pondělí 24. srpna 2009

Už to není, co to bejvalo

Po dlouhé době na bajku do práce. Není to už co to bejvalo. Mnohem míň se zadejchávám, ale ještě pořád to není tak dobrý, jako to bude, až mi bude sedmdesát. Jako tomu pánovi, co mě loni v kopci u Berounky obtěžoval otázkami, protože asi nechápal, že já už nejsem vodě-, tlaku- a tahu-odolný produkt předválečných Baťových závodů.

Jak jsem ho nenáviděl. Jak jsem mu záviděl. Jak jsem ho obdivoval. Až mi bude sedmdesát, chtěl bych být jako on.
...

Ani cyklostezka z Modřan do Holešovic není, co bejvala. Zmizelo šáší a pýří. Cesty se nalily novým asfaltem a v Modřanech vyrostl port62 a vypadá to teda dost nóblhóch a už se těšim, jak si tam dám kafe. Cesta po náplavce ke Karlínu je plná turistickejch lodí a průjezd prolukou za Husákovým Tichem už skoro připomíná Tatranský národní park. S jedinou výjimkou. Všude, kudy jedete, se vysemenily nový kavárny, restaurace a jiný trendy podniky.
...

Na první pohled to působí moc hezky a na druhý pohled dokonce nebezpečně lákavě. Akorát si říkám, kde se bude dát jenom tak bejt? Myslím, bejt jenom tak. Bez číšníka, bez účtenky, bez konzumace, bez transakce. Bývalo to v Modřanech k mání na 3 kilometrech a nevypadalo to nijak dobře. Trochu jako smetiště nebo pohraniční pás. Ale mohli jste tam všechno a nemuseli nic. Teď máte spoustu možností, ale musíte aspoň jednu z nich - a nebo nepřestávat šlapat.
...

Nikd jsem nechápal, o čem je to umění v prostoru. Povídal jsem si o tom jednou s konceptuálním umělcem T.S. a pořád mi to nebralo, co je na tom tak vzrušujícího, zabalit sochy do molitanu, nebo haknout webkameru ČT falešným atomovým výbuchem.

Na náplavce pod Výtoní byly tyhle sochy.





Ve srovnání s tím krásným free style parkem okolo portu62 a všema turistickýma pontonama a kavárničkama něco úplně "jen tak neúčelně zajímavýho". A navíc jen pro ty, co jdou nebo jedou po náplavce a ne v autokaru po nábřežní komunikaci. Smekám,ať už to tam přilepil kdokoliv, a těšim se, až dneska pojedu zpátky.
...

Lip

neděle 23. srpna 2009

Bauhaus kontra Hornbach - 1:0 na Billboardy

Mimochodem, když jsme u té Morávky - na příjezdu do Brna můžete vidět tohle:



Vezmete-li v potaz skvělou kampaň Hornbachu, není důvod provolávat Bauhausu slávu. Ale na druhou stranu, i když ta jejich není skvělá, je rozhodně smělá! A pobavila.

Díky D., který umí fotofón tasit zatraceně rychle, bez ohledu na to, jak hluboko pod bezpečnostními pásy ho má zavěšený...
...


LIP

P.S.

Strčit si billboar s textem Tvale o 12% lepší než Hornbach přímo před jíný bilboard s ukazatelem nájezdu k prodejně Hornbachu mi vlastně přijde kreativní - i když zvednutému obočí se neubráním. Podobně jsem se cítil letos v květnu, když jsem na bělehradské Kalemegdan - plyšné jihoslovansko-turecké pevnosti - našel památník odkazující ke slavnému vítězství nad Turky. Bratři z jihu to tam kromě vlastního jazyka neopomněli vytesat i turecky - aby bylo případnému návštěvníkovi z Půlměsíce úplně, ale úplně jasno:)) Pobaví i zamrazí...

A ještě jedna věc!

Anaxymovi, Ká., Joch., PéJedičce a NUK díky za mírný nátlak v mezích zákona. Jak vidíte, jsem citlivej kluk a stačí naznačit:)))

Pa, mějte se!

H

A protože jste na mě hodní/hodné...

... a jak dnes po dlouhé době píšu, děláte vy po dlouhé době traffic, povím vám ještě jednu. Kdybych už nezaneřádil okýnko na titulek prvními slovy tohohle odstavce, jmenovala by se "Dobré deň! Me tade ho nás svitime!"
...

Po tatovi Arab a po ummě Moravák, čekal bych, že mě to nechá chladným.Ale nenechalo a navíc se to se mnou táhlo celé léto. Představte si tu hrůzu:
...

Jedete s rodinou na čtrnáctidenní dovolenou do Chorvatska a jedete autem, kterému nejen nevěříte, ale ani je neumíte úplně ovládat (jo, jo, to je ta příhoda z konce června...).

Úspěšně zabalíte do vozu objemy, které fyzikálně do tak malého vozu zabalit nejdou. Úspěšně vyjedete z Prahy, aniž by vám při výjezdu z pojezdu odletěla ze zahrádky střešní rakev. Jízdou po retardérech v Mikulově úspěšně uspíte děti a v hotelu Marcinčák jim vybojujete prestižní místo na toaletě (o tomhle si ještě někdy něco řeknem!). Takže máte pocit, že jste máster pístr (jak říká můj syn K.) a nemůže se vám nic stát. Zastavíte u pumpy, natankujete, nastoupíte do vozu a pak se to stane... než dosednete na sedačku za volantem, podaří se vám se v mikrosekundě pohádat se se ženou, polít děti juicem, neopatrně povolit šroub úchytu střešní rakve a ještě propálit koberečky vajglem. Už nejste máster pístr. Cítíte se pod psa.
...

Nastartujete, zařadíte rychlost a vyrazíte k 300 m vzdálené hranici.
...

STÁT! Před očima rudo, protože plácačka. Postařší pán v dresu Pomáhat a Chránit. A opodál mladší, ten co umí s počítačem a přístroji. Tentokrát nevyužit, protože auto, kterým jedeme, za 300 m nezrychlí z nuly ani na 50 km/h.
...

Emocionálně jste se od předchozích událostí ještě nevzdálili ani píď a racionálně už byste chtěli být za Vídní. Místo toho: "Dobré deň! Me tade ho nás svitime!"
...

V setinách sekundy ve vašem podvědomí postupně i zároveň: "Vražda, Krev, Nůž, Úder, Nakopat, Hajzle, To snad ne!, Take moravák, Bože, co zas..."

A pak doutnák dohoří až k rozbušce a všechno to podvědomí vyletí ven, mezi mě a toho pána s opileckým nosem a nesměle karatelským tónem. "Jak "Ho vás"? Kde jsme? Už jsem přejel hranice? A co ještě tady "ho vás" děláte jinak?... Atd. Atd."

Jednou mi kdosi u Lužnice četl z nějaké knihy chasidských moudrostí, že podle Židovských mudrců je "krev vztekem vyhnaná do tváře" stejným hříchem jako vražda, která následuje. Ten den jsem opravdu zhřešil.
...

Pokání bylo za pět set, ale řeknu vám, že to stálo za to. Ta možnost za pět set (a asi nějaké ty body) ječet na pitomýho krajana, co mě místo toho, aby upozornil, že jsem při odjezdu z pumpy nezapnul světla, tak nějak mimochodem dává najevo, že tady už "néso na svym, cajzlovskym, ale ho nich, na Morávce, kde držime pořádek", mi pomohla kanalizovat snad všechny úzkosti a mindráky, co jsem od Nového roku nasbíral.
...

Tak mě napadá, že možná tohle je důvod, proč to s tou Velkou Moravou nakonec nedopadlo. Asi se nemohli dohodnout, na které návsi má ta jejich Velká Morava pupek (případně "popek"), a Moravákům od jinud (nemluvě o Cajzlech) to dávali pěkně sežrat. Počkej hajzle policajtská, až pojedeš přes naše badádský homna! To tě teprv hokážo, jak ho nás na Morávce svítime:))
...

LIP

Mohammed měl Mekku, my máme Bechyni

Narok přesně od naší malé Hidžry (což je termín označující původně odchod Mohammeda pryč od falešných svazků a věr a v tomto případě popisující schůzku mnohem méně významnou, během níž si nás pět, co spolu mluvíme - ano i já, Bejval Antonín a Čeněk Jirsák- uvědomilo, že je-li vás jednou pět pohromadě, nepotřebujete k životu víc) jsme vyrazili vstoupit podruhé do řeky. I když šlo o jinou než před rokem. Během tří dní jsme na roztomile malebném mlýně Prádlo s roztomile ospalou obsluhou sepisovali náš Korán na další modlitební období. A byla to síla a všude okolo se jen blýskalo zázraky. Trochu jako v tom díle Červeného trpaslíka, kde se Listrovi, Kocourovi, Kritonovi, Rimmerovi a Kočanské zjevovalo postupně všechno, na co jen kratičce pomysleli cípkem některého z ještě funkčních závitů.

Posuďte sami:
...

Povídali jsme si o tom, jak do budoucna rozvíjet naši značku "Bylo nás pět" a dotkli jsme se i Maslowovy pyramidy potřeb. A ejhle - při snídani, aniž bychom cokoliv, zhmotnila se nám přímo na stole - lesklá modrým alobalem, osvěžující podmáslím a výživná mléčným tukem. Vypadala asi takhle:


....

Začnou-li se kolem vás rojit "znamení", byla by hloupost nevěnovat jim pozornost. A tak jsme nad zhmotněnou Maslowkou nemávli rukou a v okamžiku, kdy bylo zapotřebí posunout strategickou trachtaci o kousek dál, vyrazili na rozhlednu.



V Raděticích u Bechyně je jedna, která je pro strategické trachtace jako dělaná. Strategické trachtace totiž - mají li být úspěšné - musí vést k formulaci jasného positioningu značky. A positioning, jak známo, tvoří se procesem ladderingu, nebo-li žebříkování. Začnete u základny a povíte si, na čem chcete dalších pár let stavět. Posunete se o patro výš a ujasníte si, co z toho, co dnes děláte, či máte k dispozici, vás k tomu vybavuje nejlépe. Pak zase po žebříku o patýrko výš - a ujasnit si, jak konkrétně to budete dělat jinak. A zase do šprušlí - tentokrát s cílem promyslet si, jakou zkušenost tím, že to děláte jinak, chcete svým klientům dodávat. A nahoře - tam si najednou uvědomíte, že je to jednoduché. Jednoduché díky porozumění. A jste doma.



Budete-li si chtít někdy vyladit positioning, nechte nás vzít vás do Radětic. Než vylezeme na rozhlednu, bude jasno. Slibuju.
...

A tak rok po Hidžře došlo i na zjevení pravdy a pak už se děly zázraky jen tak, aby řeč nestála a pěna nepadala. V Bechyňském amfiteátru jsme narazili na tabulku, jako vystřiženou z jedné sci-fi povídky, co jsem četl jako malý kluk. Byla o chlapíkovi, co při pasení koz našel na stráni průrvu, o níž opakovaným vhazováním kamínků zjistil, že je bezedná. A tak si na tom založil business a stal se největším zpracovatelem domácích i průmyslových odpadů. Podařilo se mu vyřešit problém odpadového hospodaření a zachránil Zemi na pěkných pár desítek let od zkázy sebezabordelením.

A pak jednoho dne, když zrovna venčil svého psa nebo co, vidí, že z nebe přímo před něj spadl kamínek. Pauza a druhý. A pak se najednou ozvalo "Haloóóóóóhýýýýý!!!!", které před lety sám zakřičel právě do té výnosné průrvy. Tam povídka, kterou mi připomněla tahle cedule, pochopitelně končí.


...

A aby toho nebylo dost, když jsme šplhali od řeky po schodišti okolo městských hradeb, vyskočila na nás tahle tabulka. Kdysi jsem často slýchával, co se na ní píše. A protože jsem měl - a mám - rád toho pána, co ji občas se smutným výrazem v očích říkaval, dávám ji sem taky.


...

Další den v okolí Bechyně nám přichystal hádanku. Na cestě, po níž jsme předtím rázovali ke strategicko-trachtační rozhledně, stála informační tabule s kvízem. Pokud uhodnete, v čem je opravdu rozdíl mezi myslivnou a hájovnou, budu vděčný za radu. Ta cedule mě zanechala zcela bezradného a zmatek, který po ní zůstal, se mi v těžkých chvílích nepřestává vracet.


....

Posledním divem Bechyňského okolí jsou signály rostoucí emancipace hub. Jak jinak si vysvětlit tehnle obrázek z Radětické návsi?


...

LIP

Proč Brusel není v Čechách

Krátkou část těchhle promlčených prázdnin jsem strávil v Kutné Hoře. Část opravdu kratičkou - jen co by se za okraj nedělního odpoledne vešlo. Je to už pár týdnů, tak lovím z paměti, na jejímž neutěšeném stavu se výrazně podepsal čas, ethanol a antibiotika.
...

Je to tuším v Bruselu. Pár kilo bronzu ve tvaru čůrajícího chlapečka - a moře objektivů turistických fotoaparátů se nad tím nepřestává telelit.

Je jedno, že v novinách se mnohem častěji dočtete o belgické korupci nebo o těch oplzlících, co ubližují dětem. Kdykoliv řeknete Brusel, před očima se vám objeví čůrající chlapeček a potom moře modrých sak se zlatými knoflíky (jedno z nich je určitě Ransdorfovo).
...

Přitom u nás máme mnohem víc. Tak třeba v té Kutné Hoře. Na pěkném náměstíčku tam najdete čůrajícího tatíčka prezidenta a - máte-li štěstí, jako já - hned pod ním čůrajícího chlapečka. Jeden z bronzu a druhý z masa a kostí.

A na soklu toho bronzového je velkými písmeny slavnostním jazykem napsáno cosi ve smyslu, že "každý stát je udržován při životě principy, které vedly k jeho vzniku". Jak archetypální!

...

Co si z toho vzít? Nic víc, než co by nepodepsal sám Palacký - kdybychom neměli Rakousko, museli bychom si je vytvořit! Už jsme bez něj skoro sto let a jak to vypadá - nemajíc nikoho "jiného", komu bychom to mohli s dobrým pocitem dělat, ch...jeme si navzájem na lopatky. Tatíčkem počínaje, chlapečkem konče.
...

Představte si, že by se té Kutné Hoře konečně podařilo rozetnout Gordický uzel nešťasně nevýhodné polohy mezi Prahou a Českým Krumlovem a město by zaplavily japonské fotoaparáty řízené lačnícími zážitkáři z celé galaxie.

Co by s mediálním obrazem udělal tenhle obrázek? A co by udělal s těmi neuvěřitelně nostalgickými zákoutími města, o které tam zakopnete - s pocitem Pana Broučka, který v deliriu navštěvuje známá místa v dávno zapomenutém čase - kdykoliv se vyvalíte z krčmy?

...

Brusel prostě není v Čechách, protože Čechy nejsou v Evropě. Nene, nebojte, nebudu brojit za návrat do Bratříčkovy velké náruče. Ani mě by se tam nechtělo. Jen si říkám, že ta pozice uprostřed je identická s tou přesně "pod svícnem". Je tu prostě tma a asi ještě pár let zůstane. Z hlediska kvality života je to asi smutné, ale z hlediska Kutné Hory je to jednoznačně výhra. Kutnohorští budou ještě dlouho strádat, ale město si v klidu zdřímne, a možná úplně zaspí okamžik, v němž by je za bdělého stavu zkolonizovali prodavači vojenských čepic, trpajzlíků a jiného pražsko-karlovarsko-českokrumlovského artiklu.
...

A pak mě ještě napadlo, že je to možná jinak. Jdete tam po kočičích hlavách a ve tři odpoledne je ještě ve většině hospod zavříno a všude na vás dýchá těžký vydýchaný vzduch valící se přímo z plic spícího města. Není pravda, že v Kutné Hoře nejsou žádné slepice. Určitě jsou, ale chodí spát ještě dříve než v ostatních městech. Lidi si vykračují, jako by byl rok 1974 a poslední důvod, proč někam spěchat přejely pásy obrněného vozu už před pěti lety.

A pochopíte. To město je pod kočičíma hlavama asi pořád napěchované stříbrem. Pár set let si dáchlo, protože ten zlatokopecký blázinec, co pryzní Prahu, Krumlov a Karlovy Vary už má pár set let za sebou. A čeká, až se k tomu budeme umět postavit nějak líp. Pak si zívne, hrábne zčernalou hornickou rukou po sebe a na váhy přihodí několik centů čistého stříbrného kovu.
...

Měl pravdu, Tatíček. Nejen každý stát, ale i každé město je udržováno principy, které vedly k jeho vzniku. Kutná Hora to ví, a tak nespěchá. Sebevědomí podložené pod zemí ležícími ložisky stříbra. A na náměstí - Zlatá Prezidentská Sprcha, jako ironický posměšek městům, které to nedokázaly zahrát stejně.
...

LIP

pátek 21. srpna 2009

A ještě

Všechno nejlepší Johanám!

Formát kurví

Je to už dlouho, co jsem nepsal. Vím. Mea culpa, maxima culpa. Ale byly prázdniny, a byly ze začátku dost na nic a pak najednou zase moc fajn, takže hned dva důvody, proč na to hodit b...ek.

Činím tu tedy po dlouhé době pokus stejně nesmělý, jako je první sexuální zkušenost námořníka po roce propuštěného z vojenské služby na ponorce. Hle, první letní příspěvek.
...

Bavil jsem se nedávno s kýmsi o tom, že formát kurví. Byla to reakce na celkem konkrétní zkušenost, nicméně s ambicí na obecnější platnost.

Neuběhly dva dny a kdosi mi přeposlal e-mail následujícího znění:

"Vážený pane, reakci na váš e-mail jsem v outlooku zařadil na tuto středu, ovšem s mírnou prioritou. Je tedy možné, že s ohledem na akutnější úkoly, bude reakce na váš e-mail kaskádovat až na čtvrtek"
...

Stroje a softvéry nás už docela ovládly. U lepších mercedesů je za příplatek možné získat automatické dovírání dveří, které vám po několika minutách pootevřené dveře elegantně přibouchne, abyste nemuseli pohnout rukou. Navigace v autě z vás ochotně sejme odpovědnost za dvouhodinové kufrování na nově otevřeném dálničním uzlu. A tak podobně.
...

Myslím, že to není jen tak. Myslím, že to dělají z vychcanosti. Tedy ty stroje. Prostě nás učiní závislými na všech rádobyjednoduchých turbomechanismech a autovyfikundacích, aby se pak transformovaly v něco ďábelsky jednoduchého a samoorganizujícího. A jednoho dne prostě uloží přípravu vaší snídaně, oběda i večeře do svého programu s tak nízkou prioritou, že po týdnu kaskádování zajdete hlady.
...

A ještě k tomu kaskádování. Jeli jsme s dětma na kola. Jen kluci a děti, protože, jak povídala ta paní z bufetu v kempu Osika, je to teď moderní, že hoky chodí do kasína s bejvalejma, kupujou si motorky a cvičí karate, a kluci jezdí s dětma na prázdniny.

Je to prostě trend rozjetej jak rychlík Dvořák a těžko ho chtít zastavit silou vůle. Podlehli jsme rádi a moc si to užili.

Když ale jedete s malýma dětma, musíte si vzít velká zavazadla. A spacáky. R. se den před odjezdem chlubil, že nakoupil se slevou spacáky malý, jako pecky od meruněk, a tak mi bylo zatěžko přigumicukovat (angumitzuken) si na nosič svůj předpotopní šestikubíkový péřák. "Koupím si ve Veselí", sebevědomě jsem oznámil ženě a balení spacáku jsem tak kaskádoval na další den. A pro kontrolu jsem rukou nahmatal obdélníček kreditní karty v náprsní kapse cyklistického trika. Byla tam.

Jenže ve Veselí nebyly žádné spacáky na prodej.
...

Nejste-li odolní vůči nepohodlí, nekaskádujte. Lepší morál z toho nevytlačím. Ale po těch šesti hodinách v nočním dešti mi přijde dostatečný.
...

Lip

sobota 20. června 2009

Hezkej den

Dva meetingy, prezentace, auto na půlky a večer dva manuály na téma "jak něco k něčemu připevnit, aby to drželo".

Žiju naplno, jako by mi pořád bylo 21:)

Lip

P.S. Oko je od zítřka na prázdninách. Tak uvidíme, jestli z něj něco ukápne.

pondělí 1. června 2009

Od našeho zpravodaje v Buštíku

Dlouho jsem váhal, jestli to sem dát, nebo ne. Protože to je, jak říká náš zakuklený Buštěhradský zpravodaj, klasický kancelářský spam.
...

Ale jo, tady to máte. Nakonec - vypadá to mnohem autentičtěji než ta kachna o Marsu, co měl být vidět velký, jako mexický dolar...


...

Lip a buštícká kukla

Ahoj Vláďo. Od našeho posledního setkání se mi daří moc hezky...

... Po kurzu jsem si totiž uvědomil, v čem jsou moje silné stránky, a naučil jsem se rozpoznávat signály zájmu... takže mám teď čtyři milenky a dost práce s tím, abych všechno stíhal.


No, podívejte se na tuhle stránku. Vzala mi dech a vrátila naději:))
...

Lip
A beru zpět nadpis předchozího příspěvku. Není pravda, že "šrotovné rules!". Jestli někdo "rules", tak zase Hujer. Tomu totiž patří ta stránka, a taky můj hluboký obdiv.

Šrotovné rules!

Nejdříve jsem si myslel, že mě šálí zrak. Tak jsem si ty své staré sluneční brýle otřel o okraj trika, jestli nejsou orosené. Nebyly.

Šrotovné rules!



Pane jo!
...

Lip