"Sandokane, přímo proti džunce!" křičel v květnu před 15 lety můj kamarád O. v úplně podroušeném a podkouřeném stavu na půjčené vltavské pramici, zatímco my ostatní jsme s vervou veslovali přímo proti kamennému pilíři pražského mostu.
Byl v tom velký kus nevědomosti a velký kus hrdinství, říkám si, když se na to koukám zpět. A dobře to dopadlo.
....
Jsem u nás asi jediný, kdo se opravdu moc bojí Krize. Ale už míň. Manželka jednoho z našich kolegů totiž peče. A peče tzv. protikrizové koláče. Jsou velké jako hlávka zelí, a tak než je dojíte, už bude po krizi. Vypadají takhle.
Představuju si ji, jak stojí vprostřed kuchyně, zcela zakrytá ohromnými hromadami mouky a hrudkami droždí a křičí: Koláči, přímo proti krizi!
....
Koláč byl ohromný, moc dobrý a já už vím, že to zase dobře dopadne!
LIP
what is that you are eating? it looks delicious,mind if i take a bite? :)
OdpovědětVymazatFeel free to serve yourself! LIP
OdpovědětVymazatProtikrizový koláč? Geniální, tleskám. Pošli recept NERVU. P1
OdpovědětVymazatNo, vycházím ze základního principu kontaginozní magie: co spolu souvisí, to se taky musí ovlivňovat:
OdpovědětVymazatKrize je, když není do čeho píchnout.
Bez práce nejsou koláče.
A tudíž i naopak:
Když jsou koláče, bude i práce.
A když se pečou koláče, je do čeho píchnout...
Takže se vlastně nic neděje:)
Lip