Tak například se můžete příhlásit ke sledování OKA TŘI. Stačí, když sjedete na stránce o trochu níž a napravo najdete kolonku Sledovat tento blog. A tam si můžete vybrat, jestli to budete dělat anonymně, nebo jmenovitě:)
Pro vás se nic nezmění.
A já budu mít radost, že to někdo čte:))
Tak šup šup!
...
Lip
sobota 28. února 2009
Krušnohorské kipu
Dlouhá verze:
Potkali se dole u stanice vleku. On si šel právě koupit lístky, ona se bezúspěšně pokoušela vylovit buclatým palčákem z kapsy 16.50 Kč, aby u okénka zaplatila čaj s rumem.
Všiml si jí, zubama si stáhl z ruky rukavici a po chvilce lovení v její vlastní kapse vytáhl dvě kovové dvacítky.
Usmála se na něj a ten den se ho už nepustila. Nejdřív spolu jen tak jezdili na vleku a všechno si o sobě řekli a pak vlezli do nevětrané hospody na svahu a ona mu za peníze, co vytáhla pro změnu z kapsy jemu, koupila kafe.
Krátká verze:
Epilog
Možná jsou spolu dál. Možná ne. Těžko říct. Značky na svahu o tom diskrétně mlčely...
...
LIP
Potkali se dole u stanice vleku. On si šel právě koupit lístky, ona se bezúspěšně pokoušela vylovit buclatým palčákem z kapsy 16.50 Kč, aby u okénka zaplatila čaj s rumem.
Všiml si jí, zubama si stáhl z ruky rukavici a po chvilce lovení v její vlastní kapse vytáhl dvě kovové dvacítky.
Usmála se na něj a ten den se ho už nepustila. Nejdřív spolu jen tak jezdili na vleku a všechno si o sobě řekli a pak vlezli do nevětrané hospody na svahu a ona mu za peníze, co vytáhla pro změnu z kapsy jemu, koupila kafe.
Krátká verze:
Epilog
Možná jsou spolu dál. Možná ne. Těžko říct. Značky na svahu o tom diskrétně mlčely...
...
LIP
Čelisti.
Žralok zuby...
... má jak nože...
...a z těch zubů...
... čiší strach...
...Mackie Messer...
...ach můj bóže...
...kdo dokáže, že je...
...vrah!
Mackie Messer...
...ach můj bóže...
Už je zase...po prázdninách:(
LIP
... má jak nože...
...a z těch zubů...
... čiší strach...
...Mackie Messer...
...ach můj bóže...
...kdo dokáže, že je...
...vrah!
Mackie Messer...
...ach můj bóže...
Už je zase...po prázdninách:(
LIP
pátek 27. února 2009
neděle 15. února 2009
Přímo proti džunce!
"Sandokane, přímo proti džunce!" křičel v květnu před 15 lety můj kamarád O. v úplně podroušeném a podkouřeném stavu na půjčené vltavské pramici, zatímco my ostatní jsme s vervou veslovali přímo proti kamennému pilíři pražského mostu.
Byl v tom velký kus nevědomosti a velký kus hrdinství, říkám si, když se na to koukám zpět. A dobře to dopadlo.
....
Jsem u nás asi jediný, kdo se opravdu moc bojí Krize. Ale už míň. Manželka jednoho z našich kolegů totiž peče. A peče tzv. protikrizové koláče. Jsou velké jako hlávka zelí, a tak než je dojíte, už bude po krizi. Vypadají takhle.
Představuju si ji, jak stojí vprostřed kuchyně, zcela zakrytá ohromnými hromadami mouky a hrudkami droždí a křičí: Koláči, přímo proti krizi!
....
Koláč byl ohromný, moc dobrý a já už vím, že to zase dobře dopadne!
LIP
Byl v tom velký kus nevědomosti a velký kus hrdinství, říkám si, když se na to koukám zpět. A dobře to dopadlo.
....
Jsem u nás asi jediný, kdo se opravdu moc bojí Krize. Ale už míň. Manželka jednoho z našich kolegů totiž peče. A peče tzv. protikrizové koláče. Jsou velké jako hlávka zelí, a tak než je dojíte, už bude po krizi. Vypadají takhle.
Představuju si ji, jak stojí vprostřed kuchyně, zcela zakrytá ohromnými hromadami mouky a hrudkami droždí a křičí: Koláči, přímo proti krizi!
....
Koláč byl ohromný, moc dobrý a já už vím, že to zase dobře dopadne!
LIP
KNOW bez HOW je na HOW-NO
Když přijde řeč na vědění, asi se všichni hned shodnem, že je to moc důležitá, super-príma-žůžo-a-čokoláda věc...Vědění, vzdělání a vědomosti mají prostě permanentku do Klubu Univerzálně Platných Hodnot.
Oproti téhle trojici mi to američácké Know-How vždycky připadalo stejně pokleslé jako hamburger vedle svíčkové.
V minulých týdnech mne ale potkalo několik malých epizod, které výmluvně přesvědčují o tom, že Know je někdy úplně nanic, když k němu nemáte i to How.
Posuďte sami:
...
Chvála Know-how, obraz první
Zastavíte u první benzínové stanice na slovenské straně dálnice D1 a jdete si koupit dálniční známku. Je noc a jste na pumpě jediní.
Když vycházíte ven, informuje vás právě dorazivší veselá partička dříve-bratrských Slovanů (stále ještě nečekaně bratrsky), že zatímco jste laškovali s fousatým prodavačem, nějací hoši vám čarovali kolem pneumatik. "Ak budete mať defekt, nevychádzajte z vozu. Volajťe políciu. Inak vás oberú...".
Slušně poděkujete, v duchu si pomyslíte něco o tom, že u některých národů se temperament nezbytně snoubí s větší než malou dávkou hysterie. Vyrazíte dál, směrem k cíli.
Než se nadějete, ozve se "puff-rrrata-ta-ta-ta" a vy najednou vidíte všechno tak trochu z nového úhlu - našikmo. Normálně byste zastavili, ale teď... přeci jen už VÍTE, co se MŮŽE semlít.
Bohužel NEVÍTE, co dělat. A tak chvíli ještě drásáte tu prasklou gumu jízdou rychlostí 18 a pak půlhodinu čekáte na příjezd policie, abyste jim řekli, že vám vlastně nic není, jen se bojíte, protože... a že vlastně NEVÍTE, CO MÁTE DĚLAT.
Inu, takové jedno KNOW, které je bez HOW tak trochu na HOW-NO.
....
Chvála Know-how, obraz druhý
Je květen dva roky zpátky. Jedete pozdě v noci autem a trochu se vám klíží oči. Potřebujete něco, co by vám rozproudilo krev, a tak si pustíte rozhlas veřejné služby. Ten vždycky povzbudí.
Jste znalec a tak pohrdnete Radiožurnálem a ladíte rovnou Reginu. To je Redbul mezi rozhlasovými stanicemi. Říká se o ní, že by vzkřísila i mrtvého... a s ohledem na cílovou skupinu to považuji za jeden z nejlepších sloganů, jaký si umím představit.
Právě probíhá beseda s odborníkem nad dotazy posluchačů. Z kontextu rychle odvozuji, že se jedná o dětskou psycholožku. A hned první dotaz mě nabijí na celou cestu až do Prahy: "Naše čtyřletá dcera se sexuálně stimuluje svým plyšovým medvídkem....Co máme dělat?"
Směju se tak, až se za břicho popadám a sliny mi kapou na středový panel volantu. Psycholožka odpovídá, že je třeba nedělat nic a počkat, až to přejde.
"Bodejť!", přidávám se nahlas v jinak prázdném voze a kroutím hlavou nad tím, kdo proboha může mít takovéhle dotazy v rozhlasové diskusi.
O dva roky později třikrát za sebou okřiknu svoji čtyřletou dceru, aby přestala dělat ty podivné zvuky s gumovým míčem. Dívám se na Přátele a to je svatá chvíle. Všichni vědí, že za těchto okolností rušivé zvuky trestám krutě.
Přesto se nic nemění. Gumové "vzrrrrum-rrrzvum-vrzzzrum" pokračuje stále, s pomalou ale urputnou pravidelností. Vyskočím a znovu dceři ty zvuky zakážu. Při té příležitosti si poprvé všímám, že leží na míči v poloze na břiše a s nepřítomným výrazem se na něm komíhá sem-tam-sem-tam... vzrrrrum-rrrzvum-vrzzzrum... Usmívá se.
Já ne. Sinám. Rudnu. Chvíli se kymácím a chvíli mě mrazí v zádech: "Miláčku, musíš toho hned nechat... HNED!"
"Nemůžu. Mě se to líbí... na prcku..." odpovídá a přestává mě vnímat.
Díky Regině vím, co se děje. Dokonce vím i to, že bychto neměl vůbec řešit. Ale jak jsem se tak blbě v tom autě smál, už jsem neslyšel, zda ta paní psycholožka také neříkala, JAK TO MÁM USTÁT!?
Zase jednou HOW-NO vím, bezradně zírám do prázdna a přemýšlím o neurolu...
......
Chvála Know-how, obraz třetí
"Já vím, co tomu je! Já vím, co tomu je..." křičí zaostalý chlapeček a poskakuje vzrušením kolem mužů zoufale se snažících opravit u krajnice auto.
"Je to wozbitý...!"
Já vím, že tenhle je fousatý a už ho roky znáte, že jo. Jenom se mi s tím vším nějak sám od sebe vybavil, no....
.....
Jedno je jisté. VĚDĚT může být pěkně nanic, pokud to s sebou nenese také VĚDĚT JAK. Jeden si to uvědomí zejména v situacích, které bezprostředně týkají jeho vlastní osoby.
vzrrrrum-rrrzvum-vrzzzrum-vzrrrrum-rrrzvum-vrzzzrum vzrrrrum-rrrzvum-vrzzzrum
....
Tak pa, a u toho Slovnaftu za hranicemi si dávejte pozor! Nevíte jak? PROSTĚ TAM NEZASTAVUJTE!
Lip
p.s. Až přijdu na to, jak vyřešit to s tím míčem, dám vědět. Zatím jediné, co mě napadlo, je koupit si vedle do pokoje druhou televizi...
Oproti téhle trojici mi to američácké Know-How vždycky připadalo stejně pokleslé jako hamburger vedle svíčkové.
V minulých týdnech mne ale potkalo několik malých epizod, které výmluvně přesvědčují o tom, že Know je někdy úplně nanic, když k němu nemáte i to How.
Posuďte sami:
...
Chvála Know-how, obraz první
Zastavíte u první benzínové stanice na slovenské straně dálnice D1 a jdete si koupit dálniční známku. Je noc a jste na pumpě jediní.
Když vycházíte ven, informuje vás právě dorazivší veselá partička dříve-bratrských Slovanů (stále ještě nečekaně bratrsky), že zatímco jste laškovali s fousatým prodavačem, nějací hoši vám čarovali kolem pneumatik. "Ak budete mať defekt, nevychádzajte z vozu. Volajťe políciu. Inak vás oberú...".
Slušně poděkujete, v duchu si pomyslíte něco o tom, že u některých národů se temperament nezbytně snoubí s větší než malou dávkou hysterie. Vyrazíte dál, směrem k cíli.
Než se nadějete, ozve se "puff-rrrata-ta-ta-ta" a vy najednou vidíte všechno tak trochu z nového úhlu - našikmo. Normálně byste zastavili, ale teď... přeci jen už VÍTE, co se MŮŽE semlít.
Bohužel NEVÍTE, co dělat. A tak chvíli ještě drásáte tu prasklou gumu jízdou rychlostí 18 a pak půlhodinu čekáte na příjezd policie, abyste jim řekli, že vám vlastně nic není, jen se bojíte, protože... a že vlastně NEVÍTE, CO MÁTE DĚLAT.
Inu, takové jedno KNOW, které je bez HOW tak trochu na HOW-NO.
....
Chvála Know-how, obraz druhý
Je květen dva roky zpátky. Jedete pozdě v noci autem a trochu se vám klíží oči. Potřebujete něco, co by vám rozproudilo krev, a tak si pustíte rozhlas veřejné služby. Ten vždycky povzbudí.
Jste znalec a tak pohrdnete Radiožurnálem a ladíte rovnou Reginu. To je Redbul mezi rozhlasovými stanicemi. Říká se o ní, že by vzkřísila i mrtvého... a s ohledem na cílovou skupinu to považuji za jeden z nejlepších sloganů, jaký si umím představit.
Právě probíhá beseda s odborníkem nad dotazy posluchačů. Z kontextu rychle odvozuji, že se jedná o dětskou psycholožku. A hned první dotaz mě nabijí na celou cestu až do Prahy: "Naše čtyřletá dcera se sexuálně stimuluje svým plyšovým medvídkem....Co máme dělat?"
Směju se tak, až se za břicho popadám a sliny mi kapou na středový panel volantu. Psycholožka odpovídá, že je třeba nedělat nic a počkat, až to přejde.
"Bodejť!", přidávám se nahlas v jinak prázdném voze a kroutím hlavou nad tím, kdo proboha může mít takovéhle dotazy v rozhlasové diskusi.
O dva roky později třikrát za sebou okřiknu svoji čtyřletou dceru, aby přestala dělat ty podivné zvuky s gumovým míčem. Dívám se na Přátele a to je svatá chvíle. Všichni vědí, že za těchto okolností rušivé zvuky trestám krutě.
Přesto se nic nemění. Gumové "vzrrrrum-rrrzvum-vrzzzrum" pokračuje stále, s pomalou ale urputnou pravidelností. Vyskočím a znovu dceři ty zvuky zakážu. Při té příležitosti si poprvé všímám, že leží na míči v poloze na břiše a s nepřítomným výrazem se na něm komíhá sem-tam-sem-tam... vzrrrrum-rrrzvum-vrzzzrum... Usmívá se.
Já ne. Sinám. Rudnu. Chvíli se kymácím a chvíli mě mrazí v zádech: "Miláčku, musíš toho hned nechat... HNED!"
"Nemůžu. Mě se to líbí... na prcku..." odpovídá a přestává mě vnímat.
Díky Regině vím, co se děje. Dokonce vím i to, že bychto neměl vůbec řešit. Ale jak jsem se tak blbě v tom autě smál, už jsem neslyšel, zda ta paní psycholožka také neříkala, JAK TO MÁM USTÁT!?
Zase jednou HOW-NO vím, bezradně zírám do prázdna a přemýšlím o neurolu...
......
Chvála Know-how, obraz třetí
"Já vím, co tomu je! Já vím, co tomu je..." křičí zaostalý chlapeček a poskakuje vzrušením kolem mužů zoufale se snažících opravit u krajnice auto.
"Je to wozbitý...!"
Já vím, že tenhle je fousatý a už ho roky znáte, že jo. Jenom se mi s tím vším nějak sám od sebe vybavil, no....
.....
Jedno je jisté. VĚDĚT může být pěkně nanic, pokud to s sebou nenese také VĚDĚT JAK. Jeden si to uvědomí zejména v situacích, které bezprostředně týkají jeho vlastní osoby.
vzrrrrum-rrrzvum-vrzzzrum-vzrrrrum-rrrzvum-vrzzzrum vzrrrrum-rrrzvum-vrzzzrum
....
Tak pa, a u toho Slovnaftu za hranicemi si dávejte pozor! Nevíte jak? PROSTĚ TAM NEZASTAVUJTE!
Lip
p.s. Až přijdu na to, jak vyřešit to s tím míčem, dám vědět. Zatím jediné, co mě napadlo, je koupit si vedle do pokoje druhou televizi...
sobota 7. února 2009
Kreacionismus v praxi.
6.2.2009
A.: A kdo tohle všechno zařídil?
K.: No, asi Bůh!?
A.: A kde je teď?
K.: V nebíčku, s Ježíškem a ostatníma.
A.: Umřel?
K.: No, asi jo...
A.: Hmm, asi už měl dost tý práce s dinosaurama...
.......
Oba diskutéři patří k modřanské špičce v oblasti kosmologie. Mladší A. bude brzo 5.
A.: A kdo tohle všechno zařídil?
K.: No, asi Bůh!?
A.: A kde je teď?
K.: V nebíčku, s Ježíškem a ostatníma.
A.: Umřel?
K.: No, asi jo...
A.: Hmm, asi už měl dost tý práce s dinosaurama...
.......
Oba diskutéři patří k modřanské špičce v oblasti kosmologie. Mladší A. bude brzo 5.
pátek 6. února 2009
Nemůžou. Teda, za současný, pro resort neutěšený situace rozhodně ne!
Vždycky, když je nějaký problém s penězi pro resort, říkají, že to bude mít smrtící dopad na nás všechny, protože nebude dost policistů, kteří by mohli být v ulicích a tudíž vidět - ať už jde "pochůzkáře" nebo o "silničáře".
Čím více budeme v ulicích a u silnic, říkají, tím výraznější bude efekt. Mimo jiné proto, že to bude efekt preventivní: už nepůjde o to, najít rychleji pachatele špatnosti. Špatnosti se prostě přestanou dít.
Trochu se nad tím zamysleme. Co se stane, až se špatnosti přestanou dít? Někomu začne připadat jako špatnost, kolik peněz ten resort pohltí. Zejména v této době.
Co se stane, až to někoho napadne? Všichni se přidáme a budeme tlouct trubkama do zábradlí (teda, aspoň já ano:).
Co se stane potom? Těžko říct. Zejména proto, že k tomu nikdy nedojde.
Oni už to totiž policisté dávno pochopili, a tak i v situacích, kdy by mohli tu viditelnou prevenci provozovat - třeba zrovna u nás v Modřanech, na Československého exilu, kde to každý kalí minimálně 90 za hodinu - raději si zajedou mezi stromky a číhají v záloze.
Můžou. Mají totiž techniku. A ta technika to naměří, když jede někdo těch 90. A když je to někdo s cizí poznávací značkou nebo drahým autem, vykonají na něm exemplární potrestání. A tak jeden ze 100 pak jede opatrněji aspoň od té pokuty domů.
Těch 99 zbývajících teď neřešme. Víte přeci, jak na tom ten resort je! Seškrtali rozpočet, nechtějí jim dávat důchod od 50 ani sto let od výpovědi platit odchodné... Takže je jich málo a nikdo nemá na tu viditelnou prevenci kapacitu.
Ani tihle kluci. Těm dokonce nedovolili ani ty nové policejní barvy na Oktávku. Musejí jezdit s potupně neutrální červenou. Takže nás nepřekvapí, že se raději schovávají ve slepé a z tama měří ty, co jezdí rychle po té hlavní, co na ní ob týden zajedou dítě, protože se tam jezdí minimálně 90 za hodinu.
Jsem si jistý, že je to mrzí. A kdyby v resortu bylo víc peněz, určitě by byli vidět. A když by u toho byla televize, přišel by tam za nimi jistě i starosta Hána a nalil by jim horký čaj.
Lip
P.S. Pojďte, pomůžeme jim: kdykoliv uvidíte nějakou takovouhle partu, co by hrozně ráda dělala viditelnou prevenci, ale nemůže, protože..... proto, vyfoťte je a pošlete mi tu fotku i s názvem ulice, kde to bylo. Já to sem pověsím, takže všichni, co čtou OKO budou vědět, že tam stávají a tím pádem se z toho stane vlastně viditelná prevence. A všude bude klid a mír. Co vy na to?
Jo?
Tak jedem: Ti z fotky mají červenou Oktávu a stávají tady, v tom slepém rameni ulice Na cikorce (sorry, registrační značku jsem zapomněl, ale brzo tam budou zas, tak si ji tentokrát už napíšu). Dá se odtud dobře měřit Československý exil, a přitom nejste vidět, takže kdyby třeba - nedej bože - starosta přejel dvojčata, můžete dělat, že tam nejste.
Čím více budeme v ulicích a u silnic, říkají, tím výraznější bude efekt. Mimo jiné proto, že to bude efekt preventivní: už nepůjde o to, najít rychleji pachatele špatnosti. Špatnosti se prostě přestanou dít.
Trochu se nad tím zamysleme. Co se stane, až se špatnosti přestanou dít? Někomu začne připadat jako špatnost, kolik peněz ten resort pohltí. Zejména v této době.
Co se stane, až to někoho napadne? Všichni se přidáme a budeme tlouct trubkama do zábradlí (teda, aspoň já ano:).
Co se stane potom? Těžko říct. Zejména proto, že k tomu nikdy nedojde.
Oni už to totiž policisté dávno pochopili, a tak i v situacích, kdy by mohli tu viditelnou prevenci provozovat - třeba zrovna u nás v Modřanech, na Československého exilu, kde to každý kalí minimálně 90 za hodinu - raději si zajedou mezi stromky a číhají v záloze.
Můžou. Mají totiž techniku. A ta technika to naměří, když jede někdo těch 90. A když je to někdo s cizí poznávací značkou nebo drahým autem, vykonají na něm exemplární potrestání. A tak jeden ze 100 pak jede opatrněji aspoň od té pokuty domů.
Těch 99 zbývajících teď neřešme. Víte přeci, jak na tom ten resort je! Seškrtali rozpočet, nechtějí jim dávat důchod od 50 ani sto let od výpovědi platit odchodné... Takže je jich málo a nikdo nemá na tu viditelnou prevenci kapacitu.
Ani tihle kluci. Těm dokonce nedovolili ani ty nové policejní barvy na Oktávku. Musejí jezdit s potupně neutrální červenou. Takže nás nepřekvapí, že se raději schovávají ve slepé a z tama měří ty, co jezdí rychle po té hlavní, co na ní ob týden zajedou dítě, protože se tam jezdí minimálně 90 za hodinu.
Jsem si jistý, že je to mrzí. A kdyby v resortu bylo víc peněz, určitě by byli vidět. A když by u toho byla televize, přišel by tam za nimi jistě i starosta Hána a nalil by jim horký čaj.
Lip
P.S. Pojďte, pomůžeme jim: kdykoliv uvidíte nějakou takovouhle partu, co by hrozně ráda dělala viditelnou prevenci, ale nemůže, protože..... proto, vyfoťte je a pošlete mi tu fotku i s názvem ulice, kde to bylo. Já to sem pověsím, takže všichni, co čtou OKO budou vědět, že tam stávají a tím pádem se z toho stane vlastně viditelná prevence. A všude bude klid a mír. Co vy na to?
Jo?
Tak jedem: Ti z fotky mají červenou Oktávu a stávají tady, v tom slepém rameni ulice Na cikorce (sorry, registrační značku jsem zapomněl, ale brzo tam budou zas, tak si ji tentokrát už napíšu). Dá se odtud dobře měřit Československý exil, a přitom nejste vidět, takže kdyby třeba - nedej bože - starosta přejel dvojčata, můžete dělat, že tam nejste.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)