Tomešův Dívčí skok (převzato nevím odkud)

Přeposlal mi to kolega, kterému to poslala žena s notickou "Prosím, přečti si to. Hlavně ta část o vedení týmu mi přišla zajímavá." Zasmál jsem se a dal to přečíst ženě. Mrkla na to a řekla mi: "To mi už minulý týden přeposlala Olinka. A vynes mi špinavý prádlo k pračce, buď tak hodný!"


Aloisi Jirásku, už je to tady. Ještě, že mi naši nedali jméno Ctirad:))

Lip
P.S. Ale je ten Tomeš vtipnej, stejně!

Ecthe Hallál Schule in dem Natur

Kdybyste byli, jako já v dětství, duší beduíni a stejnokrojem pionýři, musel by vás tenhle koncept fascinovat stejně, jako mě. Magistrála 5. května v 17.05.

ÓÓÓ Přírodo! ÓÓÓ Školo! ÓÓÓ Velbloudi! ÓÓÓ Školo v Přírodě s Výukou Jízdy na Velbloudech! Kde jste kůůůrňa všichni byli, když mi bylo 10!

...

Lip

Tleskačovo

Cyklisti a letci - z dnešního pohledu dvě tak odlišné skupiny. Ale dřív, a myslím tím hodně dávno, to byla více méně jedna parta. Jedna parta lidí, co věřili, že s řetězem, ráfkem a duší rozhýbete de facto cokoliv. Tleskač byl jen takový "bájný pták", symbol, který tohle přesvědčení vyjádřil hodně graficky.
...
Na Točné je místo, kde se ty dva světy ještě pořád protínají. Na letiště se snášejí uřvané vrtuláky nebo ticháčkovské větroně, opodál pobzukují zmenšeniny modelářů a v hospodě na kraji louky to všechno sledujou bajkeři u piva.
...
Jel jsem dneska okolo a než mi hospodská natočila Plzeň, vypadlo z ní, že do konce května končej. Dostali od majitele výpověď a napříště tam má být nějaká vícehvězdičková restaurace a bůhvícoještě. Tak pokud byste si chtěli udělat malý výlet na kole, a na místě, kde se lítání ještě pořád drží za ruce s kolistikou, si chtěli dát pivko, máte posledních zhruba 30 dní.

Je tam teď opravdu hezky....až tak, že si říkáte, jestli to nové, co se tam objeví, bude aspoň z poloviny tak příjemné.

Přijde mi, že by to mohlo bejt hezký pravidlo. Když nový majitel něco zruší, protože má s nějakým místem jiný plány, bylo by hezký, kdyby se považovalo za "slušné", aby to, co tam pak postaví, udělá nebo zdývelopuje (to asi nejvíc), bylo aspoň z poloviny tak dobrý, jako to, co zrušil. 

...

Pokud jde o Tleskačovo na Točné, uvídíme...

Lip

Organizační struktura reklamní agentury:) Je to kabuki?

Nejlepší je, že jediné, čemu je z komentáře rozumět, je Copywriter a Copy-Paste:)

Lip

No, zůstávám klidný. Nic z toho se mě určitě nemůže stát!

Z www.royalsocietyofaccountplanning.blogspot.com

Cognitive Biases - A Visual Study Guide by the Royal Society of Account Planning


Lip

Ou Žízas! Groupthink rulez!

Dzis is sometink rýli fanástik! Z nějakého důvodu to nemá "embed", tak se s váma rovnou loučím. Předpokládám, že dokud nedojedete všechny epizoudy, stejně se sem nebudete mít potřebu vracet.

Že ale sou! Pro všechny z našeho "industry", ostrý obraz, čistý zvuk. A insájtful respondenty!
....

Lip

P.S. když to teď čtu po sobě znova, přijde mi, jako bych psal o nějakým soft pornu. Neee, myslím, že je to fakt HC:))

O p**e, práci a důvěře v základní školství

Zaslechnuto na blíže neurčeném místě, velmi, ale velmi brzo ráno:

"Ty seš ještě vzhůru? Jak ti to jde?"

"Je to všechno na p**u, drahá!"

"Na p**u? Tak proč to děláš?"

"Hele, tak jednak se k ní jinak  prostě nedostanu, a jednak to má bejt dneska hotový..."

"Hmm, no jestli teda vo něco takovýho fakt tak moc stojíš, můžeš dneska zajít na rodičovský schůzky."

Lip

Výzkumy potvrzují: Oko Tři reaguje na světlo!

Dívám se na to znovu a znovu a čím dál víc si začínám připadat jako prvok.

....

Lip

Uzená žebra Goog. Bez hořcice!

Oko v poli I.

Je lepší chvíli hořet, než celý život doutnat

Říkal to prý Nietzsche. Jestli to jen tak říkal, nebo to i zkusil nevím. Dan Ariely to ale udělal. Chvíli hořel a pak byl několik let v nemocnici. Spálený skoro na uhel, nemohl se hnout a koukal na to, co se děje u něj v pokoji a okolo lůžka a pomalu si uvědomoval, jak moc je naše chování ovlivňováno tendencí srovnávat. Taková Teorie Každodenní Relativity.

Když mu pak ve špitále udělali novou kůži, rozhodl se, že tomu přijde na kloub. Možná nevykoumal všechno, ale to, co sepsal v Predictably Irrational je prostě skvělé. Tady je blog, kde je s ním rozhovor a krátké demonstrační video shrnující jednu z myšlenek z knížky. Tři pravidla na konci jsou moc užitečná:

1. když řešíte problém,  pořádně si promyslete, jaké informace k jeho posouzení používáte
2. když už ty informace máte, a víte, co jsou zač, pořádně se zamyslete nad tím,  jestli jste náhodou neuvízli v pasti Každodenní Relativity (neplést s Obecnou:))
3. a pokud je odpověď na obě otázky výše ano, zkuste si najít ten správný "kognitivní metr", který vás z té pasti vyprostí

A tady je to video. Díky, Ste.



....

Lip

Veruna to nemá ráda, ale já musím

Říkala mi onehdá Veruna, že je dobře, že už se tu dlouho neobjevilo nic s tagem "kosmické", protože z toho obvykle dostává mořskou nemoc a nechutenství. Promiň, Veru, musím. Doba je zlá a tudíž bohatá na záblesky formativního poznání.

Tak tedy z kategorie kosmické, odpověď na základní filosofickou otázku Proč tu vlastně jsme a jak je to s Vesmírem:

Na Zemi logicky musel vzniknou Život. A ten se logicky musel rozvinout do miriád různých forem a variací. Logicky jsem se tu proto musel, dříve nebo později, objevit já, a vy jste si dříve nebo později museli tohle přečíst. Protože kdyby Život nevznikl a nerozvinul se do miriád různých forem, nemohl by se do miriád různých forem a variací rozvinout ani Stres. A je na čase si přiznat, že jsme tu - od narození do konce - jen jako živný roztok právě pro něj. A že je Země PLACATÁ jako Petriho miska.
...
Bože, že sem mu ale dal tenhle týden pořádně nažrat!
...

Lip

P.S. Veru, je ti z toho blbě? Nedá se nic dělat, musí to tak bejt. Už měl zase hlad:))
P.S.2: To s tou čtyčicet dvojkou byla slepá větev poznání. Zapomeňte.

To Fry Or Not To Fry? That's The Question!

Jára da Cimrman není jediný. Není ani jedinečný. Jen to dělá dobře a nejdýl. Ale i obyčejný život někdy překoná mistry
...

Asi bych si té malé perly nebyl nikdy všiml. Jenže Véčko říká, že jsou dvě místa a dvě aktivity, během nichž je kapacita našeho mozku nejvíce dostupná vědomému myšlení. Obě ta místa a obě ty aktivity mají co do činění s ranními rituály. No a právě během jedné z nich jsem narazil na tu malou, ale zářivou perlu.
....

Máte-li zrovna volné ruce, v jejich dosahu něco volného ke čtení a zároveň je vaše mozková kapacita zcela dostupná vědomému myšlení, většinou čtete. Pokud nevěříte, zeptejte se lidí kolem sebe, co je to maďarsky Új Illata. Možná nebudou vědět, ale řeknou vám, že už to mockrát četli a řeknou vám asi i kde. Etikety čistících prostředků jsou často tím nejdostupnějším, co je právě ke čtení, když máte klid, volné ruce a mozek připravený myslet.  Bývají totiž na toaletě. (Mimochodem, pokud náhodou nevíte, co to znamená, zkuste Google Transku, viz příspěvěk o pár řádků níž..)
....

Nicméně tentokrát jde o Xantypu. Ležela hned vedle toho čistícího prostředku s nápisem Új Illata. Totiž ani ne tak o Xantypu, ale o ten článek, který najdete v lednovém čísle. Píše se  v něm o projektu Perla české kuchyně a není ani o Polreichovi ani o Babicovi. Ale o knedlíku. 

Perla české kuchyně  je soutěž profesionálů i amatérů právě v přípravě téhle banální nezbytnosti. Je logické, že taková soutěž existuje. Existuje soutěž v buchtičkách se šodó, soutěž v pití piva a pojídání plněných knedlíků, existuje soutěž krásy, soutěž o nejlepší reklamy i soutěž o nejkrásnější obec. Soutěží se ve všem a o všechno. Knedlík jednoho dne musel přijít na řadu.

Ale o ničem jsem zatím nečetl něco takhle zábavného (přetiskuju jen to nejlibovějí, bo to ostatní už je jen Xantypa):

Stav současné české kuchyně se sice lepší, nicméně mnoho ohavných zvyků a pravidel z dob nedávno minulého budování hloupé společnosti přetrvává. Jako příklad poslouží "perla naší identity", průmyslová šizenina, jíž se také říká český houskový knedlík....

Soutěž o nejlepší český houskový knedlík, která probíhá v rámci projektu Rady pro mezinárodní vztahy Perla české kuchyně [Oko Tři: Tyhle soutěžě vždyky zaštítí někdo, kdo má v názvu mezinárodní nebo aspoň národní. A většinou je to nějaká/ý Rada] již třetím rokem, přivádí do klání špičkové české kuchaře z přestižních hotelů a restaurací.....

Teď si představte, že zatím žádný z nich nevyhrál....Každým rokem jim to natřel učeň, kterému
ještě ani vousy nerostou....
[Oko Tři: Teď to přijde!] První ročník vyhrál Richard Novotný, učeň šéfkuchaře hotelu Intercontinental Miroslava Kubece, protože jako jediný osmahl kostičky housky na másle podle receptu Marie Sandterové z roku 1924.

Druhý ročník vyhrál Jakub Chýna, žák stejného šéfkuchaře, protože jako jediný housku neosmahl a chuť jeho knedlíku se lišila.

A ve třetím ročníku zvítězil opět učeň, Tomáš Vaníček. Použil recept jako Richard Novotný v prvním ročníku [Oko Tři: jen pro lepší orientaci, to je ten co tenkrát poprvé osmahl!], housku však neosmahl!

Zbývá jen připomenout si, zatímco osmahnutí či neosmahnutí housky může změnit váš život, vypukováním cigaretového kouře do umyvadla zlato nevzniká.

A pak je tu ta kardinální otázka pro všechny borce odhodlané se o vavříny pobít v dalším ročníku: "To fry, or not to fry, that's the question!" Vsadil bych, Yoricku, klidně celé Dánsko, že vítěz letos už osmahne. Co ty?
...

Lip