KNOW bez HOW je na HOW-NO

Když přijde řeč na vědění, asi se všichni hned shodnem, že je to moc důležitá, super-príma-žůžo-a-čokoláda věc...Vědění, vzdělání a vědomosti mají prostě permanentku do Klubu Univerzálně Platných Hodnot.

Oproti téhle trojici mi to američácké Know-How vždycky připadalo stejně pokleslé jako hamburger vedle svíčkové.

V minulých týdnech mne ale potkalo několik malých epizod, které výmluvně přesvědčují o tom, že Know je někdy úplně nanic, když k němu nemáte i to How.

Posuďte sami:
...

Chvála Know-how, obraz první

Zastavíte u první benzínové stanice na slovenské straně dálnice D1 a jdete si koupit dálniční známku. Je noc a jste na pumpě jediní.

Když vycházíte ven, informuje vás právě dorazivší veselá partička dříve-bratrských Slovanů (stále ještě nečekaně bratrsky), že zatímco jste laškovali s fousatým prodavačem, nějací hoši vám čarovali kolem pneumatik. "Ak budete mať defekt, nevychádzajte z vozu. Volajťe políciu. Inak vás oberú...".

Slušně poděkujete, v duchu si pomyslíte něco o tom, že u některých národů se temperament nezbytně snoubí s větší než malou dávkou hysterie. Vyrazíte dál, směrem k cíli.

Než se nadějete, ozve se "puff-rrrata-ta-ta-ta" a vy najednou vidíte všechno tak trochu z nového úhlu - našikmo. Normálně byste zastavili, ale teď... přeci jen už VÍTE, co se MŮŽE semlít.

Bohužel NEVÍTE, co dělat. A tak chvíli ještě drásáte tu prasklou gumu jízdou rychlostí 18 a pak půlhodinu čekáte na příjezd policie, abyste jim řekli, že vám vlastně nic není, jen se bojíte, protože... a že vlastně NEVÍTE, CO MÁTE DĚLAT.

Inu, takové jedno KNOW, které je bez HOW tak trochu na HOW-NO.
....

Chvála Know-how, obraz druhý

Je květen dva roky zpátky. Jedete pozdě v noci autem a trochu se vám klíží oči. Potřebujete něco, co by vám rozproudilo krev, a tak si pustíte rozhlas veřejné služby. Ten vždycky povzbudí.

Jste znalec a tak pohrdnete Radiožurnálem a ladíte rovnou Reginu. To je Redbul mezi rozhlasovými stanicemi. Říká se o ní, že by vzkřísila i mrtvého... a s ohledem na cílovou skupinu to považuji za jeden z nejlepších sloganů, jaký si umím představit.

Právě probíhá beseda s odborníkem nad dotazy posluchačů. Z kontextu rychle odvozuji, že se jedná o dětskou psycholožku. A hned první dotaz mě nabijí na celou cestu až do Prahy: "Naše čtyřletá dcera se sexuálně stimuluje svým plyšovým medvídkem....Co máme dělat?"

Směju se tak, až se za břicho popadám a sliny mi kapou na středový panel volantu. Psycholožka odpovídá, že je třeba nedělat nic a počkat, až to přejde.

"Bodejť!", přidávám se nahlas v jinak prázdném voze a kroutím hlavou nad tím, kdo proboha může mít takovéhle dotazy v rozhlasové diskusi.

O dva roky později třikrát za sebou okřiknu svoji čtyřletou dceru, aby přestala dělat ty podivné zvuky s gumovým míčem. Dívám se na Přátele a to je svatá chvíle. Všichni vědí, že za těchto okolností rušivé zvuky trestám krutě.

Přesto se nic nemění. Gumové "vzrrrrum-rrrzvum-vrzzzrum" pokračuje stále, s pomalou ale urputnou pravidelností. Vyskočím a znovu dceři ty zvuky zakážu. Při té příležitosti si poprvé všímám, že leží na míči v poloze na břiše a s nepřítomným výrazem se na něm komíhá sem-tam-sem-tam... vzrrrrum-rrrzvum-vrzzzrum... Usmívá se.

Já ne. Sinám. Rudnu. Chvíli se kymácím a chvíli mě mrazí v zádech: "Miláčku, musíš toho hned nechat... HNED!"

"Nemůžu. Mě se to líbí... na prcku..." odpovídá a přestává mě vnímat.

Díky Regině vím, co se děje. Dokonce vím i to, že bychto neměl vůbec řešit. Ale jak jsem se tak blbě v tom autě smál, už jsem neslyšel, zda ta paní psycholožka také neříkala, JAK TO MÁM USTÁT!?

Zase jednou HOW-NO vím, bezradně zírám do prázdna a přemýšlím o neurolu...
......

Chvála Know-how, obraz třetí

"Já vím, co tomu je! Já vím, co tomu je..." křičí zaostalý chlapeček a poskakuje vzrušením kolem mužů zoufale se snažících opravit u krajnice auto.

"Je to wozbitý...!"

Já vím, že tenhle je fousatý a už ho roky znáte, že jo. Jenom se mi s tím vším nějak sám od sebe vybavil, no....
.....

Jedno je jisté. VĚDĚT může být pěkně nanic, pokud to s sebou nenese také VĚDĚT JAK. Jeden si to uvědomí zejména v situacích, které bezprostředně týkají jeho vlastní osoby.

vzrrrrum-rrrzvum-vrzzzrum-vzrrrrum-rrrzvum-vrzzzrum vzrrrrum-rrrzvum-vrzzzrum
....

Tak pa, a u toho Slovnaftu za hranicemi si dávejte pozor! Nevíte jak? PROSTĚ TAM NEZASTAVUJTE!

Lip

p.s. Až přijdu na to, jak vyřešit to s tím míčem, dám vědět. Zatím jediné, co mě napadlo, je koupit si vedle do pokoje druhou televizi...