Dneska hraje na Staromáku, a protože ví, že jsme národ Bédů Trávníčků, máme to všichni zadarmo. Tachtim.
http://www.ceskenoviny.cz/kultura/zpravy/bregovic-vystoupi-s-orchestrem-na-staromestskem-namesti/398138
Lip
čtvrtek 17. září 2009
úterý 15. září 2009
pondělí 14. září 2009
Chattařská latina
Po dvou "oživujících" kontaktech na Skype, dvě z étheru zachycené pravdy:
1. Jak vypadá Bible v Business Card formátu?
2. Zpráva o stavu světa od powerpointového trosečníka:
Zdravím M. a JaP,
Lip
1. Jak vypadá Bible v Business Card formátu?
On Jediný. Project manažer @ Life and Everything. Ltd.
Tel: +01234 56789. e-mail: dontdaretomailme@ameverywhere.org
Kníže Temnoty. Procurement and Operations @ Whereever You Move. Inc.
Tel: -800 666 666 (toll free). e-mail: ameverywhere@justcallmyname.com
2. Zpráva o stavu světa od powerpointového trosečníka:
Dlouhodobě ujde, krátkodobě na hovno...
Zdravím M. a JaP,
Lip
neděle 13. září 2009
Forma Zvířat
Myslím, že se Jirka Orwell přepsal a v korektorně mu to neopravili. Nebo jen nebyl na té výstavě, kde jsme byli minulou sobotu my. Jmenuje se Království pohádek a má webovky a billboardy.
Tahle výstava vám připomene několik věcí, které máme tendenci přehlížet:
1. Člověk rozumný je jen jednou z forem fauny
2. Od ostatních zvířat ho dělí guláš zbytného symbolického marastu, kterému říkáme kultura
3. Na té kultuře je úžasné, že přestože z hlediska přežití druhu není schopna vykázat prokazatelné účinky, dává smysl a táhne vás výš
4. I kultura se musela nějak vyvíjet a je tudíž pochopitelné, že tu a tam musí přežívat také její méně životaschopné odhože
Výstava Království pohádek je jednou z nich. Australopitékus kultury. Ovšem s obstojnou marketingovou podporou.
Tahle výstava vám připomene několik věcí, které máme tendenci přehlížet:
1. Člověk rozumný je jen jednou z forem fauny
2. Od ostatních zvířat ho dělí guláš zbytného symbolického marastu, kterému říkáme kultura
3. Na té kultuře je úžasné, že přestože z hlediska přežití druhu není schopna vykázat prokazatelné účinky, dává smysl a táhne vás výš
4. I kultura se musela nějak vyvíjet a je tudíž pochopitelné, že tu a tam musí přežívat také její méně životaschopné odhože
Výstava Království pohádek je jednou z nich. Australopitékus kultury. Ovšem s obstojnou marketingovou podporou.
Matka je vždycky nedoceněná. Bez ohledu na pohlaví...
Univerzitně vzdělaný muž, intelektuál pracující v oblasti kultury, sportovního ducha:
Ať to vezmete za kterejkoliv konec, matka se vždycky cítí nedoceněná:)) Pohlaví s tím nemá nic společného...
...
Lip
"Jsem na mateřský... a řeknu vám - JE to dovolená. Ženský tohle blbě zvládaj. Dítě v noci řve, nebo jsou maminky na pískovišti krávy, a rozhodí je to. Pak to prostě nabere takovej špatnej náboj. Já jsem na mateřský, při tom občas pracuju, ale fakt jsem si nic takhle neužil, jako tu mateřskou. Doporučuju každýmu. Jenom mě zneklidňuje, že na to, co všechno pro nás dělám, mi žena přijde trochu málo vděčná..."
Ať to vezmete za kterejkoliv konec, matka se vždycky cítí nedoceněná:)) Pohlaví s tím nemá nic společného...
...
Lip
neděle 6. září 2009
Appraisal! Tak jsem to chtěl písemně.
Milý deníčku,
dnes, po patnácti letech manželství, dostalo se mi od mé choti poprvé vlídného slova. Po třech hodinách poradenství v oboru "sister's wedding outfit design", poté, co jsem odsouhlasil šaty, boty, šperk a kabelku, konečně to řekla. Dnes jsem BYL konečně užitečný!
Nechal jsem si to napsat. Čert ví, kdy se to bude hodit.
P.S.
Nešli byste někdo příští týden kalit? Mám bianko šek na týdenní tah:))
P.S.2. Trochu víc o tom, jak to funguje:
Ona (čte tenhle post): "Jo, tak bianko šek na týdenní tah, jo? Na jak dlouho můžu teď odjet já, když jsem užitečná celej život!"
On (s papírem v ruce a vítězoslavným výrazem v očích): "A máš to písemně?!"
Tak takhle má vypadat život:))
Lip
dnes, po patnácti letech manželství, dostalo se mi od mé choti poprvé vlídného slova. Po třech hodinách poradenství v oboru "sister's wedding outfit design", poté, co jsem odsouhlasil šaty, boty, šperk a kabelku, konečně to řekla. Dnes jsem BYL konečně užitečný!
Nechal jsem si to napsat. Čert ví, kdy se to bude hodit.
P.S.
Nešli byste někdo příští týden kalit? Mám bianko šek na týdenní tah:))
P.S.2. Trochu víc o tom, jak to funguje:
Ona (čte tenhle post): "Jo, tak bianko šek na týdenní tah, jo? Na jak dlouho můžu teď odjet já, když jsem užitečná celej život!"
On (s papírem v ruce a vítězoslavným výrazem v očích): "A máš to písemně?!"
Tak takhle má vypadat život:))
Lip
sobota 5. září 2009
Proč zrovna takhle?
Divné je, že se to stále ještě dělá. I když existují tak děsivě varující statistiky, lidstvo se pořád zoufale pokouší organizovat se prostřednictvím rodin. A to i přesto, že díky bratrům Wachowským všichni tušíme, jak by to možná šlo zařídit efektivněji a stabilněji.
...
Probíhající přípravy dnešního teplého (!) oběda přinesly maličký, ale nesmírně cenný střípek poznání:
...
Ona (skepticky trpělivě od sporáku): Nevíš, kde je škrabka na zeleninu?
On (zamyšleně od pc): No, loupal jsem si mrkev, tak bych se podíval do myčky [pauza]... a pak do koše na odpadky.
Ono (jen tak mimochodem od hrací konzole): Podívej se nejdřív do toho koše......
...
Tedy:
...
Lip
P.S. Teplá domácí strava je prostě k nezaplacení.
...
Probíhající přípravy dnešního teplého (!) oběda přinesly maličký, ale nesmírně cenný střípek poznání:
...
Ona (skepticky trpělivě od sporáku): Nevíš, kde je škrabka na zeleninu?
On (zamyšleně od pc): No, loupal jsem si mrkev, tak bych se podíval do myčky [pauza]... a pak do koše na odpadky.
Ono (jen tak mimochodem od hrací konzole): Podívej se nejdřív do toho koše......
...
Tedy:
Lidstvo si rodinu jako základní stavební jednotku zvolilo zřejmě proto, že navzdory všem různým zklamáním JE SCHOPNA nějak FUNGOVAT bez ohledu na to, jak velmi intimně se její členové navzájem znají. Něco takového alternativní, potenciálně efektivnější společenské sub-systémy nedokážou nabídnout při současném udržení vlastní stability.
...
Lip
P.S. Teplá domácí strava je prostě k nezaplacení.
Mít proč dávat a mít kde brát
Děláte něco za peníze a kromě peněz za to dostanete pašáka. Uhmm, je vám z toho dobře.
Přemýšlíte, čím to, že tentokrát to vyšlo, ačkoli někdy jindy ne, a to i přesto, že podmínky byly tentokrát nepoměrně horší a vlastně nebylo kde brát.
Přijdete na to, že to bylo tím, že jste si to tentokrát prostě "chtěli dát". Kvůli sobě, kvůli tomu, že si lidí, pro které to děláte, vážíte, nebo kvůli lidem, s kterýma na tom pracujete.
A to mi přijde zajímavý. Když jde o pašáka na konci a chuť si to "dát", je někdy důležitější mít proč dávat, než kde brát.
...
Lip
Přemýšlíte, čím to, že tentokrát to vyšlo, ačkoli někdy jindy ne, a to i přesto, že podmínky byly tentokrát nepoměrně horší a vlastně nebylo kde brát.
Přijdete na to, že to bylo tím, že jste si to tentokrát prostě "chtěli dát". Kvůli sobě, kvůli tomu, že si lidí, pro které to děláte, vážíte, nebo kvůli lidem, s kterýma na tom pracujete.
A to mi přijde zajímavý. Když jde o pašáka na konci a chuť si to "dát", je někdy důležitější mít proč dávat, než kde brát.
...
Lip
Stereoties a relativita
Ne, není to překlep. Je to novotvar. Ačkoli, ono je to někdy možná totéž:)). Novotvar Stereoties přinesl uplynulý pátek.
...
Džemka mi pak vysvětlil, že rodidla, jimiž se notovotvar stereotie prodral na svět, popisovala onehdá na jaře Virginie Valentine na tom workshopu v Kavárnědlouhýchpříběhů.
Jde to prý vlastně významo- a příběho-tvorná síla paradoxu v panujícím kulturním prostředí. Čili jednoduše: když má nějaká věc z vašeho pohledu zároveň velmi protikladné vlastnosti, nemůžete se ubránit, abyste si k ní nevytvořili příběh. A příběh už vás dokope se k věci nějak postavit, za něco ji uchopit a nějak s ní pohnout.
Tohle je povídání o stereoties a rodidlech, kterými přišly na svět:
...
Ráno jsme si už od úsvitu povídali o tom, jak je to pěkné, když se o kořalkách mluví hezky a malebně, takže pak, když si nalijete šťopičku, máte pocit, že do vás vstupuje trochu panuniverzálního božství - a ne, že jen "vypalujete červa".
Zabrali jsme se do povídání a za chvíli nám nepřišlo vůbec divné, že si naléváme hvězdiček na dva prsty, i když ještě nebylo úplně ani deset ráno. OK, gentleman by možná neměl... jenže najednou nešlo tolik o chlast, ale právě o to panuniverzální božství, které jsme chtěli mít co nejdřív v sobě.
Obešli jsme ten zavedený stereotie, že před desátou se nepije tím, že jsme si pití naservírovali jako takovou malou mši. A ty přeci ráno bývaj... A ne, že jsme prasata - to ten silně motivující příběh vyrůstající z napětí mezi představou ďábelského chlastu a kontaktem s božským.
...
Než na prsou a v tvářích dozněl hřejivý pocit normativně nekorektního panáka, objevil se u nás PBK - Pandimenzionální Bezpečnostní Kontrolor a šťouraje ve všech dírách, hledal, kde máme nedostatky proti směrnicím N347, N348, N349....a vůbec N! (faktorial).
Připouštím, že jen jsem zjistil, co je zač, můj žlučník vyloučil koňskou dávku hořkého opovržení: Tyhle profese jsem vždycky považoval za zdroj většiny současných globálních problémů - esence byrokratického světového názoru a hypertrofovaná potřeba systematizace podle takových blbostí, jako je pořadí v abecedě, objem vytlačené tekutiny, jméno matky za svobodna nebo výše měsíčního příjmu.
Jen kraťoučká a letmá zkušenost s naším PBK mě ovšem přesvědčila, že tahle představa je jen další z inhibujících, protože zaslepujících stereoties. Byl to tenhle mumlavý útržek konverzace Vé s PBK, který ke mě dolehl skrze pootevřené skleněné dveře:
Když slyšíte tohle, uvědomíte si, že člověk, kterého jste považovali za globálně nebezpečnou nulu je prostě kreativní génius a demiurg umocněný osmičkou na ležato. Jenom ta představa: "podívat se někam, představit si, že nic nevidím, a pak...."
Nezbývá než se s pokorou hluboce uklonit a doufat, že jednou budem všichni tam, co PBK...
No, tak vidíte, je tu další příběh, který rozvazuje pevně utažený stereotie a nutí mě vstát od stolu a jít potřást PBKáčku rukou. Duch Leondarda DaVinci v těle Pandimenzionálního Bezpečnostního Kontrola. Přírodo!
[K tomuhle ještě kraťoučký podotek: představit si, že něco není, je ve všech ohledech těžší, než představit si, že něco je. Zkuste si třeba představit, že nejste... to snad ani nejde. Ruší už to, že když si to představujete, je to možné jen díky tomu, že tu jste... ale to je skoro takový šmodrch, jako ten s těmi hájovnami a myslivci.. teda skoro]
...
A pak potřebuju něco v kanceláři vedle a uvidím tam Véčkův stůl, připravený na dvoutýdenní Véčkovu dovolenou.
Všimněte si laskavě všech detailů - včetně pečlivosti, s níž je k židli připevněna největší cedule. A představte si tu míru rigorozní pořádkumilovnosti, kterou musí Véčko nosit v nějakém tajemném zákoutí šroubovice DNA (s tím se myslím musíte narodit).
Smál jsem se moc a pak jsem šel zpátky přes lobby a tam na mě koukly tyhle hodiny a tak jsem se dosmál.
Udělal je ten samý člověk! Ta samá dvoušroubovice.... Teda, Přírodo, ta musí bejt!
...
Paradox naleptal další stereotie a zničeho nic se mi vybavila představa hnědo-bílého daguerotypu Alberta Einsteina, jak v klotových rukávech sedí za přepážkou patentního úřadu a s razítkem v ruce přemýšlí o relativitě.
...
Hmm, musím mu dát za pravdu. Ta relativita je opravdu téma k zamyšlení:))
...
Lip
Slovník k tomu říká: Stereo = adj. designating signal transmission from two sources through two different channels. Tie = something that serves to bind, join or link
...
Džemka mi pak vysvětlil, že rodidla, jimiž se notovotvar stereotie prodral na svět, popisovala onehdá na jaře Virginie Valentine na tom workshopu v Kavárnědlouhýchpříběhů.
Jde to prý vlastně významo- a příběho-tvorná síla paradoxu v panujícím kulturním prostředí. Čili jednoduše: když má nějaká věc z vašeho pohledu zároveň velmi protikladné vlastnosti, nemůžete se ubránit, abyste si k ní nevytvořili příběh. A příběh už vás dokope se k věci nějak postavit, za něco ji uchopit a nějak s ní pohnout.
Tohle je povídání o stereoties a rodidlech, kterými přišly na svět:
...
Ráno jsme si už od úsvitu povídali o tom, jak je to pěkné, když se o kořalkách mluví hezky a malebně, takže pak, když si nalijete šťopičku, máte pocit, že do vás vstupuje trochu panuniverzálního božství - a ne, že jen "vypalujete červa".
Zabrali jsme se do povídání a za chvíli nám nepřišlo vůbec divné, že si naléváme hvězdiček na dva prsty, i když ještě nebylo úplně ani deset ráno. OK, gentleman by možná neměl... jenže najednou nešlo tolik o chlast, ale právě o to panuniverzální božství, které jsme chtěli mít co nejdřív v sobě.
Obešli jsme ten zavedený stereotie, že před desátou se nepije tím, že jsme si pití naservírovali jako takovou malou mši. A ty přeci ráno bývaj... A ne, že jsme prasata - to ten silně motivující příběh vyrůstající z napětí mezi představou ďábelského chlastu a kontaktem s božským.
...
Než na prsou a v tvářích dozněl hřejivý pocit normativně nekorektního panáka, objevil se u nás PBK - Pandimenzionální Bezpečnostní Kontrolor a šťouraje ve všech dírách, hledal, kde máme nedostatky proti směrnicím N347, N348, N349....a vůbec N! (faktorial).
Připouštím, že jen jsem zjistil, co je zač, můj žlučník vyloučil koňskou dávku hořkého opovržení: Tyhle profese jsem vždycky považoval za zdroj většiny současných globálních problémů - esence byrokratického světového názoru a hypertrofovaná potřeba systematizace podle takových blbostí, jako je pořadí v abecedě, objem vytlačené tekutiny, jméno matky za svobodna nebo výše měsíčního příjmu.
Jen kraťoučká a letmá zkušenost s naším PBK mě ovšem přesvědčila, že tahle představa je jen další z inhibujících, protože zaslepujících stereoties. Byl to tenhle mumlavý útržek konverzace Vé s PBK, který ke mě dolehl skrze pootevřené skleněné dveře:
PBK: "hummmblumm mummly ubwa rramdrum...."
Vé: "takže, abych si to ještě - pro správné pochopení - zopakoval: vy tedy říkáte, že se sem podíváte, představíte si, že nic nevidíte, a pak....."
Když slyšíte tohle, uvědomíte si, že člověk, kterého jste považovali za globálně nebezpečnou nulu je prostě kreativní génius a demiurg umocněný osmičkou na ležato. Jenom ta představa: "podívat se někam, představit si, že nic nevidím, a pak...."
Nezbývá než se s pokorou hluboce uklonit a doufat, že jednou budem všichni tam, co PBK...
No, tak vidíte, je tu další příběh, který rozvazuje pevně utažený stereotie a nutí mě vstát od stolu a jít potřást PBKáčku rukou. Duch Leondarda DaVinci v těle Pandimenzionálního Bezpečnostního Kontrola. Přírodo!
[K tomuhle ještě kraťoučký podotek: představit si, že něco není, je ve všech ohledech těžší, než představit si, že něco je. Zkuste si třeba představit, že nejste... to snad ani nejde. Ruší už to, že když si to představujete, je to možné jen díky tomu, že tu jste... ale to je skoro takový šmodrch, jako ten s těmi hájovnami a myslivci.. teda skoro]
...
A pak potřebuju něco v kanceláři vedle a uvidím tam Véčkův stůl, připravený na dvoutýdenní Véčkovu dovolenou.
Všimněte si laskavě všech detailů - včetně pečlivosti, s níž je k židli připevněna největší cedule. A představte si tu míru rigorozní pořádkumilovnosti, kterou musí Véčko nosit v nějakém tajemném zákoutí šroubovice DNA (s tím se myslím musíte narodit).
Smál jsem se moc a pak jsem šel zpátky přes lobby a tam na mě koukly tyhle hodiny a tak jsem se dosmál.
Udělal je ten samý člověk! Ta samá dvoušroubovice.... Teda, Přírodo, ta musí bejt!
...
Paradox naleptal další stereotie a zničeho nic se mi vybavila představa hnědo-bílého daguerotypu Alberta Einsteina, jak v klotových rukávech sedí za přepážkou patentního úřadu a s razítkem v ruce přemýšlí o relativitě.
...
Hmm, musím mu dát za pravdu. Ta relativita je opravdu téma k zamyšlení:))
...
Lip
úterý 1. září 2009
Prej za šest a sedmej den, že odpočíval!
To bych teda chtěl vidět! Za šest dní a ještě to zmáknout tak, aby si ten sedmej mohl vzít off a nenaskakoval do něčeho dalšího, co už mělo bejt dávno v trubkách...
Ale promiňte, to začínám z prostředka.
...
Několik dní jsem teď nespal a když jsem spal, brouzdal jsem ve snech v kvasnicích. Prostě mi něco, co mělo jít záhy z pece na stůl, pořád nešlo do hlavy. A tudíž se to nemohlo dostat ani do pece.
Nejdřív to ne a ne správně nakynout a když to nakynulo, začalo se to zdrcávat nebo to naopak teklo z plechu ven. A když už jsem to tam dostal, nebyla trouba dost rozpálená nebo se připalovaly mandličky nahoře.
Asi proto, že jsem nezačal včas.
...
Je jedno, jestli se zeptáte Murphyho nebo Pareta:
Nevim, co si myslíte vy, ale já s tím nemůžu nesouhlasit. Ale chtěl bych to jinak!
...
Což mě přivádí k tomu, jak to asi dělal On. Rozhodně byl první, kdo tady rozjížděl projekt. A projekt to byl rozhodně velkej. Mezinárodní, dalo by se říct. Takže mi pořád nejde do hlavy, že to stihl včas, ba dokonce s předstihem, a ne s omluvama pár hodin po dedlajnu.
Věřit se tomu nechce i proto, že dost času strávil s takovejma těma základníma, a spíš jednoduchejma věcma - rozsvítit (budiž světlo!), rychle se zorientovat v prostoru (i oddělil nebesa od země...), atd.
Ta filigránština, co se na ni díváte každej pátek večer na Discovery, ta musela přijít na řadu až někdy těsně před kolaudací. Ale to už bejvá jeden na takový krajkování na konci sil.
Tak jak by to mohl stíhat a ještě s předstihem?
No, říkám, nešlo mi to do hlavy!
...
A pak jsem si vzpomněl na něco jinýho. Obrázek, podle kterýho to vypadá, že Vesmír je jenom kornout na zmrzlinu. Tenhle:
Hned jak ho Hlubina Myšlení vyplivla - asi rok nebo dva zpátky tuším - obletěl celý svět. Aby ne, když je na něm Vesmír vyvedenej tak pěkně "handy" - do ruky - jako ta zmrzka. Ten Vesmír, co normálně nedává od pondělka do neděle smysl.
...
Na tom zmrzlinářským obrázku je nicméně moc zajímavá jedna věc. Ukazuje totiž něco jinýho, než se říká a píše (v tý knížce, jak je dycky v hotelovým nočním stolku hned vedle "where to go out in..." a seznamu důležitých telefonních čísel.
Ukazuje, že pokud jde o Stvoření, všechno se událo nějak moc rychle a strašně překotně. Je tu nic a pak mrknete okem a je tu všechno. Nebo teda všechno to podstatný. Z nuly na sto za nula sekund. Proč to tak tůroval, když to měl tak pečlivě rozvrženej itinerář?
...
No, a to je ono. Ono to, co se píše v produktové dokumentaci asi ne tak úplně odpovídá tomu, jak se produkt vyvíjel.
...
Je víc než patrné, že i On celé pondělí promýšlel, jak si všechno pěkně naplánovat. V úterý sbíral síly, aby začal. Ve středu si řekl, že si radši nejdřív uklidí na stole a ve čtvrtek byl z toho lelkování tak oslabenej, že šel raději na panáka. V pátek ho bolela hlava a v sobotu se kvůli tomu nemohl soustředit.
Takže v neděli, když se najednou probudil zpocený stresem, že to nestíhá, musel všechno poházet lopatou v poslední chvilce a s větší než malou mírou tolerance k tomu, že když burácí Big Beng, lítají třísky.
...
Což už mi najednou smysl dává:
1. Vysvětluje to, proč se v tom Vesmíru člověk cítí od pondělka do neděle tak nepohodlně a nesvůj. Ne všechno se stihlo udělat podle projektu, někde zůstalo něco nedotaženého, tu něco prasklo a támhle se to zase zaseklo do něčeho jiného,než byl původní plán.
2. A zároveň je zřejmé, proč to tak děláme i my. Ve Vesmíru, kterej vznikl těsně před deadlajnem a zjevně v šíleným stresu, je to jen přirozené.
"Každý vesmír se prostě udržuje principy, ze kterých povstal", abychom tak nějak - pokolikráté už za poslední dva týdny? - parafrázovali Tatíčka.
...
Tak!
...
LIP
Ale promiňte, to začínám z prostředka.
...
Několik dní jsem teď nespal a když jsem spal, brouzdal jsem ve snech v kvasnicích. Prostě mi něco, co mělo jít záhy z pece na stůl, pořád nešlo do hlavy. A tudíž se to nemohlo dostat ani do pece.
Nejdřív to ne a ne správně nakynout a když to nakynulo, začalo se to zdrcávat nebo to naopak teklo z plechu ven. A když už jsem to tam dostal, nebyla trouba dost rozpálená nebo se připalovaly mandličky nahoře.
Asi proto, že jsem nezačal včas.
...
Je jedno, jestli se zeptáte Murphyho nebo Pareta:
"Bez ohledu na to, kolik času je na práci vyhrazeno, její rozhodující část bude realizována v posledních několika okamžicích před uzávěrkou"
"80% celkové přidané hodnoty vznikne v posledních 20% času vyčleněných na danou operaci."
Nevim, co si myslíte vy, ale já s tím nemůžu nesouhlasit. Ale chtěl bych to jinak!
...
Což mě přivádí k tomu, jak to asi dělal On. Rozhodně byl první, kdo tady rozjížděl projekt. A projekt to byl rozhodně velkej. Mezinárodní, dalo by se říct. Takže mi pořád nejde do hlavy, že to stihl včas, ba dokonce s předstihem, a ne s omluvama pár hodin po dedlajnu.
Věřit se tomu nechce i proto, že dost času strávil s takovejma těma základníma, a spíš jednoduchejma věcma - rozsvítit (budiž světlo!), rychle se zorientovat v prostoru (i oddělil nebesa od země...), atd.
Ta filigránština, co se na ni díváte každej pátek večer na Discovery, ta musela přijít na řadu až někdy těsně před kolaudací. Ale to už bejvá jeden na takový krajkování na konci sil.
Tak jak by to mohl stíhat a ještě s předstihem?
No, říkám, nešlo mi to do hlavy!
...
A pak jsem si vzpomněl na něco jinýho. Obrázek, podle kterýho to vypadá, že Vesmír je jenom kornout na zmrzlinu. Tenhle:
Hned jak ho Hlubina Myšlení vyplivla - asi rok nebo dva zpátky tuším - obletěl celý svět. Aby ne, když je na něm Vesmír vyvedenej tak pěkně "handy" - do ruky - jako ta zmrzka. Ten Vesmír, co normálně nedává od pondělka do neděle smysl.
...
Na tom zmrzlinářským obrázku je nicméně moc zajímavá jedna věc. Ukazuje totiž něco jinýho, než se říká a píše (v tý knížce, jak je dycky v hotelovým nočním stolku hned vedle "where to go out in..." a seznamu důležitých telefonních čísel.
Ukazuje, že pokud jde o Stvoření, všechno se událo nějak moc rychle a strašně překotně. Je tu nic a pak mrknete okem a je tu všechno. Nebo teda všechno to podstatný. Z nuly na sto za nula sekund. Proč to tak tůroval, když to měl tak pečlivě rozvrženej itinerář?
...
No, a to je ono. Ono to, co se píše v produktové dokumentaci asi ne tak úplně odpovídá tomu, jak se produkt vyvíjel.
...
Je víc než patrné, že i On celé pondělí promýšlel, jak si všechno pěkně naplánovat. V úterý sbíral síly, aby začal. Ve středu si řekl, že si radši nejdřív uklidí na stole a ve čtvrtek byl z toho lelkování tak oslabenej, že šel raději na panáka. V pátek ho bolela hlava a v sobotu se kvůli tomu nemohl soustředit.
Takže v neděli, když se najednou probudil zpocený stresem, že to nestíhá, musel všechno poházet lopatou v poslední chvilce a s větší než malou mírou tolerance k tomu, že když burácí Big Beng, lítají třísky.
...
Což už mi najednou smysl dává:
1. Vysvětluje to, proč se v tom Vesmíru člověk cítí od pondělka do neděle tak nepohodlně a nesvůj. Ne všechno se stihlo udělat podle projektu, někde zůstalo něco nedotaženého, tu něco prasklo a támhle se to zase zaseklo do něčeho jiného,než byl původní plán.
2. A zároveň je zřejmé, proč to tak děláme i my. Ve Vesmíru, kterej vznikl těsně před deadlajnem a zjevně v šíleným stresu, je to jen přirozené.
"Každý vesmír se prostě udržuje principy, ze kterých povstal", abychom tak nějak - pokolikráté už za poslední dva týdny? - parafrázovali Tatíčka.
...
Cokoli probíhá podle harmonogramu, nemůže být z tohoto Vesmíru.
Tak!
...
LIP
pondělí 31. srpna 2009
V kamizolce zelený, dělaji si z nás jeleny
Tak tohle mi dnes zavadilo o <3>. Děkuju moc, a dávám to sem, protože Osvěta je matka Osvícení a Osvícením začalo Národní Obrození. A Národní Obrození dalo vzniknout Spokovému Životu a Spolkový Život zrodil Sokola a Sokol přilákal myslivce a tím se to asi celé nějak zamotalo, takže je dnes klidně možné, aby v hájenkách bydleli myslivci a v myslivnách hajný. Tady to je:
"Ahoj LIP!
....ta myslivna a hájovna, z toho je mi úplně fyzicky špatně, když se to snažím rozluštit, takže jsem našla na internetu diskusi na toto téma. Zajímavé je, že je ze 31.12.2008...."
Cituji:
"A stejně je mi pořád špatně, když o tom přemýšlím!
Pa, XY."
...
Mě taky! Lip.
"Ahoj LIP!
....ta myslivna a hájovna, z toho je mi úplně fyzicky špatně, když se to snažím rozluštit, takže jsem našla na internetu diskusi na toto téma. Zajímavé je, že je ze 31.12.2008...."
Cituji:
"Nakoukneme do Slovníku spisovného jazyka českého a čteme:
myslivna - obydlí lesního zaměstnance, lesníka (myslivce) hájovna - domek, obydlí hajného.
Až sem má tedy Jarda naprostou pravdu. Jenomže okamžitě to u mě vzbudilo zájem o to, kdo je to v této souvislosti hajný či myslivec. A ejhle:
myslivec - zaměstnanec v lesním hospodářství, pečující o chov lesní zvěře a o přípravu honů (samozřejmě též člověk zabývající se lovem zvěře -tzv. lidoví myslivci, ale o ty teď nejde), hajný - osoba pověřená dozorem nad určitou částí lesa.
A tady už se dá říci, že ve vztahu k hájovně či myslivně může hajný klidně bydlet v myslivně, a naopak. Oba jsou zaměstnanci lesní správy a hájovna ani myslivna obvykle není v osobním vlastnictví.
Takže bych to uzavřel konstatováním, že hájovna i myslivna jsou objekty lesní správy na okraji lesa nebo v lese, určené k bydlení jejich zaměstnanců. Že tam dnes už dost často bydlí někdo jiný, je věc druhá...."
"A stejně je mi pořád špatně, když o tom přemýšlím!
Pa, XY."
...
Mě taky! Lip.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)