V neděli 3.4. 2011, v Bille:
Lip
úterý 5. dubna 2011
Ukradená galerie a tip do Sobotky
Ten předchozí příspěvek byl dost i o nástěnkách a - ačkoli vůči nim nejsem vyloženě zaujatý - nedopadl pro ně úplně nejlíp.
O to lepší zpráva je tenhle projekt. Jmenuje se Ukradená galerie a jednu ze svých minigalerií otevřel i v Modřanech.
Pokud se snad někdo přímo či nepřímo znáte s panem farářem ze Sobotky, pošlete mu na ně link, prosím.
...
Lip
O to lepší zpráva je tenhle projekt. Jmenuje se Ukradená galerie a jednu ze svých minigalerií otevřel i v Modřanech.
Pokud se snad někdo přímo či nepřímo znáte s panem farářem ze Sobotky, pošlete mu na ně link, prosím.
...
Lip
Levné knihy a fundamentalismus
Je krásný den a tak jedeme. Jedeme vozem. Na výlet do Prachovských skal. Prachovské skály jsou, milí horolezci, horolezkyně a horolezčata, moc pěkné místo.
Přiznám se, že jsem měl v uplynulých několika dekádách tendenci na to zapomínat. Což si teď zpětně vyčítám. Protože když jsem tam byl naposledy, tak to byla "divočina" a teď je to "gejopark" - čili divočina, kde se platí vstupné. A taky tam nesmí žádnej, ale vůbec žádnej horčík! (Počítám, že potáhne do Humpolce za Hliníkem, ale sázet se nebudu...)
...
Jedeme tím autem a kocháme se. Tím krásným sluncem venku a zpravodajskou relací, kterou evaporuje koncesovaný rozhlasový přijímač uvnitř vozu. Rádio hlásí, že nějaký echt mamrd na jednom konci světa spálil tu svatou knihu, o které toho, dáno souhrou kulturních a geografických okolností a jeho ignorance, nejméně věděl. A že na jiném konci světa pak, v souvislosti s touhle klukovinou (ale ne výlučně kvůli ní) opustilo několik krků několik hlav. Auvajs. Teda Amen!
...
Jedeme tím autem, venku to pere jak v květnu a já se pořád snažím si myslet, že se kocháme. Už kvůli dětem, které stejně zprávám nikdy nevěnují pozornost. Vědomou ne, ale i tak je ovlivňují, zjišťuju.
"Tati, jak jsme byli u tety v restauraci na obědě, byli tam lidi, co vás nemají rádi. Dupali a křičeli."
"Proboha který? Snad ne ten kretén odnaproti?" ujišťuju se, ještě pořád trochu zmatený vývojem konverzace v kabině vozu.
"Nee, takový ty, co vás nemaj rádi - Araby, Cikány a Židy. My jsme jedli a voni venku dupali. Bylo mi tě líto. Ale byli plešatý, jako ty." (Moje lebenbornsky blonďatá dcera, zdá se, udržuje si důsledný rasový odstup:).
"A jo, TYHLE lidi," říkám ještě nahlas a chvilku to vypadá, že nevymyslím, jak navázat.
....
Zastavujeme v Sobotce. Sobotka je krásné město pod Troskami. Na náměstí maj bezva cukrárnu s větrníkama a spoustu motorkářů v kůži. A kousek od náměstí nádherný kostel. A v něm nástěnku.
O tu nástěnku se tam stará asi nějaký hodně zažraný bohuslav. K 25. březnu, dni vtělení, dávají pár aktuálních slov o ochraně nenarozeného života:
Třeba tyhle: "Pane, do Veroničiny roušky jsi utřel svou krvavou tvář. Mou krví se zbarví jen pár kousků buničiny". A tyhle: "Pane, nejtvrdší byl tvůj třetí pád. Mne nechají padnout. Vypočetli totiž, že má smrt je levnější než můj život." A tyhle: "Pane, mocní tohoto světa zapečetili tvůj hrob. Ti, co měli v moci můj život, jsou také spokojeni. Zbavili se břemene."
...
Tak nejdřív si představím dva po chodbě jdoucí andělíčkáře, jak si po náročné šichtě dávají "five" a na skalpelu si nadšeně ukazují na zářezech, kolik neviňátek zamordovali. A pak ty holky, jak tam v bezstarostně ležej a cejtěj se takový uvolněný, bezstarostný a sebestředně si užívají svůj první príma den po potratu.
Nakonec mi dojde, že dostat do politiky - i maloměstské - hlasy mrtvých plodů je ještě lepší než ty ruský mrtvý duše. Mrtvý těla jsou přeci jen takový líp představitelný a mediálně použitelný.
Maně mi v hlavě naskočí pachuť toho nejlepšího titulků v Blesku, ale statečně to dočtu. Úžasná kominace novozákonního jazyka a nováckotelevizního naturalismu.
Kdepak maj asi nástěnku ty předčasně přerušený maminky, říkám si ještě a začínám tak nějak brát na vědomí, že tohle bude asi jeden z víkendů, který mají vlastní téma, ať chci nebo ne.
....
A taky jo. V neděli nakupuju na Novodvorské rohlíky a pórek (z nějakého důvodu nedokážu při návštěvě supermarketu nekoupit pórek a pořád nemůžu rozklíčovat, jestli je to nějaká falická fixace nebo symbolické volání jara, obojí nebo něco mezi tím) a pak zabrousím i do Levných knih. A tam se mi konečně pořádně uleví.
"V zemi, kde zlevnila Bible, Korán i Velký prognostikon zároveň, nakonec asi žádný fundamentalistický fanatismus nezakoření," uklidňuju sám sebe a je mi hned líp.
P.S. Téměř neslyšné "hehehe" kosterních pozůstatků z let 1419-1948 schválně a ostentativně ignoruju. Je přeci víkend a je tak krásně....
Přiznám se, že jsem měl v uplynulých několika dekádách tendenci na to zapomínat. Což si teď zpětně vyčítám. Protože když jsem tam byl naposledy, tak to byla "divočina" a teď je to "gejopark" - čili divočina, kde se platí vstupné. A taky tam nesmí žádnej, ale vůbec žádnej horčík! (Počítám, že potáhne do Humpolce za Hliníkem, ale sázet se nebudu...)
...
Jedeme tím autem a kocháme se. Tím krásným sluncem venku a zpravodajskou relací, kterou evaporuje koncesovaný rozhlasový přijímač uvnitř vozu. Rádio hlásí, že nějaký echt mamrd na jednom konci světa spálil tu svatou knihu, o které toho, dáno souhrou kulturních a geografických okolností a jeho ignorance, nejméně věděl. A že na jiném konci světa pak, v souvislosti s touhle klukovinou (ale ne výlučně kvůli ní) opustilo několik krků několik hlav. Auvajs. Teda Amen!
...
Jedeme tím autem, venku to pere jak v květnu a já se pořád snažím si myslet, že se kocháme. Už kvůli dětem, které stejně zprávám nikdy nevěnují pozornost. Vědomou ne, ale i tak je ovlivňují, zjišťuju.
"Tati, jak jsme byli u tety v restauraci na obědě, byli tam lidi, co vás nemají rádi. Dupali a křičeli."
"Proboha který? Snad ne ten kretén odnaproti?" ujišťuju se, ještě pořád trochu zmatený vývojem konverzace v kabině vozu.
"Nee, takový ty, co vás nemaj rádi - Araby, Cikány a Židy. My jsme jedli a voni venku dupali. Bylo mi tě líto. Ale byli plešatý, jako ty." (Moje lebenbornsky blonďatá dcera, zdá se, udržuje si důsledný rasový odstup:).
"A jo, TYHLE lidi," říkám ještě nahlas a chvilku to vypadá, že nevymyslím, jak navázat.
....
Zastavujeme v Sobotce. Sobotka je krásné město pod Troskami. Na náměstí maj bezva cukrárnu s větrníkama a spoustu motorkářů v kůži. A kousek od náměstí nádherný kostel. A v něm nástěnku.
O tu nástěnku se tam stará asi nějaký hodně zažraný bohuslav. K 25. březnu, dni vtělení, dávají pár aktuálních slov o ochraně nenarozeného života:
Třeba tyhle: "Pane, do Veroničiny roušky jsi utřel svou krvavou tvář. Mou krví se zbarví jen pár kousků buničiny". A tyhle: "Pane, nejtvrdší byl tvůj třetí pád. Mne nechají padnout. Vypočetli totiž, že má smrt je levnější než můj život." A tyhle: "Pane, mocní tohoto světa zapečetili tvůj hrob. Ti, co měli v moci můj život, jsou také spokojeni. Zbavili se břemene."
...
Tak nejdřív si představím dva po chodbě jdoucí andělíčkáře, jak si po náročné šichtě dávají "five" a na skalpelu si nadšeně ukazují na zářezech, kolik neviňátek zamordovali. A pak ty holky, jak tam v bezstarostně ležej a cejtěj se takový uvolněný, bezstarostný a sebestředně si užívají svůj první príma den po potratu.
Nakonec mi dojde, že dostat do politiky - i maloměstské - hlasy mrtvých plodů je ještě lepší než ty ruský mrtvý duše. Mrtvý těla jsou přeci jen takový líp představitelný a mediálně použitelný.
Maně mi v hlavě naskočí pachuť toho nejlepšího titulků v Blesku, ale statečně to dočtu. Úžasná kominace novozákonního jazyka a nováckotelevizního naturalismu.
Kdepak maj asi nástěnku ty předčasně přerušený maminky, říkám si ještě a začínám tak nějak brát na vědomí, že tohle bude asi jeden z víkendů, který mají vlastní téma, ať chci nebo ne.
....
A taky jo. V neděli nakupuju na Novodvorské rohlíky a pórek (z nějakého důvodu nedokážu při návštěvě supermarketu nekoupit pórek a pořád nemůžu rozklíčovat, jestli je to nějaká falická fixace nebo symbolické volání jara, obojí nebo něco mezi tím) a pak zabrousím i do Levných knih. A tam se mi konečně pořádně uleví.
"V zemi, kde zlevnila Bible, Korán i Velký prognostikon zároveň, nakonec asi žádný fundamentalistický fanatismus nezakoření," uklidňuju sám sebe a je mi hned líp.
...
Lip
P.S. Téměř neslyšné "hehehe" kosterních pozůstatků z let 1419-1948 schválně a ostentativně ignoruju. Je přeci víkend a je tak krásně....
pátek 1. dubna 2011
A ještě jednou L-in, tentokrát aprílový
Popravdě, vždycky jsem si myslel, že bych je "moh" znát!
....
Lip
středa 30. března 2011
Connect to your on-line self
Linked-in presents: entropické anomálie:))
Tak tomuhle říkám černý pás v on-line Pexesu:))
...
Lip
pondělí 28. března 2011
sobota 26. března 2011
Zde by mohl viset oxymón. Chcete?
Mezi koncem dovolené a začátkem dalšího pracovního týdne je takové to bažinaté období. Období vybalování a readaptace. Vytahat věci z auta, špinavé do pračky, probrat poštu, zaplatit složenky, do večerky pro jídlo na zítra, zapojit všechny vypojené spotřebiče, pustit kotel... tohle všechno a ještě sledovat, jak se vám v přesýpacích hodinách vašeho inboxu na sebe sypou jeden mail za druhým. Dvě stě až pět set mailů, byli jste pryč týden. Pět set až sedm set mailů, byli jste pryč čtrnáct dní. Více než tisíc mailů, vy se ale máte....
...
V tomhle hektickém přechodovém momentu není snadné udržet si chladnou hlavu, natož něco rozhodnout. Informací a činností je moc, schopnosti multitaskingu jsou nízké. Nebo velmi nízké, pokud jste ze skupiny XY. Jednoznačně stav, ve kterém nemůžete rozhodovat nic důležitého.
....
A teď si představte stejné rozpoložení, stejný chaos, stejnou zavalenost propletenou s bezradností, akorát že nemáte ten odstup a nadhled, kterým vás zpravidla vybaví povedená dovolená kdekoliv. No a v tomhle stavu je zřejmě české zdravotnictví. Rok si balilo kufry, pak je zase rychle vybalilo, i když se ve skutečnosti nehnulo z místa. Je - co se dá dělat - pořád na tom místě, co české zdravotnictví posledních několik desítek let bývalo.
....
A protože je pořád na tom samém místě, ale zavalené tím vybalováním, praním, uklízením věcí do garáže a tříděním složenek, odmítá cokoliv rozhodovat. Takže se uchyluje k anketám. Třeba tahle probíhá ve vojenské nemocnici ve Střešovicích, kde po celkovém selhání člověka už deset let servisujeme našeho kyborga.
Podotýkám, že i když mi na té nemocnici leckdy leccos vadí, jsem jí za toho kyborga vděčný. Akorát, že mi přijde, že si měli uvědomit, že letos je to vybalovací šílenství zmasakrovalo natolik, že už nedají dohromady ani anketu. Přeci - oxymóron můžete říct, napsat, zachytit v řeči někoho jiného nebo myslet, ale nemůžete se na něj ptát. Nemůžete se ptát, jestli bychom chtěli oxymóron. A reklamě-informační servis je rozhodně oxymóron.
....
Ledaže by to všem bylo úplně jasné a touhle celou anketou si jen někdo dělal alibíčko na to, jak politicky korektně prodat tu reklamní plochu v nemocnici. Jenže, na něco takového by nikdo zavalený právě vybalováním kufrů přeci neměl myšlenky, nebo jo?
....
Lip
PS. V UVN zajíždíme s kyborgem na toaletu pro kyborgy. Na dveřích nápis: klíč na informacích. Jedeme na informace. Jsou tam 3 informační pracovnice a vesele gestikulují, při čemž si povídají cosi osobního. Z dálky naznačím, že bych potřeboval klíč. Paní přeruší konverzaci a trojhlasně zařvou: Všechny záchody jsou přeci odemčenýýýýýýý! Tolik k aktuálnímu informačnímu systému UVN. A teď si představte, jestli do toho ještě zamíchají reklamu....
...
V tomhle hektickém přechodovém momentu není snadné udržet si chladnou hlavu, natož něco rozhodnout. Informací a činností je moc, schopnosti multitaskingu jsou nízké. Nebo velmi nízké, pokud jste ze skupiny XY. Jednoznačně stav, ve kterém nemůžete rozhodovat nic důležitého.
....
A teď si představte stejné rozpoložení, stejný chaos, stejnou zavalenost propletenou s bezradností, akorát že nemáte ten odstup a nadhled, kterým vás zpravidla vybaví povedená dovolená kdekoliv. No a v tomhle stavu je zřejmě české zdravotnictví. Rok si balilo kufry, pak je zase rychle vybalilo, i když se ve skutečnosti nehnulo z místa. Je - co se dá dělat - pořád na tom místě, co české zdravotnictví posledních několik desítek let bývalo.
....
A protože je pořád na tom samém místě, ale zavalené tím vybalováním, praním, uklízením věcí do garáže a tříděním složenek, odmítá cokoliv rozhodovat. Takže se uchyluje k anketám. Třeba tahle probíhá ve vojenské nemocnici ve Střešovicích, kde po celkovém selhání člověka už deset let servisujeme našeho kyborga.
www.uvn.cz/anketa
Chcete na tomto a dalších místech v nemocnici vidět reklamě-informační program?
....
Ledaže by to všem bylo úplně jasné a touhle celou anketou si jen někdo dělal alibíčko na to, jak politicky korektně prodat tu reklamní plochu v nemocnici. Jenže, na něco takového by nikdo zavalený právě vybalováním kufrů přeci neměl myšlenky, nebo jo?
....
Lip
PS. V UVN zajíždíme s kyborgem na toaletu pro kyborgy. Na dveřích nápis: klíč na informacích. Jedeme na informace. Jsou tam 3 informační pracovnice a vesele gestikulují, při čemž si povídají cosi osobního. Z dálky naznačím, že bych potřeboval klíč. Paní přeruší konverzaci a trojhlasně zařvou: Všechny záchody jsou přeci odemčenýýýýýýý! Tolik k aktuálnímu informačnímu systému UVN. A teď si představte, jestli do toho ještě zamíchají reklamu....
čtvrtek 24. března 2011
První vlaštovky by kupovaly pletáž!
První vlašťovka sice jaro nedělá, ale pořád je to první vlaštovka sezózny a po zimě strávené v Hurgadě jí musí být doma děsná zima.....
....
Včera jsem jel letos poprvé do práce na kole - na lince Modřany-Libeň-Modřany.
Na pontonu (Port62) už na první cyklo-vlaštovky a in-line kosy nastražili zahrádku, takže jsme se nechal chytit na malou jarní plzeň.
A než jsem stačil dopít, dorazila partička cyklovlaštovek s opletenýma kolama:
První cyklo-vlaštovky nejsou blbý. Když je jejich bajkům zima, prostě je líp oblíknou! Žádná věda...
....
Lip
....
Včera jsem jel letos poprvé do práce na kole - na lince Modřany-Libeň-Modřany.
Na pontonu (Port62) už na první cyklo-vlaštovky a in-line kosy nastražili zahrádku, takže jsme se nechal chytit na malou jarní plzeň.
A než jsem stačil dopít, dorazila partička cyklovlaštovek s opletenýma kolama:
První cyklo-vlaštovky nejsou blbý. Když je jejich bajkům zima, prostě je líp oblíknou! Žádná věda...
....
Lip
středa 23. března 2011
Chvála názornosti
Ptal jsem se na Linked-inu lidí, co jsou podle nich nejprovařenější ukázky marketingového newspeaku. Jako první zareagoval Eric. A musím říct, že když jsem to četl, uvědomil jsem si, jak strašně důležitá je v komunikaci názornost.
Díky Ericu, už vím! A stačilo tak málo:))
...
Lip
I'm not sure I can "join the conversation" though. Certain words "resonate" differently with people based on their "demographic" and "psychographic profile." Whereas some words just sound more "organic" and do a better job of "engaging the customer." But, whether you're speaking with "social currency" or using "real-time engagement" isn't as important as the "metrics" you use to measure your "value stream" investment. Most importantly, no matter where the prospect is in the "consumer lifecycle", remember that it's all about the "brand". Unless you can make it go "viral"!
Díky Ericu, už vím! A stačilo tak málo:))
...
Lip
Ochrana zdravého rozumu
Sedíme v obýváku. Mě je čtyřicet, synovi je zima, holce dlouhá chvíle. Fenka hárá. V tomhle nastavení se nedá dělat nic jiného než sledovat zprávy a těšit se na Comeback. Zpravodajskou relaci na ČT1 už vystřídal sportovní bulvár, tak přepínáme na Novu.
A tam to řeknou! Cituji velmi volně: Američtí ochránci zvířat zabránili utracení poníka, který se narodil bez nohy. Nechali mu udělat protézu a poník tak dostal stejnou "šanci" žít svůj americký sen jako ostatní američtí ijáčci.
Ani nestačíme zakroutit hlavou a už jsme až po uši v diskusi nad tím, kam tohle může zajít, pokud to někdo nezarazí. Vyhrává představa chlazeného kuřete s drůbky. Ale bez nohou. Místo stenýnek - dvě černé protézy s embosem webové adresy organizace pro práva zvířat, která kuře zakázala vyřadit z chovu zabitím a místo toho mu opatřila protézky.
Je na čase začít chránit zdravý rozum.
...
Lip
A tam to řeknou! Cituji velmi volně: Američtí ochránci zvířat zabránili utracení poníka, který se narodil bez nohy. Nechali mu udělat protézu a poník tak dostal stejnou "šanci" žít svůj americký sen jako ostatní američtí ijáčci.
Ani nestačíme zakroutit hlavou a už jsme až po uši v diskusi nad tím, kam tohle může zajít, pokud to někdo nezarazí. Vyhrává představa chlazeného kuřete s drůbky. Ale bez nohou. Místo stenýnek - dvě černé protézy s embosem webové adresy organizace pro práva zvířat, která kuře zakázala vyřadit z chovu zabitím a místo toho mu opatřila protézky.
Je na čase začít chránit zdravý rozum.
...
Lip
neděle 20. března 2011
Snídejte šampaňské!
No, to to uteklo, viďte:)) Popravdě, stydím se - sám před sebou - že jsem tu dlouho nezanechal stopu. Ale jsem teď už starší člověk, tak nemůžu tak často....
Tak tedy takový malý tréning na snad zase trochu pravidelnější a tématicky soustředěnější psaní: několik postřehů z telefonu...
....
Postřeh první:
Tak tedy takový malý tréning na snad zase trochu pravidelnější a tématicky soustředěnější psaní: několik postřehů z telefonu...
....
Postřeh první:
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)