Cokoliv řeknete, může být jednou použito ...

Dnes tak trochu pietně:

Epitaf 1.

Vážně mi onemocněl Šedák a čert ví, jestli to s ním není nahnuté. Včera jsem potřeboval rychle zajet do OBI a po cestě prostě vypověděl službu.

Když jsme ráno s Apolenkou vyrazili do školky pěšky, uvědomil jsem si, že až Šedák opravdu dojede, bude to už páté auto, které jsem přežil (Máňo! Blážo! Hnědko! Modráku! Odpočívejte v pokoji...).

"Ty jedeš sockou?!" zeptala se mě Irena, když jsem ji míjel cestou od školky k zastávce autobusu.

Epitaf 2.

Takže: Ano, jel jsem dneska sockou. Autobus jede z Modřan do Vršovic asi 35 minut, takže máte možnost pořádně si ho prohlídnout. Jedna z prvních věcí, které vás zaujmou, jsou návody na používání autobusu. Taková ta instruktážně varovná sdělení cestujícím. Musím říct, že od posledně došlo k nezanedbatelnému vývoji: přibylo jich a místo výstražného tónu promlouvají teď spíše takovým vlídně výchovným:

"Děkujeme cestujícím, že se za jízdy drží."
"Děkujeme cestujícím, že nebráníte řidiči ve výhledu."
"Nemluvte za jízdy s řidičem"
"Znamení nouze"


No, a ten poslední mě opravdu chytil za srdíčko.

Najednou mi došlo, proč "socka" (případně "mastná tyč"). Vlastně to řekli sami.
Autobus = znamení nouze. A k tomu ten vlídný až ponížený tón....

Epitaf 3.

Odpoledne jsem seběhl z kanceláře do přízemí vyzvednout si z bankomatu peníze na oběd. V úzké chodbě mezi vstupní halou a kantýnou mi najednou začalo být podivně úzko.

Přede mnou stála tahle 3D upoutávka na prezentaci vůně značky Kenzo.

Co se se mnou děje mi došlo až za chvíli, když jsem si konečně ujasnil, co mi ta instalace vlastně připomíná.

Inu, cokoliv kdy řeknete, může být jednou použito na váš epitaf!

Lip