O tohle jsem vás nemohl připravit!
Lip. Hrdý, hrdý, hrdý.
úterý 5. srpna 2008
neděle 3. srpna 2008
Holič nepomůže
Dnes odpoledne jsem pocítil nutkání po nějaké výraznější změně. Z důvodů, které tady nebudu ventilovat, by nový sestřih nepřinesl ten žádoucí efekt. Tak jsem dal OKU TŘI nový make-up. Snad se vám to bude líbit. Mě to přišlo přehlednější.
Ale má to háček. Hlasování o tchýních je teď úplně dole - takže asi už úplně zabité. Pokud by se vám chtělo trochu je pořkísit, pošlete na ně někomu odkaz. Ať tam tak smlutně neleží.
Lip
Ale má to háček. Hlasování o tchýních je teď úplně dole - takže asi už úplně zabité. Pokud by se vám chtělo trochu je pořkísit, pošlete na ně někomu odkaz. Ať tam tak smlutně neleží.
Lip
Vesmír je pěkná díra. A život je jen správně srolovaný sajrajt.
Sleduju to, nemyslete si. Vidím, jak sem chodíte... třeba o víkendu, kdy akcie vašeho volného času na světových burzách trhají týdenní rekordy ... A nenacházíte tu nic nového!
Jako když na přelomu května a června po prvních teplých deštích s nadějí v lesíku obrátíte kopeček listí a jehličí... A nic! Ani hříbek, ani klouzek, ani liška...jenom dolík, díra, dutina v zemi.
A v-vo t-tom to je-e! Dost možná...
Tohle je další příspěvek k diskusi o Očkově teorii všeho.
...
Abstract .
Miscelania
Češi vynalezli pneumatiku, která se sama dofukuje
iDNES, 2.4.2008 - Celý vynález je až překvapivě jednoduchý. V oblasti lemu pneumatiky, která dosedá na ráfek, je uvnitř pryžového tělesa vytvořen dutý kanál, který se táhne po celém obvodu lemu. Vše funguje na principu takzvané peristaltické pumpy. Dutý kanál je totiž vždy díky deformaci pneumatiky vahou vozidla ve spodní části uzavřen. Odvalováním se vlastně tato uzávěra pohybuje kanálem, čímž s každou otáčkou vtlačuje vzduch do pneumatiky. Kanál je opatřen ventilem, který řídí tok vzduchu.
...
První umělá černá díra je na světě
iDNES, 22.3.2008 - Skotským vědcům z St. Andrews University se podařilo vůbec poprvé vyvinout zařízení, které úspěšně simuluje černou díru, paradoxně za použití světla. Není ale nejmenší důvod k jakýmkoli obavám, laboratorní černá díra je naprosto neškodná.
...
Tolik jen pro ilustraci.
Abyste pochopili, co se mi teď honí hlavou. Začalo to tím, že jsem si v Brně koupil knížku, co jsem si předtím půjčil od J.
Zapadla někam do škvíry mezi jiné věci a já ji nemohl najít a tudíž ani vrátit. A tak jsem ji koupil znovu. Teď už jsem zase našel i tu původní, takže to čtu - teda pokouším se číst - na střídačku - z té nové a z té staré. Obě se jmenují "Anatomie emocí" a napsal je - obě stejně - Stanley Kellemann. Říká se v nich třeba tohle:
A jinde zase třeba tohle:
A pak už jsem si jen vzpomněl na ten zmatek, co ve mě vyvolala jakási populárně vědecká informace o tom, že vznik metabolismu předcházel vzniku života.
Jen si to zkuste představit. Píše se rok minus 2,4 miliardy a někde v praoceánu se povalují úplně mrtvé buňky. Jmenují se třeba "Chuť-na-syrečky (křestní) Koacervát (příjmení)", "Hlad-jako-vlk (křestní) Koacervát (příjmení)" nebo "Dokud-jsem- nezačala-jíst-Activii-měla-jsem-problémy-se-zažíváním (křestní) Koacervát (příjmení)".
Leží tisíce kilometrů nebo pár palců od sebe v tom pramoři a bude jim trvat právě 2,4miliardy let, než se nějak dohodnou a pospojují, aby daly dohromady některou z těch paní, co si na zažívání stěžují v televizi.
Vznikly někde ve štěrbinách podmořských sopek, ve škvírách mezi kamením, v zákoutích tektonických švů. Postupně se začaly vrtstvit, bujet a strukturovat a mezi těmi vrstvami a strukturami vznikaly nové dutiny - trubice.
A ty trubice se různě omotávaly, obalovaly a propojovaly až postupně, po tisících generacích, vytvořili supertrubici Adam. A pak přišel pán (nebo paní), co po něm máme v duši díru a z dutiny vyndal kus duté kosti, něco na ní namotal a vytvořil supertrubici Eva.
Supertrubice Adam a Supertrubice Eva se - navzdory svému původu ve stejných dutinách od sebe výrazně lišily. A přesto byli vzájemně tak dobře kompatibilní.. Především díky mimořádně nápaditému trubicovému systému...
...
Tady toho nechám, protože to už začíná být téma pro úplně jiné stránky. Modří už vědí, co mi teď straší v palici. Je to vztah dutiny a náplně, struktury a procesu, formy a obsahu...vesmíru a toho kolem.
Suma sumárum, vychází mi z toho tohle:
Někdy hrozně hrozně dávno, kdy Čas ani Prostor ještě nebyli ani na houbách, se někde uprostřed Nikde udělala mikroskopická trhlinka v Nicotě.
Trhlina v Nicotě je něco nemyslitelného, nemožného a nedopustitelného. Pro kterýkoliv, aspoň trochu logický vesmír. Při troše dobré vůle tedy i pro ten náš. Nemyslitelné, nemožné a nedopustitelné vytváří silný call for action. A tak se do té malé dutiny silou mocí narvalo dosud nepřítomné Jsoucno.
Muselo to vypadat, jako když se první den vánočního výprodeje otevře Tesco. Cpalo se to Jsoucno dovnitř tak neurvale, že tu mikroskopickou dutinu během nano-pidi-mikro-lili-piko-mini-sekundy roztáhlo to neuvěřitelných rozměrů.
A stejně jako ti lačnící nakupující v povánočním Tescu se i to Jsoucno v té roztahující se dutině různě rozptýlilo. Kus běžel do oddělení Mlhovin, kus do sekce Kvazarových sekaček, kde to zrovna bylo zadarmo, a kus třeba do elektra nebo tam, co se prodávají Svítidla a osvětlení. Někde se to Jsoucno namačkalo a někde ho kus chybělo. Vznikly nové dutiny.
V některých z těch nových dutin dlouho nebylo nic a v některých se začal hromadit sajrajt. Sajrajt nechtěl zůstat pozadu a začal se organizovat do metabolických struktur. Metabolické struktury jsou charakteristické tím, že přeměňují lákavé a voňavé věci na věci odpudivé a nelákavé. Abyste z něčeho voňavého, lákavého udělali něco páchnoucího a odpudivého potřebujete dutinu, ve které k tomu dojde. A tak se metabolické struktury začaly organizovat do podoby živých organismů.
Jak se tak ty živé organismy zesložiťovaly, začínaly mít mindrák z toho, že to jediné, proč jsou na světě, je přeměna lákavého v odpudivé a nepřetržité ucpávání té díry, co se skrze ni na začátku, uprostřed Ničeho, narvalo do světa to neurvalé Jsoucno.
...
No a to je vlastně celé. Jednoduchá rovnice o tom, co je to Vesmír, Život a vůbec všechno.
Vesmír je to, co vznikne, když se v Nicotě udělá díra. Díra v Nicotě zákonitě musí být vyplněna Něčím. Tedy Jsoucnem. Život je to, co vznikne, když se v neživém Jsoucnu vyboulí a vydme příliš mnoho různých děr. Některé z nich se pak shodou okolností naplní tím správným sajrajtem, ze kterého už nemůže vniknout nic jiného než život. Vědomí je to, co vznikne, když Život začne akutně postrádat porozumění tomu, proč v tom jinak mrtvém Jsoucnu, někde uvnitř dutiny v Nicotě, vůbec přišel na svět. Pomalu si začne připouštět, že není víc, než jen metabolická díra, která se pokouší zasypat ty předchozí, ještě nemetabolické díry, sajrajtem na vyšší úrovni organizace. A nakonec začne vědomí spekulovat o tom, jestli to tak všechno opravdu mohlo být. A po řadě pokusů, při nichž si mimoděk potrvdí, že vypukováním kouře do umyvadla zlato nevzniká, zamíchá tohle s támhle tím, udělá v tom díru. Malou sice, ale Černou.
...
Bokem: Pomalu začínám chápat, proč mě vždycky fascinovaly Matrjošky, etiketa Staré Myslivecké (ta původní, opile fraktálová) a zrcadlové bludiště na Petříně.
...
Lip
P.S. Když v aplikaci Blogger kliknete na tlačítko Nový Záznam, otevře se před vámi díra. A někde uvnitř pocítíte puzení ji zasypat. Je to díra virtuální a tak metabolismus nepřichází v úvahu. Musíte jinak. Stalo se mi to na konci března 2008.
P.S.2. Možná jste se někde po cestě ptali, jak moc to myslím, chudák, vážně. Nevím. Začal jsem tak nějak zlehka a s úsměvem, ale někde postupn2 se mi v tom začalo "vydouvat" opravdové zaujetí:)
Jako když na přelomu května a června po prvních teplých deštích s nadějí v lesíku obrátíte kopeček listí a jehličí... A nic! Ani hříbek, ani klouzek, ani liška...jenom dolík, díra, dutina v zemi.
A v-vo t-tom to je-e! Dost možná...
Tohle je další příspěvek k diskusi o Očkově teorii všeho.
...
Abstract .
V Nicotě je díra. V té díře se válí pórovaté Jsoucno. V těch Jsoucních pórech je takový sajrajt, že se hnusem ze sebe sama stočí do ruličky a začne trávit. Jak tak vegetuje, začne být ten sajrajt nepokojný pocitem podivného prázdna. Naplní to prázdno vědomím. Vědomí se rozmnožuje otazníky. Otazníky ukazují na díry v poznání......
Když se kritické množství děr v poznání zaplní, někde - mimovolně nebo cíleně - vznikne nová Nicota. Zahraj to znovu, Same! Celý ten proces funguje díky jedné jediné konstantě a jediné mocné síle. Konstanta: Ať už je to cokoliv, vždycky to někde rupne. Hybná síla: Horror vacui.
Miscelania
V2. je marod.
Má švába v palici a má ho tam od dutin.
...
"Venku byl hned,"
řekla V3., když k nám přijeli na návštěvu prezentovat samečka svého téměř novopečeného miminka
....
Jean Paul Sartre:"V místě, kde v lidském vědomí dříve sídlil Bůh, máme dnes díru ve tvaru Boha.
...
"Minulý víkend jsme měli pěknej průser."
Úplně nechtěně jsme synovcovi propálili, že Valentino Rossi není Čech. Byl to pro něj bůh. Den se před ním o Rossim nesmělo promluvit a dodnes po něm asi má v srdíčku díru."
Tohle zas říkala začátkem týdne v kuřárně P.
...
Češi vynalezli pneumatiku, která se sama dofukuje
iDNES, 2.4.2008 - Celý vynález je až překvapivě jednoduchý. V oblasti lemu pneumatiky, která dosedá na ráfek, je uvnitř pryžového tělesa vytvořen dutý kanál, který se táhne po celém obvodu lemu. Vše funguje na principu takzvané peristaltické pumpy. Dutý kanál je totiž vždy díky deformaci pneumatiky vahou vozidla ve spodní části uzavřen. Odvalováním se vlastně tato uzávěra pohybuje kanálem, čímž s každou otáčkou vtlačuje vzduch do pneumatiky. Kanál je opatřen ventilem, který řídí tok vzduchu.
...
Nejmenší černá díra objevena
iDNES, 18.4.2008 - Nikolaj Šapošnikov a Lev Titarčuk, ruští astrofyzici ve službách NASA, ohlásili objev černé díry o hmotnosti 3,8 Sluncí. Jde o nejlehčí dosud nalezenou černou díru!
...
První umělá černá díra je na světě
iDNES, 22.3.2008 - Skotským vědcům z St. Andrews University se podařilo vůbec poprvé vyvinout zařízení, které úspěšně simuluje černou díru, paradoxně za použití světla. Není ale nejmenší důvod k jakýmkoli obavám, laboratorní černá díra je naprosto neškodná.
...
Tolik jen pro ilustraci.
Abyste pochopili, co se mi teď honí hlavou. Začalo to tím, že jsem si v Brně koupil knížku, co jsem si předtím půjčil od J.
Zapadla někam do škvíry mezi jiné věci a já ji nemohl najít a tudíž ani vrátit. A tak jsem ji koupil znovu. Teď už jsem zase našel i tu původní, takže to čtu - teda pokouším se číst - na střídačku - z té nové a z té staré. Obě se jmenují "Anatomie emocí" a napsal je - obě stejně - Stanley Kellemann. Říká se v nich třeba tohle:
"Buňka je jako vesmír, jako miniaturní planeta, komplexní koule, zdroj neuvěřitelného vnitřního uspořádání. Nic není ponecháno náhodě... Nejdůležitější je, že buňka obsahuje v modifikované podobě vše, co obsahuje i mnohobuněčký, obrovský organismus.
..."
A jinde zase třeba tohle:
"Pulzace je pohybem veškerého života a začíná už na buněčné úrovni. Buněčná pumpa je důležitá nejen pro přemísťování sebe nebo svého obsahu, ale umožňuje i výměnu látek. Mnoho buněk se vzájemně spojuje, aby vytvořily výkonnější pumpy. Toto pumpování se stane základem mnoha dalších funkcí - transportu tekutin, dýchání, transportu živin, vylučování.
..."
A pak už jsem si jen vzpomněl na ten zmatek, co ve mě vyvolala jakási populárně vědecká informace o tom, že vznik metabolismu předcházel vzniku života.
Jen si to zkuste představit. Píše se rok minus 2,4 miliardy a někde v praoceánu se povalují úplně mrtvé buňky. Jmenují se třeba "Chuť-na-syrečky (křestní) Koacervát (příjmení)", "Hlad-jako-vlk (křestní) Koacervát (příjmení)" nebo "Dokud-jsem- nezačala-jíst-Activii-měla-jsem-problémy-se-zažíváním (křestní) Koacervát (příjmení)".
Leží tisíce kilometrů nebo pár palců od sebe v tom pramoři a bude jim trvat právě 2,4miliardy let, než se nějak dohodnou a pospojují, aby daly dohromady některou z těch paní, co si na zažívání stěžují v televizi.
Vznikly někde ve štěrbinách podmořských sopek, ve škvírách mezi kamením, v zákoutích tektonických švů. Postupně se začaly vrtstvit, bujet a strukturovat a mezi těmi vrstvami a strukturami vznikaly nové dutiny - trubice.
A ty trubice se různě omotávaly, obalovaly a propojovaly až postupně, po tisících generacích, vytvořili supertrubici Adam. A pak přišel pán (nebo paní), co po něm máme v duši díru a z dutiny vyndal kus duté kosti, něco na ní namotal a vytvořil supertrubici Eva.
Supertrubice Adam a Supertrubice Eva se - navzdory svému původu ve stejných dutinách od sebe výrazně lišily. A přesto byli vzájemně tak dobře kompatibilní.. Především díky mimořádně nápaditému trubicovému systému...
...
Tady toho nechám, protože to už začíná být téma pro úplně jiné stránky. Modří už vědí, co mi teď straší v palici. Je to vztah dutiny a náplně, struktury a procesu, formy a obsahu...vesmíru a toho kolem.
Suma sumárum, vychází mi z toho tohle:
Někdy hrozně hrozně dávno, kdy Čas ani Prostor ještě nebyli ani na houbách, se někde uprostřed Nikde udělala mikroskopická trhlinka v Nicotě.
Trhlina v Nicotě je něco nemyslitelného, nemožného a nedopustitelného. Pro kterýkoliv, aspoň trochu logický vesmír. Při troše dobré vůle tedy i pro ten náš. Nemyslitelné, nemožné a nedopustitelné vytváří silný call for action. A tak se do té malé dutiny silou mocí narvalo dosud nepřítomné Jsoucno.
Muselo to vypadat, jako když se první den vánočního výprodeje otevře Tesco. Cpalo se to Jsoucno dovnitř tak neurvale, že tu mikroskopickou dutinu během nano-pidi-mikro-lili-piko-mini-sekundy roztáhlo to neuvěřitelných rozměrů.
A stejně jako ti lačnící nakupující v povánočním Tescu se i to Jsoucno v té roztahující se dutině různě rozptýlilo. Kus běžel do oddělení Mlhovin, kus do sekce Kvazarových sekaček, kde to zrovna bylo zadarmo, a kus třeba do elektra nebo tam, co se prodávají Svítidla a osvětlení. Někde se to Jsoucno namačkalo a někde ho kus chybělo. Vznikly nové dutiny.
V některých z těch nových dutin dlouho nebylo nic a v některých se začal hromadit sajrajt. Sajrajt nechtěl zůstat pozadu a začal se organizovat do metabolických struktur. Metabolické struktury jsou charakteristické tím, že přeměňují lákavé a voňavé věci na věci odpudivé a nelákavé. Abyste z něčeho voňavého, lákavého udělali něco páchnoucího a odpudivého potřebujete dutinu, ve které k tomu dojde. A tak se metabolické struktury začaly organizovat do podoby živých organismů.
Jak se tak ty živé organismy zesložiťovaly, začínaly mít mindrák z toho, že to jediné, proč jsou na světě, je přeměna lákavého v odpudivé a nepřetržité ucpávání té díry, co se skrze ni na začátku, uprostřed Ničeho, narvalo do světa to neurvalé Jsoucno.
...
No a to je vlastně celé. Jednoduchá rovnice o tom, co je to Vesmír, Život a vůbec všechno.
Vesmír je to, co vznikne, když se v Nicotě udělá díra. Díra v Nicotě zákonitě musí být vyplněna Něčím. Tedy Jsoucnem. Život je to, co vznikne, když se v neživém Jsoucnu vyboulí a vydme příliš mnoho různých děr. Některé z nich se pak shodou okolností naplní tím správným sajrajtem, ze kterého už nemůže vniknout nic jiného než život. Vědomí je to, co vznikne, když Život začne akutně postrádat porozumění tomu, proč v tom jinak mrtvém Jsoucnu, někde uvnitř dutiny v Nicotě, vůbec přišel na svět. Pomalu si začne připouštět, že není víc, než jen metabolická díra, která se pokouší zasypat ty předchozí, ještě nemetabolické díry, sajrajtem na vyšší úrovni organizace. A nakonec začne vědomí spekulovat o tom, jestli to tak všechno opravdu mohlo být. A po řadě pokusů, při nichž si mimoděk potrvdí, že vypukováním kouře do umyvadla zlato nevzniká, zamíchá tohle s támhle tím, udělá v tom díru. Malou sice, ale Černou.
...
Bokem: Pomalu začínám chápat, proč mě vždycky fascinovaly Matrjošky, etiketa Staré Myslivecké (ta původní, opile fraktálová) a zrcadlové bludiště na Petříně.
...
Lip
P.S. Když v aplikaci Blogger kliknete na tlačítko Nový Záznam, otevře se před vámi díra. A někde uvnitř pocítíte puzení ji zasypat. Je to díra virtuální a tak metabolismus nepřichází v úvahu. Musíte jinak. Stalo se mi to na konci března 2008.
P.S.2. Možná jste se někde po cestě ptali, jak moc to myslím, chudák, vážně. Nevím. Začal jsem tak nějak zlehka a s úsměvem, ale někde postupn2 se mi v tom začalo "vydouvat" opravdové zaujetí:)
čtvrtek 31. července 2008
Za hubičku
Obvykle sem reklamy nedávám. Ne že bych je neměl rád, ale uvědomuju si, že pan You Tube má v tomhle ohledu svůj blog vybavený mnohem lépe. Nicméně pokušení je silné a - přiznávám - neodolal jsem.
Tohle je virál, který si můžete prohlédnout na stránce www.cheaphumanhearts4sale.com. Země původu: Jihoafrická republika. Pravděpodobné zadání: posílit vnímání značky jako experta na prevenci srdečních a cévních chorob.
Řeknu k tomu jenom jedno: Rozhodně srdeční záležitost. Zejména ta scéna s pánem. A věřím, že to rozšiřuje cévy. Mě přišla tak dobrá, že bych si ji namazal na obě strany obrazovky...
Lip
Tohle je virál, který si můžete prohlédnout na stránce www.cheaphumanhearts4sale.com. Země původu: Jihoafrická republika. Pravděpodobné zadání: posílit vnímání značky jako experta na prevenci srdečních a cévních chorob.
Řeknu k tomu jenom jedno: Rozhodně srdeční záležitost. Zejména ta scéna s pánem. A věřím, že to rozšiřuje cévy. Mě přišla tak dobrá, že bych si ji namazal na obě strany obrazovky...
Lip
středa 30. července 2008
JC of Mars. Návrat hrdiny.
Byla to paráda. Na dně šuplíku ve stole mé o tolik starší sestry (J. je teď v Irsku, tak si troufám:)). Ležel tam sešit z edice ABC speciál. Kdo pamatuje, možná se mu vybaví to napětí v břišní krajině, které prožíval, když - možná poprvé, možná na dlouho naposled - četl trochu jiný komix než Čtyřlístek.
V šuplíku mé milé menší starší sestry ležel speciál ABC s komixem o Johnovi Carterovi, vojevůdci na Marsu.
Ten link v předchozí větě, na který jste možná klikli vás zavede na stránky s původními sešity ze zámoří. James Carter (JC of Mars!) ála ábécé byl hodně podobný. Ale o moc hezčí, propracovanější a tak nějak víc nepokojný. Ujel jsem na tom celou svou desetiletou bytostí.
John Carter - zlatokop, který TO našel - jede do města prodat valoun zvící kedlubnu ze zahrádky Přemka Podlahy. Po cestě zaparkuje vraníka u jeskyně, kde si chce - ušoulaný cestou - dát dvacet. Usne. Jenže, jenže, jenže... :)) Toho dne nebyl Mars tak nějak ve své kůži. A astrální tělo Johna Cartera, který ten večer v jeskyni spal spánkem spravedlivých, puzeno podivnou kosmickou silou opustí urostlou a spokojeně oddychující tělesnou schránku, aby přistálo - kupodivu opět warriorsky hmotné - na červené planetě.
Na planetě, kterou obývají zelení-čtyřrucí-s-velkými-kly a červení-krásní-s-velkými-prsy. Surprise, surprise! Než dorazíte na poslední stránku s velkým nápisem POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ, je už JC of Mars svrchovaným vůdcem obou ras, má krásného červeného syna s velkým potenciálem a jeho nejlepší kámoš je zelený, čtyřruk s největšími kly na planetě.
Jestli existovalo něco, co ve mě kdy dokázalo probudit archetypy hrdiny a poutníka, byl to právě tenhle JC. Zapadal prachem, stripy s Dagobertem, novými díly Čtyřlístku a Komixovými dějinami světa.
Dneska jsem vlezl na mail a našel jsem tam tenhle soubor od P. Nevím, jestli to, co se tam říká, je nebo není PRAVDA. Ještě mi nebylo 5000 let a v planetáriu jsem byl naposledy před dvaceti lety. Ale jak jsem to četl, ucítil jsem zase to napětí v břišní krajině a s adrenalinem se mi vyplavily i vzpomínky na Johna Cartera.
Jukněte na to. A pokud byste věděli o nějaké šikovné jeskyni, kde bude 27. srpna ještě volný pokoj, dejte vědět!
Lip
P.S. Jo, a odpusťte neznámému autorovi tu odchylku od pravidel shody podmětu s přísudkem. Myslím, že v kosmickém měřítku to lze považovat za maličkost.
V šuplíku mé milé menší starší sestry ležel speciál ABC s komixem o Johnovi Carterovi, vojevůdci na Marsu.
Ten link v předchozí větě, na který jste možná klikli vás zavede na stránky s původními sešity ze zámoří. James Carter (JC of Mars!) ála ábécé byl hodně podobný. Ale o moc hezčí, propracovanější a tak nějak víc nepokojný. Ujel jsem na tom celou svou desetiletou bytostí.
John Carter - zlatokop, který TO našel - jede do města prodat valoun zvící kedlubnu ze zahrádky Přemka Podlahy. Po cestě zaparkuje vraníka u jeskyně, kde si chce - ušoulaný cestou - dát dvacet. Usne. Jenže, jenže, jenže... :)) Toho dne nebyl Mars tak nějak ve své kůži. A astrální tělo Johna Cartera, který ten večer v jeskyni spal spánkem spravedlivých, puzeno podivnou kosmickou silou opustí urostlou a spokojeně oddychující tělesnou schránku, aby přistálo - kupodivu opět warriorsky hmotné - na červené planetě.
Na planetě, kterou obývají zelení-čtyřrucí-s-velkými-kly a červení-krásní-s-velkými-prsy. Surprise, surprise! Než dorazíte na poslední stránku s velkým nápisem POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ, je už JC of Mars svrchovaným vůdcem obou ras, má krásného červeného syna s velkým potenciálem a jeho nejlepší kámoš je zelený, čtyřruk s největšími kly na planetě.
Jestli existovalo něco, co ve mě kdy dokázalo probudit archetypy hrdiny a poutníka, byl to právě tenhle JC. Zapadal prachem, stripy s Dagobertem, novými díly Čtyřlístku a Komixovými dějinami světa.
Dneska jsem vlezl na mail a našel jsem tam tenhle soubor od P. Nevím, jestli to, co se tam říká, je nebo není PRAVDA. Ještě mi nebylo 5000 let a v planetáriu jsem byl naposledy před dvaceti lety. Ale jak jsem to četl, ucítil jsem zase to napětí v břišní krajině a s adrenalinem se mi vyplavily i vzpomínky na Johna Cartera.
Jukněte na to. A pokud byste věděli o nějaké šikovné jeskyni, kde bude 27. srpna ještě volný pokoj, dejte vědět!
Lip
P.S. Jo, a odpusťte neznámému autorovi tu odchylku od pravidel shody podmětu s přísudkem. Myslím, že v kosmickém měřítku to lze považovat za maličkost.
čtvrtek 24. července 2008
Aeskulap XXII.
O. má bystré oko. A občas zabloudí i do míst, kde byste normálně ypsilona bez lékařského diplomu pohledali. A dobře dělá. Ty nejlepší úlovky čekají vždycky na těžko dostupných místech. Třeba na gynekologii v Plzni. Tohle jsou jeho hádanky. Možná to nejlepší od Hlavy XXII.
Hádanka první: Proč je ve zdravotnictví tak málo peněz?
Zdravotníci odmítají brát špinavé peníze.
...
Hádanka druhá: Proč nemůžete zastihnout sestru z oddělení EKG?
Natáčí EKG.
...
Hádanka třetí: Jméno šampiona těžké váhy ve Svékacím Boxu?
Mike Tyson.
...
Hádanka čtvrtá: Kam chodí George Sandová na gynekologické vyšetření?
Určitě ne do Plzně.
...
Hádanka pátá: Co je to socialistický realismus?
Umělecká disciplína, schopná pojmout jakékoliv tabu způsobem, že si toho 40 let ani nevšimnete.
...
Lip
Hádanka první: Proč je ve zdravotnictví tak málo peněz?
Zdravotníci odmítají brát špinavé peníze.
...
Hádanka druhá: Proč nemůžete zastihnout sestru z oddělení EKG?
Natáčí EKG.
...
Hádanka třetí: Jméno šampiona těžké váhy ve Svékacím Boxu?
Mike Tyson.
...
Hádanka čtvrtá: Kam chodí George Sandová na gynekologické vyšetření?
Určitě ne do Plzně.
...
Hádanka pátá: Co je to socialistický realismus?
Umělecká disciplína, schopná pojmout jakékoliv tabu způsobem, že si toho 40 let ani nevšimnete.
...
Lip
úterý 22. července 2008
Muselo to přijít
Už z titulku je vám asi jasné, o čem to dnes bude. Jasně že jo. Apokalypsa.
Podívejte, je potřeba se k tématu postavit čelem od epicentra, rozhlédnout se a pochopit, že před Apinou prostě neutečete.
Jeli jsme v autě s B. a N. a B. mi vysvětloval, že Apokalypsa je za dveřmi. Mimo jiné i proto, že loni a letos došlo na stejném úseku D1 (myslím tu dálnici, žádnou skrytou identitu)ve stejný den k hromadné havárii.
Chvíli jsem polemizoval. Je jasné, že okolo 95. kilometru straší a vraždí nějaké strašné astrální síly. Ale Apokalypsa? Nechal jsem to být. B. je plašan a jen tak konverzuje.
Přijel jsem kolem jedenácté domů a - abych nemusel připravovat a jíst Medailonky Slaměného Vdovce, což je, jak asi víte, na noc hrozně těžký a přitom nepříliš chutný jídlo do žaludku - raději jsem se odbyl zbytkem Uza. Bylo to fajn, pěkně jsem si v setmělém a lidskými bytostmi opuštěném bytě zablůzoval a za chvíli už jsem klimbal.
Na průsečíku hladin alfa a uzo se mi ve snu vybavovaly obrazy z posledního dne v Brně. Najednou jsem viděl, že ten den byl plný Znamení! B. měl možná pravdu. Apokalypsa bude. Ale možná jenom v Brně.
Na náměstí se mi tam zjevil 1. jezdec. Muž oblečený ve stylu "čistotný hobbo", s francouzskou holí jako odznakem moci. On i hůl ověšeni girlandami klíčů, kroužků, kovových virblátek a jiných věcí. Měl černé trenýrky a červené tričko, tak předpokládám, že to byl Válka. Všiml si, že se ho pokouším vyfotit. "Č....áku!" proklel mě, ale dál už mě nechal být. Fotka moc nepomůže, bylo to z dálky a, jak už říkal někde dole Z., s dvoumegovým fototelefonem žádnou report-parádu nenaděláte.
...
O chvíli později další varování. Tentokrát promluvila Země. A pokud jde o sdělení, taky žádná rozjuchaná estráda.
...
Na další den stavil jsem se u kohosi na hotelu a bylo vymalováno. Znamení poslední. Promluvilo nebe. Perun, už asi úplně nasraný tou úrovní mediální ignorance k blížící se Apokalypse, to prostě napral do televize.
Když přemýšlím nad tím, že hotelový management místo pokání prostě jen položil na skříňku cedulku "uhodil nám od ní blesk", říkám si, že Apokalypsa už asi dávno proběhla. Minimálně její testovací verze.
Lip
Podívejte, je potřeba se k tématu postavit čelem od epicentra, rozhlédnout se a pochopit, že před Apinou prostě neutečete.
Jeli jsme v autě s B. a N. a B. mi vysvětloval, že Apokalypsa je za dveřmi. Mimo jiné i proto, že loni a letos došlo na stejném úseku D1 (myslím tu dálnici, žádnou skrytou identitu)ve stejný den k hromadné havárii.
Chvíli jsem polemizoval. Je jasné, že okolo 95. kilometru straší a vraždí nějaké strašné astrální síly. Ale Apokalypsa? Nechal jsem to být. B. je plašan a jen tak konverzuje.
Přijel jsem kolem jedenácté domů a - abych nemusel připravovat a jíst Medailonky Slaměného Vdovce, což je, jak asi víte, na noc hrozně těžký a přitom nepříliš chutný jídlo do žaludku - raději jsem se odbyl zbytkem Uza. Bylo to fajn, pěkně jsem si v setmělém a lidskými bytostmi opuštěném bytě zablůzoval a za chvíli už jsem klimbal.
Na průsečíku hladin alfa a uzo se mi ve snu vybavovaly obrazy z posledního dne v Brně. Najednou jsem viděl, že ten den byl plný Znamení! B. měl možná pravdu. Apokalypsa bude. Ale možná jenom v Brně.
Na náměstí se mi tam zjevil 1. jezdec. Muž oblečený ve stylu "čistotný hobbo", s francouzskou holí jako odznakem moci. On i hůl ověšeni girlandami klíčů, kroužků, kovových virblátek a jiných věcí. Měl černé trenýrky a červené tričko, tak předpokládám, že to byl Válka. Všiml si, že se ho pokouším vyfotit. "Č....áku!" proklel mě, ale dál už mě nechal být. Fotka moc nepomůže, bylo to z dálky a, jak už říkal někde dole Z., s dvoumegovým fototelefonem žádnou report-parádu nenaděláte.
...
O chvíli později další varování. Tentokrát promluvila Země. A pokud jde o sdělení, taky žádná rozjuchaná estráda.
...
Na další den stavil jsem se u kohosi na hotelu a bylo vymalováno. Znamení poslední. Promluvilo nebe. Perun, už asi úplně nasraný tou úrovní mediální ignorance k blížící se Apokalypse, to prostě napral do televize.
Když přemýšlím nad tím, že hotelový management místo pokání prostě jen položil na skříňku cedulku "uhodil nám od ní blesk", říkám si, že Apokalypsa už asi dávno proběhla. Minimálně její testovací verze.
Lip
čtvrtek 17. července 2008
Čas na refrén
Blíží se 20. den v měsíci a je tedy čas na refrén - pravidelnou pochvalu návštěvníků a přispěvatelů OKA TŘI.
Tou nejdůležitější zprávou, kterou pro vás mám, je, že jste za uplynulý měsíc zvýšili výkon a OKU TŘI tak poskočila produktivita!
Všimněte si, jak se vám ta křivka vykolmuje. Znamená to, že v červnu a červenci jste za jeden příspěvek odvedli mnohem více práce (přístupů).
Šikulky. Fakt. Slibuju, že až bude křivka úplně kolmá, OKO TŘI na vás mrkne.
Díky moc a přijďte zas. OKO to rádo vidí!
LIP
Tou nejdůležitější zprávou, kterou pro vás mám, je, že jste za uplynulý měsíc zvýšili výkon a OKU TŘI tak poskočila produktivita!
Všimněte si, jak se vám ta křivka vykolmuje. Znamená to, že v červnu a červenci jste za jeden příspěvek odvedli mnohem více práce (přístupů).
Šikulky. Fakt. Slibuju, že až bude křivka úplně kolmá, OKO TŘI na vás mrkne.
Díky moc a přijďte zas. OKO to rádo vidí!
LIP
Nemusíme se jich bát...
... i když nám to dělají přímo před očima.
Psal jsem o tom na prvního máje. Tehdy to nebylo víc, než teoretická spekulace.
Bruce Willis cestoval minulostí a našel na ohradě odkaz na spolek 12 opic. Nevím, čím a kde to cestoval O., ale narazil tam na JEJICH stopu.
Bruce věděl, že 12 opic chce planetu zahubit. Poselství, s nímž prichází O., je mnohem méně alarmující:
Jenže neříká se snad "Bože chraň nás před těmi, kteří to s námi myslí dobře?"
LIP
Psal jsem o tom na prvního máje. Tehdy to nebylo víc, než teoretická spekulace.
Bruce Willis cestoval minulostí a našel na ohradě odkaz na spolek 12 opic. Nevím, čím a kde to cestoval O., ale narazil tam na JEJICH stopu.
Bruce věděl, že 12 opic chce planetu zahubit. Poselství, s nímž prichází O., je mnohem méně alarmující:
"Jsou tady s nami. Nemusime se jich bat. Jsou hodni a maji nas radi."
Jenže neříká se snad "Bože chraň nás před těmi, kteří to s námi myslí dobře?"
LIP
úterý 15. července 2008
Half the LIP, all the taste. Sloganizujte!
Před časem jsem se tady prsil, že za čas bude pod OKEM na pravu každé pondělí nový slogan. Už se neprsím. Můžu to mít. Jen tak. Kdy se mi zachce.
Existuje totiž tahle webová aplikace. Můžete si tam zasloganizovat na libovolné slovo. Třeba na slovo Lip.
Half the LIP, all the taste...
Existuje totiž tahle webová aplikace. Můžete si tam zasloganizovat na libovolné slovo. Třeba na slovo Lip.
Half the LIP, all the taste...
pondělí 14. července 2008
Reziduum v prasečím chlívku
Jedním z prvních lidí, kteří kdy zabloudili na OKO TŘI, aniž bych je přímo vyzval, byla R. Řekla mi na to tohle: "navštívila jsem tu tvojí zeď nářků a chvíli jsem vážně pochybovala o tvém duševním zdraví". R. prostě pozná motýla už v larválním stádiu. Je to tak a je třeba si to přiznat. OKO TŘI je jasným manifestem mého odklonu od zdravého rozumu.
Je to totiž takhle: v době vykloubené, celkově se zmítající a flexibilně-progresivně-dynamické je zdravý rozum stejně reziduální, jako morče pěstované na dvorku v prasečím chlívku.
Jak už jsem říkal, R. to na mě poznala už v dubnových začátcích a dnes mi psala jen proto, aby si ověřila, že moje choroba je v právě v tom stádiu progrese, který lze za jinak stejných podmínek (ceteris paribus) u pacienta mého věku, pohlaví, rasy a obvodu pasu očekávat. Díky R.! Hlásím, že jedu podle plánu.
Psala mi také proto, aby mi s šibalským mrknutím OKA naznačila, že všichni okolo jsou šílení, jen my dva jsme letadlo. Říkám jen: "já to přeci vždycky věděl".
A psala mi také proto, za což jí zdravím a mávám, aby mi poslala pár fotek, které tomuhle projektu zatím chyběly. Tři hluboké úklony a rukoupolíbení, R! Jsi druhá svého druhu. Mám z těch fotek radost jako mánický psychotik z plechovky žluté barvy!
Tady jsou, uvozené milosrdnou citací z mailu od R.:
LIP (powered by R)
Je to totiž takhle: v době vykloubené, celkově se zmítající a flexibilně-progresivně-dynamické je zdravý rozum stejně reziduální, jako morče pěstované na dvorku v prasečím chlívku.
Jak už jsem říkal, R. to na mě poznala už v dubnových začátcích a dnes mi psala jen proto, aby si ověřila, že moje choroba je v právě v tom stádiu progrese, který lze za jinak stejných podmínek (ceteris paribus) u pacienta mého věku, pohlaví, rasy a obvodu pasu očekávat. Díky R.! Hlásím, že jedu podle plánu.
Psala mi také proto, aby mi s šibalským mrknutím OKA naznačila, že všichni okolo jsou šílení, jen my dva jsme letadlo. Říkám jen: "já to přeci vždycky věděl".
A psala mi také proto, za což jí zdravím a mávám, aby mi poslala pár fotek, které tomuhle projektu zatím chyběly. Tři hluboké úklony a rukoupolíbení, R! Jsi druhá svého druhu. Mám z těch fotek radost jako mánický psychotik z plechovky žluté barvy!
Tady jsou, uvozené milosrdnou citací z mailu od R.:
"Tvuj blog me prijemne dojal, coz je urcite dukaz ztraty i soudnosti me."
LIP (powered by R)
neděle 13. července 2008
Globální problém. Tchýně.
Máme tu na návštěvě J. a Nuk. Hezky si povídáme. Probíráme všechna klíčová globální i lokální témata a ukazuje se, že pokud média v něčem opravdu selhávají, tak je to v tom, jak přehlížejí problém tchýně. Prosim vás, věnujte chvíli vyplnění výše uvedené ankety. Pokud jste muž, možná ani nevíte, o co se tady jedná. Nevadí, přesto to zkuste. Pokud jste žena, nemusím vám říkat, co máte dělat. Snad jen to, že nelze prokliknout více odpovědí, než kolik je v následující anketě čtverečků. (Můžete ovšem prokliknout více odpovědí nežli jen jednu). Nicméně, pokud byste v nabídce odpovědí nenašly žádnou, která se alespoň trochu blíží vaší křízové cestě, budu moc rád, když mi pošlete svůj komentář na uvedený email. V co nejkratším možném čase rozšířím nabídku odpovědí i o váš návrh.
Hlasujte, září je tu za chvíli. A v záři to utnu.
Lip.
Hlasujte, září je tu za chvíli. A v záři to utnu.
Lip.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)