Je lepší chvíli hořet, než celý život doutnat

Říkal to prý Nietzsche. Jestli to jen tak říkal, nebo to i zkusil nevím. Dan Ariely to ale udělal. Chvíli hořel a pak byl několik let v nemocnici. Spálený skoro na uhel, nemohl se hnout a koukal na to, co se děje u něj v pokoji a okolo lůžka a pomalu si uvědomoval, jak moc je naše chování ovlivňováno tendencí srovnávat. Taková Teorie Každodenní Relativity.

Když mu pak ve špitále udělali novou kůži, rozhodl se, že tomu přijde na kloub. Možná nevykoumal všechno, ale to, co sepsal v Predictably Irrational je prostě skvělé. Tady je blog, kde je s ním rozhovor a krátké demonstrační video shrnující jednu z myšlenek z knížky. Tři pravidla na konci jsou moc užitečná:

1. když řešíte problém,  pořádně si promyslete, jaké informace k jeho posouzení používáte
2. když už ty informace máte, a víte, co jsou zač, pořádně se zamyslete nad tím,  jestli jste náhodou neuvízli v pasti Každodenní Relativity (neplést s Obecnou:))
3. a pokud je odpověď na obě otázky výše ano, zkuste si najít ten správný "kognitivní metr", který vás z té pasti vyprostí

A tady je to video. Díky, Ste.



....

Lip