Ten vtip zná asi každý. Posádka vozu se zoufale hrabe v motoru porouchaného vozu u krajnice a malý, zjevně ne zcela bystrý chlapeček na ně z zpovzdálí pokřikuje:
"Já vím, co tomu je." Do omrzení. Nakonec vyčerpané a zoufale zaolejované posádce stále nejedoucího vozu prozradí, že "je to rozbité".
....
Pokud jde o techniku, byli bychom u nás v práci asi jen hloučkem těch chlapečků. Nebýt Véčka. Véčko techniku miluje. Má rád single malt výrobky, ne ty blendované, co umějí všechno najednou, ale nic z toho samostatně. Ví, která hifi-souprava je "pravda" a která je "lež". Rozumí tomu, který drát patří, do které zdířky. A nemá rád, když se technice ubližuje. Bere techniku trochu jako budhista brouky. Jako něco, co je na světě, protože je to trochu od Boha. Předpokládám, že od Boha Duo Core, Hi-fi, XLC 11vxz. Nebo možná od té o rok starší verze.
...
Véčko se k technice chová jako k lidem a na oplátku od ní očekává to samé. A když ho zklame, zamete s ní, jako s člověkem který ho zklamal. Máme teď už rok v práci druhou generaci notebooků IBM/Lenovo, které jsou specifické tím, že umějí i proklatě temným věcem dát barvu. Konkrétně pokud jde o smrt, celou ji nabarvily namodro. Modrá smrt je to, co umějí skvěle. Chvíli něco píšete na počítači a za chvíli vám zmodrá obrazovka. Na frekvenci pro lidské ucho neslyšitelné před tím možná ještě něco zachroptí, nevím. Říkáme tomu Modrá smrt. A v noci, těsně před tím, než dopíšeme poslední odstavec zprávy, z toho dostáváme Tanec Svatého Víta.
...
My ostatní, co technice nerozumíme a máme ji jen za techniku, vyrovnáváme se s tím takovým naivním kompenzačním principem. Když se cokoliv rozbije nebo pokazí, naučili jsme se říkat
"Já vím, co tomu je! Je to IBM..." A na chvíli - až do další Modré smrti - se nám udělá dobře.
...
Pro Véčka je ten problém ale mnohem horší. Skoro jako, když vás zradí někdo, komu jste věřili. A taková věc se trestá. Nejlépe takovým tím přímočaře džonvejnovským způsobem. Véčko to udělal takhle: