pondělí 8. září 2008

Pravidlo č.1.

Mám moc rád jednu takovou knížku. Je o lidech, co letí vesmírem v kosmické lodi. Loď je poháněna motorem na Nekonečnou Nepravděpodobnost. Takové pokročilejší SPSS.

Slabinou toho stroje je občasný únik Nekončené Nepravděpodobnosti ze strojovny do kabiny. Hrdinové se pak ocitají trochu neférově mimo komfortní zónu.
...

Jsou dva. Ford Perfect a Adam Dent. Ten první je z těch, co "házejí koblihami v kavárně". Ten druhý patří k těm, "které to dosud ještě ani nenapadlo", ale začínají se učit.
...

Ten první nikdy nepropadá panice. Ten druhý propadá panice pořád. Ví ale, že když to na něj přijde, má si otevřít Stopařova průvodce na první straně a přečíst si pravidlo č. 1. Zní takhle:

Nepropadejte panice!

...
Myslím teď na oba hodně často. Naposledy ve výtahu v Českých Budějovicích. Vlezl jsem do kabiny a chtěl jsem - jak mi řekli na recepci - vyjet do druhého patra. Chystal jsem se zmáčknout příslušný knoflík... ale ukázalo se, že nejde o zcela standardní situaci. Výtah zřejmě poháněla NN a tak jsem byl - pokolikáté už v tom týdnu? - zase na chvíli mimo sebe i svoji komfortní zónu.


...

Moc rád bych tady teď napsal, že jsem - tak jako Ford Perfect - nad vším jen mávl rukou a pod rašící vousy si zašeptal

Nepropadej panice!

Nebyla by to pravda. Pravda je, že jsem panikařil, už když jsem do toho výtahu lezl. Ladies and Gentlemen, meet Adam Dent!
...

Skutečnost, že jsem panikář a defétista, ale není v tomhle příběhu to podstatné. Ví to už každý. A kdo to neví, tomu to co nejdřív řekne J.
...

To podstatné, o co v tomhle příběhu jde, je tohle:

V tom těsném klaustro-friendly výtahu nás jelo víc. Pán, který - jako by věděl, co mám rád - řekl "Nepropadejte panice", ale neudělal nic. Pán, kterému bylo jedno, co mám rád, a zmáčkl oba knoflíky. A další dva pánové, kteří na sobě nedávali znát, zda jim na tom, co mám rád, záleží či nikoliv, schopní ovšem smluvit se v okamžiku němým pohledem a zmáčknout každý právě jeden z těch dvou knoflíků stejné hodnoty ale opačného spinu.
...

Výtah zastavil ve druhém patře a dveře se otevřely na obou stranách kabiny. Otočili jsme se k sobě zády a vystoupili na různé strany. A když jsme z výtahu vystoupili, byli jsme všichni na stejném patře!
...

Honí se mi od té doby hlavou:

Je možné, že v situacích, které hrozí panikou, nelze udělat špatné rozhodnutí?

Je možné, že v situacích, které hrozí panikou, je každé rozhodnutí špatné?

Je možné, že v situacích, které hrozí panikou, vůbec nezáleží na tom, zda jste Adam Dent nebo Ford Perfect? A v čem se ti dva potom vlastně liší?

A to vůbec nejdůležitější: Je možné, aby v jednom okamžiku udělali Adam Dent i Ford Perfect zcela opačná rozhodnutí a přesto se oba záhy setkali na jednom a tomtéž místě?

Kromě nás pěti cestoval v tom výtahu už jen otrhaný cár papíru. Je na té fotce snad i trochu vidět. Byl přilepený nad ovládacím panelem a dělal, že tam není. Někde v druhé polovině textu, který byl ještě k přečtení, tam stálo:

Nepropadejte panice!

Odpovědi na otázky, co se mi teď honí hlavou jsem v textu nenašel, ale to pravidlo mi i tak přijde čím dál víc zapamatováníhodné...

Lip, aka AD

Žádné komentáře:

Okomentovat