Jel jsem v sobotu ráno po dálnici D1. Jel jsem tuto sobotu po dálnici D1 a zase jsem si říkal, co jsem to za pitomce. Jel jsem totiž 2 hodiny rychlostí 10 km/h, což za těch 120 minut dá právě 20 km. Plus mínus autobus vzdálenost a čas, za kterou se to dá zvládnout v teniskách a ekologičtěji při půlmaratónu.
Ale zase jsem se mohl hodně dívat z okýnek. Nejvíc mě zaujal billboard Mountfieldu. Obrázek celkem klasika – svítí sluníčko, takže sekačka. Ale ten slogan, to byla třešínka. „Ke každé sekačce notebook.“
Vůbec nepochybuju, že to může fungovat. Určitě to funguje moc dobře. A předpokládám, že si aspoň dali tu práci a na každý ten notebook nainstalovali kalendář slevových akcí Mountfield, nějakou aplikaci, co v pop-up okně pokaždé zahlásí, co je právě potřeba sázet či sklízet, a dvě tři střílečky typu Béda Trávníček likviduje špačky v sadě nebo Béda Trávníček – den zúčtování s krtky.
…
Když jsem po 4 hodinách dorazil do Lomečku a hned jsem to všem naprášil, dozvěděl jsem se od J., že v Liedlu už brzo začnou prodávat malá auta a už teď tam dělají docela dobré obraty na motorkách.
…
Zítra jedu zpátky, tak to vezmu kolem Mironetu. Moc by mě zajímalo, jestli nezaspali jaro. Pokud ne, určitě jim právě vrcholí akce Ke každému notebooku sekačka. Případně rypadlo.
…
Jak jsem o tom tak přemýšlel, vybavilo se mi v hlavě jedno slovo, co se minulý týden kouzlem nechtěného a Murphiovskou nevyhnutelností překlepu objevilo v jedné zprávě. Spolčenost.
Lip
Žádné komentáře:
Okomentovat