že se na ni dívám možná příliš naivníma očima. Jako na proces mezi dvěma nebo více aktéry, jehož cílem je vzájemná výměna sdělení a jejich žádoucí pochopení.

A třeba ne, říkám si. Třeba je komunikace ve skutečnosti tím napětím, které zbyde, když od toho, co jste chtěli říct, odečtete to, co vám rozuměl ten druhý. Zbyde "delta N" (jako Nepochopené).

A tahle delta N je strašně moc důležitá. Delta N je totiž přesně ta veličina, která mezilidské vztahy a jednání zcela vymaňuje z říše matematiky a fyziky. Právě díky deltě N je naše sociální chování tak pozoruhodné a tak těžko převoditelné do matematických modelů. Ale podívejte se na jakoukoliv událost, ať už banální či historickou, a zjistíte, že někde na začátku celé té kauzální laviny bylo nějaké delta N.
...

A tak si říkám, že jestli chce někdo umět správně nebo efektivně komunikovat, měl by se hlavně naučit co nejrychleji identifikovat delta N. Spíš než gramofonovou desku, kompliment, atd. Chápu, že i ty jsou důležité, ale i kdybych je tehdy zvládal virtuozně, s těmi ponožkami mi nemohly pomoct...

A tak tady máme pravidlo č. 6: Ať už jde o cokoliv, vždycky kontrolujte delta N
...

Lip

Lepší holub v hrsti...

"A jak vám to jde, po novým roce?" slyšíte, jak se ptá chlap z velkýho auta číšníka přes nápoje, řemeslník recepční ve firmě, kam přijel opravit ucpaný záchod, cestující taxikáře, jemuž se právě nasoukal na sedadlo spolujezdce.

Všichni mluví o krizi. Zatím je to dobré, říkal jsem si pořád. Pokud se o krizi mluví, je to dobré. Horší, když už není, co k tomu říct.
...

Ale včera si MFD pustila titulek na špacír, že jsme na tom moc moc špatně, a tak jsem po delší době neodolal a investoval do tisku, i když zrovna nesuším zvlhlou obuv.

Je to prý v Čechách skoro tak špatné jako ve Španělsku nebo Dánsku. A blbé na tom je, že mají na mysli právě jen průmysl. Znepokojení nevydrží dlouho, když máte za chvíli obědvat, a tak to pouštím z hlavy.
...

Jenže, jenže, jenže...



Tahle krize bude asi samec. Alespoň podle toho, že to je snad poprvé, co na něco takového reagujou už i sprejeři...

Lip.

Exit 108, aneb Dobrý, už jede...

Palubní deník kapitána Lipa, 130109, sektor 107/D1.

Naše situace je následující: 9.18 am. 108. km od centra. Stojíme uvnitř kolony delší než 10 km. Je mínus 10.5 stupňů C a posádky před námi i za námi buď vypnuly motory, nebo je nechávají běžet naprázdno, aby vytvořily dostatek energie pro obslužné systémy. Občas z některé kabiny vystoupí někdo z posádky do prostoru, aby vynesl biologický odpad.
...

Ne, není to Star Trek. Bohužel. Je to D1. Stojíme už 45 minut. S. je s kolegyní někde daleko ve předu a O. zase o pár kilometrů za mnou. Posíláme si SMS o tom, co o nás říkali v rádiu.

...

Když už o nás mluvili v rádiu, uvědomuju si, stali jsme se zpravodajským tématem. A to musí nějakou dobu vydržet. Ačkoli tedy zatím není jasné, co a kdo vlastně do čeho či do koho tam vpředu vrazil, dá se čekat, že to muselo být něco velikého. A nebo se muselo jednat o mnohočetnou srážku. Něčím drobnějším by si Čro1 vysílání netřísnilo.

Začínám být nervozní. Rychlostí, která má nenulové hodoty až na druhé pozici za desetinnou čárkou, za Dunaj hned tak nedorazíte. Tedy, pokud si Dunaj do té doby neřekne „A co by!“ a nevydá se vám naproti.
Ještě, že je tu docela dobrý signál. Mohu rušit ostatní, doma zalezlé pecivály, v jejich bohulibé práci fotkami kolony. Třeba touhle.



A nebo si krátím čas tím, že hlásím do vozu o pár km před námi, jaká vyprošťovací technika to kolem nás právě projíždí, a pak spolu do telefonu nahlas počítáme, abychom odhadli – při konstantní rychlosti toho vyprošťovacího vozu – o kolik km přede mnou asi vlastně jsou.
...

Nakonec propadnu pocitu chladu, beznaděje a informační deprivace natolik, že tiráka přede mnou požádám o cigaretu, i když už skoro 4 měsíce nekouřím. Debil jeden. Nemohl prostě jet opatrně! Případně bourat šikovněji..

Nestihnu ještě dokašlat a vozy na námi se začnou rozestupovat do větší šírky. Jeřáb, bagr, další neforemná velká auta, hasiči a sanitka... ne sanitka ne.. jak to? .. aha .. pohřebák!

Jukneme na sebe s tirákem a oběma nám v obličeji povolí napětí. Je to dobré, už jede pohřebák. Za chvíli pojedeme.
...

„Je to dobré, už jede pohřebák,“ opakuju si ještě pár hodin potom a jezdí mi mráz po zádech. Tohle jsem fakt řek. I když jenom pro sebe.
Nevím, co jiného, ale dálnice jsou definitivně od Ďábla.
...

Lip

neděle 4. ledna 2009

Pololetní klasifikace

Máme za sebou první dvě pololetí. A je na čase klasifikovat. Tedy práce pro Vás. Usnadním Vám to jen tímhle krátkým připomenutím klíčových OKAmžiků.
...

fáze první: Věk nevinnosti a jak se vytrácela

30. března se ve znamení Berana narodilo pozdní Rybě OKO3 (<3>). Na svět přišlo(<3>) spojením tří sil:
1. neutuchající nostalgie po seriálu Návštěvníci
2. poznání, že Panta Rhei platí i v případě, kdy si do minulosti vysekáte díry ditigální fotografií
3. přesvědčení, že kompostovaný odpad může fertilizovat prostředí

Záhy poté došlo k osudovému setkání (<3>) s Vozíčkem Vykuřmě. Ještě téhož dne a právě díky zmíněnému transcendentnímu navštívení zahájilo (<3>) svoje absolutní tažení proti slovu ABSOLUTNĚ.

V dubnu (<3>) jako jedno z prvních rozpoznalo a pojmenovalo civilizační potenciál rosolu a nadále prohlubovalo svůj zájem o aprílově neuchopitelná témata: evoluci a orákula, lidské smysly a reflexy. Na závěr (<3>) formulovalo své první samosplňující proroctví >>cokoliv řeknete, může být použito na váš epitaf<<
...

fáze druhá: Na cestě od starého k tomu, co ještě není

Květen (<3>) byl – jako každý květen - velmi plodný. Klíčovým tématem května byla bezesporu Globalizace. Posuďte sami: Lipova prognóza predikující implozi vesmíru, jak ho známe, v roce 3008; výzva silným, aby byli rovněž velcí; poprvé formulován Paradox umělé inteligence a poznání, že i na pravoúhlou architekturu se lze dívat z různých úhlů.

Páteří června bylo (tentokrát opět sebeslpňující) proroctví o tom, že udržování kontinuity provázejí porodní bolesti změny; odtud se pak červen rozprostřel do čtyř S: Serendipit, Skrytých Identit, Sebevědomí a Synchronicity.

V červenci jsem OKU amputoval Ucho a tak to ani jinak nemohlo dopadnout. Červenec byl o obrazech a cestách.

fáze třetí: Tři úhly pohledu, které nadzvedly obočí a pohnuly Okem...

V Srpnu (<3>) sice ještě vandrovalo, ale už ne proto, že za každým rohem čekalo něco, na co by se dalo u vytržení zírat. V srpnu se (<3>) – předvčerejší dítě a včerejší tulák – už chtělo stát mudrcem.

Nejprve upřelo svoji pozornost k dírám, které jsou kolébkou jsoucna, života a všeho nového. A pak zdůraznilo, že stejně tak jako udržování kontinuity bolí i překračování hranic. Z čehož na konci měsíce elegantně vyvodilo, že někde nad přetahováním „pro a proti“ poletuje to mnohem podstatnější „o čem“.

fáze čtvrtá: Znovu infantilní
...

Září – tomu měsíci se všemi těmi nepříjemnými pavučinami v povětří - vládla milosrdná SEN(t)I(menta)LITA. Září bylo zase dětské a jakoby výbojně nevinné. Řádilo mezi hračkami, neucitvě si pohrávalo se slovy a tak trochu se posmívalo zlým babičkám. Ale dozrálo až k pravidlu č. 1. A to pravidlo je velmi actionable: NEPROPADEJTE PANICE.

fáze čtvrtá: Vyzyvatelská
...

Říjen byl bojovný, ale nezralý. Zejména v tom svém pokusu o souboj s časem.

fáze pátá: Magický návrat
...

Počínaje Halloweenem nemohl být listopad ani jiný. Přinesl tajemné pravidlo č.2. >> Nevěřte nikomu, kdo vám nabídne Gentlemanskou dohodu<<. Psal básně, které po odrecitování snědl, aby je nenašla STB. A pomohl nám pochopit, že technologie jsou lopatou, kterou kopeme hrob Smysluplnému. Z čehož ostatně vychází i listopadové pravidlo č. 3, které praví, že >>Časem nelze šetřit.<<

A prosinec byl skoro včera a byl bilanční jako sebevražda. A tak ho přejdeme bez konkrétnějších odkazů.
...

Tak tohle byl, pro připomenutí, nula osmý podle (<3>). Teď je to na vás. Klasifikujte prosím do 20. ledna. Pak bude konference a pak pololetní prázdniny.

Za (<3>) Váš,
L.I.coměrný P.sa(n/v)ec.