...
Asi bych si té malé perly nebyl nikdy všiml. Jenže Véčko říká, že jsou dvě místa a dvě aktivity, během nichž je kapacita našeho mozku nejvíce dostupná vědomému myšlení. Obě ta místa a obě ty aktivity mají co do činění s ranními rituály. No a právě během jedné z nich jsem narazil na tu malou, ale zářivou perlu.
....
Máte-li zrovna volné ruce, v jejich dosahu něco volného ke čtení a zároveň je vaše mozková kapacita zcela dostupná vědomému myšlení, většinou čtete. Pokud nevěříte, zeptejte se lidí kolem sebe, co je to maďarsky Új Illata. Možná nebudou vědět, ale řeknou vám, že už to mockrát četli a řeknou vám asi i kde. Etikety čistících prostředků jsou často tím nejdostupnějším, co je právě ke čtení, když máte klid, volné ruce a mozek připravený myslet. Bývají totiž na toaletě. (Mimochodem, pokud náhodou nevíte, co to znamená, zkuste Google Transku, viz příspěvěk o pár řádků níž..)
....
Nicméně tentokrát jde o Xantypu. Ležela hned vedle toho čistícího prostředku s nápisem Új Illata. Totiž ani ne tak o Xantypu, ale o ten článek, který najdete v lednovém čísle. Píše se v něm o projektu Perla české kuchyně a není ani o Polreichovi ani o Babicovi. Ale o knedlíku.
Perla české kuchyně je soutěž profesionálů i amatérů právě v přípravě téhle banální nezbytnosti. Je logické, že taková soutěž existuje. Existuje soutěž v buchtičkách se šodó, soutěž v pití piva a pojídání plněných knedlíků, existuje soutěž krásy, soutěž o nejlepší reklamy i soutěž o nejkrásnější obec. Soutěží se ve všem a o všechno. Knedlík jednoho dne musel přijít na řadu.
Ale o ničem jsem zatím nečetl něco takhle zábavného (přetiskuju jen to nejlibovějí, bo to ostatní už je jen Xantypa):
Stav současné české kuchyně se sice lepší, nicméně mnoho ohavných zvyků a pravidel z dob nedávno minulého budování hloupé společnosti přetrvává. Jako příklad poslouží "perla naší identity", průmyslová šizenina, jíž se také říká český houskový knedlík....
Soutěž o nejlepší český houskový knedlík, která probíhá v rámci projektu Rady pro mezinárodní vztahy Perla české kuchyně [Oko Tři: Tyhle soutěžě vždyky zaštítí někdo, kdo má v názvu mezinárodní nebo aspoň národní. A většinou je to nějaká/ý Rada] již třetím rokem, přivádí do klání špičkové české kuchaře z přestižních hotelů a restaurací.....
Teď si představte, že zatím žádný z nich nevyhrál....Každým rokem jim to natřel učeň, kterému
ještě ani vousy nerostou....
[Oko Tři: Teď to přijde!] První ročník vyhrál Richard Novotný, učeň šéfkuchaře hotelu Intercontinental Miroslava Kubece, protože jako jediný osmahl kostičky housky na másle podle receptu Marie Sandterové z roku 1924.
Druhý ročník vyhrál Jakub Chýna, žák stejného šéfkuchaře, protože jako jediný housku neosmahl a chuť jeho knedlíku se lišila.
A ve třetím ročníku zvítězil opět učeň, Tomáš Vaníček. Použil recept jako Richard Novotný v prvním ročníku [Oko Tři: jen pro lepší orientaci, to je ten co tenkrát poprvé osmahl!], housku však neosmahl!
Zbývá jen připomenout si, zatímco osmahnutí či neosmahnutí housky může změnit váš život, vypukováním cigaretového kouře do umyvadla zlato nevzniká.
A pak je tu ta kardinální otázka pro všechny borce odhodlané se o vavříny pobít v dalším ročníku: "To fry, or not to fry, that's the question!" Vsadil bych, Yoricku, klidně celé Dánsko, že vítěz letos už osmahne. Co ty?
...
Lip
Žádné komentáře:
Okomentovat