neděle 27. ledna 2013

Perpetuum debile

Síla symbolů je v jejich mnohovrstevnatosti. Vyklíčily v dávné minulosti a jak jde čas, postupně mohutní novými vrstvami, které v nás vyvolávají podobné pocity, postoje a myšlenky jako ty vrstvy původní, o dekády, stovky a tisíciletí starší.
...

Pokud se vám zdá, že kecám, nebo že je to krasodušsky navoněný blábol bez obsahu, zkuste se pro příklad podívat na naše symboly národní a státní.

Je víc než pravděpodobné, že je mezi námi circa 45% těch, kteří od soboty mnohem intenzivněji prožívají úvodní verše státní hymny. Když ji teď slyším, uvědomuju si, jak moc se mi ta píseň táže z duše. Někam mi ten domov mizí a ať se snažím, jak se snažím, nedaří se jej nahlédnout v obrysech, které by mi byly milé....

A jestli není jeden příklad dost, vezměme si ještě prezidentskou zástavu nad Hradem. Odmala jsem věřil, že je tam jen proto, aby oznamovala: prezident je doma a vládne. V sobotu večer pochopil jsem i tu její zprávu aktuální: Bruncvíkův lev, jako připomínka toho, co si již nikdo pamatovat nemůže a čert ví, jestli to vůbec bylo. A dva ocasy, aby bylo jasno, kdo tam seděl doteď a kdo se na to chystá. Ocasy, na které chtělo by se rychle zapomenout, jenže to asi nepůjde tak snadno. K tomu jsou tam domalovaní dva ptáci, aby to bylo tak nějak federálně-etnograficky korektní a srozumitelné i pro krajany z Moravy a Slezska.
...

Na hradě si ocasi podávají dveře a jak se míjejí, šelmovsky na sebe mrknou. Otevírá se další level vrtění psem. Vrtění Psem 2.0 -  Perpetuum debile.
...
Lip

1 komentář: