pátek 29. dubna 2011
úterý 19. dubna 2011
Nulové saldo
Chtěl bych touto cestou poděkovat docentu Kožnarovi, že nás naučil rozlišovat mezi laskavostí a nárokem.
A zároveň mu asi nikdy neodpustím, že kromě nás o tom rozdílu neřekl vůbec nikomu jinému!
...
Lip
A zároveň mu asi nikdy neodpustím, že kromě nás o tom rozdílu neřekl vůbec nikomu jinému!
...
Lip
Run na banku a Problém někoho jiného
JÁ
Stojím ve frontě na bankomat. Asi metr a půl na levo od dveří na obrázku. Vidím frontu, vidím svůj bankomat, vím, že jsem u "své" banky. Víc nevidím, ani neřeším.
PÁN
Pán jde do banky. Přichází z leva a musí se prodrat frontou u bankomatu. Rutinně zahne do dveří, nakročí přes práh a pak ho to zastaví takovou silou, až nadskočí - ta banka je úplně prázdná!!!
PÁN A MY
Pán bezděky jekne a donutí tak obličeje nás, stojících ve frontě na bankomat vlevo od dveří, zbystřit a vyhodnotit situaci.
MY A ONI
"Hele, von byl run na banku." hustě zadžoukuje kůl týn přede mnou. "A teda pořádnej..." odsouhlasí rovněž hustě rovněž kůl týn po jeho boku..
"Hele, problém někoho jiného!" říkáme si po tichu pro sebe my všichni, co jsme ve frontě a je nám přes třicet.
"Dneska už se nedá věřit nikomu," pomyslí si oba kůl týni obklopení lidmi nad třicet, před bankou, co je úplně vybraná.
....
A tady je ten obrázek...
Stojím ve frontě na bankomat. Asi metr a půl na levo od dveří na obrázku. Vidím frontu, vidím svůj bankomat, vím, že jsem u "své" banky. Víc nevidím, ani neřeším.
PÁN
Pán jde do banky. Přichází z leva a musí se prodrat frontou u bankomatu. Rutinně zahne do dveří, nakročí přes práh a pak ho to zastaví takovou silou, až nadskočí - ta banka je úplně prázdná!!!
PÁN A MY
Pán bezděky jekne a donutí tak obličeje nás, stojících ve frontě na bankomat vlevo od dveří, zbystřit a vyhodnotit situaci.
MY A ONI
"Hele, von byl run na banku." hustě zadžoukuje kůl týn přede mnou. "A teda pořádnej..." odsouhlasí rovněž hustě rovněž kůl týn po jeho boku..
"Hele, problém někoho jiného!" říkáme si po tichu pro sebe my všichni, co jsme ve frontě a je nám přes třicet.
"Dneska už se nedá věřit nikomu," pomyslí si oba kůl týni obklopení lidmi nad třicet, před bankou, co je úplně vybraná.
....
A tady je ten obrázek...
.....
Lip
Slow technology
Žijeme obklopení technologií. V mládí nás fascinuje, ve stáří udržuje v provozu. Náš kyborg se může díky technologii hýbat, díky technologii slyší a když to s ním bylo - pámbu s náma a zlý pryč - nejhorší, díky technologii i dýchal a jedl.
Včera jsem ho vezl na pravidelný servisně ozdravný pobyt do rehabilitačního zařízení. Je ve Chvalech a je to jedno z asi dvou zdravotnických zařízení na světě, kde nemám pocit, že se při vstupu musím začít bránit:). Vybudovat něco tak příjemně lidského, fungujícího a příjemného musí být krásný pocit. Čili, v první řadě vám chci říct, jakmile budete mít po první mrtvičce nebo infarktu, každý rok na tři týdny tam a dají vás pěkně do kupy. Fakt. Až přijde můj čas, taky to tak udělám.
Jak říkám, je to tam na zdravotnické zařízení až nezvykle humánní - jak k pacientům, tak i k návštěvám. Včera mi ale uchystali překvapení.
Z minula už vím, že při vstupu budu muset nazout návleky. Vytáhnu z koše "čisté", navléknu na obuv, a když se vracím, šoupnu do koše "špinavé". Tak to bývalo. A už není.
Teď tam mají tenhle zázrak pomalé technologie - NÁVLEKOMAT. Rozumíte-li rozdílu mezi fast-foodem a slow-foodem, pochopíte snadno rozdíl mezi fast-technology a slow-technology. Slow technology tu není pro to, aby něco udělala rychlejším, méně pracným a banálnějším. Ale naopak, aby vám otevřela úplně nový rozměr uživatelsko-technologické zkušenosti. Jako tenhleten NÁVLEKOMAT.
Začne to tím, že si všimnete, že v místnosti je TECHNOLOGIE NA VÝDEJ A NAVLÉKÁNÍ NÁVLEKŮ. Už to je přelomové.
Pak si všimnete cedule, která upozorňuje na to, co dělat nemáte. Nemáte na něj spěchat. Není to žádná "helepocemdámerychlovku".
A máte si pozorně přečíst návod. Přečtete si návod. Zjistíte, že nemáte pětikorunu, a tak jdete zpět do vozu pro pětikorunu. Znovu si pro jistotu přečtete návod, abyste někde něco neudělali špatně. Pak vložíte pravou nohu, vhodíte pětikačku ..... a čekáte.
ŠLLUPPPPRRRPSSS! A máte ho na pravajdě. Návlek. Žjóooovaááá! chce se vám křičet, ale jen chvilku, protože začne blikat červená kontrolka "porucha". Jste poloonávlekovaný a polobotý, jako Chytrý Horák a bojíte se vstoupit do části pro pacienty, protože nesplňujete podmínku 100% pokrytí návleky.
OK, je třeba najít někoho, komu nahlásit poruchu, a někoho, kdo vám v mezičase dá povolení jít do části pro pacienty jen v padesátiprocentním navléknutí. Podaří se. Trochu se usmíváte nad tím, co všechno jste okolo dosud tak banální záležitosti jako je navléknutí návleků dnes dokázali zažít.
A také si poprvé uvědomíte, jak velkou hodnotu má čistá podlaha:
- 5kč za návleky
- těch 20 minut vašeho času, po které jste studovali návod, byli zpola navléknuti, sháněli uživatelskou podporu a povolení pro vstup bez levého návleku, atd.
- a dalších 20 minut času personálu, použitého na přivolání specialisty, vytažení přístroje ze zdi a jeho restart.
Tohle všechno se přeci neděje jen tak pro nic za nic! Je to proto, že ta podlaha MÁ A MUSÍ být čistá a čistota je kladena vysoko v hierarchii hodnot organizace. A tak to má byt!
Navíc vás potěší, že i na slow tech platí to, co na každou Umělohmotnou Inteligenci. Když se cuká, vypnout a zapnout a zase se můžete cítit, jako nejvyspělejší článek evoluce...
...
Lip
sobota 16. dubna 2011
čtvrtek 7. dubna 2011
Smutná dopravní bilance
Smutná dopravní bilance: 2 přejetí ježci, až 4 vypuštěné duše.
Bulovka, čtvrtek 7.4. 2011 v 9.05 am.
...
Lip
středa 6. dubna 2011
62% mužů přiznává nevěru...
....ale všichni mají rádi dlažbu Best, píše se na tom autobuse.
LIP
"Něco nám tu pořád uniká, milý Watsone."
"Uhmhm?! Ach tak! Vy jistě myslíte souvislost, viďte, Holmesi?"...
LIP
úterý 5. dubna 2011
O důležitosti značkového claimu v konkurenčním prostředí
Nápis "Fuck Speedcars" na zadním okně vozu AAA:
Nevíte, co maj Speedcars? Blow AAA nebo Fuck City?
...
Lip
Inteligentí plán vrací úder. Nedaleko Vraného.
Poslední dobou se snažím osvojit si nový postoj k doktrínám. Učím se na ně dívat očima svého desetiletého syna.
Tak třeba Vývoj druhů přirozeným výběrem. Má vůbec smysl zabývat čmarikama lodního doktora z roku raz dva, kterej by na péespéčku neuhrál ani demo, natož první level? Nemá!
A poslední nálezy z okolí Vraného nad Vltavou to jasně potvrzují. Tohle je přeci jasný kreacionismus:
A poslední nálezy z okolí Vraného nad Vltavou to jasně potvrzují. Tohle je přeci jasný kreacionismus:
Nemluvě o frňákovníku....
...
Lip
Ukradená galerie a tip do Sobotky
Ten předchozí příspěvek byl dost i o nástěnkách a - ačkoli vůči nim nejsem vyloženě zaujatý - nedopadl pro ně úplně nejlíp.
O to lepší zpráva je tenhle projekt. Jmenuje se Ukradená galerie a jednu ze svých minigalerií otevřel i v Modřanech.
Pokud se snad někdo přímo či nepřímo znáte s panem farářem ze Sobotky, pošlete mu na ně link, prosím.
...
Lip
O to lepší zpráva je tenhle projekt. Jmenuje se Ukradená galerie a jednu ze svých minigalerií otevřel i v Modřanech.
Pokud se snad někdo přímo či nepřímo znáte s panem farářem ze Sobotky, pošlete mu na ně link, prosím.
...
Lip
Levné knihy a fundamentalismus
Je krásný den a tak jedeme. Jedeme vozem. Na výlet do Prachovských skal. Prachovské skály jsou, milí horolezci, horolezkyně a horolezčata, moc pěkné místo.
Přiznám se, že jsem měl v uplynulých několika dekádách tendenci na to zapomínat. Což si teď zpětně vyčítám. Protože když jsem tam byl naposledy, tak to byla "divočina" a teď je to "gejopark" - čili divočina, kde se platí vstupné. A taky tam nesmí žádnej, ale vůbec žádnej horčík! (Počítám, že potáhne do Humpolce za Hliníkem, ale sázet se nebudu...)
...
Jedeme tím autem a kocháme se. Tím krásným sluncem venku a zpravodajskou relací, kterou evaporuje koncesovaný rozhlasový přijímač uvnitř vozu. Rádio hlásí, že nějaký echt mamrd na jednom konci světa spálil tu svatou knihu, o které toho, dáno souhrou kulturních a geografických okolností a jeho ignorance, nejméně věděl. A že na jiném konci světa pak, v souvislosti s touhle klukovinou (ale ne výlučně kvůli ní) opustilo několik krků několik hlav. Auvajs. Teda Amen!
...
Jedeme tím autem, venku to pere jak v květnu a já se pořád snažím si myslet, že se kocháme. Už kvůli dětem, které stejně zprávám nikdy nevěnují pozornost. Vědomou ne, ale i tak je ovlivňují, zjišťuju.
"Tati, jak jsme byli u tety v restauraci na obědě, byli tam lidi, co vás nemají rádi. Dupali a křičeli."
"Proboha který? Snad ne ten kretén odnaproti?" ujišťuju se, ještě pořád trochu zmatený vývojem konverzace v kabině vozu.
"Nee, takový ty, co vás nemaj rádi - Araby, Cikány a Židy. My jsme jedli a voni venku dupali. Bylo mi tě líto. Ale byli plešatý, jako ty." (Moje lebenbornsky blonďatá dcera, zdá se, udržuje si důsledný rasový odstup:).
"A jo, TYHLE lidi," říkám ještě nahlas a chvilku to vypadá, že nevymyslím, jak navázat.
....
Zastavujeme v Sobotce. Sobotka je krásné město pod Troskami. Na náměstí maj bezva cukrárnu s větrníkama a spoustu motorkářů v kůži. A kousek od náměstí nádherný kostel. A v něm nástěnku.
O tu nástěnku se tam stará asi nějaký hodně zažraný bohuslav. K 25. březnu, dni vtělení, dávají pár aktuálních slov o ochraně nenarozeného života:
Třeba tyhle: "Pane, do Veroničiny roušky jsi utřel svou krvavou tvář. Mou krví se zbarví jen pár kousků buničiny". A tyhle: "Pane, nejtvrdší byl tvůj třetí pád. Mne nechají padnout. Vypočetli totiž, že má smrt je levnější než můj život." A tyhle: "Pane, mocní tohoto světa zapečetili tvůj hrob. Ti, co měli v moci můj život, jsou také spokojeni. Zbavili se břemene."
...
Tak nejdřív si představím dva po chodbě jdoucí andělíčkáře, jak si po náročné šichtě dávají "five" a na skalpelu si nadšeně ukazují na zářezech, kolik neviňátek zamordovali. A pak ty holky, jak tam v bezstarostně ležej a cejtěj se takový uvolněný, bezstarostný a sebestředně si užívají svůj první príma den po potratu.
Nakonec mi dojde, že dostat do politiky - i maloměstské - hlasy mrtvých plodů je ještě lepší než ty ruský mrtvý duše. Mrtvý těla jsou přeci jen takový líp představitelný a mediálně použitelný.
Maně mi v hlavě naskočí pachuť toho nejlepšího titulků v Blesku, ale statečně to dočtu. Úžasná kominace novozákonního jazyka a nováckotelevizního naturalismu.
Kdepak maj asi nástěnku ty předčasně přerušený maminky, říkám si ještě a začínám tak nějak brát na vědomí, že tohle bude asi jeden z víkendů, který mají vlastní téma, ať chci nebo ne.
....
A taky jo. V neděli nakupuju na Novodvorské rohlíky a pórek (z nějakého důvodu nedokážu při návštěvě supermarketu nekoupit pórek a pořád nemůžu rozklíčovat, jestli je to nějaká falická fixace nebo symbolické volání jara, obojí nebo něco mezi tím) a pak zabrousím i do Levných knih. A tam se mi konečně pořádně uleví.
"V zemi, kde zlevnila Bible, Korán i Velký prognostikon zároveň, nakonec asi žádný fundamentalistický fanatismus nezakoření," uklidňuju sám sebe a je mi hned líp.
P.S. Téměř neslyšné "hehehe" kosterních pozůstatků z let 1419-1948 schválně a ostentativně ignoruju. Je přeci víkend a je tak krásně....
Přiznám se, že jsem měl v uplynulých několika dekádách tendenci na to zapomínat. Což si teď zpětně vyčítám. Protože když jsem tam byl naposledy, tak to byla "divočina" a teď je to "gejopark" - čili divočina, kde se platí vstupné. A taky tam nesmí žádnej, ale vůbec žádnej horčík! (Počítám, že potáhne do Humpolce za Hliníkem, ale sázet se nebudu...)
...
Jedeme tím autem a kocháme se. Tím krásným sluncem venku a zpravodajskou relací, kterou evaporuje koncesovaný rozhlasový přijímač uvnitř vozu. Rádio hlásí, že nějaký echt mamrd na jednom konci světa spálil tu svatou knihu, o které toho, dáno souhrou kulturních a geografických okolností a jeho ignorance, nejméně věděl. A že na jiném konci světa pak, v souvislosti s touhle klukovinou (ale ne výlučně kvůli ní) opustilo několik krků několik hlav. Auvajs. Teda Amen!
...
Jedeme tím autem, venku to pere jak v květnu a já se pořád snažím si myslet, že se kocháme. Už kvůli dětem, které stejně zprávám nikdy nevěnují pozornost. Vědomou ne, ale i tak je ovlivňují, zjišťuju.
"Tati, jak jsme byli u tety v restauraci na obědě, byli tam lidi, co vás nemají rádi. Dupali a křičeli."
"Proboha který? Snad ne ten kretén odnaproti?" ujišťuju se, ještě pořád trochu zmatený vývojem konverzace v kabině vozu.
"Nee, takový ty, co vás nemaj rádi - Araby, Cikány a Židy. My jsme jedli a voni venku dupali. Bylo mi tě líto. Ale byli plešatý, jako ty." (Moje lebenbornsky blonďatá dcera, zdá se, udržuje si důsledný rasový odstup:).
"A jo, TYHLE lidi," říkám ještě nahlas a chvilku to vypadá, že nevymyslím, jak navázat.
....
Zastavujeme v Sobotce. Sobotka je krásné město pod Troskami. Na náměstí maj bezva cukrárnu s větrníkama a spoustu motorkářů v kůži. A kousek od náměstí nádherný kostel. A v něm nástěnku.
O tu nástěnku se tam stará asi nějaký hodně zažraný bohuslav. K 25. březnu, dni vtělení, dávají pár aktuálních slov o ochraně nenarozeného života:
Třeba tyhle: "Pane, do Veroničiny roušky jsi utřel svou krvavou tvář. Mou krví se zbarví jen pár kousků buničiny". A tyhle: "Pane, nejtvrdší byl tvůj třetí pád. Mne nechají padnout. Vypočetli totiž, že má smrt je levnější než můj život." A tyhle: "Pane, mocní tohoto světa zapečetili tvůj hrob. Ti, co měli v moci můj život, jsou také spokojeni. Zbavili se břemene."
...
Tak nejdřív si představím dva po chodbě jdoucí andělíčkáře, jak si po náročné šichtě dávají "five" a na skalpelu si nadšeně ukazují na zářezech, kolik neviňátek zamordovali. A pak ty holky, jak tam v bezstarostně ležej a cejtěj se takový uvolněný, bezstarostný a sebestředně si užívají svůj první príma den po potratu.
Nakonec mi dojde, že dostat do politiky - i maloměstské - hlasy mrtvých plodů je ještě lepší než ty ruský mrtvý duše. Mrtvý těla jsou přeci jen takový líp představitelný a mediálně použitelný.
Maně mi v hlavě naskočí pachuť toho nejlepšího titulků v Blesku, ale statečně to dočtu. Úžasná kominace novozákonního jazyka a nováckotelevizního naturalismu.
Kdepak maj asi nástěnku ty předčasně přerušený maminky, říkám si ještě a začínám tak nějak brát na vědomí, že tohle bude asi jeden z víkendů, který mají vlastní téma, ať chci nebo ne.
....
A taky jo. V neděli nakupuju na Novodvorské rohlíky a pórek (z nějakého důvodu nedokážu při návštěvě supermarketu nekoupit pórek a pořád nemůžu rozklíčovat, jestli je to nějaká falická fixace nebo symbolické volání jara, obojí nebo něco mezi tím) a pak zabrousím i do Levných knih. A tam se mi konečně pořádně uleví.
"V zemi, kde zlevnila Bible, Korán i Velký prognostikon zároveň, nakonec asi žádný fundamentalistický fanatismus nezakoření," uklidňuju sám sebe a je mi hned líp.
...
Lip
P.S. Téměř neslyšné "hehehe" kosterních pozůstatků z let 1419-1948 schválně a ostentativně ignoruju. Je přeci víkend a je tak krásně....
pátek 1. dubna 2011
A ještě jednou L-in, tentokrát aprílový
Popravdě, vždycky jsem si myslel, že bych je "moh" znát!
....
Lip
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)